Aktuální číslo časopisu Ekonom
Tuzemské soudy tradičně nebývají příliš vstřícné k nárokům na náhradu ušlého zisku. Po poškozeném mnohdy požadují, aby prokázal konkrétní ušlou příležitost na úrovni praktické jistoty. Ve svém nedávném nálezu však Ústavní soud takový přístup odmítl jako nepřiměřeně omezující. Ačkoliv se rozhodnutí týkalo odpovědnosti státu za škodu způsobenou malému podnikateli, jeho závěry lze dle našeho názoru zobecnit. To však neznamená úplné otevření stavidel pro nároky na náhradu ušlého zisku. V tomto článku se zaměříme na nejzákladnější mantinely nastavené zákonem a judikaturou, dále na limity odškodňování takzvané čisté ekonomické újmy, která má často podobu právě ušlého zisku, a na vyčíslení ušlého zisku.
Vymezení ušlého zisku
Občanský zákoník definuje ušlý zisk lakonicky jako „to, co poškozenému ušlo“.1 💬 Podrobnější vymezení je tak třeba hledat v judikatuře2 💬, která ušlým ziskem rozumí především újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
Jak bylo naznačeno v úvodu článku, z judikatury obecných soudů lze nabýt dojmu, že kritéria pro náhradu ušlého zisku často hraničí s praktickou jistotou konkrétní ušlé příležitosti. Soudní praxe tak například uvádí, že nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu, ale musí být najisto postaveno, že při pravidelném běhu věcí − nebýt protiprávního jednání škůdce − mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku, k němuž nedošlo právě v důsledku jednání škůdce.3 💬 Významným faktorem pro vymezení nároku bývají konkrétní smluvní vztahy nebo pravidelně se opakující obchodní příležitosti.4 💬
Ačkoliv výše uvedená pravidla představují výchozí kritéria pro stanovení výše ušlého zisku, Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. listopadu 2020, sp. zn. I. ÚS 922/18, odmítl jejich formalistickou plošnou aplikaci. Podle názoru ústavních soudců nelze odhlížet od charakteru podnikání jako takového − obecné soudy v daném případě nahlížely na podnikatelskou činnost stěžovatele jen a pouze v jejím úzkém slova smyslu, kdy dochází k realizaci konkrétní smlouvy či konkrétní zakázky. Jak uvádí Ústavní soud, činnost podnikatele je přitom mnohem bohatší, když zahrnuje i činnosti, které nesměřují k bezprostřednímu dosažení zisku, ale které se v podnikatelském výsledku následně projeví.
Ústavní soud zároveň dodal, že požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného, přičemž si „nelze vystačit s jedním judikátem Nejvyššího soudu na všechny případy, které život přináší“.
Na výše uvedená ustálená judikaturní pravidla je tak třeba nahlížet především jako na určité mantinely, které zaručují, aby se nárokovaný ušlý zisk nepohyboval v mezích pouhé neodůvodněné naděje.
Předpoklady náhrady ušlého zisku
Protože ušlý zisk je spolu se skutečnou škodou jednou z forem majetkové újmy, uplatní se pro jeho náhradu standardní předpoklady zakládající povinnost náhrady škody. Těmi jsou zásadně:
- protiprávní jednání spočívající v porušení smluvní či zákonné povinnosti nebo dobrých mravů,
- vznik škody ve formě ušlého zisku,
- příčinná souvislost,
- zavinění, ledaže se jedná o porušení smlouvy nebo některý z dalších případů objektivní odpovědnosti.
Specifika čisté ekonomické újmy
Čistou ekonomickou újmou je třeba rozumět finanční újmu vzniklou poškozenému, aniž by škůdce protiprávním jednáním zasáhl do jeho absolutního práva, tj. zejména do práva na život a zdraví nebo do vlastnického práva (typicky poškozením nebo zničením věci). Čistá ekonomická újma má často podobu právě ušlého zisku, přestože může mít podobu i skutečné škody. Odškodňuje se stejně jako jakákoliv jiná majetková újma v případě, že byla způsobena porušením smlouvy nebo úmyslným porušením dobrých mravů. Pokud však byla čistá ekonomická újma způsobena porušením zákonné povinnosti, je třeba zohlednit omezení § 2910 věty druhé občanského zákoníku, podle níž „[p]ovinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného [než absolutního] práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva“. V takovém případě je tedy třeba zkoumat, zda zákonná povinnost, kterou škůdce porušil, měla za účel právě ochranu poškozeného před finanční újmou (hovoří se o takzvaném ochranném účelu normy).5 💬
Ilustrativní v této souvislosti může být případ ze Spojeného království Spartan Steel & Alloys Ltd v Martin & Co (Contractors) Ltd.6 💬 Žalovaní při provádění výkopových prací na silnici v důsledku nedbalosti překopli kabel zásobující nedalekou slévárnu elektřinou. Kabel však nebyl ve vlastnictví slévárny, ani se nenacházel na jejím pozemku. Slévárně vznikla následkem přerušení přívodu elektřiny škoda na pecích a zrovna taveném kovu a ušel jí zisk v důsledku nemožnosti prodat kov poškozený při náhlém zastavení tavení a dále v důsledku nemožnosti provozovat další činnost po dobu přerušení dodávky elektřiny.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
