Kariéru jste začal z pozice soudce na trestním úseku. Jak se takový soudce dostane do předsednictví Nejvyššího správního soudu?
Všechny činnosti, které jsem v životě dělal, se dají charakterizovat tak, že jsem se na žádnou z nich předem nepřipravoval. Na fakultě jsem si oblíbil civilní právo. Když jsem nastoupil k soudu, tak jsem předsedovi říkal, že nechci dělat nic jiného. Ale byl jsem poslán do trestního soudnictví, které mi "sedlo", v trestním právu jsem začal i učit, publikoval jsem. Druhou polovinu kariéry asi předznamenalo, že jsem se na několik let vyskytl na ministerstvu spravedlnosti, kde jsem působil zejména po boku ministra Otakara Motejla, Jaroslava Bureše, Pavla Rychetského, což mi ukázalo nový pohled na právo, jeho tvorbu a aplikaci v praxi a ve fungování institucí. Zajímavý byl i vnější pohled na justici. Tehdy se připravovalo zřízení Nejvyššího správního soudu, prací jsem se také účastnil a našel jsem v tom opravdu velký smysl. Musím říct, že se po letech cítím být mnohem více správním soudcem, než jsem byl soudcem trestním.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později