Jan JanušJak byste definoval na základě vlastních zkušeností kosmické právo?
Stručně řečeno můžeme kosmické právo definovat jako soubor právních norem, kterými se řídí průzkum a využívání kosmického prostoru a nebeských těles. Kosmický prostor je prostor nad vzdušným prostorem a hranice mezi nimi je vymezena nejnižšími oběžnými drahami okolo Země, tj. přibližně ve výši 100-110 km. Nebeskými tělesy máme na mysli přirozená nebeská tělesa, nejbližším, pokud jde o Zemi, je Měsíc. Kosmickým právem máme na mysli zejména mezinárodní kosmické právo, tj. právní úpravu založenou na mezinárodních smlouvách a mezinárodních obyčejích. Tyto otázky upravují státy i ve svém vnitrostátním právu. Otázkami průzkumu a využívání kosmu se významným způsobem zabývají mezinárodní organizace, např. OSN, Evropská kosmická agentura, ale i Evropská unie.
