Pokud by média Bílý dům zažalovala, pravděpodobně by v logice amerického soudního uvažování uspěla. Jenže, kdo zaručí také občanům, aby informace poskytované médii, byly objektivní? Všichni si pamatujeme na americkou volební noc a na to, jak CNN do poslední chvíle přesvědčovala o úspěších Hillary Clinton. Všichni si pamatujeme na noc po referendu o brexitu, kdy Česká televize do poslední chvíle potvrzovala převahu zastánců setrvání Velké Británie v EU. Samozřejmě novináři jsou také občané a mají právo na svůj politický názor. I u nás budou zanedlouho prezidentské volby. Pokud si většina televizních a dalších novinářů bude přát, aby byl někdo zvolen, či v našem případě spíše, aby někdo zvolen nebyl, může se to odrážet v televizním či psaném zpravodajství?

Zprávy předlistopadové Československé televize byly nevěrohodné, nepravdivé a leckdy i směšně. Lidé si ale mysleli své. Věděli, že novináři hlásají, to co hlásají, jako úlitbu svému zaměstnání a politické moci, které z nich věřili jen jednotlivci. Doufejme, že dnes je ten poměr opačný. To ovšem neznamená, že ti, kdo věří, budou svoji víru vydávat za všeobecnou pravdu. Na základě zmíněné historické zkušenosti se v našich podmínkách může stát, že televizní „propaganda“ pro někoho, či proti někomu, může být nakonec kontraproduktivní. Ukázalo se to i v USA, kde naši historickou zkušenost nemají.     

Má se občan proti jednostrannosti zpravodajských informací bránit soudně? Nemusí, protože má účinnější zbraň, a to volby. Dopadnou-li opačně, než média tvrdila, je sedmá velmoc zdiskreditována. Nejen v očích občanů, ale i v očích vítězů, kteří toho můžou dovedně využívat až zneužívat.

Související