Dne 31. října 2007 vstoupil v účinnost zákon č. 270/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon připravovaný původně jako technická novela, která pouze opravuje chyby obsažené v zákoně, se díky pozměňovacímu návrhu změnil v podstatně významnější novelizaci.

DAŇOVÝ PORADCE

Novela rozšířila pojem "daňový poradce", když za něj považuje nejen advokáta či osobu vykonávající daňové poradenství, ale nově také právnickou osobu, která oprávněně vykonává daňové poradenství.

Daňové subjekty tak budou moci k zastupování zmocnit také právnickou osobu. Její statutární orgán pak bude zastupovat daňové subjekty tak, jak dříve činili pouze advokáti a daňoví poradci.

NAHLÍŽENÍ DO SPISŮ

Správci daně byli dosud oprávněni umožnit nahlížení pouze do veřejné části spisu. V praxi se tak stávalo, že poplatník obdržel pouze některé písemnosti, zatímco zbytek spisu včetně obsahu zůstal před jeho zrakem pečlivě uschován. Poplatník tak vůbec netušil, co dalšího se ve spisu nachází a neměl možnost posoudit, zda před ním správce daně něco v rozporu se zákonem nezatajil.

Této praxi by již mělo odzvonit, neboť povinností správce daně je seznámit daňový subjekt s obsahem spisu. To znamená, že správce daně je povinen poplatníkovi předložit kompletní spis včetně tzv. košilky, z kterého budou odstraněny pouze písemnosti deklarované jako neveřejné. Z "košilky" spisu pak poplatník může poznat, k čemu se vztahují písemnosti neveřejné. Případně, nelze-li si udělat představu o tom, co je předmětem neveřejné písemnosti, je povinností správce daně toto daňovému subjektu podrobněji objasnit. Stále však platí, že poplatník nemá právo na konkrétní seznámení se s neveřejnou písemností, z košilky či dotazu by však měl být schopen posoudit, zda se opravdu jedná o neveřejnou písemnost.

Z vlastní praxe můžeme poznamenat, že se již dříve obdobné přístupy objevovaly u pražských správců daně, kteří poplatníkům předkládali spis včetně obsahu a na základě dotazu seznamovali v obecné rovině poplatníka s účelem či obsahem neveřejných písemností. Bohužel kromě Prahy taková praxe existovala jen výjimečně, pokud vůbec.

Aby daňový subjekt mohl v dalším řízení prokázat své tvrzení o špatném provedení nahlížení do spisu, je od účinnosti novely povinností správce daně vyhotovit o nahlížení do spisu místo dosavadního úředního záznamu protokol o ústním jednání. Je tak v zájmu poplatníků, aby v případě problematického nahlížení do spisu trvali na maximální možné přesnosti protokolu a případně využívali námitky proti obsahu protokolu.

OZNAMOVÁNÍ PLÁNOVANÉHO VÝSLECHU SVĚDKA

Zákon o správě daní a poplatků dosud nestanovil správci daně povinnost seznámit poplatníka s plánovaným výslechem svědka. Avšak judikatura v tomto ohledu velmi dobře vyložila, že je to - nezávisle na slovech zákona o správě daní a poplatků - povinností správce daně a nerespektování této povinnosti by vedlo k nezákonnosti důkazu.

Novela tuto povinnost zavedla výslovně do zákona, avšak s jednou problematickou formulací. Povinností správce daně je o provádění svědecké výpovědi vyrozumět daňový subjekt včas, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Zákon o správě daní a poplatků ovšem pojem "nebezpečí z prodlení" v tomto případě vůbec nezná, a ani nás nenapadá, kdy by vůbec mohlo k prodlení dojít. Nicméně důvtipnost některých pracovníků správce daně je obrovská, takže do budoucna můžeme jistě počítat s uplatňováním této námitky ze strany správce daně, a to vždy ke škodě daňových subjektů. Jako krajní variantu bychom viděli úmyslné provádění výslechu svědků těsně před prekluzí práva na vyměření daně či vypršením jiné lhůty (kterých je v tomto případě "naštěstí" málo). Z tohoto důvodu si myslíme, že došlo k nesprávné aplikaci ustálené judikatury do textu předpisu, a to ke škodě poplatníků.

OCHRANA PŘED NEČINNOSTÍ

Velmi významnou částí novely je rozšíření ochrany před nečinností správce daně. Doposud byla tato úprava takřka bezzubá a příliš ochrany poplatníkům neposkytovala. Novelou došlo k rozšíření definice nečinnosti o jeden bod, spočívající v tom, že se správce daně dopouští nečinnosti, pokud neprovedl úkon ve lhůtě, která je pro jeho provedení obvyklá. Nicméně i toto ustanovení je vágní a bude třeba, aby se k němu konkrétněji postavila judikatura.

Nově má nadřízený správce daně povinnost o provedených opatřeních vyrozumět neprodleně daňový subjekt. Ten by tak měl být mnohem více informován o postupu v řízení.

Další podstatná skutečnost se vztahuje k nečinnosti spočívající v tom, že správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoliv již došlo k soustředění podkladů potřebných pro jeho vydání. Toto doposud vágní ustanovení se díky novele stalo velmi účinným, protože "na žádost daňového subjektu je správce daně povinen vyrozumět jej o tom, které podklady pro vydání rozhodnutí dosud nebyly soustředěny". Nebude tak již stačit vyhýbavé tvrzení správce daně, že dosud nemá všechny podklady, když je nyní bude nucen konkrétně specifikovat. Poplatník tak bude mít mnohem větší možnost se nečinnosti domáhat a také takový postup kontrolovat.

VYTÝKACÍ ŘÍZENÍ

Vytýkací řízení doznalo poměrně velkých změn. V případě pochybností ohledně daňového přiznání je novou povinností správce daně sdělit daňovému subjektu tyto pochybnosti způsobem, který daňovému subjektu umožní odpověď a předložení důkazních prostředků. Opět se patrně vycházelo z ustálené judikatury, která požaduje, aby vytýkací řízení bylo zahajováno jen při konkrétních pochybnostech, a že výzva nesmí být pouze obecná.

Pokud z podaného daňového přiznání, případně dodatečného daňového přiznání vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout přeplatek a správce daně má pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti tohoto přiznání, zahájí postup k odstranění pochybností do třiceti dnů ode dne, kdy bylo daňové přiznání podáno. Nezahájí-li správce daně v případě pochybností vytýkací řízení do třiceti dnů, dochází k vyměření daně mlčky. Bude-li správce daně chtít po této době prověřit daňový základ, musí tak učinit pouze skrze daňovou kontrolu.

Dále novela stanoví, že v průběhu vytýkacího řízení má daňový subjekt práva přiměřeně podle § 16 odst. 4 (zde jsou upravena práva daňového subjektu při daňové kontrole) a výsledek vytýkacího řízení pracovník správce daně projedná s daňovým subjektem postupem podle § 16 odst. 8 (zde je upraveno právo na projednání zprávy obsahující výsledky řízení). Tyto skutečnosti však již přímo či nepřímo vycházely z ustálené judikatury.

ROZHODNUTÍ I NADÁLE BEZ ODŮVODNĚNÍ

Jedním z bodů pozměňovacího návrhu bylo také zavedení povinnosti správce daně odůvodňovat své rozhodnutí. V současné době totiž platí, že platební výměry doměřující daň se neodůvodňují. Chce-li daňový subjekt zjistit důvody doměření, je povinen požádat o sdělení důvodu rozdílu na základě § 32 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků.

Tento bod pozměňovacího návrhu byl nicméně v Senátu zamítnut, důvodem byla jeho velmi špatná formulace. Z jednání Senátu však lze vypozorovat, že bychom do budoucna mohli s touto skutečností počítat a nezbývá než doufat, že se povinnosti odůvodňování rozhodnutí v daňovém řízení brzy dočkáme.


Roman Ondrýsek
člen představenstva společnosti
Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s., Prostějov

Ondřej Lichnovský
ředseda představenstva společnosti
Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s., Prostějov

Související