Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců jmenovaných do funkcí podle zvláštních předpisů1) a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele-právnické osoby statutární orgán a u zaměstnavatele-fyzické osoby zaměstnavatel. Odstavec pět téhož ustanovení pak výslovně uvádí, že oprávnění jmenovat do funkce a z funkce odvolávat přísluší výlučně statutárnímu orgánu právnické osoby, respektive zaměstnavateli v případě zaměstnavatele-fyzické osoby.

Vedoucími funkcemi, které jsou obsazovány jmenováním, jsou pak podle zákoníku práce jednak funkce v přímé řídicí působnosti statutárního orgánu (zaměstnavatele), v přímé řídicí působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného statutárnímu orgánu (zaměstnavateli) a na ústředních orgánech. Rozsah funkcí, do nichž jsou zaměstnanci jmenováni, stanoví zákoník práce kogentně.

V případech, kdy zákoník práce předpokládá založení pracovního poměru jmenováním či volbou, není možný vznik pracovního poměru pracovní smlouvou a naopak. Byla-li tedy například uzavřena pracovní smlouva s ředitelem společnosti, či naopak sekretářka byla jmenována do své "funkce", nejde o platné úkony. Způsob vzniku pracovního poměru (pracovní smlouva, volba, jmenování) má důsledky nejen pro průběh pracovního poměru, ale zejména pro jeho zánik.2)

NEPLATNÉ JMENOVÁNÍ

Chtěla bych se zabývat případy, kdy akt jmenování nesplňuje náležitosti vyžadované zákoníkem práce, a je-li tedy možný vznik pracovního poměru konkludentním jednáním, případně je-li možná konvalidace neplatného jmenování konkludentním jednáním účastníků.

Na mysli mám především situace, kdy zaměstnanec právnické osoby byl do funkce jmenován někým, kdo k tomu nebyl ze zákona oprávněn, tedy osobou odlišnou od statutárního orgánu (jmenování do funkce učiní například generální ředitel společnosti).

Dále může jít o situace, kdy jmenování sice učinil člen statutárního orgánu, ale v rozporu se způsobem jednání statutárního orgánu vyplývajícího z obchodního rejstříku třeba předseda či jiný člen představenstva akciové společnosti, ačkoliv nebyl oprávněn jednat samostatně, ale společně s dalším členem představenstva. V praxi se objevují i situace, kdy jmenování do funkce provedl statutární orgán, který byl zvolen valnou hromadou společnosti, ale rejstříkový soud následně neprovedl zápis členů představenstva do obchodního rejstříku.

V neposlední řadě se může jednat i o shora naznačený případ, kdy je na výkon funkce v rozporu se zákoníkem práce uzavřena pracovní smlouva.

Zákoník práce sice presumuje pro jmenování do funkce písemnou formu (§ 68 ve spojení s § 38 zák. práce), nestanoví však výslovně sankci neplatnosti právního úkonu v případě nedodržení písemné formy (§ 242 odst. 2 věta první zák. práce). Za této situace i jmenování do funkce učiněné ústní formou není neplatné, ovšem za předpokladu, že jsou splněny ostatní náležitosti vyžadované zákoníkem práce.

Pracovní poměr samozřejmě nemůže vzniknout také proti vůli zaměstnance, proto i tam, kde dochází ke vzniku pracovního poměru jmenováním, může být fyzická osoba do funkce jmenována jen se svým souhlasem. Zákoník práce formu takto projeveného souhlasu nikterak nepředepisuje, lze tedy dovodit, že souhlas může být projeven jakoukoliv formou nevzbuzující pochybnost, tedy i konkludentně.

Bylo-li jmenování sice učiněno písemně, ale nikoliv subjektem k tomu ze zákona výlučně oprávněným (např. generálním ředitelem, prokuristou, dozorčí radou), tedy v rozporu s kogentním § 27 odst. 5 zák. práce, není pro posouzení otázky, byl-li zaměstnanec do funkce jmenován, obsah "jmenovací listiny" rozhodující. Rozhodující je, zda lze dovodit vůli zaměstnavatele jmenovat a souhlas zaměstnance se jmenováním.

Prokázání vůle u jmenovaného zaměstnance patrně nebude činit větších problémů, bude zpravidla dovoditelná z faktického výkonu funkce. Vůle zaměstnavatele je prezentována prostřednictvím statutárního orgánu a lze ji dovodit tehdy, jestliže jsou zaměstnanci přidělovány pracovní úkoly, vyplácena mzda, poskytována dovolená atd. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, pak projev její vůle bude zpravidla bez komplikací. Problémy nenastanou patrně ani u jednatele, který je oprávněn jednat samostatně.

Složitější to bude s prokazováním vůle u statutárního orgánu, který je oprávněn jednat kolektivně (jednatelé, představenstvo). Zde bude nutné zjišťovat konkludentní projevy souhlasu u každého oprávněného člena statutárního orgánu.

Obdobná situace v posuzování projevené vůle u zaměstnavatele může nastat v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance tzv. "pověří" výkonem určité funkce (ať dočasně či trvale), jestliže je nepochybné, že nejde jen o zastupování jiného zaměstnance, např. po dobu jeho pracovní neschopnosti. I v tomto případě půjde o jmenování, byť tento projev vůle nebyl takto zaměstnavatelem výslovně označen (ovšem za předpokladu, že jde o výkon vedoucí funkce ve smyslu § 27 odst. 4 a odst. 5 zák. práce).3)

Stejně je nutné posuzovat projevy vůle účastníků neplatné pracovní smlouvy, jež byla uzavřena ohledně vedoucí funkce. Taková "pracovní smlouva" by pak mohla být jedním z podkladů (důkazů), z nichž by se dala dovodit vůle zaměstnavatele směřující ke jmenování zaměstnavatele do funkce, jež se tímto způsobem obsazuje.4)

Poněkud odlišná situace nastává, když rejstříkový soud zamítne návrh na povolení zápisu statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) do obchodního rejstříku. Taková volba či jmenování statutárního orgánu jsou ve smyslu § 27 odst. 7 obch. zákoníku od počátku neplatné. Jak tedy řešit právní úkony, jež takto zvolený (jmenovaný) statutární orgán učinil v mezidobí od své volby (jmenování) do vydání zamítavého usnesení soudu? Obchodní zákoník řeší otázku ve prospěch třetích osob, když v tomtéž ustanovení stanoví, že práva třetích osob nabytá v dobré víře tím nejsou dotčena. Jmenování a úkony učiněné takto neplatně zvoleným statutárním orgánem by tedy za předpokladu dobré víry zaměstnance neplatné nebyly.

Je-li možné, se zřetelem ke všem okolnostem, dovodit vůli účastníků pracovněprávního vztahu směřující ke vzniku pracovního poměru jmenováním, může být tento úkon učiněn i konkludentně. Vůle však musí být projevena způsobem nevzbuzujícím pochybnost. Jedině vůle zaměstnavatele jmenovat a vůle zaměstnance se jmenováním souhlasit, jež byly náležitě projeveny a střetly se v konkrétním čase, mohou přinést konkrétní důsledek - vznik pracovního poměru jmenováním.

Poznámky:

1) Např. ředitelé státních podniků, vedoucí rozpočtových a příspěvkových organizací.

2) Viz § 65 odst. 2 zák. práce.

3) Viz rozsudek NS ČR sp. zn. 2 Cdon 382/1997 ze dne 23. 4. 1998.

4) Rozhodnutí NS ČR 21 sp. zn. Cdo 1912/2001.


justiční čekatelka, KS Plzeň
Související