Jak právo vzniklo? Z jakých důvodů se čas od času mění, ač jeho základy zůstávají stále stejné? Každý unikátní, individuální lidský život je může a zároveň nemusí změnit během pár okamžiků. A proto tolik sluší právu pokora stejně jako odpovědnost.
V běhu času umíme vysledovat, že po každém větším konfliktu, po každé velké tragédii, dotýkající se velkého množství lidských bytostí, právo doslova kvasí. Snad každý z pozůstalých, přeživších, hledá nejlepší cestu, jak se v budoucnu vyhnout utrpení, strádání a především hromadné smrti.
Nejinak tomu bylo v polovině 12. století v Evropě, která se vydávala za křesťanskou. Od jednoho královského paláce k druhému putoval cisterciácký opat Bernard z Clairvaux, kterého nelze nazvat jinak než vynikajícím církevním politikem. Z pověření papeže Evžena III. agitoval pro účast na druhé křížové výpravě. Opravdu to uměl. Nevyzýval jenom k boji proti pohanům, ale zároveň sliboval, že účastí ve svaté válce budou duše křesťanských bojovníků očištěny i od těch nejhorších hříchů. Sám se přitom ve svém životě nedopustil jediného zaznamenaného poklesku proti Božím přikázáním, neboť svoji osobní účast při této jedinečné očistné kúře odmítl.
Propojeni válkou
Ve stejné době žili ve dvou různých koutech Evropy dva lidé, nádherní, chytří a zároveň s mnoha slabostmi a chybami, leč právě tací ovlivňují chod dějin, a tím i práva. Byli jimi Eleonora Akvitánská a český kníže Vladislav II.
Eleonora byla toho času manželkou francouzského krále Ludvíka VII. Ludvík byl, jak o něm píše André Marois, rytířský, zbožný a naivně laskavý. Eleonora sice francouzskému králi přinesla věnem celý jihozápad Francie, ale spokojený manželský život určitě ne. Byla krásná, inteligentní i vzdělaná, leč nesmírně temperamentní a až nespoutaně vášnivá. O svém královském manželovi měla prohlásit, že se provdala za mnicha, nikoli za krále. Nemůžeme se vůbec divit, že královna zbožňující dobrodružství, a to nejen milostná, trvala na tom, aby se spolu se svým chotěm zúčastnila tažení proti pohanům. Netřeba dodávat, že její motivací nebyla ani očista četných hříchů a už vůbec ne každodenní věrná spoluúčast při modlitbě se svým zbožným manželem. Přesto jí laskavý Ludvík nakonec vyhověl.
Vladislav II., ve stejné době dlící na českém knížecím trůně, byl Eleonorou v mužském provedení. Do své panovnické funkce se dostal volbou českých velmožů a vystřídal svého zemřelého strýce Soběslava I. V době volby byl znám jako mladík "bezuzdné" povahy. Za příklad může posloužit, že když měl z rozhodnutí svého strýce doprovázet císaře Lotara na jeho výpravě, převzal sice 900 hřiven denárů na výplatu členů vojenské hotovosti, ale vzápětí zmizel s penězi a skupinou přátel neznámo kam.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111