... DANIELY KOVÁŘOVÉ

Stát by měl zakázat úplně všechno

Stát zakázal dětem prodávat ve škole cukrátka. Cukr je totiž nezdravý, jde na tloušťku a svádí malá neviňátka k domněnce, že život je sladký a neškodný jako cukrkandl.

Další na řadě bude kofein, který způsobuje závislost, vedoucí k planým řečem zejména u pražských kavárníků. Hned poté stát zakáže kouření v restauracích. To je zajisté v pořádku, protože nebudou-li mít kuřáci kde provozovat své smradlavé mše, určitě už si nikdy nezapálí. Pak stát přikáže chodcům nevycházet bez lucerny, protože dnes si kdejaký hejsek chodí, kam ho napadne, a řidič aby měl oči otevřené a ani na okamžik si v měkkém kokonu auta neodpočine.

Stát namontuje kamery na každý roh, odposlechy do telefonů a očka do televizí, což je chvályhodné, neboť kdo je nevinný, tomu snad drobné šmírování neuškodí.

Oblasti zákazem dosud neupravené jsou pro stát obrovskou výzvou: je přece ještě tolik situací, v nichž lze učinit voličův život lehčí, zdravější, bezpečnější a radostnější. Například všechny existující a vysoce rizikové závislosti - láska, dobrý film nebo kniha, úsměv, víra či naděje. Každá z nich vyvolává emoce a ty jsou v našem sterilním světě zastaralé a zhusta člověku škodí.

Stát by se neměl v žádném případě nechat od rozdělané práce odradit. Měl by dál usilovat o naše zdraví a z života postupně vylučovat vše, co nám neprospívá. Třeba takové líbání - je nehygienické, neefektivní a vyvolává někdy stud a jindy bezuzdnou závist přihlížejících.

Další na řadě by mělo být lyžování - kdo se nezraní po cestě na hory, při sjíždění kristiánek či v hádkách o přednost v jízdě, toho finančně zničí cena povinné výbavy a vysokohorská přirážka. Celá koncepce sportu je vůbec na pováženou, neboť soutěžením je zákonná rovnost jedinců porušována, shromažďování diváků navíc nebezpečné a konce sportovců přinejmenším invalidní.

Stát by měl zakázat zejména život - navzdory usilovné snaze legislativců po celá staletí totiž bez výjimky končí smrtí. -

Autorka je šéfredaktorkou měsíčníku Rodinné listy a bývalou ministryní spravedlnosti ČR.


... MICHALA TOMÁŠKA

Čína proti terorismu

Rozhodnutí pekingské vlády vyplácet odměny těm, kdo oznámí přípravu teroristického útoku, zejména v Tibetu nebo v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, vyvolalo protesty ochránců lidských práv a přívrženců autonomistických hnutí. Čína prezentuje odměny za oznámení příprav teroristických útoků jako součást balíčku protiteroristických opatření.

Už na podzim 2014 představila čínská vláda nový zákon proti terorismu. Teroristický čin je v něm definován jako "aktivita zaměřená na zastrašení či vydírání státních orgánů a mezinárodních organizací prostřednictvím násilí, sabotáže či hrozby". Takový čin "poškozuje nebo má za cíl poškodit společnost tím, že vede ke ztrátám na životech, ekonomickým ztrátám, ničení veřejného majetku a porušování veřejného pořádku". Za terorismus je považováno také účastenství na takových činech, včetně jejich finanční nebo obdobné podpory. Zákon rovněž zamýšlí vytvořit seznam teroristických organizací a teroristů a pravidelně tento seznam aktualizovat. Ukládá zmrazit účty teroristickým organizacím a teroristům poté, co bezpečnostní orgány zveřejní jejich jména.

Kritici zákona upozorňují, že ústřední vláda může zákona snadno zneužívat k potlačování kulturních nebo náboženských svobod. Není přitom bez zajímavosti, že postup centrální vlády má svůj historický vzor. Už krutovládná dynastie Čchin ve třetím století př. Kr. měla takový systém odměn. Odměny pro osoby, které upozorní na porušování nařízení, odměny za to, že určitá osoba přivede před soud určitý počet provinilců atd. Fakticky to byla státní podpora špiclování a denunciantství. Tento systém vycházel z tradičního pojetí kolektivní odpovědnosti a ve větší či menší míře se v zemi používal po tisíciletí. Není tak v čínském prostředí neústrojný.

Boj proti terorismu je dnes velkou výzvou. Asi bychom měli nechat každou právní kulturu - evropskou, americkou, ruskou, čínskou i islámskou, aby se s ní vypořádala po svém. Nikdo ovšem nemůže pod touto egidou omezovat jiné národy, národnosti nebo národnostní menšiny, či nepřímo zasahovat do práv jednotlivců. Čína bude z tohoto hlediska nepochybně předmětem zvýšené pozornosti. -

Autor je proděkanem a vedoucím katedry evropského práva Právnické fakulty UK v Praze.

Související