Zdůvodové zprávy k tomuto ustanovení vyplývá, že při rozhodování soudů a při kontrole pracovněprávních předpisů úřady práce činí nemalé problémy aplikace dosavadní obecné základní zásady zákoníku práce, podle níž nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na vrub jiného účastníka pracovněprávních vztahů.

Nelze pominout skutečnost, vyplývající z obecné teorie práva, že výkon subjektivních práv, ať již se děje formou právního úkonu, či formou faktického chování, již pojmově vylučuje protiprávnost. Proto se navrhuje vyjádřit tuto obecnou zásadu zákoníku práce přesněji.

DOBRÉ MRAVY A PRAXE

Rozpor s dobrými mravy (contra bonos mores) spočívá v tom, že výkon práva se ocitne v rozporu se společensky uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje obsah jejich jednání, aby bylo v souladu s obecnými morálními zásadami společnosti.

Za rozpor s dobrými mravy lze považovat i tzv. mobbing čili jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování zaměstnance. S jediným cílem: aby postižený ukončil pracovněprávní vztah, jakož i postih či znevýhodnění zaměstnance za to, že se zákonným způsobem domáhá sám, nebo za pomoci jiných zaměstnanců, svých práv vyplývajících z pracovněprávního vztahu. V zájmu zvýšení ochrany zaměstnanců a zlepšení vynutitelnosti jednotlivých ustanovení pracovněprávních předpisů se (s účinností od 1. ledna 2001) stanoví, že zaměstnavatel nesmí přímo, či nepřímo postihovat nebo znevýhodňovat zaměstnance z toho důvodu, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů, ať již formou stížnosti nebo cestou soudního sporu.

Dojde-li v pracovněprávních vztazích k porušování práv nebo povinností vyplývajících z rovného zacházení s muži a ženami, nebo k ponižování lidské důstojnosti formou nežádoucího sexuálního chování na pracovišti, má postižený zaměstnanec právo se domáhat, aby zaměstnavatel upustil od tohoto porušování nebo jednání, aby odstranil následky tohoto porušování nebo jednání a aby zaměstnanci bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

Pokud v konkrétním případě nebude postačující upuštění od nežádoucího chování nebo jednání, protože byla ve značné míře snížena důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost na pracovišti, má zaměstnanec právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. O výši náhrady bude rozhodovat soud.

CO ŘÍKÁ NOVĚ ZÁKONÍK

V publikaci autorů Hochmana, Jouzy, Kottnauera, Zákoník práce, Komentář a předpisy souvisící, čtvrté aktualizované vydání k 1. březnu 2004 (Linde Praha, a.s.) se uvádí k odst. 2, že § 7 odst. 2 zákoníku práce byl změnou zákoníku práce k 1. března 2004 podstatně upraven. Dosavadní právní úprava § 7 odst. 2 věta první zákoníku práce, podle které platilo, že "Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti," byla nahrazena novou právní úpravou.

Změna spočívá jednak v tom, že dosavadní právní úprava, která byla do § 7 zákoníku práce doplněna s účinností od 1. ledna 2001, byla s ohledem na změny § 1 zákoníku práce (od 1. března 2004) vypuštěna a posléze tím, že právní úprava nově upravuje významné výkladové pravidlo při aplikaci pracovněprávních vztahů, a to tím, že odhlíží od pravidel slušnosti a občanského soužití a vrací se k úpravě, pro soukromé právo tradiční, to je k pojmu "dobré mravy".

V této souvislosti odkazuji rovněž na změny v § 8 odst. 3, § 178 a odst. 3, § 187 odst. 1 a § 240 odst. 3 zákoníku práce.

Nově koncipovaná úprava již neuvažuje o zneužívání práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů k újmě jiného účastníka pracovněprávního vztahu ani s ponižováním lidské důstojnosti. Je tomu tak proto, že úpravu těchto záležitostí zajišťuje od 1. března 2004 podrobná harmonizovaná úprava zákazu diskriminace, přímé diskriminace, nepřímé diskriminace, obtěžování a sexuálního obtěžování včetně zdůraznění, že obtěžování z důvodu pohlaví, sexuální orientace, nerovného zacházení nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, náboženství či víry a sexuální obtěžování se vždy považuje za diskriminaci.

ŠIKANA V PRAXI

Šikanou a diskriminací v pracovněprávních vztazích se zabývá často deník MF Dnes. V článku Lenky Petrášové a Jany Blažkové (zaměstnavatel chtěl, aby ženy s menstruací nosily čelenky) ze dne 29. července 2004 se mj. uvádí: "Pokladní, které mají "své dny", budou nosit červené čelenky. Takové nařízení, jak zjistila MF Dnes, chystal pro své zaměstnankyně jeden z obchodních řetězců v Česku."

"Naštěstí se nám to podařilo odhalit dříve, než to začalo platit. Firmě jsme to rozmluvili a oni uznali, že to byla hloupost", potvrdil inspektor bezpečnosti práce Michal Ronin. "Firma tvrdila, že to myslí dobře. Ženy totiž žádaly, že když mají menstruaci, potřebují častěji od pokladen odbíhat na toaletu," vysvětlil Ronin.

Který řetězec to byl, však Ronin odmítl prozradit s tím, že to nedovoluje zákon. Ani jeden z významných řetězců, které MF Dnes v této souvislosti oslovila, se k nařízení nezná. Navíc se všechny dušují, že prodavačkám nebrání jít na toaletu, kdykoliv potřebují. "V našich prodejnách lidé, kteří to skutečně potřebují, mohou přerušit práci podle svého zdravotního stavu," uvedla například mluvčí společnosti Ahold Kateřina Černá.

Zatímco české odboráře to při jejich zkušenostech se stížnostmi na zaměstnavatele, které řeší, ani nepřekvapilo, jejich německé kolegy informace o rudých čelenkách šokovala.

"Taková nestydatost je vážně neuvěřitelná. Jde o jasnou diskriminaci. Pokud by se jednalo o německou firmu, poženeme záležitost k německé obchodní komoře a do parlamentu," řekl Rüdiger Wolf z berlínské odborové centrály. V Německu se podle něho diskriminace přísně kontroluje, k podobnému případu by nemohlo dojít.

Výše citovaná ustanovení zákoníku práce sice chrání zaměstnance, ovšem skutečnost je vesměs jiná. Český člověk se v současné době velice bojí o práci, proto si nechá od šéfa ledacos líbit. Leckde vládne dokonce atmosféra strachu a zaměstnanci se potom bojí i křivě šlápnout, aby si nepohněvali všemocné vedoucí.

Oligarchie šéfů zde byla ovšem i za komunistického režimu. Někteří nutili podřízené k nejrůznějším úsluhám, dávání úplatků, apod. Setkal jsem se dokonce i s vedoucím, kterému nechutnaly obědy v závodní jídelně, tak nařídil dvěma podřízeným, aby mu v pracovní době vařili, ačkoliv vaření neměly v žádném případě v pracovním programu.

MF Dnes v článku Karoliny Švidrnochové Šikana? Záludná zbraň šéfů ze dne 21. září 2004 uvádí: "Pracujete-li ve firmě s méně než padesáti zaměstnanci, máte štěstí. Alespoň podle průzkumu agentury SC&C tady není šikana tak běžná, jako ve větších firmách. Nejčastěji jsou přitom šikanováni lidé s příjmem šest až dvanáct tisíc korun: prodavači, sekretářky, zdravotní sestry, učitelé, dělníci. Přímý nadřízený třiatřicetileté obchodnice Marie z Prahy překračoval své pravomoci i zákon. Marie na to upozornila vyšší vedení firmy. Odpověď? Šéfovy výhrůžky, že jí zkomplikuje život a donutí ji k odchodu. Telefonoval jí v noci i o svátcích, vyhrožoval zaměstnancům, kteří s ní mluvili. Později zastrašoval i mého muže a děti. Museli jsme se několikrát stěhovat, protože mne fyzicky napadl. Děti mají z tohoto období dodnes trauma, a když vidí firemní auta na ulici, mají z nich strach," vypráví Marie. Dnes už pracuje v jiné firmě. S bývalým zaměstnavatelem se soudí. Její žaloby se týkají nejen šikany a porušování zákoníku práce, ale i hospodářské kriminality firmy. Někteří kolegové se k jejímu boji přidali.

Paní Marie nechce kvůli probíhajícím soudním řízením zveřejnit ani jméno firmy, ani své. "Soudy jsou strašně pomalé," stěžuje si. Přesto tvrdí, že si šikanu nesmí nikdo nechat líbit. Alespoň malým zadostiučiněním pro ni je, že ten, kdo ji šikanoval a nadřízení s ním spojení, už byli vyhozeni.

Obrana proti zlovůli zaměstnavatele tedy skutečně možná je, ovšem nadále platí, že šikana zůstává záludnou zbraní šéfů.


právník, Měrotín
Související