Přitom podle zkušenosti i při velmi odpovědné přípravě a zpracování příslušné ceny a platebních podmínek nelze v počátečních etapách přípravy dodávky průmyslového investičního celku dospět k přesným cenám a často je nutné se spokojit s cenami směrnými, odhadovými. Z praxe tvorby cen jsou známé případy, kdy i při sebeodpovědnější přípravě a sjednání závazné ceny za celek, aniž v průběhu výstavby dojde k dohodě o podstatnější změně v rozsahu dodávky, se může konečná cena realizované dodávky celku odchylovat od ceny uplatněné v rámci nabídky dodavatele o plus, minus deset až patnáct procent; u složitějších a rozsáhlejších akcí bývá v praxi tento rozdíl ještě pronikavější.

Tyto poznatky také obvykle ovlivňují rozhodnutí v tom, jaký druh ceny bude aplikován v rámci zadání odběratele (investora výstavby) a podávané nabídky vyššího dodavatele; bližší podrobnosti jsou rozvedené v části nazvané Aplikace hlavních metod tvorby ceny.

Ve smluvní praxi se zpravidla využívají tři hlavní metody tvorby ceny průmyslových celků:3)

- metoda pevné, nepřekročitelné tzv. paušální ceny,

- metoda ceny určené náhradovým - rozpočtovým způsobem, kdy se odběratel celku (investor) na základě předem zpracovaného rozpočtu zavazuje uhradit dodavateli všechny rozumně, účelně vynaložené a řádně prokázané náklady včetně sjednané ziskové přirážky vyjádřené obvykle určitým procentem z nákladových položek,

- cena určená s využitím sazbových cen za realizovanou jednotku produkce nebo výkonu, kdy na základě dohody o příslušné sazbě pro určitou jednotku produkce nebo výkonu je pak celková cena za dodávku nebo výkony odvozena na základě počtu prokazatelně využitých jednotek.

SJEDNÁNÍ PEVNÉ CENY

Pevná cena pokrývá všechna plnění spojená s vymezeným předmětem smlouvy, tedy všechny náklady, tedy jak všechny náklady, tak také zisk i poplatky všeho druhu, které náležejí do dodavatelské sféry. Taková cena je nepřekročitelná a zásadně nezměnitelná bez ohledu na to, jakým způsobem k ní účastníci smlouvy dospěli. Je tudíž stálá ve vztahu na dohodnutý předmět plnění ve smlouvě.

Sjednání pevné ceny, která se může vztahovat na danou průmyslovou investici jako celek, nebo také ve vztahu na její jednotlivé části (například na projektové práce, stavební část, technologickou část), vyžaduje na straně dodavatele investičního celku velmi pečlivé a odpovědné vymezení a zhodnocení rozsahu a kvality všech plnění, která s přípravou a realizací dodávky celku mohou být spojena, a to již v rámci zpracování nabídkového projektu a celkové nabídky. Před podáním této závazné nabídky a před uzavřením smlouvy musí být vzata v úvahu jak specifikace dodávaného zařízení a všech výkonů, tak také rozsah poskytovaných záruk za jejich včasné a kvalitní splnění včetně ostatních technických a obchodních podmínek dodávky.

Je-li smlouva uzavřena, platí závazně takto sjednaná první cena bez ohledu na to, jaké skutečné náklady dodavatel vynaložil k včasnému a řádnému splnění průmyslového celku.

V rámci tvorby pevné ceny musí dodavatel vedle jiného zhodnotit také možná rizika vyplývající z eventuálně vadného projektu či konstrukce nebo z vadných dodávek a plnění. Toto riziko zvýšených nákladů vyústí posléze v to, že dodavatel nemusí dosáhnout předpokládaného zisku. Na druhé straně takové riziko překročení nákladů odběrateli nehrozí, nemá však eventuální prospěch z případných dosažených úspor.

Ke krytí různých rizik proto dodavatel odůvodněně při tvorbě pevné ceny započítává do ceny úměrnou rizikovou přirážku. Její výše bude zpravidla záviset na délce průběžné realizace dané investice. Podle zkušenosti však, v rámci konkurence o získání daného obchodního případu, musí často dodavatel přistoupit na snížení uvedené ziskové přirážky.

K určitému snížení tohoto rizika se doporučuje v rámci podání závazné nabídky podmínit výši uplatňované pevné ceny tím, že realizační smlouva na dodávku celku bude uzavřena do určitého data. Pokud k dohodnutému krajnímu termínu nedojde k uzavření smlouvy, vznikne nutnost dohodnout novou pevnou cenu.

Rovněž při sjednání pevné ceny se však nejedná o její absolutní nezměnitelnost a vzhledem k povaze daného obchodního případu a některým okolnostem nastalým v průběhu realizace výstavby může v praxi docházet k jejím změnám, a to v podstatě v těchto případech:4)

- dojde-li po uzavření smlouvy v průběhu její realizace k podstatným změnám v předmětu smlouvy, např. ke zvýšení rozsahu příslušných plnění, srov. také § 549 obchodního zákoníku,

- pokud prokazatelně dojde ke zjištění, že podklady poskytnuté odběratelem byly nesprávné nebo neúplné (např. chybná zadávací dokumentace ve vyhlášení veřejné obchodní soutěže) srov. § 282 obch. zák.),

- dojde-li v zahraničně obchodních vztazích nebo v tuzemských vztazích ke změně závazných místních předpisů v porovnání se stavem, jaký tu byl v době uzavření smlouvy (např. z hlediska předpisů bezpečnosti práce),

- v případech vyplývajících z aplikace předem ve smlouvě sjednané tzv. měnové doložky, (srov. také § 744 obch. zák.);

- v dohodnutých případech, kdyby nastaly nepředvídatelné rozsáhlé potíže v realizaci, ovlivněné zejména přírodními překážkami,

- ve výjimečných případech sjednaných ve smlouvě, kdy bude přípustná tzv. revize ceny; v rámci některých dlouhodobých smluv o dodávkách investičních celků se připouští snížení rizika dodavatele spočívající zejména v podstatných změnách úrovně mzdových nákladů a úrovně cen některých rozhodujících výchozích materiálů včetně pomocných hmot kompletujících dodávky zařízení, a to tím, že dohodnutou výši pevné ceny vážou na výši úrovně těchto nákladových položek k určitému datu. Dojde-li později ke změně úrovně zmíněných nákladů v porovnání s uvedenou výší, připouští se zvýšení ceny dotčeného zařízení a výkonů o zjištěný rozdíl a dochází tím k revizi sjednané pevné ceny.

CENA URČENÁ NÁHRADOVÝM - - ROZPOČTOVÝM ZPŮSOBEM

Podstata sjednání tohoto typu ceny spočívá v tom, že na základě předem zpracovaného rozpočtu, s nímž dodavatel odběratele seznámí, budou dodavateli celku odběratelem postupně hrazeny veškeré náklady nutné k realizaci díla včetně eventuálních nákladů, které by vyplynuly z případných nevyhnutelných a nepředvídatelných chyb projektu nebo v konstrukci, a to za předpokladu, že:

- průmyslový celek se bude realizovat v souladu s dohodnutým předmětem smlouvy,

- dodavatel bude poskytovat veškeré plnění s využitím své standardní profesní dovednosti.

Součástí sjednané ceny je zisková přirážka, zpravidla vyjádřená určitým procentem z příslušné nákladové položky nebo určitou pevnou sazbou.

Vyskytnou-li se tudíž v průběhu realizace chyby nebo nedostatky v dodávkách nebo výkonech, které budou mít původ v nedostatečné péči, která se předpokládá u kvalifikovaného personálu dodavatele, tak půjdou k tíži dodavatele a tudíž mu nebudou odběratelem hrazeny.

Předpokladem sjednání náhradové (rozpočtové) ceny je v dohodě smluvních stran předchozí vymezení příslušných nákladových položek v rozpočtu, a to spolu s určením, jakým způsobem budou nabíhající náklady k tíži odběratele celku účtovány.

Při vypořádání ceny takto nákladově sjednané, a to v rámci platebních podmínek obvykle v měsíčních splátkách, svěřuje smlouva obvykle důležité pravomoci zástupci odběratele (investora) na příslušném staveništi, tzv. inženýrovi zákazníka, který v souladu s dohodnutými dokumenty ověřuje oprávněnost výše hodnot uváděných a uplatňovaných k úhradě ve prospěch dodavatele.

Při využití této metody tvorby ceny průmyslového celku vzniká na straně odběratele případné riziko přílišného zvýšení konečných nákladů potřebných k realizaci daného díla.

Ke snížení tohoto rizika, spolu s podnícením dodavatele realizovat dílo, pokud možno, co nejúsporněji, se doporučuje5) sjednat současně s dohodou o aplikaci této metody tvorby ceny:

- celkový možný strop veškerých nákladů, které bude oprávněn dodavatel uplatňovat vůči odběrateli k úhradě,

- s odkazem na výši jednotlivých nákladových položek v rozpočtu, dohodnout snížení nároku dodavatele pouze na určitou část v závislosti na překročení původní hodnoty nákladové položky; snížení nároku dodavatele by se tudíž proporcionálně zvyšovalo ve vztahu na výši původně rozpočtové nákladové položky,

- oprávnění odběratele uplatnit odstoupení od smlouvy v případě, kdy by dodavatel nárokoval úhradu nákladů přesahující celkovou hodnotu původně rozpočtovaných nákladů o stanovené procento (např. o deset procent), aniž by dodavatel měl nárok na úhradu finanční újmy, která by mu odstoupením od smlouvy vznikla.

Další způsob, jak výhodně iniciovat dodavatele k úsporným opatřením ve vynakládání nákladů, spočívá v dohodě o tom, že sjednaná zisková přirážka odvozená ve vztahu na rozpočtované náklady za realizaci určité položky bude o určité procento zvýšena v závislosti na snížení původně rozpočtovaných nákladů prokazatelně vynaložených při vlastní realizaci. Pokud by na druhé straně vynaložené náklady na určitou položku rozpočtu byly vyšší než jak bylo rozpočtováno, tak se o sjednané procento příslušná zisková přirážka sníží.

Doporučuje se předem ve smlouvě při této metodě tvorby ceny určit, který druh nákladů bude dodavatel oprávněn zahrnovat do svých požadavků. V praxi bývá dohodnuto, že některé náklady spojené s realizací díla budou z rozsahu účtovaných nákladových položek vyloučeny, i když byly dodavatelem vynaloženy (např. mzdové náklady dodavatele týkající se vedení personálu dodavatele na staveništi, související telekomunikační náklady).

Z hodnoty nákladových položek bývají v praxi dále vyloučeny náklady spojené s opatřením zařízení z vlastní výroby dodavatele, která za zvláště sjednané ceny určené odděleně v daném rozpočtu zakoupil odběratel.

O skutečném vynakládání jednotlivých nákladových položek je dodavatel povinen založit a vést spolehlivou evidenci, kterou bude odběratel oprávněn ověřovat. Aplikaci ceny za dílo podle rozpočtu, jejímž předmětem je investiční výstavba, předvídal náš obchodní zákoník v § 547. Cena za dílo bývá takto určována zpravidla v případech rozsáhlejší a složitější investiční výstavby a také ve vývoji a výzkumu, např. při aplikaci nového strojně technologického zařízení. Obchodní zákoník v této souvislosti řeší i snížení rizika odběratele, obdobně, jak je uvedeno výše (srov. § 547 odst. 5 zák.).6)

V případech odůvodněných povahou daných plnění pro průmyslový celek dochází v praxi k tomu, že v rámci ceny konstruované náhradovým způsobem budou některé dodávky nebo výkony dohodnuty na bázi pevné ceny, např. ocenění koordinační činnosti nebo některých typických konstrukčních prací. Dochází tak v podstatě k účelné kombinaci systému tvorby ceny uvedeného výše, se systémem náhradové (rozpočtové) ceny.

Možné je řešení i v tom směru, že původně sjednaná rozpočtová cena bude v průběhu realizace celku dohodou smluvních stran přeměněna na pevnou, která by zahrnovala dosud nerealizované dodávky a výkony (tzv. konverze).

CENA URČENÁ METODOU SJEDNANÝCH SAZEB ZA REALIZOVANOU JEDNOTKU PRODUKCE VÝKONŮ

Při této metodě, která se aplikuje obvykle jako doplnění metod rozvedených výše, se strany dohodnou na příslušné sazbě pro určitou jednotku produkce nebo výrobků a celková cena za dílo, respektive jeho část, kterou bude povinen odběratel uhradit dodavateli, se odvodí z počtu skutečně využitých jednotek nutných k realizaci předmětu smlouvy. Součástí sjednané výše dané sazby je přirážka (zvýšení) představující zisk dodavatele.

Jednotka produkce může představovat množství materiálu nutného ke zhotovení nebo časovou jednotku potřebnou pro zhotovení (např. za vynaloženou hodinu výkopových prací). Sazby za jednotlivé jednotky odpovídající povaze daného plnění (např. materiálové jednotky pro stavební nebo technologické dodávky, časové jednotky pro stavební nebo montážní práce).

Pokud se strany výjimečně nedohodnou na možnosti revize příslušných sazeb plnění,7) tak je cena za jednotku produkce pevná a dodavatel nese riziko zvýšení cen příslušných materiálových nebo mzdových složek, které byly základem pro stanovení daných sazeb v porovnání s cenovou hladinou v době uzavření smlouvy; na druhé straně získává zvýhodnění v případech, kdy úroveň cen uvedených složek klesá.

Dojde-li ke zvýšení rozpočtové ceny pro dané dílo z důvodu, že v porovnání se situací, která tu byla v době uzavření smlouvy, bylo nutné k realizaci využít větší množství jednotek produkce nebo výkonů, tak toto riziko spočívá na odběrateli, který však získává zvýhodnění, pokud by bylo třeba ke splnění dohodnutého předmětu plnění aplikovat méně jednotek.

Toto riziko odběratele bývá snížené dohodou stran v tom smyslu, že odběratel bude povinen hradit jednotky produkce nebo výkonů až do určitého specifikovaného množství (limitu) a dodavatel tudíž ponese náklady za spotřebované jednotky produkce nebo výkonů, pokud přesáhnou určené množství (dohodnutý limit).

Vzhledem k tomu, že skutečná cena za daný předmět plnění závisí na počtu skutečně spotřebovaných jednotek produkce nebo výkonů, je nutné k vyvarování případných rozporů ve smlouvě dohodnout jasně a srozumitelně metodu ověřování množství skutečně realizovaných jednotek.

Poznatky z praxe svědčí o tom, že metoda určení ceny s využitím sjednaných sazeb za jednotku produkce nebo výkonů není dobře použitelná v případech, kdy oceňování složek produkce nebo výkonů nemůže být rozčleněno na určité identické jednotky, což se vztahuje zejména na složitější strojně-technologické zařízení a dále ve smlouvách, kdy by bylo obtížné kontrolovat množství využitých jednotek (např. aplikace dodavatelského systému vyšší dodávky průmyslového celku "na klíč").8)

Vhodně se však tento systém tvorby cen využívá v rámci dodávek projektových prací, zejména stavebních nebo montážních prací, a to obvykle v kombinaci s metodami tvorby ceny uvedenými výše.

APLIKACE HLAVNÍCH METOD TVORBY CENY

Metoda aplikace pevné ceny se volí zpravidla tehdy, kdy předmět plnění celku lze vymezit v zadání (objednávce) odběratele, a tím i v nabídce dodavatele celku do všech podrobností, což pravidelně bývá v případech, kdy daný vyšší dodavatel celku je přímým nositelem příslušné procesní technologie.

Výhodou sjednání pevné ceny pro odběratele (investora) je zejména to, že zná, jaké celkové náklady na pořízení investice bude muset vynaložit, což zejména usnadňuje jeho pozici v jednání s úvěrovými institucemi. Ty také v úvěrových podmínkách pravidelně favorizují poskytnutí účelově využitelného úvěru k financování realizace smlouvy, v níž cena celkových plnění byla ohodnocena pevnou cenou.

Vzhledem k tomu, že se obvykle zajištění dodávek průmyslových investičních celků aplikuje systém vyhlášení veřejné obchodní soutěže, tak vyhodnocování podaných soutěžních nabídek s pevnými cenami podstatně usnadňuje zadavateli (investorovi) rozhodnutí o nejvhodnější soutěžní nabídce.

Na druhé straně systém aplikace pevné ceny vyžaduje, aby zadavatel vynaložil zvýšenou míru pečlivosti a odpovědnosti při zpracování zadání (zadávací dokumentace) a stejná náročnost náleží také zpracovatelům soutěžních nabídek, což je obojí časově značně náročné. Vyhlášená soutěžní lhůta se tím nutně prodlužuje, což může ovlivnit i zamýšlený termín realizace investice.

Riziková přirážka, která je pravidelnou součástí uplatněných pevných cen soutěžních nabídek, zvyšuje celkovou cenovou úroveň.

Dále často soutěžitelé, ve snaze uspět v soutěži nabídkou s nižší cenou, omezují při tvorbě svých pevných cen neodůvodněně některé rozhodující nákladové položky, což může mít posléze negativní odraz v celkové kvalitě plnění.

Sjednání ceny náhradovým, rozpočtovým způsobem se v praxi obecně aplikuje tehdy, kdy u rozsáhlých a složitých investic budovaných ve velkém časovém rozpětí nelze očekávat, že by potenciální dodavatelské subjekty mohly odpovědně uplatňovat v nabídkách pevnou cenu za své plnění.

Je to zejména tehdy:

- kdy v době zadání investice a nejpozději v době uzavření smlouvy nelze předmět smlouvy (celkové plnění) spolehlivě a přesně vymezit (např. nejistota v určení množství a kvality výchozích surovin nebo v určení celkové kapacity),

- jestliže odběratel uplatňuje ve větší míře svou účast na projektovém řešení,

- když se bude jednat o vývojový projekt, jehož kvalita a vlastní provozování bude ve větší míře záviset na know-how odběratele celku,9)

- když zájmy utajení na straně odběratele investice znemožňují předání přesných specifikací.

Pravidelně se uvedená metoda tvorby ceny dále využívá při přípravě a realizaci rozsáhlejších rekonstrukcí nebo modernizací stávajících investic.

Vzhledem k tomu, že na základě předem zpracovaného rozpočtu se specifikací nákladových položek, jejichž postupné plnění odběratel sjednaným způsobem ověřuje, je možné v praxi zahájit realizaci sjednaného díla bez větších průtahů s kalkulací měsíčních splátek za realizované plnění. Dodavatel nemusí předem přesně ohodnocovat svá plnění, jako tomu je při zpracování návrhu pevné ceny, a proto je možné uplatňovat ve vyhlášení obchodní veřejné soutěže mnohem kratší soutěžní lhůty.

Na druhé straně při této metodě tvorby ceny odběratel celku nemá jistotu o tom, jaká bude konečná cena za realizovaný investiční celek. Rovněž v rámci aplikace veřejné obchodní soutěže bude hodnocení soutěžních nabídek mnohem obtížnější než u systému pevných cen.

Dodavatel také není zásadně příliš podněcován k tomu, aby minimalizoval celkovou výši nákladů na pořízení investice a aby se snažil o v co možné nejkratší lhůtě splnit své povinnosti v zájmu dodržení termínu výstavby.

Výše je poukázáno, jak lze smluvně předem uvedená rizika spočívající v aplikaci této metody tvorby ceny celku minimalizovat.

Vzhledem k tomu, že je nutné počítat s tím, že v průběhu zahájené realizace výstavby nebude možné včas a spolehlivě vyjasnit některé rozhodující podmínky, bývá ve smlouvě pro takové případy sjednáno oprávnění odběratele odstoupit od smlouvy, aniž by nesl s tím spojené náklady. Povinností dodavatele je pak v takovém případě předat odběrateli na jeho žádost za úhradu zpracovaný projekt včetně rozpracované konstrukční či jiné dokumentace.

Jak již bylo poukázáno výše, je možné a účelné zvážit také možnost konverze úhrady určité části předmětu smlouvy, dosud nerealizované s využitím aplikace pevné ceny. Předpokladem ovšem je, že taková část dodávky investičního celku je dodatečně přesně identifikovatelná.

Aplikace metody určení ceny na základě sjednaných sazeb za realizované jednotky produkce nebo výkonů vyplývá ze zásadní povahy této metody, jak je výše rozvedeno.

V odůvodněných případech bývá tato metoda v praxi kombinována s aplikací ceny sjednané za celek s využitím pevné ceny nebo ceny určené rozpočtovým způsobem. Obvykle se vztahuje na ty části celkového plnění, které byly dohodnuty dodatečně jako změny nebo doplnění původního předmětu smlouvy nebo jako vícepráce stavební nebo montážní povahy. Součástí dohod o aplikaci této metody musí být vždy dohoda o tom, jakým způsobem a v jakých časových intervalech se bude ověřovat spotřebované množství jednotek.

Má-li odběratel celku intenzivní zájem na splnění celku a jeho uvedení do provozu v co možné nejkratší lhůtě, využívá se v praxi sjednání určitého cenového zvýhodnění, jestliže se dodávka celku realizuje úspěšně v kratší lhůtě v porovnání se lhůtou sjednanou ve smlouvě. Výše tohoto zvýhodnění v podstatě reprezentuje podíl na eventuálně zvýšeném zisku odběratele, který by vyplynul ve prospěch odběratele v důsledku dřívějšího využití dané investice. Kalkulaci výše tohoto zvýhodnění lze odvozovat z výše zisku za každý den, o který se realizace dílů zkrátila, a to určitou pevnou částkou určitým procentem ze smluvní ceny v případě aplikace metody pevné ceny.

Nedoporučuje se však sjednávat uvedené zvýhodnění při aplikaci metody tvorby ceny rozpočtovým způsobem, neboť by to mohlo podněcovat dodavatele, aby se snažil v zájmu získání uvedeného bonusu splnit dílo dříve, avšak za podstatně zvýšené náklady.

V každém případě je však třeba podmínit splatnost uvedeného bonusu teprve poté, až daný celek po řádném dokončení bude po předem stanovenou dobu, počínaje od převzetí celku odběratelem, v bezporuchovém provozu.

PLATEBNÍ PODMÍNKY

Vedle sjednání ceny za dodávku průmyslového celku tvoří další důležitou součást každé smlouvy dohodnuté platební podmínky, které v podstatě stanoví, kdy a jakým způsobem po řádném splnění smlouvy nebo zpravidla ještě v průběhu její realizace, bude hrazena sjednaná cena nebo její část ve prospěch dodavatele.

Není sporu o tom, že čas a způsob úhrady sjednané ceny za celek nebo jeho části podstatně ovlivňuje celkový finanční přínos pro dodavatele.

Zcela převažuje peněžní plnění a tzv. kompenzační obchody (např. úhrada ve vyrobené produkci) jsou zcela výjimečné.

Zásadně sjednané platební podmínky by měly podněcovat dodavatele k tomu, aby svá plnění realizoval v souladu s dohodnutým časovým harmonogramem realizace výstavby, a to tak, že určité části dohodnuté ceny za celek budou hrazeny ve prospěch dodavatele, když tyto části předmětu smlouvy budou prokazatelně splněny.

Místo, kde budou sjednané platby realizovány, může mít význam v zahraničně obchodních vztazích, když by například hodnoty peněžních plateb měly být přesunuty k placení do jiné země a hodnota měny by se měnila, nebo by příslušný transfer hodnot podléhal určitým restrikcím.

Při sjednávání platebních podmínek je třeba vycházet z metody tvorby ceny za daný celek použité ve smlouvě.

Při použití metody tvorby pevné ceny se zpravidla celková cena v souladu s daným harmonogramem výstavby průmyslového celku rozčlení na určité části (etapy) celkového plnění dodavatele (např. část týkající se dodávky projektových prací, dodávky stavebních prací, technologické části, část týkající se aplikace licenční procesní technologie). Toto členění tvoří pravidelně zvláštní přílohu smlouvy s názvem "Úhrada sjednané ceny".

Cenové vypořádání sjednaných částí celkového plnění ve prospěch dodavatele se pak realizuje postupně v souladu s harmonogramem výstavby.

Například část ceny příslušná a vymezená pro technologickou část investice bývá splatná v určitých procentech ve sjednaném termínu ještě před začátkem realizace, určité procento po předání a převzetí smontovaného díla a jeho přejímce a zbytek sjednané pevné ceny po uplynutí záruční lhůty.

Také při sjednání ceny náhradovým - rozpočtovým způsobem, kdy předpokladem aplikace této metody tvorby ceny je předchozí sjednání rozpočtu uvažovaných nákladových položek spojených s přípravou a realizací celku, bývá část celkových rozpočtových nákladů v určitých procentech splatná rovněž předem, určité procento nabíhajících nákladů bylo splatné v průběhu realizace celku, a to v určité lhůtě od obdržení stanovených dokladů vymezených ve smlouvě, určité procento předání a převzetí a přejímce díla a zbytek rozpočtované ceny po uplynutí záruční lhůty. Současně s uvedenými platbami pokrývajícími nabíhající náklady za realizovaná plnění bývá splatná i příslušná část dohodnuté ziskové přirážky.

Obdobný postup se aplikuje při využití metody sjednaných sazeb za realizované jednotky produkce nebo výkonů. Zmíněné platby předem, tzv. akontace ve prospěch dodavatele se zdůvodňují potřebou finančního krytí jeho počátečních nákladů (např. transportní náklady, zabezpečení potřebného personálu). Pro dodavatele představují také určitou ochranu pro ty případy, kdy by odběratel v počátečním stadiu realizace odstoupil od smlouvy.

Akontace bývá obvykle dohodnuta ve výši deset až dvacet procent počítaných z celkové hodnoty cenového ocenění smlouvy a bývá splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. V praxi se sjednává současně s poskytnutím tzv. akontační záruky dodavatelem ve prospěch odběratele pro ty případy, kdy by dodavatel vyinkasoval uvedenou akontaci, aniž by realizoval prokazatelně sjednané dodávky a výkony v souladu s dohodnutým harmonogramem výstavby celku ve smlouvě.

Po odečtení uhrazené akontace v dohodnuté výši, závisejí platby za další části produkce a výkonů, které budou realizovány v průběhu vlastní realizace průmyslového celku, v podstatě na dané metodě tvorby ceny celku a rovněž na rozsahu všech plnění, která jsou jeho součástí. Při aplikaci metody pevné ceny lze určení termínů a výše oprávněných plateb za dohodnuté realizované části (etapy) plnění v souladu s harmonogramem výstavby v zásadě dohodnout dvojím způsobem:

- platby příslušející k těmto částem budou ve prospěch dodavatele oprávněné teprve po celkovém dokončení všech plnění tvořících předmět sjednaných částí (etap),

- dodavatel bude oprávněn k přijetí postupných dílčích úhrad (splátek) za dodávky a výkony kompletované v dohodnutém časovém úseku v rámci realizace příslušné části (etapy) - například měsíční splátky a výše těchto splátek bude záviset na rozsahu plnění uskutečněného v souladu s harmonogramem výstavby v tomto období.

V zájmu plynulého finančního zajištění krytí nákladů dodavatele se řešení uvedené v druhém bodě využívá v praxi tehdy, kdy půjde o rozsáhlejší dodávku celku.

Z důvodů účinného zainteresování dodavatele na řádném a včasném plnění dohodnutého harmonogramu výstavby, bývá pravidelně dohodnuto, že hodnota jednotlivých splátek za realizované výkony a dodávky v rámci sjednaných částí, které budou oprávněně náležet dodavateli, se průběžně o dohodnuté procento snižuje (např. o deset procent), takže dochází k tzv. pozastávkám.

Ty se potom ve sjednané výši ve prospěch dodavatele celku obvykle uvolňují, např.:

- po úspěšném předání a převzetí celku do sjednaného termínu (ve výši např. dvě a půl procenta z celkové pozastávky),

- po uskutečněné kvalitativní přejímce (např. ve výši dalších dvou a půl procent z celkové pozastávky, na základě úspěšných garančních zkoušek ověřujících dosažení sjednaných hodnot výkonových parametrů realizovaného celku),

- zbývající část pozastávky do určité lhůty po uplynutí záruční lhůty průmyslového celku (např. pět procent z celkové hodnoty pozastávky).

Lze rovněž dohodnout, že část této pozastávky bude dodavatel oprávněn uplatnit k úhradě teprve po odstranění včas a řádně reklamovaných záručních vad.

Hodnota materiálů a zařízení vztahujících se k jednotlivým splátkách se obvykle průběžně hradí po jejich začlenění (zabudování, smontování) do příslušného plnění.

V případech, kdy by tyto materiály a zařízení již v předstihu převzal odběratel a do jejich využití v rámci realizace by zůstaly v jeho držení, tak se obvykle hodnota těchto komodit stává splatnou ve prospěch dodavatele již když dodavatel osvědčí, že byly řádně předány k dopravě za účelem předání odběrateli na staveništi.

Postupně se platby během realizace výstavby ve prospěch dodavatele vztahují na produkci nebo výkony prokazatelně realizované v souladu s harmonogramem výstavby a proto:

- je nutné dohodnout a specifikovat ve smlouvě dokumenty, které bude povinen dodavatel předkládat odběrateli za účelem získání oprávnění k úhradě splátek (např. faktury, inspekční certifikáty, osvědčení o původu zboží, balící listy), a

- dohodnout způsob, jakým se bude splnění ověřovat ze strany odběratele.

V této souvislosti se ukládá dodavateli povinnost postupně předkládat zpravidla zmocněnému zástupci odběratele na stanovišti spolehlivé dokumenty uvedené výše v prvním bodě, který je pověřen plynule ověřovat rozsah uskutečněných plnění v daném termínu.

Pokud by uplatněný nárok dodavatele po prověření odběratelem nebyl v souladu s rozsahem řádně uskutečněného plnění v daném termínu, tak je odběratel, respektive jeho zástupce na staveništi oprávněn úhradu části nároku dodavatele v odpovídající hodnotě pozastavit, do doby než bude zjednána náprava.

V zájmu zajištění plynulého finančního krytí náročných povinností dodavatelem průmyslového celku některé doporučované všeobecné obchodní podmínky - podle mého názoru odůvodněně - oprávnění zástupce odběratele k pozastavení určité platby, resp. určité části plateb ve prospěch dodavatele podmiňují tím, že opoždění v realizaci by mělo být tak závažné, že by ohrožovalo podstatným způsobem konečný termín výstavby. Pokud by tady po rozumném uvážení takové nebezpečí nebylo, nebyl by důvod k pozastavení plateb.10)

Případné rozpory ve směrech výše uvedených, se doporučuje na staveništi předkládat k posouzení a řešení předem mezi stranami dohodnutému expertovi.11)

Platby ve prospěch dodavatele podle certifikátu vydaného odběratelem je odběratel povinen uhradit do stanoveného termínu od obdržení certifikátu (např. do 28 dní). Při opožděné úhradě náležejí dodavateli úroky z prodlení, obvykle stanovené v určité výši za každý den prodlení (srov. také § 369 obch. zák.).

Když by odběratel oprávněné nároky dodavatele neuhradil ani po kvalifikované upomínce, obvykle se sjednává oprávnění dodavatele přistoupit k jednostrannému přerušení dodávek a prací na celku, a pokud by prodlení odběratele trvalo delší dobu, (např. čtyři měsíce) a jednalo by se o větší počet neuhrazených faktur dodavatele, považuje se takové prodlení za důvod k odstoupení od smlouvy ze strany dodavatele s tím, že nepříznivé důsledky jdou k tíži odběratele.

Při aplikaci metody tvorby ceny náhradovým - rozpočtovým způsobem, po odečtení a zaplacení sjednané akontace, se úhrada nákladů nabíhajících za produkci a výkony realizované v průběhu realizace celku uskutečňuje v měsíčních splátkách zahrnujících hodnoty produkce a výkonů zpravidla uskutečněných za měsíc předcházející měsíc, v němž se uplatňuje příslušná splátka.

Rovněž u této metody tvorby ceny se obvykle každá splátka snižuje o dohodnuté procento a celková pozastavená hodnota v procentech z celkové rozpočtové ceny (např. ve výši deset procent) se pak vypořádává obdobně, jak je rozvedeno výše při aplikaci pevné ceny.

Rovněž je nutné stanovit, jakým způsobem bude nárok dodavatele na úhradu splátek uplatňován a jak bude ověřována výše nákladů skutečně vynaložených dodavatelem.

Vedle doložení relevantními dokumenty bude třeba také doložit, jak byla uplatňovaná částka k úhradě kalkulována.

Obvykle po stanovené lhůtě od obdržení požadavků na úhradu dodavatelem (např. sedm dní) bude odběratel, resp. jeho zástupce na staveništi, povinen vydat příslušný certifikát určující zaplacení příslušné částky. Jestliže by měl odběratel odůvodněné požadavky na objasnění některých položek uplatňovaných nákladů k úhradě, bude konečný certifikát odběratele vydán po uspokojivém objasnění těchto námitek.

Lhůta k zaplacení vydaných certifikátů bývá stanovena na 14 dní od jejich obdržení. Pokud by úhrada do konce této lhůty nebyla realizována, nabíhají ve prospěch dodavatele úroky z prodlení.

Obdobně jako při prodlení s úhradou částečných plnění při aplikaci metody pevné ceny, při delším prodlení v úhradě oprávněných splátek je dodavatel oprávněn přikročit k přerušení realizace výstavby a v krajním případě i k odstoupení od smlouvy, s tím, že souvislé náklady ponese odběratel.

Účelné je ve smlouvě stanovit povinnost dodavatele uchovávat po stanovenou dobu doklady, které mohou ověřit oprávněnost uplatňovaných splátek včetně oprávnění odběratele zajistit v případě potřeby prověření jejich správnosti auditem.

Je třeba ještě doplnit, že se strany mohou dohodnout, že sjednaná cena bude vypořádána tak, že ve smlouvě budou dojednány závazné termíny k postupným platbám, částem celkové ceny, které budou splatné do určité lhůty po uplynutí stanovených termínů.

Odběratel, resp. jeho zástupce na staveništi, bude povinen ke stanoveným termínům vystavit příslušné certifikáty určené bance odběratele k výplatě určených částí celkové ceny ve prospěch dodavatele. Takové dílčí platby však nebudou mít v zásadě vázanost na postupný průběh realizace výstavby, jak tomu je při vypořádání sjednané ceny v případech rozvedených výše.

Také při takto sjednaných platebních podmínkách se předpokládá, že dohodnutá částka celkové ceny bude splatná předem jako akontace. Od jejího zaplacení se obvykle odvíjí počátek celkové dohodnuté lhůty, v níž má být závazně průmyslový celek dodán.

Je zřejmé, že takto sjednané platební podmínky dostatečným způsobem nezainteresovávají dodavatele k respektování harmonogramu výstavby, a proto příslušné obchodní podmínky sjednání takových platebních podmínek nedoporučují.

PLATEBNÍ NÁSTROJE K ÚHRADĚ PENĚŽITÝCH ZÁVAZKŮ

Platebním nástrojem k úhradě peněžitých závazků (tj. zmíněné akontace, splátek a dalších plnění v souladu se smlouvou) je obvykle v praxi dodávek průmyslových celků v tuzemských i mezinárodně obchodních vztazích dokumentární akreditiv, který představuje jeden z nejdůležitějších platebních instrumentů při financování dodávek průmyslových celků.

Vedle jeho funkce jako platebního nástroje vystupuje do popředí také jeho funkce zajišťovací, neboť dává jistotu dodavateli (zhotoviteli podle smlouvy o dílo), že může příslušné komodity a zařízení odeslat na staveniště, tam je zabudovat nebo smontovat a uvést do užívání nebo do provozu bez obav o zaplacení; současně poskytuje jistotu odběrateli průmyslového celku, že nebude muset uvolňovat finanční prostředky ve prospěch dodavatele, nebudou-li včas předloženy doklady (dokumenty) sjednané ve smlouvě o otevření příslušného akreditivu.

Obecná smlouva o otevření akreditivu je upravena také v našem odchodním zákoníku v § 682 až § 688, a to jako tzv. absolutní obchod [srov. § 261 odst. 3 písm. d)] a řídí se tudíž obchodním zákoníkem bez ohledu na právní povahu účastníků závazkového vztahu.

V příslušné smlouvě o dílo k zabezpečení výstavby celku se v rámci sjednávaných platebních podmínek z podnětu věřitele (tj. zhotovitele) dohodne závazek dlužníka (objednatele průmyslového celku), že nechá otevřít u banky ve prospěch věřitele do určité lhůty akreditiv.

Ve smlouvě o otevření akreditivu se upravuje vztah mezi příkazcem, kterým je v konkrétním případě objednatel celku, a bankou, případně i jinou osobou, která je k tomu výslovně oprávněna (srov. § 762 odst. 1 obch. zák.). Tato se výslovně na základě žádosti příkazce zavazuje, že poskytne věřiteli, tj. oprávněnému, na účet příkazce určité plnění, jestliže věřitel splní do určité doby stanovené podmínky.

Současně se příkazce zavazuje převést příslušnou částku podle akreditivní listiny na účet banky, u níž byl otevřen akreditiv včetně sjednané úplaty za otevření akreditivu. Pro smlouvu je zákonem předepsána písemná forma.

Zmíněné plnění banky zpravidla spočívá v povinnosti banky zaplatit určitou částku nebo přijmout směnku (srov. § 683 odst. 5 obch. zák. a § 21 a násl. zák. č. 101/1950 Sb., zákon směnečný a šekový). Přitom zaplacení určité částky jako plnění z akreditivu je většinou stanoveno jako promtní, tj. ihned po splnění podmínek akreditivu nebo po uplynutí vymezené lhůty.

Kromě přijetí (akceptu) směnky může akreditiv obsahovat závazek banky zajistit přijetí směnky jinou osobou nebo její odkup (tzv. negociace směnky).

Na základě uzavřené smlouvy o otevření akreditivu sděluje banka písemně oprávněnému věřiteli (tj. zhotoviteli), že v jeho prospěch otevírá akreditiv a sdělí mu jeho obsah.

Tímto sdělením banky ve formě akreditivní listiny vzniká závazek banky vůči oprávněnému věřiteli (zhotoviteli). Zároveň také vzniká závazek příkazce (dlužníka - objednatele) vůči bance k úhradě příslušné úplaty, který je založen na smlouvě uzavřené bankou podle § 682 obchodního zákoníku.

Uvedená akreditivní listina - vedle povinnosti banky zaplatit věřiteli určitou částku - obsahuje dále:

- určení doby platnosti akreditivu, a

- příslušné akreditivní podmínky, které musí věřitel v době platnosti akreditivu splnit, aby se mohl domáhat plnění vůči bance.

Závazek banky z akreditivu vůči oprávněné-mu věřiteli je nezávislý na právním vztahu mezi příkazcem (tj. dlužníkem) a oprávněným věřitelem (např. z uzavřené kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo) - srov. § 685 obchodního zákoníku.

Jedná se tu o základní ustanovení upravující akreditiv, který představuje bankovní závazek abstraktní, právně oddělený od vztahů mezi příkazcem k otevření akreditivu a oprávněným věřitelem z akreditivu. Proto eventuální námitky proti nárokům oprávněného věřitele z akreditivu mohou vyplývat pouze ze znění a podmínek vydané akreditivní listiny.

Pokud není výslovně v akreditivní listině stanoveno, že akreditiv je odvolatelný, což se v praxi téměř nevyskytuje, tak je akreditiv neodvolatelný (srov. § 686 odst. 1 obch. zák.) a banka může akreditiv změnit nebo zrušit pouze se souhlasem oprávněného a příkazce. V této souvislosti je třeba upozornit, že uvedené ustanovení obchodního zákoníku je opačné než stanoví mezinárodně uznaná pravidla. Podle těchto pravidel musí být akreditiv výslovně označen jako neodvolatelný, jinak se považuje za odvolatelný. Je proto nutné v zájmu jistoty doporučit, aby zejména v zahraničně obchodních vztazích bylo vždy výslovně uvedeno, o jaký typ akreditivu se jedná.

Jak bylo uvedeno, akreditiv bývá většinou jako platební nástroj k úhradě závazku z uzavřené smlouvy o dílo k přípravě a realizaci investiční výstavby otevírán jako akreditiv dokumentární, kdy je podle podmínek v akreditivní listině banka povinna poskytnout oprávněnému plnění (např. zaplacení faktury), jestliže jsou bance řádně předloženy během platnosti akreditivu dokumenty určené v akreditivní listině (srov. § 689 obch. zák.).

Jedním z nejdůležitějších dokumentů bývá faktura. V praxi se dokumenty dělí na dokumenty dopravní, dokumenty dispoziční a dokumenty podpůrné.

V rámci investiční výstavby to mohou být např. listiny svědčící o odeslání zboží, zápisy o převzetí smontovaných strojů a zařízení, listiny svědčící o úspěšném provádění garančních zkoušek, listiny o osvědčující vlastnictví ke zboží apod.12)

Mezi tzv. podpůrné dokumenty náleží např. pojišťovací dokumenty, osvědčení o původu, vážní listy, inspekční certifikáty vystavené inspekčními agenturami.

Banka je povinna přezkoumat s odbornou péčí vzájemnou souvislost předložených dokumentů a zda jejich obsah zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině. Banka přitom zkoumá pouze vzájemnou souvislost předložených dokumentů a jejich soulad s akreditivními podmínkami a není tudíž povinna zkoumat jejich faktickou správnost, ani faktický stav zboží nebo zařízení.

Banka však odpovídá za škodu způsobenou příkazci ztrátou, zničením nebo poškozením dokumentů převzatých od oprávněného, ledaže tuto škodu nemohla odvrátit ani při vynaložení odborné péče (§ 690 odst. 2 obch. zák.).

Jsou známy různé druhy akreditivů, např. při opakujících se dodávkách se používá tzv. akreditiv revolvingový, aby se nemusely smlouvy o otevření akreditivu sjednávat opakovaně.13)

Při neodvolatelném dokumentárním akreditivu se v praxi aplikuje zapojení další banky: oprávněnému věřiteli z akreditivní listiny pak vzniká nárok na plnění (zaplacení) také vůči této další bance, která je spolu s první bankou zavázána vůči věřiteli společně a nerozdílně. Jestliže však banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění oprávněnému v souladu s obsahem akreditivu, má nárok na toto plnění vůči bance, která o potvrzení požádala (§ 687 odst. 3 obch. zák.).

Banka, která pouze oznamuje oprávněnému, že jiná banka pro něho otevřela akreditiv, odpovídá za škodu způsobenou za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek z akreditivu (§ 688 obch. zák.).

U dokumentárního akreditivu se tudíž v podstatě zaplacení kupní ceny nebo ceny za dílo či jiné úplaty transformují do honorování příslušných dokumentů předepsaných ve vydané akreditivní listině.

Jak bylo zmíněno, smlouva o otevření akreditivu v obecné rovině i dokumentární akreditiv jsou předmětem úpravy v našem obchodním zákoníku. Ve většině zemí však nejsou dokumentární akreditivy upraveny zákonem a vztahy v bankovní praxi se vyvinuly pouze jako zvyklost. Tato nejednotnost vedla Mezinárodní komoru v Paříži (MOK) ke sjednocení využívaných pravidel vydáním "Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy". Tyto podmínky se již vícekrát revidovaly a pokud by ve smlouvě nebylo stanoveno jinak, použilo by se jejich poslední znění. Jejich aplikace se obvykle ve smlouvách sjednává například takto: "Tento akreditiv podléhá Jednotným zvyklostem a pravidlům pro dokumentární akreditivy, vydaným Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, revize 1993, publikace MOK č. 500." Takový odkaz ve smlouvě je účelný také proto, že smlouva o otevření akreditivu v obchodním zákoníku má obecnou povahu a některé otázky vůbec neřeší (např. lhůty pro přezkoumání dokumentů bankami, převoditelný akreditiv).

Oběma smluvním stranám poskytuje akreditiv jistotu v případě, že byl zvolen vhodný druh akreditivu a dále že:

- byl vystaven dobrou (bonitní) bankou, a

- budou splněny akreditivní podmínky.

Účastníky transakce na bázi dokumentárního akreditivu jsou:

- žadatel o akreditiv (příkazce, kupující, objednatel),

- banka otevírající akreditiv, která má obvykle sídlo v zemi příkazce (importéra),

- oprávněný z akreditivu (tzv. beneficient) - prodávající, zhotovitel (exportér),

- tzv. korespondenční banka, která avizuje nebo potvrzuje akreditiv a která sídlí zpravidla v zemi oprávněného, resp. přímo v jeho městě.

Důvodem pro zapojení korespondenční banky, která potvrzuje akreditiv (srov. § 687 obch. zák.) je zpravidla skutečnost, že beneficient dobře nezná bonitu banky, která otevírá akreditiv, a proto může oprávněný subjekt (např. zhotovitel u smlouvy o dílo) při jednání o otevření akreditivu požádat, aby do transakce vstoupila další banka. V praxi se proto dovozuje, že největší bezpečnost, z hlediska včasné úhrady za poskytnutá plnění, pro daného zhotovitele představuje sjednání neodvolatelného akreditivu potvrzeného další bankou, a to v optimálním případě vlastní bankou zhotovitele.

BANKOVNÍ ZÁRUKA

Se sjednáním platebních podmínek v dané smlouvě souvisí i poskytování bankovních záruk. V oblasti českého práva právní základ bankovní záruky upravuje obchodní zákoník v oddíle čtvrtém, a to v § 313 až § 322.

Podle § 313 obchodního zákoníku vzniká bankovní záruka písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžité částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.

Bankovní záruka může sloužit k zajištění všech platebních institutů kromě dokumentárního akreditivu, který je sám o sobě závazkem banky. V souvislosti s dokumentárním akreditivem se však může bankovní záruka uplatnit tam, kde banka ručí za otevření akreditivu pro ten případ, že by klient nezařídil otevření akreditivu ve lhůtě určené v příslušné smlouvě sám.

Subjekt bankovní záruky je předně příkazce k vystavení záruky, kterým je osoba povinná splnit určitý závazek převzatý ve smlouvě. Tento příkazce požádá banku o vystavení záruky, banka tento příkaz přijímá a uzavře o tom s příkazcem smlouvu mandátní (srov. § 322 odst. 2 obch. zák.) a dále na základě této smlouvy vystaví příslušnou záruku. Banka přitom musí dbát na to, aby při vystavení záruky nepřekročila meze dané jí příkazcem.

Dalším subjektem bankovní záruky je osoba oprávněná (tzv. beneficient), v jejíž prospěch banka záruku vystavuje. Třetím subjektem je pak vlastní ručící banka, která záruku písemně vystavuje a vydává o tom záruční listinu.

Vedle uvedených tří subjektů se v praxi může ještě vyskytovat:

- tzv. avizující banka, jejímž prostřednictvím může být vystavená záruka zaslána (avizována) beneficientovi, aniž by převzala odpovědnost z poskytnuté záruky (srov. § 315 odst. 3 obch. zák.);

- tzv. potvrzující banka v těch případech, kdy beneficient bude ve smlouvě vyžadovat, aby poskytnutá záruka banky příkazce byla ještě potvrzena další bankou; zpravidla to bývá domácí banka oprávněné osoby nebo banka ze třetí země.

Beneficient může v takovém případě uplatňovat nároky z vystavené záruky jak vůči bance vystavující záruku, tak vůči bance, která takto vystavenou záruku potvrdila. Tato banka, resp. tyto banky, se stávají solidárním (solidárními) dlužníkem (dlužníky). Důvodem takového požadavku na zapojení další banky do záruční odpovědnosti bývá nedostatečná důvěra v bonitu banky vystavující záruku.

Rozeznávají se záruky akcesorické, vázané na hlavní zaručený závazek, obvykle na podmínku vlastního uzavřeného kontraktu. Ručící banka může vůči beneficientovi (věřiteli) uplatňovat všechny námitky, které může uplatňovat z titulu uzavřeného kontraktu příkazce (dlužník).

Naproti tomu abstraktní záruky nejsou vázány na hlavní závazek v uzavřeném kontraktu a povinnost banky je ve formulaci záruky (záruční listiny) stanovena bez ohledu na to, zda uplatnění záruky osobou oprávněnou (beneficientem) je oprávněné z hlediska vlastních smluvních vztahů mezi ní a příkazcem k vystavení záruky, tj. dlužníkem. Plnění z takové záruky bankou není tudíž závislé na splnění smluvních podmínek dlužníkem.

Výplatu u takové záruky je však možné podmínit pouze předložením určitých dokumentů nebo prohlášení, např. písemného prohlášení beneficienta, že jeho smluvní partner neplnil své závazky ze smlouvy. Přitom se nejedná o splnění podmínek vlastního kontraktu, nýbrž o splnění formálních podmínek předepsaných záruční listinou pro uplatnění bankovní záruky (srov. § 316 odst. 1 obch. zák.).

Pokud je výplata záruky takto podmíněna, pak banka při uplatnění záruky zkoumá, zda beneficient dodržel všechny podmínky záruky, tj. předložil dokumenty podle znění záruky řádně a včas. Banka nemá právo zkoumat oprávněnost beneficientova tvrzení a je povinna ze záruky plnit, i když jí její klient případně dokazuje nepravdivost beneficientova tvrzení. Dlužník (příkazce) je ovšem povinen zaplatit své bance to, co banka podle své povinnosti ze záruční listiny vystavené v souladu s mandátní smlouvou uzavřenou s příkazcem plnila (srov. § 321 odst. 2 obch. zák.). Může se však domáhat na beneficientovi (věřiteli) vrácení neprávem vyinkasované částky včetně i úhrady tím způsobené případné škody (srov. kogentní § 321 odst. 4 obch. zák.).

V této souvislosti je třeba upozornit, že podle § 317 obchodního zákoníku - nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného - jsou bankovní záruky vystavovány v abstraktní formě.

Z uvedených principů jsou akcesorické záruky výhodné pro příkazce (dlužníka), zatímco abstraktní záruky pro beneficienta (věřitele).

Banky v praxi obvykle doporučují akcesorickou formu záruky ve snaze chránit svého klienta (příkazce, dlužníka) před rizikem pro ty případy, kdy je záruka vystavována v době, kdy klient ještě neobdržel od svého smluvního partnera plnění v rámci uzavřené smlouvy, např. smlouvy o dílo, jejímž předmětem je dodávka průmyslového celku. Jako praktický případ se uvádí dodávka průmyslového celku na úvěr ve formě tzv. dodavatelského úvěru, jehož princip spočívá v poskytnutí časového odstupu mezi splněním závazku vývozce a povinností dovozce zaplatit vývozci za jeho plnění poskytnuté dovozci vývozcem podle smlouvy o vývozu průmyslového celku.

V takových případech dodávek průmyslových celků je bankovní záruka za odběratele celku zaručující včasné zaplacení úvěru vystavována ihned po podpisu dané smlouvy, tj. v době, kdy dodavatel celku teprve začíná vyrábět předmět dodávky. Teprve po dodání předmětu smlouvy, tj. po předání a převzetí celku, bude vhodné upravit dohodu dosavadní akcesorické znění bankovní záruky tak, aby banka nadále ručila za zaplacení splátek poskytovaného úvěru abstraktně (zpravidla na první výzvu, bez námitek).

Záruky, tzv. neplatební, které zajišťují např. kvalitní plnění závazku dodavatele celku (např. záruka za dobré provedení), se v praxi vystavují ve formě záruky abstraktní, a to vzhledem k povaze zajišťovaného závazku. Obsah vystavované bankovní záruky se obvykle člení na tyto části:

- úvodní část (preambule), která obsahuje důvody, pro které se záruka vystavuje, přičemž se odvolává na příslušnou smlouvu; záruka se vždy vystavuje po podpisu dané smlouvy,

- vlastní záruční závazek banky; banka poskytuje vždy plnění peněžité a ruční, tudíž do výše určité, přesně ohraničené částky; pokud se zárukou zajišťuje nepeněžité plnění, tak je do výše peněžní částky uvedené v záruční listině zajištěn odpovídající peněžní nárok pro případ nesplnění závazku příkazcem (dlužníkem),

- v záručním závazku je přesně vyjádřen způsob ručení banky (akcesorická nebo abstraktní forma ručení) a dále případné podmínky, za nichž banka ručí včetně podmínek řádného uplatnění záruky,

- závěrečná ustanovení, a to zejména platnost záruky; ta je stanovena zpravidla fixním datem nebo určitou skutečností; podle obchodního zákoníku se jedná o lhůtu prekluzivní a jejím uplynutím, pokud by nebyla včas dohodou prodloužena, ztrácí beneficient jakékoliv nároky z titulu záruky (srov. § 321 odst. 1 obch. zák.).

V souvislosti s platebními podmínkami se v praxi dodávek průmyslových celků uplatňují zejména tyto záruky:

- záruky platební, kdy banka ručí za splnění platebního závazku dlužníka; v této souvislosti se pravidelně jedná o závazek zaplatit včas sjednané splátky podle platebních podmínek ve smlouvě, nebo splátky poskytnutého dodavatelského úvěru nebo o závazek honorovat směnku,

- akontační záruka; touto zárukou se banka zavazuje, že vrátí odběrateli celku poskytnutou akontaci nebo její část, tj. plat předem, v tomto případě, jestliže by došlo k předčasnému zrušení smlouvy nebo k jejímu ukončení, nebo neprovedení sjednaného plnění v dohodnutém rozsahu ze strany dodavatele; záruka obvykle zní na první výzvu a bez námitek, tj. má abstraktní formu a banka zaručuje vrácení akontované částky i s úrokem počítaným ode dne úhrady akontace, do dne jejího případného vrácení. V praxi někdy tato akontační záruka obsahuje ustanovení o snižování zaručené částky v relaci k plnění dodávek a výkonů dodavatelem,

- záruka namísto pozastávky; při výkladu platebních podmínek bylo zdůvodněno, proč si zpravidla odběratel z dohodnutých pravidelných splátek celku zadržuje určitou hodnotu, která se uvolňuje postupně v průběhu realizace výstavby a v konečné fázi tehdy, až již tu nebude po uplynutí záruční lhůty odpovědnost za vadné plnění dodavatele celku. Obecně se však uznává, že by tyto pozastavené platby, které mohou dosáhnout podstatné výše, mohly být k zajištění dostatečné solventnosti dodavatele uvolňovány dříve (např. při úspěšném ukončení zkušebního provozu celku). Pokud by k takové dohodě o dřívějším uvolnění pozastávky došlo, tak na druhé straně odběratel celku oprávněně uplatňuje, v hodnotě příslušné pozastávky, poskytnutí záruky bankou dodavatele, která by na první výzvu a bez jakýchkoliv námitek takovou pozastávku opět vrátila na účet odběratele. Realizace takové záruky by se ze strany odběratele uplatnila v těch případech, kdy by dospěl prokazatelně k závěru, že dodavatel celku nesplní včas a řádně své povinnosti (např. v operativním odstranění řádně reklamovaných skrytých vad dodaného celku).

Jako u ostatních bankovních závazků provádí banka i u poskytovaných bankovních záruk potřebná zajištění před převzetím závazku za svého klienta (příkazce). V podstatě to provádí stejnou formou jako by poskytovala klientovi úvěr (např. s využitím zástavního práva). Za vystavení záruky a po celou dobu její platnosti platí příkazce ručící bance provizi, jejíž výše se řídí příslušným sazebníkem banky a v podstatě závisí na bonitě příkazce a na kvalitě a době zajištění záručního závazku.

Pokud se nezdaří v návaznosti na sjednané platební podmínky dosáhnout dohody o otevření dokumentárního akreditivu (srov. výše) je dohoda o poskytnutí příslušné bankovní záruky pravidelnou součástí smluv na dodávky průmyslových celků. Jedná se v první řadě o příslušné platební záruky, kde si dodavatel celku zpravidla vyhrazuje ve smlouvě včasné předložení dokladů, které prokážou, že úhrada sjednané ceny byla v souladu se smlouvou zajištěna (např. předložením příslušné záruční listiny do jednoho měsíce po podpisu smlouvy).

Jestliže by odběratel nesplnil tuto povinnost ani v dodatečné lhůtě stanovené dodavatelem, vyhrazuje si tento právo odstoupit od uzavřené smlouvy (srov. § 454 obch. zák. platící pro kupní smlouvu, který však lze účelně aplikovat i pro smlouvu o dílo, jejímž předmětem je dodávka průmyslového celku).

ÚVĚROVÁNÍ VÝVOZU PRŮMYSLOVÝCH INVESTIČNÍCH CELKŮ

U dodávek velkých průmyslových celků, jako jsou např. elektrárenské bloky, cementárny nebo cukrovary, kde zahraniční odběratelé jsou schopni příslušná plnění splatit ze svých výnosů až po poměrně dlouhé době, se uplatňuje v rámci platebních podmínek sjednání poskytnutí úvěru. Jedná se zpravidla o tzv. dlouhodobé úvěry, které mají být splaceny postupně do delší doby než do jednoho roku od splnění dodávky celku.

Podle zkušenosti na dohodě o těchto úvěrech a jejích podmínkách, zejména výši úrokové sazby často závisí úspěch v soutěžním (tendrovém) řízení o uzavření příslušného kontraktu.

V souvislosti s poskytnutím úvěru je pravidelné sjednání placení prostřednictvím otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu úvěrového, tj. s odloženou dobou splatnosti, kdy se splátky vyplácejí až za určitou dobu po předložení stanovených dokumentů odpovídajících akreditivním podmínkám. V takových případech tudíž odběratel průmyslového celku získává dokumenty a vlastnictví dodávek a plnění dříve než zaplatí a dodavatel (exportér) poskytuje odběrateli tzv. dodavatelský úvěr, který je krytý akreditivním závazkem banky.

Úvěrové akreditivy se také často čerpají směnkou na odběratele splatnou za určitý čas po vidění (tzv. lhůtní - časová vista směnka), nebo od data dopravního dokladu.

V praxi se aplikují také akreditivy s tzv. kombinovaným termínem akreditivní výplaty, jejichž podstata spočívá v tom, že část sjednané úplaty se hradí hotově ihned po předložení akreditivních dokumentů a zbytek až po určité akreditivem stanovené době.

Jako příklad takového kombinovaného řešení, v němž převládá poskytnutí úvěru, je možné uvést:

- pět procent ze sjednané ceny při podpisu kontraktu,

- deset procent prostřednictvím neodvolatelného dokumentárního akreditivu na hotovostní výplatu proti dokumentům, otevřeného nejpozději patnáct dnů před první dílčí dodávkou, platným deset měsíců od data vystavení akreditivu,

- pět procent ze sjednané ceny do třiceti dnů po uvedení zařízení do provozu,

- 80 procent sjednané ceny dodávky v rovných ... nepřetržitých, po sobě jdoucích pololetních splátkách, z nichž první bude splatná dva měsíce od data protokolu o úspěšném provedení provozní zkoušky. Příslušné splátky budou kryty směnkami vystavenými dodavatelem na odpovídající částku, včetně osmiprocentního úroku za příslušnou dobu a avalovány akreditivní bankou odběratele (zahraničního zákazníka).

Směnečný aval, resp. rukojemství, převzatý bonitní bankou, dává majiteli směnek větší jistotu, že v případě neplacení směnky směnečným dlužníkem (např. v případě jeho nesolventnosti nebo neochoty platit) bude závazek splněn bankou, která avalovala příslušnou směnku.

Zásadně by měl být poskytován úvěr zahraničnímu odběrateli celku jen v těch případech, kdy tu budou dostatečné předpoklady, jak osobní, tak majetkové, že úvěr bude včas splacen, resp. postupně splacen včetně sjednaných úroků. Výše a druh úvěru (tzv. úvěrový rámec), by měl vždy odpovídat předem zjištěné a odpovědně ověřené úvěruschopnosti zahraničního odběratele včetně jeho případného ručitele. Délka úvěru a výše sjednané úrokové sazby by neměla v zásadě překračovat výrazně lhůty a sazby, které při poskytování úvěru poskytuje známá konkurence, která ovlivňuje obchodní podmínky na daném trhu. Podle zkušenosti zmíněné spolehlivé informace by měly být k dispozici před poskytnutím úvěru od nejméně dvou spolehlivých pramenů a neměly by být starší než devět měsíců.

Z celkové sjednané ceny za celek zpravidla hodnota náhradních dílů prvního vybavení spolu s dodávkou strojně technologického zařízení, a to obvykle jen do výše deseti procent ceny tohoto zařízení. Rovněž hodnota projektových prací, přepravních výkonů, pojištění a náklady montážních a jiných prací nebývají zahrnuty do poskytovaného úvěru.

Při sjednávání úvěru a podmínek jeho poskytnutí je vždy nutné, aby dodavatel celku důrazně uplatnil, pokud nepůjde o placení neodvolatelným dokumentárním akreditivem s odloženou dobou platnosti, dostatečné zajištění splacení úvěru vhodným zajišťovacím institutem, a to zejména bankovní zárukou, zástavním právem, ručením jiné právnické nebo fyzické osoby, výhradou vlastnického práva účinnou i vůči třetím osobám apod.

Při aplikaci výše zmíněných zajišťovacích prostředků, ze kterých bude vyplývat i jiným osobám než zahraničnímu zákazníkovi povinnost vypořádat sjednanou cenu za celek, je nutné předem ověřovat rovněž platební způsobilost těchto osob.

V členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se po řadu let uplatňuje politika zvláštní podpory vývozu zejména do rozvojových zemí, která má formu státem podporovaného pojištění rizika vývojových operací a dále poskytování vývozních úvěrů za nižší než běžnou komerční úrokovou míru.

V minulosti docházelo v praxi sjednávání platebních podmínek pro dodávky na vývoz a zejména také vývozních průmyslových investičních celků často k situacím, kdy český vývozce při vyhodnocování soutěže v zahraničí neuspěl vzhledem k tomu, že uplatňoval kratší splatnost poskytovaného dodavatelského úvěru a vyšší úroky než zahraniční konkurence. Bylo tomu tak často i v případech, kdy byl český vývozce schopen dodávat v požadované kvalitě za nižší ceny než konkurující zahraniční vývozci, a v požadovaných termínech.

Proto byl již v roce 1995 byl přijat zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zák. č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu (dále jen "zákon"), který byl několikrát novelizován a doplňován a pod č. 417/2002 Sb. bylo vyhlášeno s účinností od 27. 9. 2002 úplné znění zákona.

Zákon vytváří v podstatě pro české vývozce, a to zejména také průmyslových celků, podmínky srovnatelné s těmi, které má rozhodující konkurence v zemích s již rozvinutou tržní ekonomikou. Přitom se jedná o úpravu, která je kompatibilní s právními formami státních záruk pro vývoz, používanými v členských zemích OECD a EU.

Zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství14) a závazky vyplývajícími z členství ČR ve Světové obchodní organizaci a státní podporu vývozu poskytovanou formou:

- pojištění vývozních úvěrových rizik,

- podpořeného financování, a

- úhrady úrokových rozdílů.

Pojištěním vývozních úvěrových rizik se pro účely zákona podle § 1 odst. 2 písm. b) a f) rozumí mimo jiné zejména také pojištění:

- dlouhodobých vývozních úvěrů proti nezaplacení v důsledku teritoriálních nebo kombinovaných teritoriálních rizik a tržně nezajistitelných komerčních rizik, nebo nezaplacení v důsledku tržně nezajistitelných komerčních rizik,

- úvěrů poskytnutých výrobci nebo vývozci na financování výroby nebo vývozci na financování výroby určené pro vývoz proti rizikům nesplacení úvěrů v důsledku neschopnosti výrobce nebo dovozce splnit podmínky smlouvy o vývozu,

- bankovních záruk nebo jiných služeb poskytnutých bankou vývozce zahraniční osobě za vývozce, proti riziku nesplnění smluvních závazků vývozce ze smlouvy o vývozu.

Provozováním těchto rizik zákon pověřuje Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s. (EGAP, (dále jen "exportní pojišťovna").

Fondy pro pojišťování vývozních úvěrových rizik jsou tvořeny příděly z rozdělení zisku exportní pojišťovny a dotacemi ze státního rozpočtu určené na tvorbu těchto fondů. Tyto dotace jsou poskytovány v závislosti na vývoji pojistné angažovanosti. Ve státním rozpočtu na daný rok se vždy stanoví výše pojistné kapacity exportní pojišťovny, kterou se rozumí horní limit pojistné angažovanosti a rovněž výše dotace ze zdrojů státního rozpočtu pro doplnění pojistných fondů. Exportní pojišťovna může pojistit jednotlivá úvěrová rizika až do výše dvaceti procent pojistné kapacity stanovené na rok, kdy je na toto riziko sjednáno pojištění. Za podmínek stanovených v § 4 odst. 5 zákona může být tento limit zvýšen.

Podpořeným financováním se podle § 1 odst. 3 zákona rozumí krátkodobé nebo dlouhodobé financování a poskytování vývozních úvěrů, úvěrů na financování výroby pro vývoz, úvěrů na investice a na projektové financování a krátkodobé a dlouhodobé poskytování finančních služeb souvisejících s vývozem za podmínek zákona, a to formou:

- refinančních úvěrů v bance vývozce na financování vývozu, bance vývozce a bance výrobce na financování výroby pro vývoz, bance investora na financování investice, bance vývozce na projektové financování a přímých úvěrů vývozci nebo zahraniční osobě na financování vývozu, vývozci a výrobci na financování výroby pro vývoz, investorovi na financování investice a vývozci na projektové financování,

- finančních služeb souvisejících s vývozem, které zahrnují především:

- bankovní záruky,

- otevírání akreditivů a platební styk a zúčtování,

- zajišťovací operace,

- financování místních nákladů v zemi sídla nebo trvalého pobytu dovozce.

Provozováním podpořeného financování se pověřuje Česká exportní banka, a. s. (dále jen "exportní banka"), která působí na základě bankovní licence podle zákonač. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 2 písm. g) a § 6 odst. 1 zák.. Podmínkou k provozování tohoto financování je, že akcie exportní banky jsou nejméně ze dvou třetin ve vlastnictví státu a ve zbývající části ve vlastnictví exportní pojišťovny (§ 6 odst. 1 zák.).

Exportní banka provozuje podpořené financování za podmínek běžných na mezinárodních trzích pro státem podporované vývozní úvěry a pro finanční služby související s vývozem [§ 2 písm. g) a § 6 odst. 2 zák.]. Zdroje pro financování získává exportní banka především na finančních trzích.

Úhradou úrokových rozdílů se pro účely zákona rozumí poskytování dotace na krytí části úrokových rozdílů vzniklých vývozcům z nižších úrokových výnosů jimi poskytovaných dodavatelských úvěrů se splatností delší než dva roky ve srovnání s úrokovými náklady vývozců, spojenými s financováním těchto úvěrů (§ 1 odst. 4 zák.).

Úhrada úrokových rozdílů je vývozcům poskytována ministerstvem financí prostřednictvím exportní banky. Žádost o úhradu těchto rozdílů spojených s jednotlivým vývozem předkládá vývozce ministerstvu financí prostřednictvím exportní banky, která pak postupuje v souladu s podmínkami stanovenými § 6 odst. 8 a 9 zákona. Výše úhrady úrokových rozdílů vývozci činí maximálně 50 procent úrokových rozdílů uvedených v § 1 odst. 4 zákona.

Na úhradu ztrát exportní banky vyplývajících z provozování podpořeného financování, na jehož poskytnutí bylo sjednáno pojištění nebo splácení v souladu s § 3 odst. 2 zákona, se poskytují dotace státního rozpočtu za bližších podmínek podle § 6 odst. 12 zákona.

Obecně platí, že poskytování podpořeného financování, s výjimkou finančních služeb souvisejících s vývozem podle § 1 odst. 3 písm. b) bodů 2 a 3, a úhrada úrokových rozdílů jsou podmíněny pojištěním vývozních úvěrových rizik pojistitelných exportní pojišťovnou.

Při pojišťování vývozních úvěrových rizik a při podpořeném financování se posuzuje hledisko rizika návratnosti vývozního úvěru s ohledem na platební schopnost zahraniční osoby v postavení dlužníka a země, ze které má být úhrada pohledávek učiněna, nebo do níž má směřovat investice. U poskytovaných úvěrů a bankovních záruk se posuzuje hledisko rizik návratnosti, zejména platební schopnost dlužníka a schopnost vývozce splnit podmínky smlouvy o vývozu.

Je tedy třeba doporučit, aby v těch případech, kdy podle vyhlášených soutěžních (tendrových) podmínek je zřejmé, že půjde o úvěrový obchod, se příslušný dodavatel celku již v rámci přípravy soutěžní nabídky kontaktoval s Českou exportní bankou, a. s. a konzultoval s ní koncept sjednávaných platebních podmínek včetně příslušných zajišťovacích institutů.


Poznámky:

1) Lexikon, Obchodní právo - II. svazek projektu Lexikony, vyd. Ing. Jiří Motloch, Sagit, Ostrava, červenec 2001, heslo č. 59 na str. 50 - 52.

2) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 1: heslo č. 417 na str. 502.

3) Publikace "Právní návod pro sestavování mezinárodních kontraktů o dodávce průmyslových celků" - (Legal quide on drawing up international contracts for the construction of industrial works) - zpracovaná v rámci Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo - UNICITRAL, který je identifikován takto: UNITED NATIONS PUBLICATION, Sales No. E. 87. V. 10-ISBN 92-1-133300-8-?4200P.

4) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 3, kapitola VII str. 86-92.

5) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 3, kapitola VII - str. 80 a 81.

6) Marek, K., Obchodně právní smlouvy, vyd. MU Brno, 2001, str. 151- 154.

7) Viz také poznámka č. 5.

8) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 1, heslo č. 31 na str. 43 a 44.

9) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 1, heslo č. 296 na str. 363 a 364.

10) Publikace "Vzorové smluvní podmínky pro dodávky investičních celků s procesní technologií, vhodné pro smlouvy s pevnou cenou ve Spojeném Království" - znění z června 1990 (Model form of conditions of contract for process plants suitable for lump-price contracts in the United Kingdom), článek 39 - Placení (Payment), str. 29.

11) Vích, J., Dodávky průmyslových staveb - řešení sporů, Právní rádce č. 9/2003 na str. 28-31.

12) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 6, str. 240.

13) Tatáž publikace jako ad pozn. č. 6, str. 241 a 242.

14) Směrnice Rady 98/29/ES ze dne 7. května 1998 o harmonizaci hlavních podmínek týkajících se pojišťování vývozních úvěrů pro transakce se střednědobým a dlouhodobým pojištěním, Rozhodnutí Rady 2001/76/ES ze dne 22. prosince 2000 nahrazující rozhodnutí ze dne 4. dubna 1978 o používání jistých zásad v rámci státem podporovaných vývozních úvěrů - Ujednání o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry.

Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních publikovaná ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR uveřejněném ve Sbírce zákonů pod č. 191/1995 Sb.

Jan Vích
právník, PF MU Brno
Související