Aktuální číslo časopisu Ekonom
Kdy je povinnost poskytnout ochranné nápoje na pracovištích? Problematiku upravují § 133a odst. 3 a 5 zákoníku práce a dále § 5 nař. vlády č. 178/2001 Sb. ve znění nař. vlády č. 523/2002 Sb, účinném od 1. ledna 2003.
Ochranné nápoje se poskytují v případech stanovených v § 5 odst. 2 nař. vlády č. 178/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že současná právní úprava je poměrně složitá, protože odkazuje na přílohy výše uvedeného nařízení vlády, vysvětlíme ji na příkladech. Zaměstnavatelé jsou povinni je poskytovat například:
a) když se měřením prokáže, že při dané práci dochází ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1, 25 litru za osmihodinovou směnu; jedná se o tzv. horké provozy, například hutě, slévárny, sklárny,
b) při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud je teplota venkovního vzduchu naměřená ve stínu v časovém rozmezí 10 až 17 hodin vyšší než teplota v rozmezí od 26° do 28° C (opět je nutné postupovat podle výše uvedené přílohy),
c) při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4° C a nižší,
d) při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní doby nižší než 4° C.
V prvních dvou případech je zaměstnavatel povinen poskytnout takové množství nápojů, které odpovídá nejméně 70 procentům tekutin ztracených za směnu potem a dýcháním. Na pracovištích s nízkou teplotou vzduchu se poskytují teplé nápoje, a to alespoň půl litru za směnu. Je logické, že je občas obtížné zjistit přesné množství ztracených tekutin, a proto by zaměstnavatelé měli množství ochranných nápojů konzultovat s lékařem, který pro ně poskytuje závodní preventivní péči a s příslušným odborovým orgánem. Vhodná bude i konzultace s hygienickou službou.
Ochranné nápoje musejí být zdravotně nezávadné, nesmějí obsahovat více než 6,5 hmotnostního procenta cukru a více než jedno hmotnostní procento alkoholu. Nápoje pro mladistvé nesmějí obsahovat alkohol vůbec.
Nápoje nákladovou položkou?
V jiných případech není zaměstnavatel povinen ochranné nápoje poskytovat, pokud tak však činí, nebude moci výdaje s tím spojené - podle jistých právních názorů - zahrnout do nákladů. Tam náležejí jen položky, které je povinen hradit podle obecně platných právních předpisů. Osobně s tímto názorem nesouhlasím a odvolám se přitom na § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 zákona o daních z příjmů, který stanoví, že do nákladů zaměstnavatele příslušejí i výdaje spojené s ochrannou zdraví při práci a výslovně neuvádí, že jde pouze o výdaje, které jsou povinně hrazeny podle obecně platných právních předpisů.
Kromě toho lze použít i § 133a odst. 5 zákoníku práce, kde je uvedeno, že ochranné nápoje zaměstnavatel zaměstnancům poskytuje bezplatně podle seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce.
Jestliže tedy zaměstnavatel ve spolupráci s lékařem zpracuje vlastní seznam a bude se jím řídit, pak by měl možnost zanést nutné výdaje do svých nákladů.
Tento právní názor lze dále odůvodnit tím, že neexistuje žádný objektivní důvod, aby právní úprava poskytování ochranných nápojů byla odlišná od právní úpravy poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků, které jsou uvedeny v zaměstnavatelově vlastním seznamu vypracovaném podle konkrétních rizik a podmínek práce.
Možná je i změna výkladu § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 zákona o daních z příjmů tak, že si zaměstnavatel může do nákladů dát všechny výdaje spojené s ochranou bezpečnosti a zdraví při práci, i když je není podle obecně platných předpisů povinen hradit.
Na straně zaměstnance je poskytování ochranných nápojů bráno jako nepeněžité plnění podle § 6 odst. 9 písm. c) zákona o daních z příjmů, a je tedy od daně z příjmu osvobozeno.
Nápoje v kancelářích
Domnívám se, že zaměstnavatel není povinen poskytovat ochranné nápoje zaměstnancům kanceláří, neboť u nich nebývá ztráta tekutin způsobena tepelnou zátěží z pracovního prostředí, ani vlivem tělesné námahy, nýbrž vysokými venkovními teplotami. Avšak i na tuto situaci musí zaměstnavatel reagovat.
Podle předmětného nařízení vlády je povinen na všech pracovištích, tedy i v kancelářích, zajistit dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně teplý den se považuje ten, kdy venkovní teplota dosáhne hodnoty vyšší než 30° C.
Na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty mikroklimatických podmínek, musí být doba výkonu práce upravena tak, aby tyto hodnoty nebyly překračovány dlouhodobě.
právník, Hradec Králové
Ochranné nápoje se poskytují v případech stanovených v § 5 odst. 2 nař. vlády č. 178/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že současná právní úprava je poměrně složitá, protože odkazuje na přílohy výše uvedeného nařízení vlády, vysvětlíme ji na příkladech. Zaměstnavatelé jsou povinni je poskytovat například:
a) když se měřením prokáže, že při dané práci dochází ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1, 25 litru za osmihodinovou směnu; jedná se o tzv. horké provozy, například hutě, slévárny, sklárny,
b) při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud je teplota venkovního vzduchu naměřená ve stínu v časovém rozmezí 10 až 17 hodin vyšší než teplota v rozmezí od 26° do 28° C (opět je nutné postupovat podle výše uvedené přílohy),
c) při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4° C a nižší,
d) při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní doby nižší než 4° C.
V prvních dvou případech je zaměstnavatel povinen poskytnout takové množství nápojů, které odpovídá nejméně 70 procentům tekutin ztracených za směnu potem a dýcháním. Na pracovištích s nízkou teplotou vzduchu se poskytují teplé nápoje, a to alespoň půl litru za směnu. Je logické, že je občas obtížné zjistit přesné množství ztracených tekutin, a proto by zaměstnavatelé měli množství ochranných nápojů konzultovat s lékařem, který pro ně poskytuje závodní preventivní péči a s příslušným odborovým orgánem. Vhodná bude i konzultace s hygienickou službou.
Ochranné nápoje musejí být zdravotně nezávadné, nesmějí obsahovat více než 6,5 hmotnostního procenta cukru a více než jedno hmotnostní procento alkoholu. Nápoje pro mladistvé nesmějí obsahovat alkohol vůbec.
Nápoje nákladovou položkou?
V jiných případech není zaměstnavatel povinen ochranné nápoje poskytovat, pokud tak však činí, nebude moci výdaje s tím spojené - podle jistých právních názorů - zahrnout do nákladů. Tam náležejí jen položky, které je povinen hradit podle obecně platných právních předpisů. Osobně s tímto názorem nesouhlasím a odvolám se přitom na § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 zákona o daních z příjmů, který stanoví, že do nákladů zaměstnavatele příslušejí i výdaje spojené s ochrannou zdraví při práci a výslovně neuvádí, že jde pouze o výdaje, které jsou povinně hrazeny podle obecně platných právních předpisů.
Kromě toho lze použít i § 133a odst. 5 zákoníku práce, kde je uvedeno, že ochranné nápoje zaměstnavatel zaměstnancům poskytuje bezplatně podle seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce.
Jestliže tedy zaměstnavatel ve spolupráci s lékařem zpracuje vlastní seznam a bude se jím řídit, pak by měl možnost zanést nutné výdaje do svých nákladů.
Tento právní názor lze dále odůvodnit tím, že neexistuje žádný objektivní důvod, aby právní úprava poskytování ochranných nápojů byla odlišná od právní úpravy poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků, které jsou uvedeny v zaměstnavatelově vlastním seznamu vypracovaném podle konkrétních rizik a podmínek práce.
Možná je i změna výkladu § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 zákona o daních z příjmů tak, že si zaměstnavatel může do nákladů dát všechny výdaje spojené s ochranou bezpečnosti a zdraví při práci, i když je není podle obecně platných předpisů povinen hradit.
Na straně zaměstnance je poskytování ochranných nápojů bráno jako nepeněžité plnění podle § 6 odst. 9 písm. c) zákona o daních z příjmů, a je tedy od daně z příjmu osvobozeno.
Nápoje v kancelářích
Domnívám se, že zaměstnavatel není povinen poskytovat ochranné nápoje zaměstnancům kanceláří, neboť u nich nebývá ztráta tekutin způsobena tepelnou zátěží z pracovního prostředí, ani vlivem tělesné námahy, nýbrž vysokými venkovními teplotami. Avšak i na tuto situaci musí zaměstnavatel reagovat.
Podle předmětného nařízení vlády je povinen na všech pracovištích, tedy i v kancelářích, zajistit dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně teplý den se považuje ten, kdy venkovní teplota dosáhne hodnoty vyšší než 30° C.
Na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty mikroklimatických podmínek, musí být doba výkonu práce upravena tak, aby tyto hodnoty nebyly překračovány dlouhodobě.
právník, Hradec Králové
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
