Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele

Uvedený zákon byl celkem čtyřikrát novelizován, naposledy zákonem č. 217/2009 Sb., s účinností od 20. července 2009.

Úvodní ustanovení zákona výslovně uvádí, že zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Jedná se o Směrnici Rady 80/987/EHS, ze dne 20. října 1980, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, a její novelu, kterou je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES, ze dne 23. září 2002. Zákona se dotýká i nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, přímo aplikovatelného, jehož smyslem je koordinovat opatření, která je třeba učinit vůči majetku dlužníka neschopného plnit své peněžité závazky a která mají dopad na vnitřní trh Evropské unie. Zákon na tuto část nařízení reaguje v podobě úpravy postupu zaměstnanců vyslaných zaměstnavatelem na území České republiky.

Zákon deklaruje právo zaměstnance na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, a to v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.Co se týče pojmu zaměstnavatel, zde zákon odkazuje na příslušné ustanovení zákoníku práce.

OKRUH ZAMĚSTNANCŮ, NA KTERÉ SE ZÁKON NEVZTAHUJE

Zákon vylučuje z rozsahu své působnosti zaměstnance zaměstnavatele, který je:

- Právnickou osobou zřízenou zákonem, za předpokladu, že stát převzal její dluhy nebo se za ně zaručil. Jedná se zejména o právnické osoby, které uvádí zákon č. 40/1964 (občanský zákoník) v § 18 odst. 2 písm. d), tj. jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Jedná se např. o nadace, sdružení občanů apod. Uplatní-li zaměstnanec zaměstnavatele mzdový nárok před tím, než stát převezme dluhy tohoto zaměstnavatele, nebo se za ně zaručí, jeho nárok nezaniká ani poté, kdy stát učiní tyto úkony ve vztahu k právnické osobě.

- Územním samosprávným celkem. Tím se rozumí společenství občanů, které tvoří územní celek vymezený hranicí území obce. Základním územním samosprávným celkem, tak jak ho vymezuje zákon č. 128/2000 Sb., ze dne 12. dubna 2000, o obcích (obecní zřízení), je obec, která je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Mezi územně samosprávné celky patří i vyšší územní samosprávné celky, tj. kraje.

- Zákon dále vylučuje z rozsahu své působnosti případy, kdy jsou zaměstnanci zaměstnavatele usazeného (tj. u právnických osob se sídlem nebo se sídlem organizační složky a u fyzických osob s místem podnikání) mimo území některého členského státu Evropské unie vysláni k výkonu práce do České republiky.

- Zákon se nově nevztahuje na zaměstnance, který byl v rozhodném období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně byl v tomto rozhodném období jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast. Vzhledem k tomu, že statutární orgán nebo člen statutárního orgánu zaměstnavatele nese nebo může nést vinu za úpadek zaměstnavatele, proto zákon tyto osoby, které jsou současně zaměstnanci a mají nejméně poloviční majetkovou účast, z ochrany poskytované tímto zákonem vylučuje.

VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ PRO ÚČELY TOHOTO ZÁKONA

Pro účely tohoto zákona se:

- Zaměstnancem rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. Zákon tudíž přiznává status "zaměstnance" jen těm fyzickým osobám, jejichž pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti trvaly v určité době, přičemž doba trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti zaměstnance je bezvýznamná. Rozhodující pouze je, aby splatné mzdové nároky fyzické osoby, které jí nebyly zaměstnavatelem vyplaceny a jejichž přiznání uplatňuje podle tohoto zákona u úřadu práce, spadaly do rozhodného období.

- Zákon nově stanoví, že rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. Nová právní úprava rozhodného období by měla poskytnout ochranu i zaměstnancům, kterým nebyla vyplacena mzda za měsíc, ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i za tři další následující měsíce a tři měsíce předcházející měsíci, ve kterém byl podán insolvenční návrh. Takto rozvržené rozhodné období umožňuje lépe a spravedlivěji uspokojit mzdové nároky zaměstnance. Celková délka rozhodného období se nemění a zůstává šest měsíců. Shodný způsob stanovení rozhodného období je nově spojen s případem, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení.

- Mzdovými nároky rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, případně její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti, (dále jen "mzdové nároky"), jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. Jedná se o mzdové nároky vyplývající ze sjednaného pracovního poměru nebo odměna podle dohody o pracovní činnosti, které budou podle tohoto zákona uspokojeny v případě, že zaměstnavatel svoji povinnost nesplní. Pojem mzdy se obecně vymezuje v § 109 odst. 2 zákoníku práce jako peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, pokud není v zákoníku práce dále stanoveno jinak. Významné je to, že mzda přísluší zaměstnanci za vykonanou práci, tedy nikoliv v případech, kdy zaměstnanec nepracuje. Pokud zaměstnanec práci nekoná, příslušejí mu obvykle náhrada mzdy podle příslušných pracovněprávních předpisů, dávky nemocenského pojištění podle zvláštních právních předpisů, apod., nebo mu nepřísluší nic, např. při neplaceném volnu, při neomluvené absenci atp. Mzda (plat) je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. Při měsíčním vyúčtování mzdy (platu) je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen předložit mu doklady, na jejichž základě mzdu (plat) vypočetl. Tento písemný doklad jednak zajišťuje informovanost zaměstnance, jednak dále slouží také v případě potřeby jako doklad o vyplacené mzdě, resp. platu, což má význam při prokazování některých skutečností v souvislosti s insolvencí zaměstnavatele a dalších. V § 109 odst. 3 zákoníku práce je uvedena definice platu, která je až na naturální mzdu totožná s definicí mzdy, ale je odlišena tím, že se zde uvádí výčet zaměstnavatelů rozpočtové sféry, kteří poskytují plat, a nikoliv mzdu. Z výčtu zaměstnavatelů vyplývá, že se jedná o zaměstnavatele tzv. nepodnikatelské sféry, kteří dosud odměňovali své zaměstnance podle zákona o platu (zákon č. 143/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který je od účinnosti nového zákoníku práce použitelný jen pro vojáky z povolání). Definice odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je obsažena v § 109 odst. 5 zákoníku práce a vyplývá z ní, že je to peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Výši odměny a podmínky pro její poskytování je vždy třeba sjednat v dohodě o pracovní činnosti. Jedná se tedy o smluvní odměnu za vykonanou práci, nelze ji stanovit jednostranně. Dohodnutá odměna z dohody o pracovní činnosti nesmí být nižší než minimální mzda. V dohodě o pracovní činnosti lze sjednat, případně vnitřním předpisem stanovit právo zaměstnance na jiné důležité osobní překážky a na dovolenou za podmínek stanovených pro tyto záležitosti u pracovního poměru.

Jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody o pracovní činnosti a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141 a § 142 zákoníku práce. Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná. V dohodě musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Jedno vyhotovení dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Podle § 67 zákoníku práce přísluší zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c), tj. organizačních důvodů, nebo dohodou z týchž důvodů, při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Důvody uvedené v § 52 písm. d) spočívají ve zdravotním stavu či zdravotní způsobilosti zaměstnance, pro něž nemůže dále vykonávat dosavadní práci.

Na odstupné je právní nárok, který je soudně vymahatelný stejně jako ostatní nároky zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru. Právní úprava odstupného umožňuje zvýšení jeho základní částky (trojnásobku či dvanáctinásobku průměrného výdělku) o libovolný počet dalších násobků průměrného výdělku, které lze eventuálně vázat na určité podmínky, např. délku trvání pracovního poměru u příslušného zaměstnavatele atp. Zaměstnavatel může poskytovat odstupné i v jiných případech, než uvádí zákon, např. přijme-li zaměstnanec návrh zaměstnavatele na rozvázání pracovního poměru dohodou bez uvedení důvodu. Mzdovým nárokem je náhrada mzdy (platu) za čerpanou dovolenou, zúčtovanou zaměstnavatelem v měsíci, za který zaměstnanec uplatnil mzdový nárok v žádosti o uspokojení mzdových nároků, za nevyčerpanou dovolenou, zúčtovanou zaměstnavatelem v měsíci, ve kterém zaměstnanec naposledy u zaměstnavatele pracoval, při překážkách na straně zaměstnance, pokud zákon náhradu mzdy v těchto případech přiznává a při překážkách v práci na straně zaměstnavatele.

Dále jsou mzdovými nároky, které mohou být zaměstnanci podle tohoto zákona přiznány, příplatky za noční práci, za práci v sobotu a v nedělil, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštní příplatek a doplatky do průměrného výdělku z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Za mzdové nároky nelze podle zákona č. 118/2000 Sb., považovat, a proto ani nemohou být podle tohoto zákona úřadem práce zaměstnancům přiznány cestovní náhrady, mzda (plat) za práci přesčas a odměny za úspěšné splnění mimořádného pracovního úkolu.

- Zákon dále nově stanoví, že pro jeho účely je zaměstnavatel v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie. V tomto případě jde o legislativně technickou úpravu v souvislosti se zapojením institutu moratoria před zahájením insolvenčního řízení do rozhodného období. V této souvislosti je namístě poznamenat, že institut moratoria se nově promítá i do dalších ustanovení zákona. Nadnárodní zaměstnavatel je tedy v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie. V tomto případě je zaměstnanec při podávání žádosti o uspokojení mzdových nároků povinen doložit doklad (v souladu s § 16 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), že jeho nadnárodní zaměstnavatel byl v některém státě Evropské unie prohlášen za platebně neschopného. Jde o úpravu potřebnou v důsledku vstupu České republiky do Evropské unie. Tímto ustanovením zákon reaguje na článek 8a odst. 3 směrnice 2002/74/ES, ve kterém se stanoví, že členské státy přijmou opatření zajišťující, že v případě nadnárodního zaměstnavatele se přihlédne k úpadkovému řízení, o které bylo požádáno v jiném členském státě Evropské unie.

- Rovněž se pro účely tohoto zákona definuje pojem nadnárodního zaměstnavatele, a to tak, že nadnárodním zaměstnavatelem je zaměstnavatel, který vedle provozování činnosti na území České republiky provozuje činnost na území nejméně jednoho dalšího členského státu Evropské unie. Tato definice vychází ze směrnice 2002/74/ES.

MZDOVÉ NÁROKY ZAMĚSTNANCŮ NADNÁRODNÍHO ZAMĚSTNAVATELE

Zákon dále stanoví postup v případě nadnárodního zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti. Výslovně a v souladu s článkem 8a odst. 1 směrnice 23002/74/ES se uvádí, že v tomto případě úřad práce uspokojí mzdové nároky zaměstnanců nadnárodního zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti pouze tehdy, pokud zaměstnanci nadnárodního zaměstnavatele v rozhodném období vykonávali práci v České republice.

Místně příslušným úřadem práce pro vyřizování žádosti o uspokojení mzdových nároků zaměstnanců nadnárodního zaměstnavatele je úřad práce, v jehož obvodu je umístněna organizační složka nadnárodního zaměstnavatele nebo jeho sídlo.

Mzdové nároky zaměstnance nadnárodního zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, je úřad práce povinen uspokojit při splnění zákonných podmínek tehdy, jestliže:

- zaměstnanec nadnárodního zaměstnavatele, který má na území České republiky umístěnu organizační složku nebo sídlo, vykonával v rozhodném období práci na území České republiky;

- zaměstnanec byl nadnárodním zaměstnavatelem vyslán k výkonu práce k jeho organizační složce umístěné na území České republiky a tuto práci zde vykonával v rozhodném období.

ZVEŘEJNĚNÍ PODÁNÍ INSOLVENČNÍHO NÁVRHU

Oznámení soudu o vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo o zahájení insolvenčního řízení zveřejní úřad práce na své úřední desce neprodleně poté, co jej soud vyrozumí, informace o zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u úřadu práce. Zároveň oznámí lhůtu, do které mohou zaměstnanci uplatnit u kteréhokoliv úřadu práce své splatné mzdové nároky.

Úřad práce informuje neprodleně poté, co jej soud vyrozumí, o informacích mu sdělených soudem, také Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je zveřejní na své internetové stránce nejpozději následující pracovní den po jejich obdržení a současně je oznámí ve stejné lhůtě všem úřadům práce. Úřady práce tyto informace vyvěsí na své úřední desce nebo oznámí jiným rovnocenným způsobem nejpozději následující pracovní den po jejich obdržení od Ministerstva práce a sociálních věcí.

ŽÁDOST O USPOKOJENÍ MZDOVÝCH NÁROKŮ ZAMĚSTNANCEM

Žádost může zaměstnanec podat na předepsaném formuláři nebo v jiné písemné podobě, a to u kteréhokoliv úřadu práce. Pokud žádost obdrží úřad práce, do jehož kompetence nespadá její vyřízení, postoupí ji neprodleně místně příslušnému úřadu práce.

Pro účely tohoto zákona je k rozhodování o nároku místně příslušný úřad práce, v jehož obvodu má:

- sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou,

- místo podnikání zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, nebo v jehož obvodu je umístěna organizační složka nadnárodního zaměstnavatele, který nemá sídlo na území České republiky nebo

- bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a který nemá místo podnikání.

Za uplatnění mzdového nároku se podle tohoto zákona považuje den doručení písemné žádosti zaměstnance kterémukoliv úřadu práce. K žádosti zaměstnanec doloží doklady, které prokazují dobu trvání jeho pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti v rozhodném období. V žádosti zaměstnanec uvede zejména své jméno, rodné číslo nebo datum narození, adresu bydliště, označení zaměstnavatele, sídlo nebo místo jeho podnikání nebo jeho bydliště, výši uplatňovaných mzdových nároků, údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, nově též kalendářní měsíce rozhodného období, za které uplatňuje mzdové nároky, a způsob jejich výplaty, případně označení účtu u peněžního ústavu, na který by částka odpovídající výši mzdových nároků měla být bezhotovostní převedena, a označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádějí odvody podle zvláštních právních předpisů. Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými může být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků. Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Povinnost prokázání existence pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti je jednou z podmínek pro rozhodnutí o přiznání mzdových nároků nevyplacených zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, proto je v zákoně tato povinnost jednoznačně stanovena zaměstnanci, který žádá o vyplacení splatných mzdových nároků. Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (Zaměstnanost - Pro občany - Insolvence zaměstnavatele) jsou k dispozici formuláře "Žádost o uspokojení mzdových nároků" a formulář "Doložení mzdových nároků zaměstnance", které je možno stáhnout, vytisknout, vyplnit a předat příslušnému úřadu práce.

Pokud mzdové nároky bude uplatňovat zaměstnanec, který se v České republice nezdržuje, je povinen zvolit si v České republice zástupce pro doručování písemností a tuto skutečnost, spolu s číslem účtu vedeným u peněžního ústavu, sdělit úřadu práce při uplatňování mzdových nároků. Toto ustanovení se vztahuje na všechny osoby, kterým by nemohl úřad práce z důvodu neexistence trvalé adresy na území České republiky zaslat přiznané finanční prostředky.

LHŮTA PRO UPLATNĚNÍ MZDOVÝCH NÁROKŮ ZAMĚSTNANCE SE NOVĚ PRODLUŽUJE

Vzhledem k tomu, že rozhodné období nově zahrnuje tři měsíce následující po měsíci, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh, musejí mít zaměstnanci možnost podat žádost nejen po celé rozhodné období, ale i patnáct dnů po uplynutí splatnosti mzdy za poslední měsíc, za který mzdové nároky uplatňuje. Proto zákon nově stanoví, že mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději namísto jednoho měsíce, do pěti měsíců a patnácti kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil informace o zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky, na úřední desce, jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem.

Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního rozhodnutí.

UPLATNĚNÍ MZDOVÝCH NÁROKŮ ZAMĚSTNANCEM

Zaměstnanec bude mít možnost sám se rozhodnout, za které tři měsíce rozhodného období bude uplatňovat mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem a tuto skutečnost uvede úřadu práce v žádosti o uplatnění mzdových nároků. Současně se zpřesňuje právní úprava omezení pro výplatu mzdových nároků z titulu vzniku dalšího rozhodného období a to následovně: Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za tři kalendářní měsíce rozhodného období. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí dvanácti měsíců ode dne vydání příkazu k úhradě mzdových nároků.

Celková výše mzdových nároků vyplacených zaměstnanci za jeden měsíc nesmí překročit jeden a půl násobek rozhodné částky. Tuto částku stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí a vyhlašuje a zveřejňuje ji ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu dvanácti kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Nově se bude vycházet z rozhodné částky a z minimální mzdy platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu. Tudíž za období do 30. 4. 2009 jde o rozhodnou částku 21 692 Kč, kterou vyhlásilo Ministerstvo práce a sociálních věcí svým Sdělením č. 102/2008 Sb. a jeden a půl násobkem je tedy částka 32 538 Kč. Za období od 1. 5. 2009 do 30. 4. 2010 jde o částku 23 542 Kč, kterou vyhlásilo Ministerstvo práce a sociálních věcí svým Sdělením č. 80/2009 Sb., a jeden a půl násobkem je pak částka 35 313 Kč. Maximální možnou částkou, kterou může zaměstnanec za tři měsíce obdržet, je pak 97 614 Kč, respektive 105 939 Kč. Výše uvedené částky jsou hrubými částkami, z nichž se sráží povinné odvody podle zvláštních právních předpisů, které před uspokojením mzdových nároků provede úřad práce.

PROKAZOVÁNÍ VÝŠE DLUŽNÝCH MZDOVÝCH NÁROKŮ ZAMĚSTNANCŮ

Úřad práce na základě žádosti uplatněné alespoň jedním ze zaměstnanců neprodleně vyzve písemně zaměstnavatele, aby nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat úřadu práce, zda provedl v rozhodném období srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů.

Pokud zaměstnavatel tuto povinnost nesplní, dopustí se tím přestupku nebo správního deliktu podle § 139 odst. 3 písm. d) a § 140 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, za který mu může být úřadem práce podle § 139 odst. 5 písm. d) a § 140 odst. 4 písm. c) téhož zákona uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

Jelikož po vydání rozhodnutí soudu o úpadku nakládá s majetkovou podstatou určený správce, je nutné, aby si úřad práce vyžádal od správce nové seznamy dlužných mzdových nároků zaměstnavatele - dlužníka, neboť právě po správci budou úřady práce žádat vrácení finančních prostředků vyplacených zaměstnancům dlužníka včetně srážek a odvodů. V souvislosti se zařazením institutu předběžného moratoria může tato povinnost přejít též na předběžného správce. Zákon proto nově stanoví, že v případě, že práva a povinnosti zaměstnavatele ohledně zaměstnanců vykonává předběžný správce nebo insolvenční správce (dále jen "správce"), přecházejí na něho povinnosti zaměstnavatele uvedené v zákoně.

VÝPLATA MZDOVÝCH NÁROKŮ

Souhlasí-li výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným zaměstnavatelem nebo správcem, úřad práce do deseti dnů od předložení tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě.

Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky ve lhůtě stanovené zákonem (podle § 4 odst. 5) a od písemného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo správcem uplynulo více než deset dnů, oznámí úřad práce příslušný k rozhodování o mzdovém nároku zaměstnanci termín, způsob uspokojení nároků a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě do deseti dnů ode dne, kdy obdržel žádost zaměstnance.

Dále se nově stanoví, aby měly úřady práce zákonnou možnost v případech, kdy zaměstnavatel vyčíslí dlužné mzdové nároky zaměstnanců včetně různých odměn nebo prémií, příplatků za práci přesčas aj., které nejsou mzdovými nároky podle tohoto zákona, a zaměstnanec takto vyčíslené mzdové nároky uplatní ve své žádosti, tyto položky z celkové výše uplatněných mzdových odečíst a zbývající část uplatněných mzdových nároků zaměstnanci přiznat. Z uvedeného důvodu proto zákon výslovně stanoví, že uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky a zaměstnavatel nebo správce potvrdil mzdové nároky zaměstnance včetně částek, které nelze podle tohoto zákona považovat za mzdové nároky, úřad práce tyto částky z celkové výše uplatněných mzdových nároků odečte a zbývající část mzdových nároků zaměstnanci přizná.

Úřad práce přizná zaměstnanci rozhodnutím mzdový nárok v prokázané výši v případě, že zaměstnanec uplatňuje v žádosti jinou výši dlužných mzdových nároků než vykázal zaměstnavatel a úřadu práce se dodatečným dožádáním příslušného dokladu od zaměstnavatele, správce nebo zaměstnance, resp. provedenou kontrolou u zaměstnavatele, podařilo zjistit skutečnou výši dlužných mzdových nároků zaměstnance.

Úřad práce přizná zaměstnanci rozhodnutím mzdový nárok ve výši odpovídající minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu v případě, že zaměstnanec uplatňuje jinou výši dlužných mzdových nároků, než vykázal zaměstnavatel, a úřadu práce se ani dodatečně nepodařilo zjistit skutečnou výši dlužných mzdových nároků zaměstnance.

Úřad práce přizná zaměstnanci rozhodnutím mzdové nároky za dobu, která je z předloženého dokladu prokazujícího dobu trvání pracovního poměru zaměstnance nesporná. Jedná se o případ, kdy zaměstnanec uplatňuje dlužné mzdové nároky i za jiné měsíce, než vykázal zaměstnavatel nebo správce.

Úřad práce přizná zaměstnanci rozhodnutím mzdový nárok ve výši a za dobu uplatněnou zaměstnancem, jestliže zaměstnavatel nebo správce přes výzvu úřadu práce nepředložil seznam dlužných mzdových nároků a zaměstnanec objektivním dokladem prokazatelně osvědčil skutečnou výši svých dlužných mzdových nároků. Objektivním dokladem může být např. potvrzení zaměstnavatele, kterým přímo zaměstnanci potvrdil výši jeho dlužných mzdových nároků (uznání dluhu) nebo písemné vyjádření mzdové účetní na výplatní pásce zaměstnance, že uvedená částka určená k výplatě mu nebyla dosud vyplacena. Doklady, jako např. pracovní smlouva, zápočtový list nebo výplatní páska bez nebo s podpisem mzdové účetní, ale bez jejího písemného vyjádření, nejsou takovým objektivním dokladem potvrzujícím výši dlužných mzdových nároků zaměstnance, neboť uvedené doklady pouze prokazují délku doby trvání pracovního poměru zaměstnance a výši jeho výdělku. Objektivním dokladem však nemůže být ani čestné prohlášení, které lze podle § 53 odst. 5 správního řádu použít pouze v případě, že to zvláštní zákon v určitých případech a za stanovených podmínek připouští, neboť zákon čestné prohlášení nezmiňuje.

Úřad práce přizná zaměstnanci rozhodnutím mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu, jestliže zaměstnavatel nebo správce nepředložil seznam dlužných mzdových nároků zaměstnance a zaměstnanec nepředložil doklad, kterým by prokazatelně osvědčil výši svých dlužných mzdových nároků.

Pokud úřad práce nepřiznal mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové nároky nepřiznal vůbec, v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu upozorní zaměstnance, že je může uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči zaměstnavateli, v konkursním řízení.

Úřad práce přizná rozhodnutím zaměstnanci mzdové nároky ve výši částky rovnající se měsíční minimální mzdě i v případě, kdy zaměstnanec nevykonával v kalendářním měsíci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, ale kdy jeho výše dlužných mzdových nároků přesahuje, nebo alespoň dosahuje výše částky odpovídající minimální mzdě. V případě, že zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky v nižší částce než činí minimální mzda a zaměstnavatel, resp. když správce mzdové nároky zaměstnance nepotvrdil, přizná mu úřad práce mzdový nárok v uplatněné výši.

Úřad práce žádost zaměstnance zamítne, pokud nejsou zaměstnancem splněny zákonné podmínky pro přiznání mzdových nároků. Důvodem může být např. opožděné podání žádosti, opakované podání žádosti v posledním roce vůči jednomu a témuž zaměstnavateli, přestože již mzdové nároky byly zaměstnanci na základě jeho předchozí žádosti úřadem práce alespoň částečně přiznány, mzdové nároky zaměstnance nespadají do rozhodného období, částka uplatněná zaměstnancem není mzdovým nárokem ve smyslu tohoto zákona, uplatněné mzdové nároky zaměstnance nejsou dosud splatné atd. Zaměstnanec může mzdové nároky dodatečně prokázat nejpozději do sedmi pracovních dnů.

Úřad práce předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě nejpozději do pěti pracovních dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání mzdových nároků ve výše uvedených případech.

OPĚTOVNÉ ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU PRÁCE O MZDOVÝCH NÁROCÍCH

Úřad práce opětovně rozhodne o mzdových nárocích nejpozději do sedmi pracovních dnů, jestliže zaměstnanec dodatečně prokáže dobu, za kterou mzdové nároky uplatňuje nebo je dodatečně prokáže ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší. Nároky však musí zaměstnanec prokázat nejpozději do patnácti pracovních dnů ode dne, kdy je mu doručeno rozhodnutí úřadu práce o přiznání mzdového nároku v daném měsíci v prokázané výši.

Novou úpravou tohoto ustanovení by se lhůta pro prokázání mzdového nároku, která zaměstnanci umožňuje, aby po vydání rozhodnutí úřadu práce ještě mohl dodatečně prokázat dobu, za kterou mzdové nároky uplatňuje, resp. skutečnou výši dlužných mzdových nároků, počítala nikoliv od podání insolvenčního návrhu, ale od doručení rozhodnutí úřadu práce zaměstnanci. Lhůta, která začne běžet dnem následujícím po dni, kdy je zaměstnanci předmětné rozhodnutí úřadu práce doručeno, lépe odpovídá účelu předmětného ustanovení zákona, neboť zaměstnanec zde prokazuje mzdové nároky poté, co úřad práce ve věci již rozhodl.

Nová úprava též zamezuje případům, kdy lhůta pro dodatečné prokázání mzdových nároků zaměstnanci uběhla, aniž by ji zaměstnanec mohl využít, protože rozhodnutí úřadu práce bylo vydáno až po lhůtě stanovené pro jejich prokázání.

SRÁŽKY A ODVODY Z PŘIZNANÝCH MZDOVÝCH NÁROKŮ

Před uspokojením mzdových nároků, resp. před přiznáním mzdových nároků provede úřad práce srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů (těmito zvláštními právními předpisy jsou zákon č. 589/19992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů), které měl provést zaměstnavatel za zaměstnance za příslušná měsíční období. Současně úřad práce oznámí příslušné správě sociálního zabezpečení výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příslušné zdravotní pojišťovně výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění, datum úhrady a údaje o zaměstnavateli, za jehož zaměstnance uvedené pojistné odvedl.

Úřad práce oznámí, kterým zaměstnancům a v jaké výši mzdové nároky uspokojil, bez zbytečného odkladu zaměstnavateli, soudu a pokud bylo již rozhodnuto o úpadku, tak správci. Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči zaměstnavateli, v insolvenčním řízení.

Na úřad práce přechází do výše vyplacených a odvedených peněžních prostředků mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, uplatní úřad práce pohledávky jednotlivých zaměstnanců v insolvenčním řízení.

POVINNOST ZAMĚSTNAVATELE K ÚHRADĚ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ VYPLACENÝCH ÚŘADEM PRÁCE

Zaměstnavatel je povinen uhradit úřadu práce finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které úřad práce odvedl podle zvláštních právních předpisů (tj. zákona č. 589/1992 Sb., zákona č. 592/1992 Sb., zákona č. 337/1992 Sb., a zákona č. 586/1992 Sb.), v případech, kdy soud pravomocně:

- rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku,

- rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku,

- zrušil konkurs z jiného důvodu než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující,

a to do patnácti pracovních dnů ode dne, kdy byl úřadem práce písemně vyzván k jejich úhradě.

Dále zákon nově stanoví, že zaměstnavatel je též povinen uhradit úřadu práce finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které úřad práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případě, že moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení zaniklo, aniž bylo zahájeno insolvenční řízení, a to do patnácti pracovních dnů ode dne, kdy byl úřadem práce písemně vyzván k jejich úhradě. Vzhledem k tomu, že v praxi může nastat situace, kdy úřad práce bude vyplácet mzdové nároky zaměstnancům dlužníka později, než ve lhůtě stanovené nyní dlužníkovi k úhradě finančních prostředků vyplacených úřadem práce, bylo nutné stanovit dlužníkovi lhůtu pro jejich úhradu od doručení výzvy úřadu práce k úhradě těchto finančních prostředků, a to pro oba případy, kdy úřad práce nebude vyplacené mzdové nároky uplatňovat v insolvenčním řízení.

Jestliže zaměstnavatel neuhradil úřadu práce finanční prostředky ve výše uvedených lhůtách, je v prodlení, a po marném uplynutí této lhůty je povinen uhradit úroky z prodlení podle § 517 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 163/2005 Sb.

NESPRÁVNÉ VYKÁZÁNÍ

Zaměstnavatel nebo správce mají povinnost vracet úřadu práce vyplacené a odvedené finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže byly zaměstnanci nejen přiznány, ale i poskytnuty na základě nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem. Půjde o finanční prostředky, které úřad práce vyplatil a z nichž byly provedeny příslušné srážky a odvody. Tyto částky je povinen uhradit do tří týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl nebo kdy ho úřad práce vyzval k úhradě těchto prostředků, nejdéle ve lhůtě tří let ode dne, kdy je úřad práce zaměstnanci vyplatil a odvedl.

Zákon rovněž vymezuje počátek lhůty, která je rozhodující pro uplatnění úroků z prodlení vůči zaměstnavateli, a to následovně. Úroky z prodlení se uplatňují ode dne výplaty zaměstnanci a odvodu finančních prostředků podle zvláštních právních předpisů.

POVINNOST ZAMĚSTNANCE K VRÁCENÍ VYPLACENÝCH FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Zaměstnanec je povinen vrátit úřadu práce vyplacené finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže mu muselo být známo, že mu neměly být vyplaceny vůbec, nebo v nižší částce, a to do tří týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. Jedná se např. o případy, kdy zaměstnanec podal žádost o uspokojení mzdových nároků po uplynutí zákonné lhůty, nebo bylo dodatečně zjištěno, že mzdové nároky byly vyplaceny na základě nepravdivého tvrzení zaměstnance, případně na základě nepravdivých údajů. O vrácení těchto částek úřad práce rozhodne do tří let od jejich přiznání, jinak právo zanikne.

Současně se stanoví počátek lhůty rozhodující pro uplatnění úroků z prodlení vůči zaměstnanci v těchto případech, a to tak, že úroky z prodlení se uplatňují ode dne výplaty zaměstnanci.

NOVÁ POVINNOST SOUČINNOSTI DALŠÍCH PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB

Za účelem zjištění, zda pracovní poměr žadatele o uspokojení mzdových nároků skutečně existoval, obracejí se úřady práce na finanční úřady a správy sociálního zabezpečení s dotazem, zda zaměstnavatel za žadatele uhradil daň z příjmu fyzických osob a zálohy na ni, pojistné na sociální zabezpečení a všeobecné zdravotní pojištění. Proto se ukládá finančním úřadům a správám sociálního zabezpečení výslovná povinnost k poskytnutí příslušných údajů, čímž se sleduje zájem zkrátit čas nezbytný pro rozhodnutí úřadu práce o nároku žadatele.

Zákon nově stanoví, že státní orgány, obce, kraje a jejich orgány, další právnické a fyzické osoby sdělují na výzvu příslušného úřadu práce bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné pro uspokojení mzdových nároků zaměstnanců podle tohoto zákona a mohou tak učinit způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Olga Bičáková
právnička, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha