Po loňské prázdninové vzpomínce na výlet do frankistického Španělska jsem v letošním roce devítkových výročí "naživo" zavítal do Benátek. Přišlo mi přitom až k neuvěření, že poprvé jsem tam byl právě před půl stoletím, v srpnu 1969. I o tyto zážitky se hodlám podělit, a to opět proto, abych mimo jiné argumentoval ve prospěch evropské integrace v demokratickém pojetí. Benátky mi tehdy navíc přirostly k srdci a do značné míry i ovlivnily můj další život a pohled na svět.
Prvé benátské zastavení ve mně dodnes zanechalo pocit studu. V srpnu 1969 demokratická západní Evropa vyjadřovala sympatie okupovanému a protestujícímu Československu, jednotlivci to dávali pochopitelně najevo nejrůznějšími způsoby. Podnikavý Benátčan, prodávající u Ponte di Rialto desetibarevné propisovací tužky, po jakých tehdy toužili snad všichni moji vrstevníci, měl u svého stánku cedulku s česky psaným nápisem, že Čechoslovákům tužku prodává za 50 Kčs. Dodnes vidím obtloustlou Češku, která v naivním domnění, že Ital bude i mluvit česky, nad desítkami vystavených tužek udýchaně žadonila: "Prosím vás, neprodejte mi to, já si letím pro padesátikorunu."
Z mlčení rodičů jsem snadno vyrozuměl, že i já mám zůstat tiše. Tatínek pak přistoupil ke stánku a italsky mi za liry vysněnou propisovačku koupil.
Scénka u Ponte di Rialto, vypovídající všeříkajícím způsobem o poměrech, na něž byla ona "frontová bojovnice" z domova zvyklá, přesto nepřehlušila můj dojem z náměstí svatého Marka, Baziliky svatého Marka, Campanily, dóžecího paláce včetně Ponte dei Sospiri a pochopitelně sítě kanálů s gondolami a úzkých uliček. Tyto pamětihodnosti se navždy vryly do mojí paměti.
O deset let později jsem se po právnické absolventské promoci rozhodl, že se doktorem práv stanu na základě rigorózní práce na téma Benátský stát. Vývoj od vzniku do roku 1797.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později