Aktuální číslo časopisu Ekonom
Ten, kdo má zájem vykonávat profesi instruktora lyžování, by měl být držitelem i odpovídajícího oprávnění.1 💬 V tomto článku se zaměříme na problematiku uznávání této profesní kvalifikace v členských státech Evropské unie, zejména se budeme věnovat opatření Eurotest, které vzniklo ve snaze o ustanovení univerzální vyrovnávací zkoušky v dané profesi.
K potřebě uznání kvalifikace dochází v rámci pracovní migrace mezi jednotlivými státy, především pak v těch zemích, kde je tato profese regulována. Při procesu uznávání se zkoumá úroveň kvalifikace žadatele vzhledem ke kvalifikaci požadované hostitelským státem. Pokud jsou shodné, případně nevykazují podstatné rozdíly, je kvalifikace uznána. Pokud vykazují podstatné rozdíly2 💬, které je možné vyrovnat, je předepsáno kompenzační řešení. Jestliže vykazuje rozdíly, které nelze uspokojit ani takto, kvalifikace uznána není.
Uznávání profesních kvalifikací je obecně upraveno směrnicí o uznávání odborných kvalifikací, ve znění její novely číslo 2013/55/EU3 💬. Do českého právního řádu byla začleněna v podobě zákona o uznávání odborné kvalifikace.
Co se týče profese instruktora lyžování, je tato nově upravena zvláštním prováděcím předpisem4 💬 − Nařízení Komise v přenesené pravomoci číslo 2019/907, které navázalo na předchozí Memorandum o porozumění.
Nařízení stanoví obsah společné závěrečné zkoušky odborné přípravy. Ta se skládá z části potvrzující technické schopnosti instruktorů lyžování − Eurotest − a ze zkoušky potvrzující kompetence týkající se bezpečnosti − Eurosecurity.
Oba názvy budí dojem, že jde o úřední instrumenty Evropské unie, oficiálně zavedené pro posuzování kvalifikace v daném oboru. Opak je však pravdou: Eurotest si v roce 2000 zavedly alpské země. Tyto státy jej prezentují jako jedinou možnou objektivní zkoušku pro posouzení odborné způsobilosti instruktora lyžování, když doslovně uvádí: "Všichni evropští instruktoři lyžování mohou poskytovat své služby v Evropě bez zvláštních formalit, pouze pokud jsou držiteli nejvyšší úrovně vzdělání v jejich zemi a úspěšně absolvovali zkoušku Eurotest."5 💬
Z čeho tato zkouška sestává? Ve stručnosti jde o měřenou jízdu v obřím slalomu za přesně stanovených kritérií. Mezi tyto patří například minimální převýšení tratě či minimální nároky na předjezdce, jejichž čas se považuje za referenční. Zkoušený jezdec − muž − může referenční limit překročit maximálně o 18 procent, žena pak o 24 procent. Referenčních jezdců je několik (dva až pět) a musí být na určitém výkonnostním stupni.6 💬
Z uvedeného je patrné, že se jedná o zkoušku, zaměřenou výhradně na ověření technické dovednosti dotyčného. Nic nevypovídá o jeho pedagogických schopnostech. Přitom těžiště práce instruktora spočívá především v jeho schopnostech vyučovat. Naopak jestli je nadprůměrně dobrý závodník, důležité není.
Navzdory skutečnosti, že je Eurotest soustavně podrobován silné kritice, je nadále vyžadován a uplatňován alpskými zeměmi. Ostatní státy ale tuto potřebu nesdílí. Zásadní výtky lze shrnout jako diskriminace, nerespektování zásady proporcionality, neadekvátnost, manipulovatelnost a protekcionismus.
Diskriminace vyšších věkových skupin
I když obecnou legitimitu Eurotestu nelze zpochybnit z pohledu zájmu ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti, u argumentu diskriminace to již tak jednoznačné není. Podmínky jsou sice stejné pro všechny, nicméně z náročnosti testu na základě daných kritérií lze usoudit, že je možno jej považovat za diskriminační z hlediska věku. Je zřejmé, že od určité věkové hranice jej není reálné splnit, neboť osoba pokročilejšího věku nemůže být stejně fyzicky zdatná jako junior či předjezdec, mnohdy ve věku 20 až 25 let.
V praxi může věkový rozdíl mezi lyžařskými instruktory činit i čtyřicet let a není důvod, proč by se profesionálům vyšších věkových skupin, často i v kategorii seniorů7 💬, měla upírat možnost migrace za prací do jiného členského státu unie. Pro zajištění objektivity by tak bylo nutné časový limit upravit o koeficient zohledňující věkový rozdíl.
I když je nepřímá diskriminace formou věkového znevýhodnění uchazečů zřejmá, není možno hovořit o diskriminaci v rámci komunitárního práva EU. Uplatnění zkoušky je totiž pro všechny žadatele z jiných států shodné.
Námitka proporcionality
Je nutné si také položit otázku, zda je Eurotest jediným dostupným prostředkem pro dosažení sledovaného cíle. Nabízí se jediná možná odpověď: nikoliv. Směrnice o uznávání odborných kvalifikací přiznává možnost volby8 💬 mezi takzvanou kompenzační zkouškou (v tomto případě Eurotest) a adaptačním obdobím nepřesahujícím tři roky, totéž umožňují i některé předpisy členských států. K jejich aplikaci však nedochází.
To vše je možné pouze za podmínek určených touto směrnicí, tedy pokud délka odborné přípravy žadatele je nejméně o jeden rok kratší než doba požadovaná hostitelským státem nebo pokud se podstatně liší obsah vzdělání. Pojmem "podstatně se lišící obsahem" se rozumí záležitosti, jejichž znalost je nezbytným předpokladem pro výkon povolání a u kterých odborná příprava dotyčného vykazuje významné rozdíly oproti odborné přípravě vyžadované hostitelským členským státem.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
