Do zbraně, občané!

I ve Spojených státech je, jak známo, ústavní právo občanů nosit zbraň předmětem velké diskuse s názorovými protipóly. Pravdu mají ti, kdo upozorňují, že zbraně v době vzniku druhého dodatku Ústavy Spojených států vypadaly jinak. Jak tedy zajistit, že občané budou vůbec umět s moderními zbraněmi zacházet nebo že nebudou příliš důrazné? Evropská unie reaguje kupříkladu novou směrnicí, zakazující některé druhy automatických zbraní, resp. zásobníků k nim. Obdobné pokusy učinily ostatně v minulosti také USA, což vedlo k rozkvětu černého trhu právě se zakázanými zbraněmi.

Stejně jako v duchu Marseillaisy, počítal druhý dodatek americké ústavy s možností, že občané budou tvořit ozbrojené milice ke svržení například tyranské vlády. Americká koncepce vyvěrá z pojetí silného občana, který může hájit svá práva a svobody třeba i se zbraní v ruce. Evropská kontinentální koncepce počítá se silnou úlohou státu, jakožto entity, zaručující svým občanům práva a svobody. Jestliže stát podporuje možnost občanů hájit svá práva i se zbraní v ruce, vypadá to, jakoby na tuto svoji úlohu rezignoval. Občané si budou vytvářet své bojové oddíly třeba proti imigrantům. Ti, využívajíce luxusu našich katalogů lidských práv, napadnou u soudu cokoliv, co by jim křížilo stéblo přes cestu k jejich záměru chovat se v Evropě podle svých právních a morálních zásad. Přitom je nepochybně pobaví, jak se ozbrojení Evropané musejí zpovídat z jakýchkoliv pochybení při použití zbraně nebo nedovoleného zásobníku.   

Politolog Jan Kysela mluví o státu jako o obru na hliněných nohou. Aplikováno na výzvu k ozbrojování občanů je to velmi trefné, ale zároveň smutné.