Aktuální číslo časopisu Ekonom
Šlo o změnu velmi vítanou zejména proto, že účast povinného v obchodní společnosti lze zjistit jednoduchým nahlédnutím do obchodního rejstříku prostřednictvím internetu a zároveň řada dlužníků je společníky někdy i mnoha společností. Rovněž účast povinného v družstvu je skutečností, kterou lze zjistit méně obtížně než jiné údaje o majetku dlužníka. Navíc i dlužníci-fyzické osoby nepodnikatelé se v důsledku privatizace bytového fondu řady měst a obcí stali členy družstev.
Přihlédneme-li dále k faktu, že účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu nelze ukončit okamžitě (jako převod jiného majetku), a tak zmařit účel exekuce, jeví se tento způsob výkonu rozhodnutí pro oprávněného velmi výhodným. Mé zkušenosti soudkyně vyřizující agendu výkonů rozhodnutí a exekucí mě však, bohužel, vedou k závěru poněkud odlišnému.
Pro soud je tento druh výkonu rozhodnutí relativně bezproblémovým procesem, neboť celá exekuce pro něj končí pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí, v jehož rámci soud zkoumá obvyklé podmínky řízení a náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Oprávněnému povětšinou skutečné problémy nastávají až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí, a to v průběhu faktické realizace postižení účasti povinného v obchodní společnosti nebo družstvu. S pomocí exekučního soudu v tomto zdlouhavém procesu již počítat nemůže.
K pochopení, proč k takové situaci často dochází, je třeba vysvětlení principů přijaté právní úpravy, jejíž úspěšnost limituje jednak sepjatost povinných se společnostmi a družstvy a z toho plynoucí neochota těchto subjektů zaplatit oprávněnému příslušné podíly a rovněž i nefunkčnost řady společností dosud zapsaných v obchodním rejstříku a tedy fakticky nulová možnost domoci se proti nim pohledávky. Také vymáhání pohledávky z práva na vypořádací podíl u běžně fungujícího družstva má svůj malý háček.
Právní úpravu obsaženou v § 320a obč. soudního řádu lze v zásadě shrnout do následujících principů:
- nařízením exekuce zaniká účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu,
- oprávněnému vzniká právo na pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, nebo podíl na likvidačním zůstatku,
- tuto pohledávku uspokojuje oprávněnému obchodní společnost nebo družstvo,
- podle § 320a odst. 2 se na postup při nařízení i na vztahy mezi oprávněným obchodní společností resp. družstvem použijí ustanovení upravující postižení jiných peněžitých pohledávek (§ 312 odst. 2 a násl. o. s. ř.)
Zánik účasti povinného
Právní mocí nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu zaniká jeho účast.
Ve veřejné obchodní společnosti podle § 88 odst. 1 písm. f) a odst. 2 obch. zákoníku pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka se společnost zrušuje, pokud se ostatní společníci nedohodnou , že společnost trvá i nadále bez účasti povinného.
Neuzavřou-li do tří měsíců od zrušení společnosti dohodu o změně společenské smlouvy, vstupuje společnost do likvidace.
U komanditní společnosti podle § 102 odst. 1 a § 103 obch. zákoníku nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty není důvodem ke zrušení společnosti.
Ve společnosti s ručením omezeným podle § 148 odst. 2 obch. zákoníku nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka má stejné důsledky jako zrušení jeho účasti soudem.
Podle § 213 odst. 1 obch.zákoníku členství povinného v družstvu zaniká právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
U nefunkčních společností, ve kterých společníci neprovedli jejich likvidaci a výmaz z obchodního rejstříku, tak oprávněný zaplatí soudní poplatek, absolvuje řízení o výkon rozhodnutí a případné další kroky většinou jen proto, aby svému dlužníkovi a jeho společníkům pomohl tuto společnost zlikvidovat. Nebo oprávněný za povinného ukončí účast ve společnosti, o kterou již nemá povinný zájem.
Často takovými oprávněnými bývají různé státní orgány či instituce, které alespoň za podání návrhu na výkon rozhodnutí nemusejí platit soudní poplatky. Povinnost zaplatit soudní poplatek je uložena povinnému a vznikne tak další nevymahatelná pohledávka státu, kterou příslušný soud po řadu let marně vymáhá.
Jak již bylo uvedeno, samotné nařízení výkonu rozhodnutí včetně případného odvolacího řízení nebývá (s výjimkou problémů s doručováním písemností ) nijak komplikované oproti jiným způsobům výkonu rozhodnutí. Vyznačením právní moci pro exekuční soud problém končí. Oprávněnému ve skutečnosti teprve začíná.
USPOKOJENÍ PŘI ZÁNIKU ÚČASTI VE SPOLEČNOSTI
Pohledávku z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku uspokojuje oprávněnému obchodní společnost nebo družstvo.
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému s pohledávkou jakkoliv nakládat, společnosti nebo družstvu zakáže vyplatit pohledávku povinnému a uloží ji vyplatit oprávněnému.
Tam, kde v důsledku zániku účasti povinného ve společnosti dochází k jejímu zrušení a oprávněný má právo na pohledávku z práva na podíl na likvidačním zůstatku, je třeba, aby proběhla samotná likvidace. K tomu je nutné jmenovat likvidátora.Podle § 71 odst. 1 obch. zákoníku likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li bez zbytečného odkladu jmenován, jmenuje ho "rejstříkový" soud [§ 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř].
Oprávněný obvykle pasivně nečeká, až rejstříkový soud dojde k závěru, že statutární orgán svou povinnost nesplnil a likvidátora nejmenoval, ale zpravidla statutární orgán sám vyzve (často je jím právě sám povinný) a po uplynutí přiměřené lhůty se na soud sám obrátí. Po jeho jmenování začínají problémy likvidátora s likvidací společnosti "mrtvých brouků" a oprávněný dále čeká na uspokojení své pohledávky.
Ale ani tam, kde nařízením výkonu rozhodnutí společnost nezaniká a oprávněný má právo na vypořádací podíl vůči společnosti, která není dosud zrušena, není vše jednoduché. Korespondence se společností "mrtvých brouků" zde zůstává pouze na samotném oprávněném, protože často nelze samotné společnosti ani jejímu statutárnímu zástupci doručit zásilky a pokud je převezmou, nereagují. Po tomto martyriu je pak oprávněnému dán další procesní prostředek podle § 315 obč. soudního řádu, ale o tom až později. Není totiž třeba oprávněné lekat již nyní.
Pohledávka z práva na vypořádací podíl, popř. na podíl na likvidačním zůstatku
Dalším kamenem úrazu je skutečnost, že výše vypořádacího podílu a podílu na likvidačním zůstatku není v době nařízení výkonu rozhodnutí známa. Zahájení řízení o výkon rozhodnutí a zaplacení soudního poplatku může tedy být sázkou do loterie i tam, kde společnost či družstvo, ve které má povinný účast, je běžně fungující firmou, která své závazky plní. Oprávněný povětšinou může jen těžko získat kvalitní informace o majetkových poměrech společnosti či družstva.
Způsob výpočtu výše vypořádacího podílu či podílu na likvidačním zůstatku a lhůtu k zaplacení zákon stanoví obvykle jen tehdy, nestanoví-li společenská smlouva či stanovy něco jiného (např. § 92 odst. 2, § 104 odst. 3, § 150 odst. 1 a 3, § 233 odst. 5 obch. zák.).
S tím obvykle nejvíce problémů bývá u bytových družstev, v nichž je se členstvím spojeno nájemní právo k bytu. Stanovy takových družstev obvykle určují takovou formu výpočtu vypořádacího podílu, že uspěje pouze oprávněný s pohledávkami v řádu tisíců korun. Ten oprávněný, jehož pohledávka je vyšší, není obvykle uspokojen zcela.
Jde však o jediný případ, kdy družstvo s oprávněným spolupracuje velmi aktivně, ne-li přímo nadšeně. Za výplatu vypořádacího podílu ve shora popsané výši získává právo uvolnit byt ve zcela jiné tržní hodnotě. V takové situaci někteří oprávnění ve snaze vyjednat vyšší vypořádací podíl uplatňují hrozbu zastavení výkonu rozhodnutí a navrácení povinného coby obnoveného člena do lůna družstva.
Samozřejmě tam, kde orgány společnosti s oprávněným nespolupracují, není prakticky v silách oprávněného výši vypořádacího podílu zjistit.
Likvidátor obvykle po marných pokusech zajistit účetnictví firmy, zjistit majetek či se spojit se společníky, zjistí předlužení likvidované společnosti a podle § 72 odst. 2 obch. zákoníku podá návrh na prohlášení konkurzu.
Poukaz na použití dalších ustanovení
Ustanovení § 320a odst. 2 obč. soudního řádu odkazuje na použití § 312 odst. 2 a § 313 až § 316 obč. soudního řádu, kterými se řídí poměry mezi účastníky a dalšími věřiteli v případě výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek (než pohledávek z účtu u peněžního ústavu).
Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy je společnosti či družstvu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Proto také musí být usnesení doručeno dříve společnosti než povinnému. Společnost vyplatí pohledávku věřiteli, je-li splatná. Dále je těmito ustanoveními řešena situace, kdy je výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek. Pak se pořadí uspokojení řídí dnem, kdy společnosti bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Pokud bylo více usnesení doručeno stejného dne uspokojí se poměrně, nelze-li je všechny uspokojit zcela.
Mezi uvedenými ustanoveními je však i již zmíněné ustanovení § 315 obč. soudního řádu, které poskytuje řešení pokud společnost či družstvo nevyplatí pohledávku oprávněnému řádně a včas. Oprávněný může proti společnosti či družstvu podat žalobu podle části třetí obč. soudního řádu. Znamená to tedy, že svým vlastním jménem v novém civilním řízení, tentokrát proti společnosti či družstvu, bude prokazovat skutečnosti týkající se vypořádacího podílu a po úspěchu ve věci může podat nový exekuční návrh přímo proti společnosti či družstvu. Prostě ho čeká nový soudní spor se všemi jeho peripetiemi. Po tomto "optimistickém" sdělení jistě pochopíte, proč jsem si je nechala na závěr výkladu právní úpravy.
Shora uvedený výklad není nesen v příliš pozitivním duchu a proto je nutno dodat, že na základě nové právní úpravy nepochybně proběhla řada úspěšných výkonů rozhodnutí tímto způsobem. I kdyby jich bylo jen poměrně málo, povedou-li k úspěšnému vymožení pohledávky, má tato úprava svůj smysl.
V podmínkách exekučního řádu pak tato úprava dává exekutorům možnost ve většině případů ne snad k přímému uspokojení oprávněného, ale k dalšímu nátlaku (v dobrém slova smyslu) na povinného, aby svou pohledávku splnil. A jistě i v určitých případech soudní exekutoři tím, že společně s tímto způsobem exekuce obvykle zvolí i jiné způsoby, dovedou exekuci postižením účasti povinného ve společnosti ke zdárnému konci. Shodně jako u výkonů rozhodnutí mají soudní exekutoři vyšší úspěšnost, je-li postihována účast povinného v družstvu.
Je třeba připomenout, že úspěšnost tohoto druhu exekuce závisí na předběžném zvážení mnoha okolností, zejména úspěšnosti podnikání společnosti (družstva), množství jejího majetku a případných dluzích společnosti, jejích vazbách na povinného, okolnosti, zda společnost přebírá písemnosti na adrese sídla či známé provozovně, zda osoby účastné v jejích statutárních orgánech se zdržují na známých adresách a zda nejsou trvale v cizině a rovněž i na zjištění způsobu výpočtu vypořádacího podílu.
Jde tedy vesměs o stejné údaje, které je oprávněný (v exekucích soudní exekutor) nucen zjišťovat o povinném. Je proto nutné je zjišťovat i ohledně společnosti či družstva, ve kterém má dlužník svou účast.
Alespoň do té doby než bude opět normální své dluhy platit a pokud to není možné, čestně se k nim postavit. Mám však obavu, že se tak nikdy nestane.
Martina Kasíková
místopředsedkyně Obvodního soudu Praha 2
Přihlédneme-li dále k faktu, že účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu nelze ukončit okamžitě (jako převod jiného majetku), a tak zmařit účel exekuce, jeví se tento způsob výkonu rozhodnutí pro oprávněného velmi výhodným. Mé zkušenosti soudkyně vyřizující agendu výkonů rozhodnutí a exekucí mě však, bohužel, vedou k závěru poněkud odlišnému.
Pro soud je tento druh výkonu rozhodnutí relativně bezproblémovým procesem, neboť celá exekuce pro něj končí pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí, v jehož rámci soud zkoumá obvyklé podmínky řízení a náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Oprávněnému povětšinou skutečné problémy nastávají až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí, a to v průběhu faktické realizace postižení účasti povinného v obchodní společnosti nebo družstvu. S pomocí exekučního soudu v tomto zdlouhavém procesu již počítat nemůže.
K pochopení, proč k takové situaci často dochází, je třeba vysvětlení principů přijaté právní úpravy, jejíž úspěšnost limituje jednak sepjatost povinných se společnostmi a družstvy a z toho plynoucí neochota těchto subjektů zaplatit oprávněnému příslušné podíly a rovněž i nefunkčnost řady společností dosud zapsaných v obchodním rejstříku a tedy fakticky nulová možnost domoci se proti nim pohledávky. Také vymáhání pohledávky z práva na vypořádací podíl u běžně fungujícího družstva má svůj malý háček.
Právní úpravu obsaženou v § 320a obč. soudního řádu lze v zásadě shrnout do následujících principů:
- nařízením exekuce zaniká účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu,
- oprávněnému vzniká právo na pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, nebo podíl na likvidačním zůstatku,
- tuto pohledávku uspokojuje oprávněnému obchodní společnost nebo družstvo,
- podle § 320a odst. 2 se na postup při nařízení i na vztahy mezi oprávněným obchodní společností resp. družstvem použijí ustanovení upravující postižení jiných peněžitých pohledávek (§ 312 odst. 2 a násl. o. s. ř.)
Zánik účasti povinného
Právní mocí nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu zaniká jeho účast.
Ve veřejné obchodní společnosti podle § 88 odst. 1 písm. f) a odst. 2 obch. zákoníku pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka se společnost zrušuje, pokud se ostatní společníci nedohodnou , že společnost trvá i nadále bez účasti povinného.
Neuzavřou-li do tří měsíců od zrušení společnosti dohodu o změně společenské smlouvy, vstupuje společnost do likvidace.
U komanditní společnosti podle § 102 odst. 1 a § 103 obch. zákoníku nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty není důvodem ke zrušení společnosti.
Ve společnosti s ručením omezeným podle § 148 odst. 2 obch. zákoníku nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka má stejné důsledky jako zrušení jeho účasti soudem.
Podle § 213 odst. 1 obch.zákoníku členství povinného v družstvu zaniká právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
U nefunkčních společností, ve kterých společníci neprovedli jejich likvidaci a výmaz z obchodního rejstříku, tak oprávněný zaplatí soudní poplatek, absolvuje řízení o výkon rozhodnutí a případné další kroky většinou jen proto, aby svému dlužníkovi a jeho společníkům pomohl tuto společnost zlikvidovat. Nebo oprávněný za povinného ukončí účast ve společnosti, o kterou již nemá povinný zájem.
Často takovými oprávněnými bývají různé státní orgány či instituce, které alespoň za podání návrhu na výkon rozhodnutí nemusejí platit soudní poplatky. Povinnost zaplatit soudní poplatek je uložena povinnému a vznikne tak další nevymahatelná pohledávka státu, kterou příslušný soud po řadu let marně vymáhá.
Jak již bylo uvedeno, samotné nařízení výkonu rozhodnutí včetně případného odvolacího řízení nebývá (s výjimkou problémů s doručováním písemností ) nijak komplikované oproti jiným způsobům výkonu rozhodnutí. Vyznačením právní moci pro exekuční soud problém končí. Oprávněnému ve skutečnosti teprve začíná.
USPOKOJENÍ PŘI ZÁNIKU ÚČASTI VE SPOLEČNOSTI
Pohledávku z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku uspokojuje oprávněnému obchodní společnost nebo družstvo.
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému s pohledávkou jakkoliv nakládat, společnosti nebo družstvu zakáže vyplatit pohledávku povinnému a uloží ji vyplatit oprávněnému.
Tam, kde v důsledku zániku účasti povinného ve společnosti dochází k jejímu zrušení a oprávněný má právo na pohledávku z práva na podíl na likvidačním zůstatku, je třeba, aby proběhla samotná likvidace. K tomu je nutné jmenovat likvidátora.Podle § 71 odst. 1 obch. zákoníku likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li bez zbytečného odkladu jmenován, jmenuje ho "rejstříkový" soud [§ 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř].
Oprávněný obvykle pasivně nečeká, až rejstříkový soud dojde k závěru, že statutární orgán svou povinnost nesplnil a likvidátora nejmenoval, ale zpravidla statutární orgán sám vyzve (často je jím právě sám povinný) a po uplynutí přiměřené lhůty se na soud sám obrátí. Po jeho jmenování začínají problémy likvidátora s likvidací společnosti "mrtvých brouků" a oprávněný dále čeká na uspokojení své pohledávky.
Ale ani tam, kde nařízením výkonu rozhodnutí společnost nezaniká a oprávněný má právo na vypořádací podíl vůči společnosti, která není dosud zrušena, není vše jednoduché. Korespondence se společností "mrtvých brouků" zde zůstává pouze na samotném oprávněném, protože často nelze samotné společnosti ani jejímu statutárnímu zástupci doručit zásilky a pokud je převezmou, nereagují. Po tomto martyriu je pak oprávněnému dán další procesní prostředek podle § 315 obč. soudního řádu, ale o tom až později. Není totiž třeba oprávněné lekat již nyní.
Pohledávka z práva na vypořádací podíl, popř. na podíl na likvidačním zůstatku
Dalším kamenem úrazu je skutečnost, že výše vypořádacího podílu a podílu na likvidačním zůstatku není v době nařízení výkonu rozhodnutí známa. Zahájení řízení o výkon rozhodnutí a zaplacení soudního poplatku může tedy být sázkou do loterie i tam, kde společnost či družstvo, ve které má povinný účast, je běžně fungující firmou, která své závazky plní. Oprávněný povětšinou může jen těžko získat kvalitní informace o majetkových poměrech společnosti či družstva.
Způsob výpočtu výše vypořádacího podílu či podílu na likvidačním zůstatku a lhůtu k zaplacení zákon stanoví obvykle jen tehdy, nestanoví-li společenská smlouva či stanovy něco jiného (např. § 92 odst. 2, § 104 odst. 3, § 150 odst. 1 a 3, § 233 odst. 5 obch. zák.).
S tím obvykle nejvíce problémů bývá u bytových družstev, v nichž je se členstvím spojeno nájemní právo k bytu. Stanovy takových družstev obvykle určují takovou formu výpočtu vypořádacího podílu, že uspěje pouze oprávněný s pohledávkami v řádu tisíců korun. Ten oprávněný, jehož pohledávka je vyšší, není obvykle uspokojen zcela.
Jde však o jediný případ, kdy družstvo s oprávněným spolupracuje velmi aktivně, ne-li přímo nadšeně. Za výplatu vypořádacího podílu ve shora popsané výši získává právo uvolnit byt ve zcela jiné tržní hodnotě. V takové situaci někteří oprávnění ve snaze vyjednat vyšší vypořádací podíl uplatňují hrozbu zastavení výkonu rozhodnutí a navrácení povinného coby obnoveného člena do lůna družstva.
Samozřejmě tam, kde orgány společnosti s oprávněným nespolupracují, není prakticky v silách oprávněného výši vypořádacího podílu zjistit.
Likvidátor obvykle po marných pokusech zajistit účetnictví firmy, zjistit majetek či se spojit se společníky, zjistí předlužení likvidované společnosti a podle § 72 odst. 2 obch. zákoníku podá návrh na prohlášení konkurzu.
Poukaz na použití dalších ustanovení
Ustanovení § 320a odst. 2 obč. soudního řádu odkazuje na použití § 312 odst. 2 a § 313 až § 316 obč. soudního řádu, kterými se řídí poměry mezi účastníky a dalšími věřiteli v případě výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek (než pohledávek z účtu u peněžního ústavu).
Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy je společnosti či družstvu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Proto také musí být usnesení doručeno dříve společnosti než povinnému. Společnost vyplatí pohledávku věřiteli, je-li splatná. Dále je těmito ustanoveními řešena situace, kdy je výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek. Pak se pořadí uspokojení řídí dnem, kdy společnosti bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Pokud bylo více usnesení doručeno stejného dne uspokojí se poměrně, nelze-li je všechny uspokojit zcela.
Mezi uvedenými ustanoveními je však i již zmíněné ustanovení § 315 obč. soudního řádu, které poskytuje řešení pokud společnost či družstvo nevyplatí pohledávku oprávněnému řádně a včas. Oprávněný může proti společnosti či družstvu podat žalobu podle části třetí obč. soudního řádu. Znamená to tedy, že svým vlastním jménem v novém civilním řízení, tentokrát proti společnosti či družstvu, bude prokazovat skutečnosti týkající se vypořádacího podílu a po úspěchu ve věci může podat nový exekuční návrh přímo proti společnosti či družstvu. Prostě ho čeká nový soudní spor se všemi jeho peripetiemi. Po tomto "optimistickém" sdělení jistě pochopíte, proč jsem si je nechala na závěr výkladu právní úpravy.
Shora uvedený výklad není nesen v příliš pozitivním duchu a proto je nutno dodat, že na základě nové právní úpravy nepochybně proběhla řada úspěšných výkonů rozhodnutí tímto způsobem. I kdyby jich bylo jen poměrně málo, povedou-li k úspěšnému vymožení pohledávky, má tato úprava svůj smysl.
V podmínkách exekučního řádu pak tato úprava dává exekutorům možnost ve většině případů ne snad k přímému uspokojení oprávněného, ale k dalšímu nátlaku (v dobrém slova smyslu) na povinného, aby svou pohledávku splnil. A jistě i v určitých případech soudní exekutoři tím, že společně s tímto způsobem exekuce obvykle zvolí i jiné způsoby, dovedou exekuci postižením účasti povinného ve společnosti ke zdárnému konci. Shodně jako u výkonů rozhodnutí mají soudní exekutoři vyšší úspěšnost, je-li postihována účast povinného v družstvu.
Je třeba připomenout, že úspěšnost tohoto druhu exekuce závisí na předběžném zvážení mnoha okolností, zejména úspěšnosti podnikání společnosti (družstva), množství jejího majetku a případných dluzích společnosti, jejích vazbách na povinného, okolnosti, zda společnost přebírá písemnosti na adrese sídla či známé provozovně, zda osoby účastné v jejích statutárních orgánech se zdržují na známých adresách a zda nejsou trvale v cizině a rovněž i na zjištění způsobu výpočtu vypořádacího podílu.
Jde tedy vesměs o stejné údaje, které je oprávněný (v exekucích soudní exekutor) nucen zjišťovat o povinném. Je proto nutné je zjišťovat i ohledně společnosti či družstva, ve kterém má dlužník svou účast.
Alespoň do té doby než bude opět normální své dluhy platit a pokud to není možné, čestně se k nim postavit. Mám však obavu, že se tak nikdy nestane.
Martina Kasíková
místopředsedkyně Obvodního soudu Praha 2
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
