Zákoník práce (předpis č. 262/2006 Sb.) se institutu zaměstnanecké dovolené věnuje v části deváté, konkrétně jde o paragrafy 211 až 223. Hned na začátku je jasně uvedeno, že dovolená (či její poměrná část) náleží zaměstnanci, který vykonává závislou práci v pracovním poměru. Zákon dále rozeznává tři typy dovolené: a) za kalendářní rok, b) za odpracované dny, c) dodatkovou dovolenou.
Na dovolenou za kalendářní rok vzniká nárok v případě, že zaměstnanec odpracoval za příslušný kalendářní rok alespoň 60 dní v nepřetržitém pracovním poměru, přičemž odpracovaný je den, kdy odpracoval převážnou část směny, a platí, že menší části z různých dní se nesčítají. Zaměstnanec v privátní sféře má nárok minimálně na čtyři (pracovní) týdny dovolené, státní zaměstnanci na pět týdnů a kantoři na všech stupních mají volných týdnů osm. To platí v případě plného úvazku. Pokud zaměstnanec pracuje na menší úvazek, přísluší mu poměrná část této dovolené. Důležité je také poznamenat, že tato doba se ještě může snížit o jednu dvanáctinu za každý byť i neúplný měsíc, který v daném roce nebyl v příslušném pracovním poměru.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Ondřej Šafránek
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



