Advokátní koncipient, JŠK; obczan.cz

Otázka následků porušení smluvního zákazu postoupení podle § 1881 NOZ je poměrně kontroverzní. Není totiž jasné, zda smluvní zákaz postoupení pohledávky (pactum de non cedendo) působí vůči třetím osobám a případným postupníkům (erga omnes), nebo zda zavazuje pouze dlužníka a věřitele, bez účinků vůči třetím stranám (inter partes) s pouhými nároky z porušení smluvní povinnosti, typicky s náhradou škody.

1) Absolutní neplatnost

V literatuře se objevila celkem tři odlišná řešení problému. Například Jiří Handlar zastává názor o absolutní neplatnosti postupní smlouvy, což by znamenalo, že k postoupení nikdy právně nedojde bez ohledu na (ne)aktivitu dlužníka (in Lavický a kol.: Občanský zákoník I. Komentář. C. H. Beck, 2014, s. 2083). Tento názor lze opřít o často citovaný judikát R 27/2007 vztahující se k obdobnému ustanovení § 525 SOZ. Teorii absolutní neplatnosti podporuje také ustálený výklad vzorového § 399 BGB (Busche, J. in J. von Staundingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzuch, 1999, komentář k § 405, marg. č. 29).

V debatě podpořil závěr o absolutní neplatnosti mj. Petr Tégl tím, že pactum de non cedendo odebírá pohledávce její postupitelnost a je nutné použít analogii s res extra commercium (věc vyloučená z právního obchodu). Kromě toho si dlužník zaslouží větší ochranu, neboť ten učinil vše, aby postupu zabránil. Na druhé straně se postupník může ujistit, zda je postoupení vyloučeno, a tudíž je hoden nižší ochrany.

2) Relativní neplatnost

Jiný názor zastává profesor Eliáš v příspěvku Některé otázky související s postoupením pohledávky předneseném na XXII. Karlovarských právnických dnech (dostupný také na www.obczan.cz), podle kterého působí pactum de non cedendo rovněž vůči třetím osobám, ale nezpůsobuje neplatnost absolutní, nýbrž pouze relativní. Je tedy na dlužníkovi (či jiné poškozené straně), zda se neplatnosti cese dovolá. Podobný názor zastávala česká judikatura v obchodním právu (NS 23 Cdo 1888/2007) a v době platnosti ABGB (rozhodnutí Vážného sbírky č. 6720).

Tento názor se jevil přijatelným některým diskutujícím v publiku, jmenovitě například Bohumilu Havlovi, byť připustil, že k tomuto názoru dospěl teprve postupem času. Podle jiných má jít o rozumný kompromis, který nechrání dlužníka proti jeho vůli, ale zachovává mu možnosti, jak platnost postupu rozporovat.

3) Platnost a náhrada škody

Třetí názor zastává v komentářové literatuře Bohumil Dvořák. Podle něj nepůsobí zákaz postoupení vůči třetím osobám vůbec a platnost postupu nemůže být dohodou dlužníka a věřitele nijak zpochybněna (in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Komentář. C. H. Beck, 2014, s. 740). Jediným nárokem dlužníka je případná náhrada škody nebo jiný nárok z porušení smlouvy.

Toto řešení začíná převažovat v mezinárodním právu a v unifikačních textech. V kodifikacích soft law a v některých mezinárodních úmluvách je základním pravidlem omezení účinků pacta de non cedendo právě jen mezi stranami (inter partes), byť z pravidla jsou také výjimky (viz čl. III.-5:108 DCFR, čl. 9.1.9 Principů UNIDROIT 2010 nebo čl. 9 Úmluvy OSN o smlouvě o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě). I ve střední Evropě je neplatnost částečně na ústupu. Výjimku z neplatnosti v některých případech nakonec umožnila nakonec i vzorová německá úprava v § 354a obchodního zákoníku (HGB) nebo rakouská úprava v § 1396a ABGB.

Tento názor byl v diskusi nejvíce proponován patrně Milanem Hulmákem, který upozornil na principy nového občanského práva preferující platnost. Poukázal také na analogii s § 1761 NOZ. Uznává však, že je potřeba zkoumat dobrou víru a v případě, že postupník o zákazu postoupení pohledávky věděl, lze o neplatnosti uvažovat.

Názor referenta

Osobně se domnívám, že cese v rozporu se zákazem postoupení by měla být neplatná. Podle mého je pohledávka, na kterou se vztahuje zákaz postoupení, stejně nepostupitelná, jako např. pohledávka, která zaniká smrtí. Pactum de non cedendo je vlastně zákonný důvod nepostupitelnosti, podobně jako zánik pohledávky smrtí dlužníka v § 1881 odst. 2. Rozdíl je jen v tom, že nepostupitelnost podle odst. 1 se aktivuje až ujednáním stran. To odpovídá také německé literatuře, podle které pactum de non cedendo působí právotvorně a způsobuje, že zákaz postoupení působí věcněprávně (Busche, s. 164).

Pokud by pravidlo v § 1881 odst. 1 mělo účinkovat pouze mezi stranami, pak by bylo zbytečné, aby bylo v zákoně obsaženo. Je přece samozřejmé, že strany si mezi sebou mohou ujednat takřka jakákoliv práva a povinnosti, a pokud by si chtěly mezi sebou vyloučit postupitelnost pohledávky, tak by tak mohly učinit i bez § 1881 odst. 1 NOZ.

Jsem názoru, že účinky inter partes nelze opřít ani § 1761 NOZ. Jak už judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 6720 Vážného sbírky, obsahově podobný zákaz zcizení nebo zatížení v § 364c ABGB se na postupování pohledávek nevztahoval. Domnívám se, že tento názor lze použít i dnes.

Na druhou stranu by neplatnost neměla být absolutní. Nenalézám tady veřejný zájem, kterému absolutní neplatnost slouží (Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář III. Leges, s. 784). Neplatnost cese primárně chrání postavení a vůli dlužníka, tedy zájem určité osoby. Neplatnost by tedy měla být relativní podle § 586 NOZ. K podobnému závěru došel NS už v rozhodnutí 23 Cdo 1888/2007 s odkazem na tehdejší § 267 ObchZ, který byl převzat do dnešního § 586 NOZ. -


VÝSLEDKY HLASOVÁNÍ PUBLIKA

Debatu uzavřelo hlasování ohledně otázky "Porušení smluvního zákazu postoupení pohledávky má podle NOZ za následek:". Odpovědi byly následující:

- Absolutní neplatnost: 34,6 % (61 hlasů)

- Relativní neplatnost: 28,9 % (51 hlasů)

- Neúčinnost: 1,7 % (3 hlasy)

- Platnost (zákaz účinkuje jen inter partes): 25 % (44 hlasů)

- Nejsem přesvědčen/a o žádné z možností: 9,1 % (16 hlasů)

Hlasování pokračuje on-line na www.obczan.cz

Související