Před více než padesáti lety zformuloval tehdejší Soudní dvůr EHS doktrínu aplikační přednosti evropského práva před právem národním. Před jeho zákony a dokonce i ústavou. Pokud jde o to druhé, přesvědčení lucemburského soudu zdaleka všechny členské státy nesdílely a nesdílejí. Ve světle této doktríny panovala pochybnost, zda akty přijímané unijními úředníky mohou upozadit zákony, schvalované ve členských státech volenými zástupci lidu. Proto máme od roku 1979 přímé volby do Evropského parlamentu a proto role Evropského parlamentu v unijním právotvorném procesu neustále roste a od roku 2009 jsou do něho silněji zapojeny i národní parlamenty.

 

V čem je otázka položená v maďarském nebezpečná? Konfrontuje unijní právo s vůlí občanů členského státu. Unijní právo může být prosazováno v rozporu s vůlí exekutivy, justice a do jisté míry i legislativy členského státu. Může ale být vynucováno, třeba žalobou na porušení smlouvy, proti vůli občanů? Dobře to vědí třeba v takovém Švédsku. Země sice úspěšně plní kritéria pro zavedení eura a jednotnou měnu by tedy zavést mohla, dokonce musela. Nicméně Švédové se opakovaně v referendu proti přijetí eura vyslovili. Švédsko tak raději úmyslně jedno kritérium (povinnou účast v mechanismu směnných kursů) neplní. Radši jsou také unijní instituce, včetně jejího soudu. Posuzovat v řízení o porušení smlouvy případnou přednost unijního práva před vůlí občanů by se za současné krize důvěry veřejnosti v EU chtělo málokomu.

 

Je dobře klást evropským voličům tak nebezpečné otázky, jak to udělali ve Spojeném království nebo v Maďarsku? Určitě platí, že kdo se moc ptá, moc se dozví. Ať už bylo referendum kvůli účasti voličů platné, či nikoliv. A až se to dozví, co udělá?  

Související