Vládní novela zákona o soudech a soudcích1 💬 se těší pozornosti odborné veřejnosti především z důvodu nové úpravy justičních kandidátů a odborné justiční zkoušky či kvůli omezení rozhodování laických přísedících v trestních řízeních. Navíc ale novela vkládá do § 85 odstavec 3, který zní následovně: "Výkon funkce soudce je neslučitelný s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí," aniž by toto ustanovení budilo zvýšenou pozornost. Tento zákaz přitom dosud platil pouze pro soudce Ústavního soudu.2 💬

O vloženém odstavci se v rámci projednávání novely v Poslanecké sněmovně nediskutovalo, byť je podle autora tohoto článku absence diskuse ku škodě. Bylo by totiž vhodné, kdyby zákonodárci změnu řádně odůvodnili a zvážili v ní dvě protichůdné hodnoty. Tou první je zájem na zachování nezávislých soudů (potažmo soudců),3 💬 tou druhou je zájem na zachování práva soudců na sdružování v politických stranách.4 💬 Je přitom podstatné zmínit, že Listina základních práv a svobod v článku 44 umožňuje právo soudců na sdružování v politických stranách omezit.5 💬

Pokud tedy soudci obecných soudů dosud chtějí vstoupit do politické strany, musí zvážit své rozhodnutí optikou profesní etiky. Tedy mimo jiné zhodnotit soulad členství s pravidly chování soudců a rozhodnout se, zda jejich členství nevzbudí důvodné pochybnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenaruší důstojnost soudcovské funkce.6 💬 Zákon o soudech a soudcích jim přitom přikazuje, aby se nenechávali ovlivňovat zájmy politických stran.7 💬

Zákaz členství soudců v politické straně ale dosud zákon neobsahoval. Byť se odborná veřejnost přikláněla spíše k názoru, že by soudce členem politické strany být neměl, protože povinnosti členů politických stran kolidují s funkcí soudce.8 💬 Čistě ze zákonného hlediska může soudce ale argumentovat, že "co není zákonem zakázáno, je dovoleno".

Nezávislost, či jen méně práv?

Ostatně údajně kolidující povinnosti členů politických stran jsou jedním z argumentů uvedených v důvodové zprávě zmíněné novely. Dalším argumentem je podpora dělby moci, a to i v souvislosti s našimi historickými zkušenostmi a již existujícím zákazem členství soudců Ústavního soudu v politických stranách.

Argument, že povinnosti soudců jako členů politických stran kolidují s výkonem funkce soudce a že by z toho důvodu soudci neměli být členy politické strany, lze jednoduše odmítnout s tím, že povinnosti zakotvené ve stanovách a předpisech politických stran jsou interními předpisy, které v případě kolize se zákonem soudce uplatnit nesmí. Soudci jsou totiž při výkonu své funkce vázáni pouze zákonem.9 💬 Navíc samotné povinnosti členů politických stran jsou spíše vágní, velmi obecné. A jak již bylo zmíněno, soudce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politické strany.

Argumentování zákonodárce historickou zkušeností více než 30 let po revoluci je podle autora tohoto článku pouze prázdným vyjádřením. Pokud měl zákonodárce přistoupit k zákazu členství soudců v politických stranách, mělo k tomu dojít hned po revoluci. Byť nelze rozporovat, že Českou republiku zkušenost s komunistickým režimem ovlivnila, a to i v rámci judikatury a zákonodárství,10 💬 je zákaz tohoto členství s odkazem na naši minulost spíše krokem zpět nežli kupředu a argument nemá dostatečnou váhu.

Pokud jde o argument podpory dělby moci, ten smysl dává. Členství soudce v politické straně opravdu v očích veřejnosti může budit obavy, zdali soudce nemůže být ovlivněn svým politickým smýšlením, o to více odůvodněně například u správních soudů rozhodujících o věcech volebních. Takovou logikou bychom pak ale mohli argumentovat, že by soudce katolík neměl rozhodovat ve věcech, které se týkají římskokatolické církve. Správným postupem je však v obou případech posuzovat porušení nestrannosti a nezávislosti soudce individuálně a případně jej z rozhodování ve věci vyloučit.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce HN.cz
Chcete si přečíst celý článek?