Aktuální číslo časopisu Ekonom
Elektronickou cestou se uskutečňuje veškerý styk mezi rozhodčím soudem a stranami na straně jedné a tímtéž soudem a rozhodci (resp. rozhodcem) na straně druhé, prostřednictvím veřejné datové sítě Internet. Podmínkou aplikace tohoto řádu, resp. Zvláštního dodatku Řádu pro rozhodčí řízení on-line (dále jen Řád on-line) je sjednání jeho použití mezi stranami v rozhodčí smlouvě,1) která zakládá právě pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze (dále jen Rozhodčí soud).
Náš Rozhodčí soud se tak přiřadil k průkopníkům této formy řešení sporů například vedle americké arbitrážní asociace ("AAA" - American Arbitration Association) nebo singapurského arbitrážního centra, a to prozatím pouze pro řízení o tzv. tuzemských sporech.2)
Zásady řízení on-line
Řízení se zahajuje3) v souladu s § 14 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení) podáním žaloby u Rozhodčího soudu, resp. jeho administračního místa, kterým je internetová adresa www.arbcourtonline.cz, přičemž rovněž veškerá podání účastníci činí výlučně prostřednictvím internetu a touto cestou je též doručují. Pouze tehdy, není-li to technicky možné, může rozhodce připustit jinou formu.
Rovněž listinné důkazy tak budou podávány například v naskenované podobě. V souladu s § 2 litera i) Řádu on-line se za písemnou formu považuje též elektronická forma, stejně jako i formy písemností, které zahrnují jakoukoli formu záznamu včetně datové zprávy. Vedle obecných náležitostí4) musí žaloba obsahovat odkaz na sjednanou rozhodčí smlouvu o vedení sporu elektronickou cestou, označení důkazů, e-mailovou adresu žalobce pro komunikaci s Rozhodčím soudem pro účely rozhodčího řízení, poslední známou a platnou e-mailovou adresu žalovaného a poštovní adresy, telefonní a faxová čísla účastníků řízení, přičemž spolu s žalobou předloží žalobce též důkazy, jejichž provedení navrhuje a kterých se dovolává na podporu svých tvrzení. Již z charakteru tohoto typu rozhodčího řízení vyplývá, že se jedná o řízení vhodné pro případy, kdy strany nenavrhují jako důkazy výslechy svědků, znalců či jiných osob, byť například provedení znaleckého posudku elektronickou cestou není v řízení on-line nemožné za předpokladu, že strany nebudou vyžadovat provedení výslechu znalce. V řízení on-line je tak suspendována zásada ústního projednání, což umožňuje rovněž § 19 odstavec 1 zákona o rozhodčím řízení, který dává stranám možnost dohodnout se na způsobu vedení sporu - ať již před zahájením řízení (v rozhodčí smlouvě) nebo kdykoliv po jeho zahájení, tzn. po podání žaloby.
Také zde se tak projevuje jeden ze znaků charakterizujících rozhodčí řízení, že jsou to právě strany (účastníci), kteří mají zásadní vliv na průběh řízení a na způsob jeho vedení. Dohoda o aplikaci Řádu on-line tak není ničím jiným než dohodou učiněnou již v rozhodčí smlouvě.
Může se však stát, že některý z účastníků (obvykle strana žalovaná) nebude s ohledem na technické požadavky kladené na účast v rozhodčím řízení vedeném on-line způsobilá se účastnit aktivně, případně i rozhodce může dojít k závěru, že tento způsob řízení neposkytuje možnost objasnit věc tak, aby mu to umožňovalo věc řádně posoudit a rozhodnout, tedy dostatečně objasnit skutkový a právní stav předmětu sporu. V takovém případě může Rozhodčí soud (před jmenováním resp. ustanovením rozhodce je k tomu oprávněn předseda Rozhodčího soudu a po ustanovení je k takovému rozhodnutí oprávněn jediný rozhodce) rozhodnout usnesením o tom, že řízení bude nadále vedeno standardní cestou, tj. v další fázi řízení nebude aplikován Řád on-line, přičemž všechny dosavadní úkony (včetně konstituování fóra, tedy jmenování jediného rozhodce) zůstávají v platnosti. Měly by to být však především strany rozhodčí smlouvy, které si musejí dostatečně důsledně zvážit již před, případně při uzavírání rozhodčí smlouvy, zda je tento způsob vedení řízení (který lze z pohledu ať bližší či vzdálenější budoucnosti možno považovat za směr, kterým se bude řešení soukromoprávních majetkových sporů obecně ubírat, považovat za vysoce perspektivní) vhodný pro spory, jejichž vznik je možno v rámci daného právního vztahu očekávat (rozhodčí doložka) nebo vhodný pro konkrétní již nastalý spor (smlouva o rozhodci).5)
Vzhledem k druhu sporů, které jsou tzv. arbitrabilní, kdy je lze rozhodčímu řízení podrobit,6) jakož i vzhledem k druhu sporů, které jsou obvykle rozhodčímu řízení podrobovány, je možno očekávat, že technické problémy u některého z účastníků by neměly vznikat.
Jediným požadavkem kladeným na účastníka je totiž přístup k celosvětové veřejné datové síti internet a používání vlastní, konkrétní elektronické adresy pro odesílání a příjem elektronické pošty, jakož i (z praktického hlediska) dostupnost zařízení pro přenos originálních dokumentů do elektronické podoby (tzv. skenovací zařízení). Na druhou stranu je to právě Rozhodčí soud, resp. administrační místo, které musí splňovat, a podle dostupných informací v současné době splňuje, vysoké nároky technického rázu jak z pohledu softwarového, tak i hardwarového vybavení.
Adresa v rámci administračního místa, která bude zřízena pro každý konkrétní spor a na které bude možné získat přístup ke kompletní dosavadní spisové dokumentaci včetně všech rozhodnutí přijatých Rozhodčím soudem, může být totiž přístupna jen stranám v rámci jejich přístupového oprávnění, které jim Rozhodčí soud sdělí, rozhodci a Rozhodčímu soudu v rámci konkrétních individuálních přístupových práv.
Právě prostřednictvím administračního místa bude totiž možné kdykoliv nahlédnout do "spisu" vedeného v elektronické podobě.7) Tento způsob vedení sporu by tak měl do budoucna zajistit nejen podstatné urychlení vyřizování, tedy projednávání a rozhodování sporů, nýbrž měl by znamenat i výrazné snížení výloh vznikajících stranám při účasti v řízení, neboť odpadají veškeré náklady na standardní poštovné, pořizování odpovídajícího počtu vyhotovení všech podání včetně příloh (v řízení standardním je třeba každé podání doručit ve faksimilní podobě včetně příloh v tolika vyhotoveních, aby jedno obdržela protistrana, jedno vyhotovení zůstalo v hlavním spisu uloženém u Rozhodčího soudu a po jednom exempláři obdržel každý z rozhodců) a v neposlední řadě i výloh souvisejících s případným nahlížením do spisu a zejména s účastí u ústních jednání. Odpadá tak i často složitá koordinace termínů pro ústní jednání ve věci. Určité technické požadavky musí splňovat i rozhodce, když rozhodčí nález podepisuje rozhodce v souladu s § 2 písm. b) § 3 a § 4 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.8)
Rozhodčí řízení je tak dalším posunem ve snaze o maximální flexibilitu tohoto způsobu rozhodování sporů poté, když již podle dosavadních Řádů Rozhodčího soudu se strany mohly dohodnout na tom, že spor mohl být projednán a rozhodnut jen na základě listinných důkazů bez nařízení ústního jednání (i zde ovšem byla zachována diskreční pravomoc rozhodců nařídit ústní jednání tehdy, ukázalo-li se potřebným pro řádné posouzení a projednání věci).
Lhůty pro další úkony
Řád on-line stanoví též lhůty pro další úkony stran po podání žaloby, a to pro vyjádření žalovaného k žalobě, resp. pro vyjádření k případné protižalobě. V obou případech v délce deseti dnů.9) V odůvodněných případech může Rozhodčí soud rozhodnout na žádost o prodloužení této lhůty, přičemž se vychází z toho, že takovým prodloužením nesmí být mařen účel řízení.
Jde tedy o to, aby byl na jednu stranu poskytnut stranám dostatečný prostor pro uplatnění jejich práv a oprávněných zájmů, tj. též možnost vyjádřit se ve věci, na druhou stranu nesmí být poskytnuta možnost pro zjevné bezdůvodné prodlužování řízení a procesní obstrukce tolik typické pro nalézaní práva v řízení sporném u nás, a to ať již v řízení před soudy nebo jak se tyto pokusy objevují i v řízeních před rozhodci. Právě sjednáním rozhodčí smlouvy ve prospěch Rozhodčího soudu s aplikací Řádu on-line projevují totiž strany svůj kvalifikovaný zájem na řešení sporu se zachováním jen těch nejnutnějších formálních postupů, na kterých je nutno trvat, tj. zásad, které konečně stanoví i zákon o rozhodčím řízení.
Na rozdíl od "standardního řízení" jsou spory vyřizované on-line rozhodovány výlučně jediným rozhodcem, kterého jmenuje předseda Rozhodčího soudu. Kromě toho se počítá do budoucna s tím, že výběr osoby rozhodce bude rovněž generován náhodným způsobem (pouze při zohlednění určitých kritérií) elektronickou cestou. Možnosti námitek, resp. možnost odmítnutí jmenovaného rozhodce pro důvodné pochybnosti o nepodjatosti ustanoveného rozhodce zůstává samozřejmě zachována. Probíhá-li řízení "standardním způsobem", musí být odmítnutí uskutečněno do zahájení ústního jednání. Řád on-line obdobné ustanovení o tom, do kdy je možné rozhodce odmítnout, neupravuje. Bude proto zapotřebí vycházet z toho, že takové odmítnutí by mělo být učiněno neprodleně poté, co se účastník dozví o jmenování jediného rozhodce, ne však později, než do okamžiku, kdy bude ukončeno projednávání věci a řízení se tak dostane do fáze posuzování provedených důkazů za účelem vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí, tj. obvykle rozhodčího nálezu.10)
Veškerá podání jsou zásadně činěna elektronickou cestou prostřednictvím administračního místa, tj. adresy rozhodčího soudu tak, jak je výše uvedeno, přičemž přijetí každého podání s uvedením data i hodiny rozhodčí soud (administrační místo) potvrdí. Za místo řízení se ve smyslu § 17 zákona o rozhodčím řízení 11) považuje sídlo Rozhodčího soudu.
Sudiště, poplatky, náklady
Řád on-line též upravuje pojem sudiště, které znamená unikátní adresu (stránku) internetu, zřízenou u administračního místa výlučně pro vedení konkrétního sporu, pro podání účastníků řízení, jakož i pro veškerá rozhodnutí rozhodce a uchovávání všech písemností v elektronické podobě, souvisejících se sporem. Sudiště je ve smyslu Řádu on-line virtuálním místem v rámci administračního místa, v němž fakticky řízení probíhá, v němž se provádí virtuální dokazování bez přítomnosti stran elektronickou cestou off line a v němž jsou uložena též veškerá procesní rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým se řízení končí.
Poplatek za rozhodčí řízení je splatný zásadně do pěti dnů od podání žaloby (příp. protižaloby). Přílohou Řádu on-line jsou též Pravidla o nákladech, která ovšem ve svých základních rysech kopírují Pravidla o nákladech Řádu Rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory, přičemž rovněž výše poplatku za rozhodčí řízení je shodná jako v případě "standardního řízení" o vnitrostátních sporech - tři procenta z hodnoty předmětu sporu, nejméně tři tisíce korun, nejvýše však jeden milion korun. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení on-line však již nepočítají například se snížením poplatku za projednání věci bez ústního jednání (z pochopitelných důvodů), jakož ani s možností sjednání tzv. zrychleného řízení nebo na základě žádosti žalobce o projednání věci ve zrychleném řízení, když tento typ řízení na-opak počítá již s tím, že bude zřejmě možné věc (nebude-li využito práva Rozhodčího soudu a/nebo rozhodce o suspendování dohody stran o řešení sporu on-line a nařízení postupu standardní cestou včetně konání ústního jednání, jak o tom bylo výše pojednáno) vyřídit ve lhůtách podstatně rychlejších než těch, v nichž by jinak bylo možné věc řešit tzv. standardní cestou.
Praxe nepochybně ukáže, zda a do jaké míry jde o úpravu vhodnou, když z koncepčního hlediska, jak již bylo ostatně výše zmíněno, jde o směr, kterému je celosvětově dávána zelená a lze tak tuto iniciativu jedině přivítat. Rovněž je možné zcela jistě počítat s tím, že praxe v souvislosti s aplikací Řádu on-line přinese nepochybně velmi zajímavou diskusi, která může být nejen přínosem pro řešení celé řady otázek otevřených obecně v rámci rozhodčího řízení, nýbrž s ohledem na tento průkopnický krok Rozhodčího soudu i přínosem pro celosvětovou diskusi o řešení soukromoprávních sporů on-line.
Poznámky:
1) Ust. § 2 a § 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení).
2) Růžička, K., Rozhodování "vnitrostátních sporů" v rozhodčím řízení v zahraničí. Právní rádce, Praha: Economia, 1997, č. 10, ISSN: 1210-4817, s. 3 - 5 či Růžička, K., Novela Řádu a Pravidel o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní spory. Právní rádce, Praha: Economia, 1999, č. 2, ISSN 1210-4817, s. 17 a násl. a další.
3) Srov. např. Rozehnalová, N., Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním styku, Praha: ASPI, 2002, ISBN 80-86395-41-3, s. 151 - 155.
4) Srov. § 17 Řádu Rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory.
5) Ust. § 2 odstavec (3) ZRŘ.
6) Srov. např. Bělohlávek, A., Arbitratibilita sporů, Právní rozhledy, Praha: C. H. Beck, 2003, č. 3, ISSN: 1210-6410, s. 6, Hlavsa, P., Poznámky k rozhodčímu řízení (I. část). Právní praxe v podnikání, 1995, č. 5, s. 8, Rozehnalová, N., Týč, V., Novotná, M., Evropské mezinárodní právo soukromé, Masarykova univerzita, Brno, 1998, resp. též vydání 2000, ISBN 80-210-1867-4, s. 268 a násl. a další.
7) Strany však mohou požádat též o pořízení kopie jakéhokoliv dokumentu (resp. výtisku dokumentu) v listinné podobě z dokumentace vedené na sudišti prostřednictvím administračního místa, přičemž pravost tohoto dokumentu, resp. jeho soulad s textem dokumentu vedeného u rozhodčího soudu v elektronické podobě ověřuje tajemník Rozhodčího soudu. Taková žádost je zpoplatněna podle § 8 Pravidel o nákladech částkou dvacet korun za každou ověřenou kopii jedné stránky dokumentu ve velikosti formátu A 4.
8) Srov. např. in: Bělohlávek, A., Alternativní způsoby řešení civilních a obchodních sporů (tzv. ADR) v evropském kontextu. Právní rozhledy (příloha Evropské právo), Praha: C. H. Beck, 2003, č. 06, ISSN: 1210 - 6410, s. 8 - 11, Bělohlávek, A., Elektronický podpis v právu EU. Právní rádce, Praha: Economia, 2001, č. 8, ISSN: 1210-4817, s. 25 - 26.
9) Ust. § 7 a § 8 Řádu on-line.
10) Srov. § 23 zákona o rozhodčím řízení.
11) Srov. Bělohlávek, A., Místo konání rozhodčího řízení. Právní zpravodaj, Praha: C. H. Beck, 2004, č. 3, ISSN: 1212-8694, s. 13 - 15.
advokát, Praha
člen arbitrážní komise při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži
rozhodce Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR a Mezinárodního rozhodčího soudu při Hospodářské komoře Rakouska, Vídeň,
EF VŠB Technická univerzita, Ostrava
Náš Rozhodčí soud se tak přiřadil k průkopníkům této formy řešení sporů například vedle americké arbitrážní asociace ("AAA" - American Arbitration Association) nebo singapurského arbitrážního centra, a to prozatím pouze pro řízení o tzv. tuzemských sporech.2)
Zásady řízení on-line
Řízení se zahajuje3) v souladu s § 14 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení) podáním žaloby u Rozhodčího soudu, resp. jeho administračního místa, kterým je internetová adresa www.arbcourtonline.cz, přičemž rovněž veškerá podání účastníci činí výlučně prostřednictvím internetu a touto cestou je též doručují. Pouze tehdy, není-li to technicky možné, může rozhodce připustit jinou formu.
Rovněž listinné důkazy tak budou podávány například v naskenované podobě. V souladu s § 2 litera i) Řádu on-line se za písemnou formu považuje též elektronická forma, stejně jako i formy písemností, které zahrnují jakoukoli formu záznamu včetně datové zprávy. Vedle obecných náležitostí4) musí žaloba obsahovat odkaz na sjednanou rozhodčí smlouvu o vedení sporu elektronickou cestou, označení důkazů, e-mailovou adresu žalobce pro komunikaci s Rozhodčím soudem pro účely rozhodčího řízení, poslední známou a platnou e-mailovou adresu žalovaného a poštovní adresy, telefonní a faxová čísla účastníků řízení, přičemž spolu s žalobou předloží žalobce též důkazy, jejichž provedení navrhuje a kterých se dovolává na podporu svých tvrzení. Již z charakteru tohoto typu rozhodčího řízení vyplývá, že se jedná o řízení vhodné pro případy, kdy strany nenavrhují jako důkazy výslechy svědků, znalců či jiných osob, byť například provedení znaleckého posudku elektronickou cestou není v řízení on-line nemožné za předpokladu, že strany nebudou vyžadovat provedení výslechu znalce. V řízení on-line je tak suspendována zásada ústního projednání, což umožňuje rovněž § 19 odstavec 1 zákona o rozhodčím řízení, který dává stranám možnost dohodnout se na způsobu vedení sporu - ať již před zahájením řízení (v rozhodčí smlouvě) nebo kdykoliv po jeho zahájení, tzn. po podání žaloby.
Také zde se tak projevuje jeden ze znaků charakterizujících rozhodčí řízení, že jsou to právě strany (účastníci), kteří mají zásadní vliv na průběh řízení a na způsob jeho vedení. Dohoda o aplikaci Řádu on-line tak není ničím jiným než dohodou učiněnou již v rozhodčí smlouvě.
Může se však stát, že některý z účastníků (obvykle strana žalovaná) nebude s ohledem na technické požadavky kladené na účast v rozhodčím řízení vedeném on-line způsobilá se účastnit aktivně, případně i rozhodce může dojít k závěru, že tento způsob řízení neposkytuje možnost objasnit věc tak, aby mu to umožňovalo věc řádně posoudit a rozhodnout, tedy dostatečně objasnit skutkový a právní stav předmětu sporu. V takovém případě může Rozhodčí soud (před jmenováním resp. ustanovením rozhodce je k tomu oprávněn předseda Rozhodčího soudu a po ustanovení je k takovému rozhodnutí oprávněn jediný rozhodce) rozhodnout usnesením o tom, že řízení bude nadále vedeno standardní cestou, tj. v další fázi řízení nebude aplikován Řád on-line, přičemž všechny dosavadní úkony (včetně konstituování fóra, tedy jmenování jediného rozhodce) zůstávají v platnosti. Měly by to být však především strany rozhodčí smlouvy, které si musejí dostatečně důsledně zvážit již před, případně při uzavírání rozhodčí smlouvy, zda je tento způsob vedení řízení (který lze z pohledu ať bližší či vzdálenější budoucnosti možno považovat za směr, kterým se bude řešení soukromoprávních majetkových sporů obecně ubírat, považovat za vysoce perspektivní) vhodný pro spory, jejichž vznik je možno v rámci daného právního vztahu očekávat (rozhodčí doložka) nebo vhodný pro konkrétní již nastalý spor (smlouva o rozhodci).5)
Vzhledem k druhu sporů, které jsou tzv. arbitrabilní, kdy je lze rozhodčímu řízení podrobit,6) jakož i vzhledem k druhu sporů, které jsou obvykle rozhodčímu řízení podrobovány, je možno očekávat, že technické problémy u některého z účastníků by neměly vznikat.
Jediným požadavkem kladeným na účastníka je totiž přístup k celosvětové veřejné datové síti internet a používání vlastní, konkrétní elektronické adresy pro odesílání a příjem elektronické pošty, jakož i (z praktického hlediska) dostupnost zařízení pro přenos originálních dokumentů do elektronické podoby (tzv. skenovací zařízení). Na druhou stranu je to právě Rozhodčí soud, resp. administrační místo, které musí splňovat, a podle dostupných informací v současné době splňuje, vysoké nároky technického rázu jak z pohledu softwarového, tak i hardwarového vybavení.
Adresa v rámci administračního místa, která bude zřízena pro každý konkrétní spor a na které bude možné získat přístup ke kompletní dosavadní spisové dokumentaci včetně všech rozhodnutí přijatých Rozhodčím soudem, může být totiž přístupna jen stranám v rámci jejich přístupového oprávnění, které jim Rozhodčí soud sdělí, rozhodci a Rozhodčímu soudu v rámci konkrétních individuálních přístupových práv.
Právě prostřednictvím administračního místa bude totiž možné kdykoliv nahlédnout do "spisu" vedeného v elektronické podobě.7) Tento způsob vedení sporu by tak měl do budoucna zajistit nejen podstatné urychlení vyřizování, tedy projednávání a rozhodování sporů, nýbrž měl by znamenat i výrazné snížení výloh vznikajících stranám při účasti v řízení, neboť odpadají veškeré náklady na standardní poštovné, pořizování odpovídajícího počtu vyhotovení všech podání včetně příloh (v řízení standardním je třeba každé podání doručit ve faksimilní podobě včetně příloh v tolika vyhotoveních, aby jedno obdržela protistrana, jedno vyhotovení zůstalo v hlavním spisu uloženém u Rozhodčího soudu a po jednom exempláři obdržel každý z rozhodců) a v neposlední řadě i výloh souvisejících s případným nahlížením do spisu a zejména s účastí u ústních jednání. Odpadá tak i často složitá koordinace termínů pro ústní jednání ve věci. Určité technické požadavky musí splňovat i rozhodce, když rozhodčí nález podepisuje rozhodce v souladu s § 2 písm. b) § 3 a § 4 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.8)
Rozhodčí řízení je tak dalším posunem ve snaze o maximální flexibilitu tohoto způsobu rozhodování sporů poté, když již podle dosavadních Řádů Rozhodčího soudu se strany mohly dohodnout na tom, že spor mohl být projednán a rozhodnut jen na základě listinných důkazů bez nařízení ústního jednání (i zde ovšem byla zachována diskreční pravomoc rozhodců nařídit ústní jednání tehdy, ukázalo-li se potřebným pro řádné posouzení a projednání věci).
Lhůty pro další úkony
Řád on-line stanoví též lhůty pro další úkony stran po podání žaloby, a to pro vyjádření žalovaného k žalobě, resp. pro vyjádření k případné protižalobě. V obou případech v délce deseti dnů.9) V odůvodněných případech může Rozhodčí soud rozhodnout na žádost o prodloužení této lhůty, přičemž se vychází z toho, že takovým prodloužením nesmí být mařen účel řízení.
Jde tedy o to, aby byl na jednu stranu poskytnut stranám dostatečný prostor pro uplatnění jejich práv a oprávněných zájmů, tj. též možnost vyjádřit se ve věci, na druhou stranu nesmí být poskytnuta možnost pro zjevné bezdůvodné prodlužování řízení a procesní obstrukce tolik typické pro nalézaní práva v řízení sporném u nás, a to ať již v řízení před soudy nebo jak se tyto pokusy objevují i v řízeních před rozhodci. Právě sjednáním rozhodčí smlouvy ve prospěch Rozhodčího soudu s aplikací Řádu on-line projevují totiž strany svůj kvalifikovaný zájem na řešení sporu se zachováním jen těch nejnutnějších formálních postupů, na kterých je nutno trvat, tj. zásad, které konečně stanoví i zákon o rozhodčím řízení.
Na rozdíl od "standardního řízení" jsou spory vyřizované on-line rozhodovány výlučně jediným rozhodcem, kterého jmenuje předseda Rozhodčího soudu. Kromě toho se počítá do budoucna s tím, že výběr osoby rozhodce bude rovněž generován náhodným způsobem (pouze při zohlednění určitých kritérií) elektronickou cestou. Možnosti námitek, resp. možnost odmítnutí jmenovaného rozhodce pro důvodné pochybnosti o nepodjatosti ustanoveného rozhodce zůstává samozřejmě zachována. Probíhá-li řízení "standardním způsobem", musí být odmítnutí uskutečněno do zahájení ústního jednání. Řád on-line obdobné ustanovení o tom, do kdy je možné rozhodce odmítnout, neupravuje. Bude proto zapotřebí vycházet z toho, že takové odmítnutí by mělo být učiněno neprodleně poté, co se účastník dozví o jmenování jediného rozhodce, ne však později, než do okamžiku, kdy bude ukončeno projednávání věci a řízení se tak dostane do fáze posuzování provedených důkazů za účelem vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí, tj. obvykle rozhodčího nálezu.10)
Veškerá podání jsou zásadně činěna elektronickou cestou prostřednictvím administračního místa, tj. adresy rozhodčího soudu tak, jak je výše uvedeno, přičemž přijetí každého podání s uvedením data i hodiny rozhodčí soud (administrační místo) potvrdí. Za místo řízení se ve smyslu § 17 zákona o rozhodčím řízení 11) považuje sídlo Rozhodčího soudu.
Sudiště, poplatky, náklady
Řád on-line též upravuje pojem sudiště, které znamená unikátní adresu (stránku) internetu, zřízenou u administračního místa výlučně pro vedení konkrétního sporu, pro podání účastníků řízení, jakož i pro veškerá rozhodnutí rozhodce a uchovávání všech písemností v elektronické podobě, souvisejících se sporem. Sudiště je ve smyslu Řádu on-line virtuálním místem v rámci administračního místa, v němž fakticky řízení probíhá, v němž se provádí virtuální dokazování bez přítomnosti stran elektronickou cestou off line a v němž jsou uložena též veškerá procesní rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým se řízení končí.
Poplatek za rozhodčí řízení je splatný zásadně do pěti dnů od podání žaloby (příp. protižaloby). Přílohou Řádu on-line jsou též Pravidla o nákladech, která ovšem ve svých základních rysech kopírují Pravidla o nákladech Řádu Rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory, přičemž rovněž výše poplatku za rozhodčí řízení je shodná jako v případě "standardního řízení" o vnitrostátních sporech - tři procenta z hodnoty předmětu sporu, nejméně tři tisíce korun, nejvýše však jeden milion korun. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení on-line však již nepočítají například se snížením poplatku za projednání věci bez ústního jednání (z pochopitelných důvodů), jakož ani s možností sjednání tzv. zrychleného řízení nebo na základě žádosti žalobce o projednání věci ve zrychleném řízení, když tento typ řízení na-opak počítá již s tím, že bude zřejmě možné věc (nebude-li využito práva Rozhodčího soudu a/nebo rozhodce o suspendování dohody stran o řešení sporu on-line a nařízení postupu standardní cestou včetně konání ústního jednání, jak o tom bylo výše pojednáno) vyřídit ve lhůtách podstatně rychlejších než těch, v nichž by jinak bylo možné věc řešit tzv. standardní cestou.
Praxe nepochybně ukáže, zda a do jaké míry jde o úpravu vhodnou, když z koncepčního hlediska, jak již bylo ostatně výše zmíněno, jde o směr, kterému je celosvětově dávána zelená a lze tak tuto iniciativu jedině přivítat. Rovněž je možné zcela jistě počítat s tím, že praxe v souvislosti s aplikací Řádu on-line přinese nepochybně velmi zajímavou diskusi, která může být nejen přínosem pro řešení celé řady otázek otevřených obecně v rámci rozhodčího řízení, nýbrž s ohledem na tento průkopnický krok Rozhodčího soudu i přínosem pro celosvětovou diskusi o řešení soukromoprávních sporů on-line.
Poznámky:
1) Ust. § 2 a § 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení).
2) Růžička, K., Rozhodování "vnitrostátních sporů" v rozhodčím řízení v zahraničí. Právní rádce, Praha: Economia, 1997, č. 10, ISSN: 1210-4817, s. 3 - 5 či Růžička, K., Novela Řádu a Pravidel o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní spory. Právní rádce, Praha: Economia, 1999, č. 2, ISSN 1210-4817, s. 17 a násl. a další.
3) Srov. např. Rozehnalová, N., Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním styku, Praha: ASPI, 2002, ISBN 80-86395-41-3, s. 151 - 155.
4) Srov. § 17 Řádu Rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory.
5) Ust. § 2 odstavec (3) ZRŘ.
6) Srov. např. Bělohlávek, A., Arbitratibilita sporů, Právní rozhledy, Praha: C. H. Beck, 2003, č. 3, ISSN: 1210-6410, s. 6, Hlavsa, P., Poznámky k rozhodčímu řízení (I. část). Právní praxe v podnikání, 1995, č. 5, s. 8, Rozehnalová, N., Týč, V., Novotná, M., Evropské mezinárodní právo soukromé, Masarykova univerzita, Brno, 1998, resp. též vydání 2000, ISBN 80-210-1867-4, s. 268 a násl. a další.
7) Strany však mohou požádat též o pořízení kopie jakéhokoliv dokumentu (resp. výtisku dokumentu) v listinné podobě z dokumentace vedené na sudišti prostřednictvím administračního místa, přičemž pravost tohoto dokumentu, resp. jeho soulad s textem dokumentu vedeného u rozhodčího soudu v elektronické podobě ověřuje tajemník Rozhodčího soudu. Taková žádost je zpoplatněna podle § 8 Pravidel o nákladech částkou dvacet korun za každou ověřenou kopii jedné stránky dokumentu ve velikosti formátu A 4.
8) Srov. např. in: Bělohlávek, A., Alternativní způsoby řešení civilních a obchodních sporů (tzv. ADR) v evropském kontextu. Právní rozhledy (příloha Evropské právo), Praha: C. H. Beck, 2003, č. 06, ISSN: 1210 - 6410, s. 8 - 11, Bělohlávek, A., Elektronický podpis v právu EU. Právní rádce, Praha: Economia, 2001, č. 8, ISSN: 1210-4817, s. 25 - 26.
9) Ust. § 7 a § 8 Řádu on-line.
10) Srov. § 23 zákona o rozhodčím řízení.
11) Srov. Bělohlávek, A., Místo konání rozhodčího řízení. Právní zpravodaj, Praha: C. H. Beck, 2004, č. 3, ISSN: 1212-8694, s. 13 - 15.
advokát, Praha
člen arbitrážní komise při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži
rozhodce Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR a Mezinárodního rozhodčího soudu při Hospodářské komoře Rakouska, Vídeň,
EF VŠB Technická univerzita, Ostrava
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
