Advokátka Lucie Hrdá bojuje za zvýšení povědomí o závažnosti sexuálních deliktů a významu dopadů na oběti. „Myslím si, že odborná veřejnost stále zastává bagatelizující názor na to, co znásilnění, sexualizované násilí a podobné delikty vůbec pro oběť znamenají,“ říká.

Jste známou osobností trestního práva v oblasti sexuálních deliktů a domácího násilí. Proč jste se rozhodla zabývat právě touto problematikou?

Trestní právo mě bavilo již během studia. Ale v době, kdy jsem studovala, neexistovalo tolik možností, jak se k trestnímu právu v praxi dostat. Nebylo například možné dostat se na stáž na soud ani na státní zastupitelství. A ani advokáti studenty mezi sebe moc nepřijímali. Nicméně jediné prostředí, v němž bylo možné se k trestnímu právu jako student dostat, byla nezisková organizace Bílý kruh bezpečí, kde jsem nakonec strávila čtrnáct let. Z toho jedenáct let jsem působila jako poradce, část doby přímo pro ty nejzávažnější oběti, takže jsem prošla například i speciálními výcviky na práci s dětskými oběťmi nebo pozůstalými.

Jaký je rozdíl mezi sexuálním násilím a sexuálním obtěžováním?

Asi bych raději používala pojem sexualizované násilí. Tím to totiž odlišujete od samotného sexu, je v tom rozdíl. Nicméně jedná se stále o násilí, „jen“ má sexualizovanou podobu. Co se týče obtěžování a násilí, v České republice spočívá rozdíl v tom, jak je definovaný trestný čin znásilnění a trestný čin sexuálního nátlaku. Obtěžování je „nižší“ formou tohoto jednání, které nedosahuje takové úrovně společenské závažnosti a trestnosti. U nás je ta hranice poměrně tenká, nicméně judikatura Nejvyššího soudu se v otázce znásilnění v poslední době vyvinula poměrně pozitivním směrem. Rozhodnutí progresivních senátů odporuje tomu, co tvrdila starší konzervativní judikatura, to znamená, že rozšiřují trestnost ve věcech znásilnění v některých případech i na nekonsenzuální styky. Tedy například i na situaci, kdy oběť znásilnění pláče, a přitom nebylo při sexu použito přímo násilí. Stále však záleží na tom, jaký soudce a jaký státní zástupce danou kauzu dostane a následně posoudí.

JUDr. Lucie Hrdá

V roce 2004 absolvovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2009 složila státní rigorózní zkoušku v oboru trestního práva. Je členem Unie obhájců ČR a národním tutorem vzdělávacího programu Rady Evropy pro právní profesionály HELP. V roce 2020 se stala laureátkou Ceny Františky Plamínkové.

Často o tématu sexuálních deliktů a domácího násilí také přednáší na různých školeních. Je také spoluzakladatelkou Bez trestu, z.s., organizace usilující o to, aby se veřejnost dozvěděla o tom, jak se (ne)trestá v České republice sexualizované a domácí násilí.

Advokátka Lucie Hrdá

Existují v tomto rozhodování velké rozdíly?

Zcela určitě. Někdo, kdo je v dané věci vzdělaný, sleduje vývoj judikatury, zajímá se o viktimologii, pozná, jak moc se odlišuje. Rozdíly jsou poměrně velké nejen mezi jednotlivými regiony, ale i na samotných jednotlivých soudech.

Na webu Beztrestu.cz, jehož jste spoluzakladatelkou, je stanoven cíl vytvořit veřejnou databázi rozsudků týkajících se sexuálních deliktů. V jaké je tvorba databáze fázi? A proč ji vytváříte?

Iniciativa Bez trestu samotnou databázi nevytváří, ale usiluje o to, aby vznikla zveřejňováním rozsudků všech soudů. Sice teď má určitou formu takové databáze, kdy jsou soudy povinny zveřejňovat své rozsudky, ale zatím je poměrně kusá a také se v ní velmi špatně vyhledává − toto vyhledávání není vhodné pro kvantitativní ani pro kvalitativní výzkumy a porovnávání rozhodovací praxe. Na stránkách Beztrestu.cz pak sdílíme s veřejností vybrané trestní rozsudky v plném znění − samozřejmě anonymizované −, týkající se sexualizovaného a domácího násilí, aby lidé věděli, jakým způsobem se tato velmi závažná trestná činnost spíš netrestá, než trestá. Jedná se o rozsudky, kterými byly ukládány tresty, jež jsou z našeho pohledu excesivně nízké.

Jaký je podle vás přístup orgánů činných v trestním řízení k obětem sexuálních deliktů?

Liší se to případ od případu. Dle mého názoru − tedy názoru člověka, který se v daném odvětví pohybuje velmi dlouho, a navíc vystupuji jak v roli obhájce, tak zmocněnce, a tudíž myslím, že můj pohled je nezaujatý − se do rozhodování velmi promítá to, jestli daný soudce má o problematiku minimálně nějaký zájem, nebo jestli se v té věci aspoň nějak vzdělává. Viktimologie je věda, která se začala rozvíjet již v osmdesátých letech minulého století, ale na obrátkách, co se týká trestního práva, nabírá v ČR až v posledních dvou desetiletích. A pokud zkrátka existuje někdo, kdo o tom posledních dvacet let neslyšel, tak k obětem závažné trestné činnosti přistupuje jako k nositelům důkazů, tedy je bere jako objekt trestního řízení. Nicméně i judikatura Ústavního soudu se v této věci již posunula správným směrem a bere oběti jako subjekty trestního řízení, kterým náleží určitá práva a oprávněné zájmy, které mají orgány činné v trestním řízení chránit.

Překonává tedy ta současná judikatura definici trestného činu znásilnění, tak jak je nyní obsažena v současném trestním zákoníku?

Poslední judikatura určitě ano. Podíváme-li se třeba na sborník „Jen ano je ano“ od organizace proFem, což je rozbor judikatury Nejvyššího soudu, lze sledovat dvě větvě rozhodování. Jedna je progresivní a druhá konzervativní. I v současné době tam obě tyto názorové větvě působí. Zatímco konzervativní větev vykládá znásilnění stále tak, že člověk musí reálně oběť násilím přemoct, musí ji například zmlátit či vyhrožovat nožem, zkrátka tam musí být přítomno to násilí či pohrůžka násilí, progresivní větev vidí, že útočník překonává odpor oběti, i když ta třeba „pouze“ pláče, nemusí se s ní k naplnění znaků znásilnění porvat. Tyhle názorové směry se velmi liší.

Řešíte třeba kauzu, u níž byl jeden z těchto směrů patrný?

Řešila jsem teď třeba případ, kdy byl pachatel podobného trestného činu zproštěn, přestože soudce konstatoval, že se trestný čin stal. Oběť měla posttraumatickou stresovou poruchu a soudce si k podpoře svých argumentů vybral přesně ty judikáty konzervativní větve, která tam rozhodovala v obdobném případě. To vše navzdory tomu, že existuje dostatek judikatury z pera progresivní větve soudců. Navíc i sám pachatel prohlásil, že oběť znásilnil.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.