„Do autobazaru vstupují inspektoři obchodní inspekce“ říká vzrušeně rozhlasová reportérka. „Předstírají, že jsou zákazníci, zajímají se o vystavená auta a vyčkávají, až prodejce udělá chybu“, dodává spiklenecky. A vzápětí vysvětluje taktiku: „Inspektoři čekají, až prodávající zapomene, že je dnes první státní svátek, kdy prodejny nad dvě stě metrů čtverečních nesmějí prodávat, a nabídne uzavřít kupní smlouvu.“ Mezi oběma výjevy je řada rozdílů. První je literární, druhý je ze života. Leží mezi nimi sto let, ale jedno je spojuje – provokatérství.

 

Sotvakdo z nás může mít námitky třeba proti institutu agenta – provokatéra, který pomáhá odhalovat trestnou činnost jinak ohrožující zdraví a životy lidí, drogy, terorismus apod. Provokatérství v souvislosti s kontrolami správních omezení, navíc velmi sporných, vyvolává rozpaky. Zvlášť v přímém přenosu a ještě k tomu nechtěně symbolicky v den výročí vzniku naší republiky. Jiné reportáže ukázaly, že ono administrativní omezení neuvítali samozřejmě obchodníci, ale ani spotřebitelé. Jestli je uvítali zaměstnanci velkých obchodů těžko říct. Pokud si chtěli ve svém volnu nakoupit, pak asi těžko. Neuvítali je ani inspektoři, kteří museli v jinak volném dnu do terénu. Až na ty, kdo si libují v provokatérství a na ty, kdo to rádi natáčejí a vysílají.  Doufejme, že ona rozhlasová reportáž byla jevem ojedinělým, nikoliv organizovanou akcí, jako v případě páně Bretschneidera. Snad nebudou chodit inspektoři ekologického vytápění přestrojeni za Mikuláše a čerta, nadělujíce dětem neekologické uhlí v naději, že s ním rodiče zatopí v kontrolovaném kotli.

 

Ačkoliv, proč ne. V nejhorším se všechno dá svést na Brusel. Pak ovšem budeme shora citovanou, sto let starou větu muset modernizovat: „Vopijte se, dejte si zahrát Ódu na radost a uvidíte, co začnete mluvit“. 

Související