Zvolený idealismus nového občanského zákoníku (NOZ) a celé plejády dalších a doprovodných zákonů, robustně doplňujících již tak obsáhlé čtení samotného NOZu a s ním ruku v ruce jdoucí diskontinuita právní úpravy soukromoprávních vztahů budí především určité pochybnosti ohledně své legitimity. Jsou skutečně právě nyní dány tak závažné důvody, abychom převrátili základ posledního jakžtakž fungujícího normativního systému ve společnosti? Například Mustafa Kemal, první turecký prezident, po svržení sultána Mehmeda VI. nečekal déle než čtyři roky a vydal turecký občanský zákoník moderního střihu podle švýcarského vzoru (1926). V případě České republiky se téměř o století později přistupuje k obdobně radikální přestavbě soukromého práva plných dvaadvacet let po radikální změně sociálního klimatu... To je náramně dlouhá doba, která ubírá rekodifikační snaze na lesku a jejím konzumentům na ochotě takovou myšlenkovou revoluci byť jen pochopit, natož přijmout. Čím bude nižší míra ochoty přijmout NOZ širokým občanstvem, tím většího úpadku již nyní nevalné autority veřejné moci zaznamenáme. Problém s legitimitou tolik opožděné průřezové změny právního řádu je tak Achillovou patou NOZu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později