Diskusi s advokáty, soudci, státními zástupci, exekutory, insolvenčními správci, ale i akademiky a novináři začal ministr Robert Pelikán představením koncepce tvorby legislativy. "Jsme přesvědčení, že zákony se mají psát výhradně na ministerstvu, a to kvůli know-how a historické paměti. Pokud legislativu píše komise, tak po jejím rozpuštění chybí v praxi návaznost," řekl Pelikán.

Z publika zazněla připomínka, že některá oddělení legislativního odboru tvoří na ministerstvu čerství absolventi práv. "Samozřejmě musíme být realisté. Máme tam dnes mladé lidi, kteří jsou úžasní, ale nemají životní zkušenost. Proto musíme diskutovat s odborníky, ale už jen na neformální úrovni, nikoliv v komisích," vysvětlil Pelikán. Nastíněnou koncepci ocenil soudce Nejvyššího správního soudu Jan Viklický: "Nyní se stává, že si soudce napíše zákon, okomentuje ho, vyškolí ostatní a pak podle něj ještě sám soudí. To není příliš vhodné," řekl.

Nejde o počet zákonů, ale o kontinuitu

Robert Pelikán také vzpomněl, že mu vadí tlak médií i poslanců, kteří hodnotí jediné - kolik se ministrovi podařilo ve funkčním období prosadit zákonů. Podle něj to není důležité. "Když jsem oznámil, že trestní řád ani občanský soudní řád letos nebudou, okamžitě to někdo převedl na to, že to není naše priorita. Naopak - je to naše priorita, ale takové předpisy se nedají stihnout za dva roky," řekl Pelikán.

Současně zdůraznil, že v Evropské komisi trvá analýza k předložení předpisu sedm až osm let. Ministerstvo by chtělo jít podobnou cestou tvorby legislativy, i když v kratších časových úsecích. Časté novelizace podle resortu praxi vůbec neprospívají.

Prvním krokem by měla být důsledná analýza současného stavu. Ta se představí odborné veřejnosti, která vznese své připomínky. Teprve poté se vytvoří věcný záměr a nakonec se začne psát samotný zákon. Na otázku novinářů, jak hodlá ministerstvo bojovat s rizikem, že ministrův nástupce shodí několikaletou práci pod stůl, Pelikán odpověděl: "Od toho máme státní službu, aby se to nedělo. Navíc ministři, pokud mohou, tak v práci navážou. Viděli jsme to ostatně u nového občanského zákoníku."

Účastníci diskuse koncept ocenili: "Kdyby se vyskytla strana, která by slíbila, že dva roky nebude jediná novela, tak já bych ji volil," řekl například exekutorský kandidát Erik Smola. Ministr to ocenil, současně ale dodal, že taková koncepce má zatím podporu jen u odborníků. Běžní občané podle něj naopak i při menším problému volají po okamžité novele.

Role ministerstva vůči soudcům

V debatě došlo i na roli ministerstva ve vztahu k soudům. Pelikán popsal, že je především obslužná, tedy resort zajišťuje, aby soudy měly peníze, budovy a personál, ale také ochranná. "Pokud je vydáno kontroverzní rozhodnutí, ministerstvo je tu od toho, aby se justice zastalo," vysvětlil ministr.

Současně ale dodal, že justice potřebuje jasná pravidla, která hodlá resort zveřejnit v tzv. Bílé knize. První kapitola, kterou právě úředníci dokončují, by měla řešit, co má přesně soudce udělat, aby se stal předsedou, popřípadě místopředsedou soudu. To dnes totiž není jasně dáno.

Současně ministerstvo prosazuje tzv. dynamický model přidělování soudců, kdy by byly preferovány soudy s většími zůstatky.

Soudce Viklický potvrdil, že jasná pravidla justici chybí a většina soudců po nich volá. Současně ale vyslovil pochybnost, zda je má tvořit ministerstvo. Aby se odstranily chyby systému, je podle něj nutné jiné řízení. "Projekt nejvyšší rady soudnictví nevymysleli soudci, ale objevuje se v doporučeních napříč Evropou," řekl Viklický.

Ministr odpověděl argumenty, proč by to měl být úkol právě pro ministerstvo. "Justice je dnes nepřehledný systém různých vazeb a historicky zvládla řadu věcí velmi improvizačně díky osobním kontaktům. Mám obavu, aby to takto nefungovalo dál," řekl Pelikán. Navíc dodal, že justice musí sama sebe odvozovat od lidu a jediným mezičlánkem, který to dokáže zajistit, je právě ministerstvo. "V rozhodovací činnosti bude panovat nezávislost, ale prostřednictvím ministerstva bude mít lid možnost zasáhnout do fungování," dodal ministr.

Zajímavou myšlenku přednesla také soudkyně okresního soudu v Pardubicích Marie Plavcová. Řekla, že největším nepřítelem soudce je jeho kolega. "Soudy mají podle zákona sloužit lidu, ale je povinností občana snášet neustálá kolečka u soudů různého stupně?" zeptala se. Následně vyzdvihla efektivní řešení v zahraničí: "V Německu, pokud vyšší soud shodí věc soudu nižšího stupně, což je asi jen ve dvou procentech případů, pak náklady nese stát," popsala s tím, že by pro podobnou praxi byla i u nás. Zajistila by se tak větší stabilita rozhodování soudců a také by došlo ke zrychlení procesů.

OSŘ, exekuce i povinná praxe

Na závěr ministr okomentoval také přípravu nového občanského soudního řádu. Řekl, že jde o velmi důležitý předpis, jehož tvorba se nesmí podcenit, a proto se resort nechal inspirovat zahraničím. "Náš plán je postavit nový kodex na rakouském základu. Zvažovali jsme ještě německý model, ale nakonec jsme vyhodnotili, že rakouský je nám bližší a odborně také kvalitnější," řekl Pelikán.

Kromě toho se také vyjádřil k zamýšlenému snižování náhrad exekutorům. Od Exekutorské komory si resort vyžádal data k nákladovosti, která nyní ověřuje. "Exekutorská komora v minulosti opakovaně hrála levou. Pokud to tak bude zase, diskutovat s nimi nebudeme. Jestliže ne, spolupráci uvítáme," vysvětlil ministr.

Od studenta práv padla také otázka na zavedení povinné praxe advokátních koncipientů na soudech a opačně. "Tuto myšlenku jsme opustili, neboť se ukázalo, že to nechtějí ani soudy, ani studenti. Místo toho zvyšujeme na soudech počet asistentů," řekl ministr s tím, že nedávno posílil soudy o tři sta nových asistentů. Dodal ale, že v tzv. Bílé knize chce navrhnout, aby budoucí soudce musel povinně na roční praxi mimo justici, například do advokacie. Naopak však nikoliv.

Související