O zavedení institutu hromadné žaloby se v Česku s různou intenzitou diskutuje už roky. Na významu získává vždy ve chvíli, kdy se objeví případ, v němž jde o ochranu práv většího počtu lidí. V minulosti tak debaty rozvířily například žaloby, v nichž se spotřebitelé domáhali vrácení bankovních poplatků za správu a vedení úvěru. Teď je to nově aféra Dieselgate.

V prvním případě šli nakonec obránci práv spotřebitelů cestou tisíců individuálních žalob. To některé pražské soudy zahltilo natolik, že bagatelní a z valné většiny zamítané spory řešily ještě dva roky poté, co se na ně klienti bank obrátili. V případě kauzy Dieselgate, v níž se lidé domáhají od automobilky Volkswagen odškodnění za podvody při měření emisí, se stovky Čechů připojily k žalobám v zahraničí. Věří, že boj za odškodnění ve skupině bude snazší, než kdyby museli svá práva před tuzemskými soudy hájit individuálně.

"Ekonomicky je postavení žalobců v českém právním systému ztíženo natolik, že u kauz typu Dieselgate prakticky není možné škodu vymáhat," říká David Kubloň z advokátní kanceláře KLB Legal, která Čechy ve sporu s Volkswagenem zastupuje, a dodává: "Klienti se nemohou složit ani na znalecké posudky, které v těchto sporech většinou potřebujete. Obrovskou bariérou je v českých podmínkách také povinnost hradit u každého žalovaného soudní poplatek."

Právě výpočet nákladů soudního řízení je jedním z důvodů, proč ve svém červnovém nálezu po zavedení hromadné žaloby volá i Ústavní soud. Jak významně tento institut v českém procesním právu chybí, ukázala žaloba proti územnímu plánu města Brna, kdy byly potenciálně dotčeny statisíce lidí. Absence institutu hromadné žaloby v takovýchto případech podle ústavních soudců komplikuje justici stanovování přiměřených nákladů řízení.

Soudy si nevědí rady

Hromadná žaloba skýtá v porovnání s podáváním individuálních žalob ve stejné věci i další výhody. Tak například v rámci jednoho řízení by soud vyřešil otázku oprávněnosti nároku klidně i stovek tisíc lidí. Nebylo by potřeba separátně prokazovat náležitosti žalobního návrhu a v každém jednotlivém sporu znovu provádět dokazování, jako je tomu nyní. V českých podmínkách totiž zatím platí, že rozhoduje věcně a místně příslušný soud. Jinými slovy žaloby podané ze stejného titulu může řešit i několik různých soudů najednou. A právě to se stalo ve sporu o bankovní poplatky. Žaloby se rozprostřely vzhledem k sídlu bank hned mezi několik pražských obvodních soudů. Ty pak k jejich řešení přistupovaly různě. Obvodní soudy pro Prahu 1 a pro Prahu 5 zřídily speciální senáty, které měly žaloby na banky řešit. Naopak Obvodní soud pro Prahu 4 ponechal rozhodování na jednotlivých soudcích dle běžného rozvrhu práce.

Obvodní soud pro Prahu 1 si k projednání vybral dva pilotní případy a po zamítnutí žalob a zveřejnění právních názorů Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyčkal, až žalobci zbývající tisíce žalob vezmou zpět. Obvodní soud pro Prahu 5 se naopak rozhodl projednat všechny případy. "To znamenalo produkování tisíců formulářových dokumentů jak na straně soudu, tak účastníků řízení. Relativní jednotnost rozhodovací praxe, kterou toto řešení přineslo, však byla vykoupena vysokými náklady na straně účastníků řízení i soudu," popsal na stránkách Bulletinu advokacie advokát spotřebitelů Petr Toman.

Rozdílný přístup soudy volily i při stanovování výše soudního poplatku. Zatímco některé přiřadily žaloby do kolonky "návrh na vydání elektronického platebního rozkazu" a žalující straně účtovaly jen 400korunový poplatek, jinde je převedly na standardní řízení, s čímž souvisela povinnost žalující strany zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 korun. "Samozřejmě by zavedení hromadné žaloby spor o bankovní poplatky usnadnilo. Zjednodušilo by se to pro soudy, vyřešila by se otázka nákladů řízení," říká k tomu advokát Petr Němec, který žaloby kvůli bankovním poplatkům v roce 2013 rozvířil.

Nizozemský vzor

Lety prověřený systém hromadných žalob má Nizozemsko. Právě na jeho soudy se v poslední dekádě stále častěji obracejí cizinci ze zemí, jejichž národní právní řády institut hromadné žaloby neznají. K žalobě podávané v Nizozemsku se ostatně připojily i takřka dvě stovky Čechů, kteří se chtějí domáhat odškodnění v kauze Dieselgate. "Možnost připojit se k takovéto hromadné žalobě je dána jenom tím, že jsme účastníky zahraničního sdružení," popisuje způsob, jakým se Češi domáhají odškodnění prostřednictvím nizozemských soudů, David Kubloň z KLB Legal. Základní principy náhrady škody jsou podle něj stejné v Česku i v Nizozemsku. V čem je rozdíl, jsou procesní postupy. "V Nizozemsku musíme spoléhat na naše zahraniční kolegy," dodává advokát českých majitelů aut od Volkswagenu.

Při nastavování svých pravidel pro hromadné žaloby se Česko může kromě řady zahraničních zkušeností přidržet také doporučení Evropské komise z roku 2013. Ta členským státům mimo jiné radí, aby vedle soudní obrany podporovaly i alternativní prostředky řešení sporů.

Ministerstvo analyzuje…

Ani ministerstvo spravedlnosti se k institutu hromadné žaloby nestaví odmítavě. Byl to ostatně jeho nynější šéf − Robert Pelikán (ANO) −, kdo po zavedení hromadné žaloby volal už v roce 2013, tehdy ještě jako nepříliš známý "dvorní" právník podnikatele Andreje Babiše. Teď jeho resort tuto problematiku konzultuje s odborníky. "V současnosti jsou diskutovány tři modely sku­pinové žaloby − skupinová žaloba, kdy žaluje jeden z aktivně věcně legitimovaných členů skupiny, repre­zentativní žaloba, kdy žaluje vybraný subjekt jménem skupiny poškozených, a konečně oprávnění veřejného orgánu − ombudsmana − k hájení práv poškozených. Na konkrétním řešení však zatím nepanuje shoda," řekl Jakub Říman z tiskového oddělení ministerstva.

Aby mohl jednotlivé modely lépe posoudit, pustil se resort do zpracovávání analýzy, která mimo jiné porovnává i zahraniční zkušenosti s ohledem na jejich efektivitu v praxi. Kdy bude analýza hotová a zda resort zvládne předložit návrh na zavedení hromadné žaloby ještě v tomto volebním období, ale zatím není jasné.

Diskuse o zavedení hromadné žaloby do tuzemského právního systému je teprve na startovní čáře. Jisté ale je, že nebude jednoduchá. Jak ukazují dosavadní pokusy, zavedení hromadné žaloby je značně kontroverzním tématem. Tak například poslední snaha vlády z této oblasti − dát veřejnému ochránci práv možnost podávat antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu − narazila v ústavně právním výboru sněmovny. Ten poslancům doporučil, aby příslušný návrh zákona zamítli.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce

Související