Aktuální číslo časopisu Ekonom
V těchto sporech bylo nutné řešit, zda v konkursních řízeních vedených vůči bytovým družstvům jako úpadcům,1) lze najít zákonnou oporu pro to, aby se družstevní byty ve vlastnictví družstev staly součástí konkursní podstaty nebo byly dále (tj. i v ochranné lhůtě dle § 15 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání a po prohlášení konkursu) bezplatně vyváděny z majetku úpadců (ve smyslu § 23 a § 24 zákona o vlastnictví bytů), a tím se zásadně snižovala hodnota konkursní podstaty na úkor uspokojení konkursních věřitelů.
DRUŽSTEVNÍ BYTY JAKO SOUČÁST KONKURSNÍ PODSTATY
Oba zákony dotčené uváděnými spory (zákon o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. a zákon o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb.) nemají ustanovení o tom, že by družstevní byty nemohly být zahrnuty do konkursní podstaty, resp. tento problém ve prospěch družstevníků neřešily (i když jiné speciální zákony ustanovení o tom, že určitý majetek nesmí být zahrnut do konkursní podstaty znaly i před rokem 2005, znají a obsahují také dnes).
Obecně lze tedy konstatovat, že družstevní byty se mohou podle tehdejšího i současného stavu legislativy nepochybně stát součástí soupisu konkursní podstaty, pokud se bytové družstvo dostane do úpadku.
Samozřejmě možnost zahrnutí družstevních bytů do konkursní podstaty bytového družstva jako úpadce je závažným zásahem do celkové obsahové a věcné konstrukce zákona o vlastnictví bytů a k problému existuje od jeho vzniku konfliktní diskuse v praxi i v teorii.2) Jsou proklamovány rozporné názory, v nichž na jedné straně převažuje důsledně chápaný sociální přístup ve prospěch družstevníků (jde přece o bydlení!), na straně druhé stejně důsledný přístup k ochraně vlastnictví jak bytového družstva, tak jeho věřitelů (jde přece o vlastnictví a oprávněné věřitele!). Dokud tato diskuse probíhala bez jednoznačného stavu legislativy a judikatury, byly zde rozhodující postoje a interpretace diskutujících k uváděným požadavkům; nyní však - v roce 2006 - se právní stav při řešení důsledků konkursu v bytových družstvech, zdá se, přiklonil na stranu družstevníků.
Menšinově uplatňovaný výklad jedné strany, že by mohlo jít u družstevních bytů o jejich vynětí, resp. nezahrnutí do konkursní podstaty jako restitučního nároku, byl již ovšem v mezidobí odmítnut a Ústavní soud ČR to dovodil v roce 2004 v nálezu k této otázce (ve věci konkursu Bytové družstvo Kavčí skála Říčany),3) když došel k závěru, že "... uplatnění nároku dle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů nezakládá podmínky naplnění postupu dle § 68 zákona o konkursu a vyrovnání, tj. vyloučení bytové jednotky z konkursní podstaty úpadce-bytového družstva".
V tomto nálezu Ústavní soud ČR také zcela jednoznačně uvádí, že "... Konkursu přitom podléhá především majetek (konkursní podstata), který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu, a to také majetek jiných osob ...". Z uvedeného plyne, že do něj patří rovněž bytové jednotky, jež jsou ve vlastnictví družstva, jakkoliv k nim členům družstva přísluší nárok dle § 23 a § 24 zákona o vlastnictví bytů: "... a součástí konkursní podstaty se stávají všechny bytové jednotky ve vlastnictví družstva ke dni prohlášení konkursu". Zmíněný ústavní nález tak jednoznačně říká, že bytové jednotky, které ke dni prohlášení konkursu byly v majetku bytového družstva jako úpadce, byly zapsány do soupisu konkursní podstaty po právu, a to i když se poté staly majetkem jiných osob, když k zápisu vkladu došlo až později, po prohlášení konkursu.
Tento ústavní nález ovšem ještě neshledává, že by bylo možné tyto byty vyvést z konkursní podstaty zcela bez důsledků pro družstevníky nárokující převod bytu z podstaty, když jejich hmotnou individuální odpovědnost formuloval takto: "Nepostačoval-li by výtěžek zpeněžení konkursní podstaty na úhradu všech uplatněných pohledávek, dle § 32 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se tzv. "ostatní pohledávky", mezi něž nutno řadit i pohledávky plynoucí z ustanovení § 23 odst. 2 a § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, uspokojí poměrně. To znamená povinnost členů družstva - konkursních věřitelů po ocenění bytových jednotek a po převodu vlastnictví k nim uhradit rozdíl mezi poměrným uspokojením jejich pohledávky a cenou bytové jednotky (§ 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání per analogiam)."
BEZPLATNÝ PŘEVOD BYTŮ ČLENŮM DRUŽSTVA
Zdánlivě jednoznačná odpověď o možnosti zápisu družstevních bytů do konkursní podstaty, daná zmiňovaným ústavním nálezem, byla v roce 2005 prolomena, co do důsledků takového zápisu: jednak legislativně, a to novelizací zákona o konkursu a vyrovnání, tj. zákonem č. 179/2005 Sb.,4) který přinesl rozhodující změnu v konkrétní úpravě pro nakládání s družstevními byty v konkursních řízeních (přiznejme si, že to bylo spíše cestou politické úvahy a řešení, oblíbenou metodou přílepků k normám o něčem úplně jiném, a poslaneckou iniciativou s pokud možná skrytou retroaktivitou takové úpravy), a jednak ústavně, když byla poté - v roce 2006 - potvrzena nálezem pléna Ústavního soudu ČR.5)
Především tato novela doplněním odstavce 7 do § 27 zákona o konkursu a vyrovnání pro konkursní řízení stanovila u bytových družstev jednoznačně vázanost správce konkursní podstaty předkupními právy družstevníků podle zákona o vlastnictví bytů, a to i u nebytových prostor. Správce konkursní podstaty je podle citované novely zavázán ze zákona postupovat podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů, je tedy povinen k nabídce a bezplatnému převodu bytových a nebytových jednotek nájemcům - členům družstva. Současně byla tato jeho povinnost duplicitně zopakována vložením § 30a do zákona o vlastnictví bytů.
Aby odpadla i podstatná námitka, dosud z pohledu konkursního řízení uplatňovaná, o absenci náležitosti podle § 24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů ve smlouvách o převodech [podle nějž se musí smlouvou obligatorně vypořádat a) fond oprav a údržby, b) prostředky tvořené ze zisku bytového hospodářství, c) přeplatky i nedoplatky na obou stranách], byla novelou do příslušného ustanovení zákona vložena slova "z nájemného" a "kladných zůstatků" - to aby nebylo pochyb o tom, že budou-li v konkursní situaci bytového družstva jako úpadce zůstatky ze zisku bytového hospodářství (nepochybně je třeba pod tím rozumět veškerou činnost družstva, tedy její výsledky včetně ztrát) záporné, což lze v konkursu předpokládat, není družstevník povinen podílet se na nich.
Za této situace bylo pochopitelné, že se několik soudů obrátilo na Ústavní soud s návrhem na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů, které předvídají bezplatný převod těchto družstevních bytů na členy - nájemce, neboť pro řízení již zahájená i pro konkursní řízení budoucí je nezbytné najisto vědět, jaká je právní pozice družstevníků - členů bytových družstev a zejména jaká je a contrario právní pozice věřitelů těchto bytových družstev, když majetek těchto bytových družstev je tvořen v podstatě výlučně byty a nebytovými prostorami (pokud již k jejich převodu nedošlo).
Plénum Ústavního soudu ČR v uváděném nálezu5) tyto návrhy odmítlo, když se přiklonilo zejména k závěru, že do majetku družstva patří rovněž bytové jednotky, jež jsou ve vlastnictví družstva, jakkoliv k nim členům družstva přísluší nárok podle citovaných ustanovení zákona o vlastnictví bytů o bezúplatném převodu; na druhou stranu, při splnění podmínek uvedeného zákona, disponují tyto osoby nárokem na bezplatný převod, a pokud dané podmínky splňují, je správce konkursní podstaty zavázán k tomuto převodu, aniž lze uplatnit omezení dané § 15 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání o neúčinnosti úkonů dlužníka v ochranné době, protože v daném případě je bezplatnost převodu dána nikoliv projevem svobodné vůle stran dlužníka, ale ex lege. Navíc se tento nález již nezabývá úvahou o případných hmotných důsledcích bezplatných převodů bytů, pokud jde o konkurs a o družstevníky samotné; ponechává tedy konkursní věřitele v situaci, že nemohou předpokládat uspokojení svých pohledávek z majetku družstva představovaného bytovými nebo nebytovými jednotkami.
Jinými slovy, současný stav legislativního vývoje a judikatury připouští a vyžaduje bezúplatný převod družstevních bytů ve všech uvažovaných a možných časových etapách za podmínek zákona o vlastnictví bytů, zejména podání výzvy k převodu v zákonné lhůtě (do 30. 6. 1995):
- před podáním návrhu na konkurs družstvem samotným,
- v ochranné lhůtě před podáním návrhu na prohlášení konkursu do jeho prohlášení [§ 15 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání] také družstvem samotným,
- po prohlášení konkursu z konkursní podstaty, tedy ze strany správce konkursní podstaty, který je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu bytů nezbytné, včetně případného návrhu na pokračování ve vkladovém řízení u smluv již podepsaných a podaných příslušnému katastrálnímu úřadu a včetně nabídky převodu oprávněným osobám tam, kde převod nebyl dosud realizován (když mu náleží pouze náhrada nákladů vynaložených na provedení těchto úkonů a odměna podle zvláštního právního předpisu).
Pochopitelně vzniká otázka, zda uváděná sociální potřeba bydlení nesvědčí i jiným úpadcům a dlužníkům a v čem jsou specifika bytového družstva opravňující k jeho tak razantnímu vynětí z režimu konkursu: vždyť i u družstva jako u (příkladmo) každé obchodní společnosti je vstup dobrovolný, peněžní nebo nepeněžní podíl (vklad) právnické osobě je poskytován také dobrovolně, a jeho členové si musejí být vědomi odpovědnosti této právnické osoby za porušení jejích závazků a skutečnosti, že daná právnická osoba plně ručí za své závazky majetkem takového společenství. Zdá se proto, že důvodem pro uvedený vývoj je skutečnost, že skupina družstevníků z bytových družstev je příliš početná na to, aby stát bez obav připustil zahrnutí jejích bytů do konkursů, a skutečnost, že tato skupina byla při výstavbě státem zvýhodněna oproti jiným stavebníkům dotacemi a nižší úrokovou sazbou apod., ale zahrnutím družstevních bytů do podstaty by zároveň konkursní podstata vypořádávala (zčásti) prostředky poskytnuté státem.
Této faktické preferenci jedné skupiny konkursních věřitelů a diskriminačním účinkům takové interpretace vůči skupině druhé, nepřiznal Ústavní soud ČR kupodivu relevanci a neshledal v ní porušení rovnosti stran v konkursním řízení; takový je stav v úpravě této otázky v roce 2006.
Poznámky:
1) Jde tu pochopitelně o bytová družstva, u nichž byla na výstavbu poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc státu, případně o družstva, označovaná podle dřívějších předpisů za lidová bytová družstva - srov. § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů.
2) Jen pro příklad srov. Bárta, J., Převod družstevního bytu v konfrontaci právní úpravy a judikatury, Právní rozhledy č. 19/2004; Vlček, M., Družstevní byty v konkursu, Právní rádce č. 1/2005.
3) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 5. 2004 pod sp. zn. III. ÚS 258/03.
4) Zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.
5) Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 4. 4. 2006 pod sp. zn. Pl ÚS 5/05 (návrh Vrchního soudu v Praze na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů).
Martin Vlček
advokát, Praha
DRUŽSTEVNÍ BYTY JAKO SOUČÁST KONKURSNÍ PODSTATY
Oba zákony dotčené uváděnými spory (zákon o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. a zákon o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb.) nemají ustanovení o tom, že by družstevní byty nemohly být zahrnuty do konkursní podstaty, resp. tento problém ve prospěch družstevníků neřešily (i když jiné speciální zákony ustanovení o tom, že určitý majetek nesmí být zahrnut do konkursní podstaty znaly i před rokem 2005, znají a obsahují také dnes).
Obecně lze tedy konstatovat, že družstevní byty se mohou podle tehdejšího i současného stavu legislativy nepochybně stát součástí soupisu konkursní podstaty, pokud se bytové družstvo dostane do úpadku.
Samozřejmě možnost zahrnutí družstevních bytů do konkursní podstaty bytového družstva jako úpadce je závažným zásahem do celkové obsahové a věcné konstrukce zákona o vlastnictví bytů a k problému existuje od jeho vzniku konfliktní diskuse v praxi i v teorii.2) Jsou proklamovány rozporné názory, v nichž na jedné straně převažuje důsledně chápaný sociální přístup ve prospěch družstevníků (jde přece o bydlení!), na straně druhé stejně důsledný přístup k ochraně vlastnictví jak bytového družstva, tak jeho věřitelů (jde přece o vlastnictví a oprávněné věřitele!). Dokud tato diskuse probíhala bez jednoznačného stavu legislativy a judikatury, byly zde rozhodující postoje a interpretace diskutujících k uváděným požadavkům; nyní však - v roce 2006 - se právní stav při řešení důsledků konkursu v bytových družstvech, zdá se, přiklonil na stranu družstevníků.
Menšinově uplatňovaný výklad jedné strany, že by mohlo jít u družstevních bytů o jejich vynětí, resp. nezahrnutí do konkursní podstaty jako restitučního nároku, byl již ovšem v mezidobí odmítnut a Ústavní soud ČR to dovodil v roce 2004 v nálezu k této otázce (ve věci konkursu Bytové družstvo Kavčí skála Říčany),3) když došel k závěru, že "... uplatnění nároku dle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů nezakládá podmínky naplnění postupu dle § 68 zákona o konkursu a vyrovnání, tj. vyloučení bytové jednotky z konkursní podstaty úpadce-bytového družstva".
V tomto nálezu Ústavní soud ČR také zcela jednoznačně uvádí, že "... Konkursu přitom podléhá především majetek (konkursní podstata), který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu, a to také majetek jiných osob ...". Z uvedeného plyne, že do něj patří rovněž bytové jednotky, jež jsou ve vlastnictví družstva, jakkoliv k nim členům družstva přísluší nárok dle § 23 a § 24 zákona o vlastnictví bytů: "... a součástí konkursní podstaty se stávají všechny bytové jednotky ve vlastnictví družstva ke dni prohlášení konkursu". Zmíněný ústavní nález tak jednoznačně říká, že bytové jednotky, které ke dni prohlášení konkursu byly v majetku bytového družstva jako úpadce, byly zapsány do soupisu konkursní podstaty po právu, a to i když se poté staly majetkem jiných osob, když k zápisu vkladu došlo až později, po prohlášení konkursu.
Tento ústavní nález ovšem ještě neshledává, že by bylo možné tyto byty vyvést z konkursní podstaty zcela bez důsledků pro družstevníky nárokující převod bytu z podstaty, když jejich hmotnou individuální odpovědnost formuloval takto: "Nepostačoval-li by výtěžek zpeněžení konkursní podstaty na úhradu všech uplatněných pohledávek, dle § 32 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se tzv. "ostatní pohledávky", mezi něž nutno řadit i pohledávky plynoucí z ustanovení § 23 odst. 2 a § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, uspokojí poměrně. To znamená povinnost členů družstva - konkursních věřitelů po ocenění bytových jednotek a po převodu vlastnictví k nim uhradit rozdíl mezi poměrným uspokojením jejich pohledávky a cenou bytové jednotky (§ 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání per analogiam)."
BEZPLATNÝ PŘEVOD BYTŮ ČLENŮM DRUŽSTVA
Zdánlivě jednoznačná odpověď o možnosti zápisu družstevních bytů do konkursní podstaty, daná zmiňovaným ústavním nálezem, byla v roce 2005 prolomena, co do důsledků takového zápisu: jednak legislativně, a to novelizací zákona o konkursu a vyrovnání, tj. zákonem č. 179/2005 Sb.,4) který přinesl rozhodující změnu v konkrétní úpravě pro nakládání s družstevními byty v konkursních řízeních (přiznejme si, že to bylo spíše cestou politické úvahy a řešení, oblíbenou metodou přílepků k normám o něčem úplně jiném, a poslaneckou iniciativou s pokud možná skrytou retroaktivitou takové úpravy), a jednak ústavně, když byla poté - v roce 2006 - potvrzena nálezem pléna Ústavního soudu ČR.5)
Především tato novela doplněním odstavce 7 do § 27 zákona o konkursu a vyrovnání pro konkursní řízení stanovila u bytových družstev jednoznačně vázanost správce konkursní podstaty předkupními právy družstevníků podle zákona o vlastnictví bytů, a to i u nebytových prostor. Správce konkursní podstaty je podle citované novely zavázán ze zákona postupovat podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů, je tedy povinen k nabídce a bezplatnému převodu bytových a nebytových jednotek nájemcům - členům družstva. Současně byla tato jeho povinnost duplicitně zopakována vložením § 30a do zákona o vlastnictví bytů.
Aby odpadla i podstatná námitka, dosud z pohledu konkursního řízení uplatňovaná, o absenci náležitosti podle § 24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů ve smlouvách o převodech [podle nějž se musí smlouvou obligatorně vypořádat a) fond oprav a údržby, b) prostředky tvořené ze zisku bytového hospodářství, c) přeplatky i nedoplatky na obou stranách], byla novelou do příslušného ustanovení zákona vložena slova "z nájemného" a "kladných zůstatků" - to aby nebylo pochyb o tom, že budou-li v konkursní situaci bytového družstva jako úpadce zůstatky ze zisku bytového hospodářství (nepochybně je třeba pod tím rozumět veškerou činnost družstva, tedy její výsledky včetně ztrát) záporné, což lze v konkursu předpokládat, není družstevník povinen podílet se na nich.
Za této situace bylo pochopitelné, že se několik soudů obrátilo na Ústavní soud s návrhem na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů, které předvídají bezplatný převod těchto družstevních bytů na členy - nájemce, neboť pro řízení již zahájená i pro konkursní řízení budoucí je nezbytné najisto vědět, jaká je právní pozice družstevníků - členů bytových družstev a zejména jaká je a contrario právní pozice věřitelů těchto bytových družstev, když majetek těchto bytových družstev je tvořen v podstatě výlučně byty a nebytovými prostorami (pokud již k jejich převodu nedošlo).
Plénum Ústavního soudu ČR v uváděném nálezu5) tyto návrhy odmítlo, když se přiklonilo zejména k závěru, že do majetku družstva patří rovněž bytové jednotky, jež jsou ve vlastnictví družstva, jakkoliv k nim členům družstva přísluší nárok podle citovaných ustanovení zákona o vlastnictví bytů o bezúplatném převodu; na druhou stranu, při splnění podmínek uvedeného zákona, disponují tyto osoby nárokem na bezplatný převod, a pokud dané podmínky splňují, je správce konkursní podstaty zavázán k tomuto převodu, aniž lze uplatnit omezení dané § 15 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání o neúčinnosti úkonů dlužníka v ochranné době, protože v daném případě je bezplatnost převodu dána nikoliv projevem svobodné vůle stran dlužníka, ale ex lege. Navíc se tento nález již nezabývá úvahou o případných hmotných důsledcích bezplatných převodů bytů, pokud jde o konkurs a o družstevníky samotné; ponechává tedy konkursní věřitele v situaci, že nemohou předpokládat uspokojení svých pohledávek z majetku družstva představovaného bytovými nebo nebytovými jednotkami.
Jinými slovy, současný stav legislativního vývoje a judikatury připouští a vyžaduje bezúplatný převod družstevních bytů ve všech uvažovaných a možných časových etapách za podmínek zákona o vlastnictví bytů, zejména podání výzvy k převodu v zákonné lhůtě (do 30. 6. 1995):
- před podáním návrhu na konkurs družstvem samotným,
- v ochranné lhůtě před podáním návrhu na prohlášení konkursu do jeho prohlášení [§ 15 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání] také družstvem samotným,
- po prohlášení konkursu z konkursní podstaty, tedy ze strany správce konkursní podstaty, který je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu bytů nezbytné, včetně případného návrhu na pokračování ve vkladovém řízení u smluv již podepsaných a podaných příslušnému katastrálnímu úřadu a včetně nabídky převodu oprávněným osobám tam, kde převod nebyl dosud realizován (když mu náleží pouze náhrada nákladů vynaložených na provedení těchto úkonů a odměna podle zvláštního právního předpisu).
Pochopitelně vzniká otázka, zda uváděná sociální potřeba bydlení nesvědčí i jiným úpadcům a dlužníkům a v čem jsou specifika bytového družstva opravňující k jeho tak razantnímu vynětí z režimu konkursu: vždyť i u družstva jako u (příkladmo) každé obchodní společnosti je vstup dobrovolný, peněžní nebo nepeněžní podíl (vklad) právnické osobě je poskytován také dobrovolně, a jeho členové si musejí být vědomi odpovědnosti této právnické osoby za porušení jejích závazků a skutečnosti, že daná právnická osoba plně ručí za své závazky majetkem takového společenství. Zdá se proto, že důvodem pro uvedený vývoj je skutečnost, že skupina družstevníků z bytových družstev je příliš početná na to, aby stát bez obav připustil zahrnutí jejích bytů do konkursů, a skutečnost, že tato skupina byla při výstavbě státem zvýhodněna oproti jiným stavebníkům dotacemi a nižší úrokovou sazbou apod., ale zahrnutím družstevních bytů do podstaty by zároveň konkursní podstata vypořádávala (zčásti) prostředky poskytnuté státem.
Této faktické preferenci jedné skupiny konkursních věřitelů a diskriminačním účinkům takové interpretace vůči skupině druhé, nepřiznal Ústavní soud ČR kupodivu relevanci a neshledal v ní porušení rovnosti stran v konkursním řízení; takový je stav v úpravě této otázky v roce 2006.
Poznámky:
1) Jde tu pochopitelně o bytová družstva, u nichž byla na výstavbu poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc státu, případně o družstva, označovaná podle dřívějších předpisů za lidová bytová družstva - srov. § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů.
2) Jen pro příklad srov. Bárta, J., Převod družstevního bytu v konfrontaci právní úpravy a judikatury, Právní rozhledy č. 19/2004; Vlček, M., Družstevní byty v konkursu, Právní rádce č. 1/2005.
3) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 5. 2004 pod sp. zn. III. ÚS 258/03.
4) Zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.
5) Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 4. 4. 2006 pod sp. zn. Pl ÚS 5/05 (návrh Vrchního soudu v Praze na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona o vlastnictví bytů).
Martin Vlček
advokát, Praha
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
