V rámci posouzení předběžné otázky se lucemburský tribunál vyslovil k otázce embedování obsahu, tedy takzvaného framingu. To je na internetu běžná praktika zahrnutí obsahu z jiné stránky na stránce vlastní. A posoudil ji přesně opačně, než jak byla pravidla vykládána dosud. Podle šest let starého rozhodnutí téhož soudu platilo, že pokud autor udělí souhlas se zveřejněním díla na volně přístupné webové stránce, automaticky musí počítat s tím, že k ní mají přístup všichni uživatelé internetu.
Nejnovější rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie může výrazně změnit praxi přejímání textů nebo obrázků z cizích zdrojů. Ale nejen těch. "Nezáleží na tom, zda jde o obrázek, video, text nebo klidně celou stránku," upřesňuje advokátka Petra Věžníková ze Squire Patton Boggs, která se na problematiku autorského práva specializuje.
Soudní spor, v jehož rámci předběžná otázka na soudce v Lucemburku padla, se týkal nadace Stiftung Preußischer Kulturbesitz provozující v Německu digitální knihovnu (DDB) a kolektivního správce autorských práv v oblasti vizuálních umění, organizace Verwertungsgesselschaft Bild-Kunst (VG Bild-Kunst). Ta po DDB vyžadovala plošné zavedení technických opatření, které by framingu zabránilo.
"Pro provozovatele knihovny by to znamenalo vynaložit nemalé náklady na tuto ochranu," přibližuje důvody, proč se strany nedohodly smírně, advokát Arthur Braun z bpv Braun Partners, který svou praxi vykonává v Německu. Spolkový soudní dvůr se do Lucemburku obrátil s dotazem, zda obejití ochrany proti framingu představuje zpřístupnění digitálního díla, ke kterému je nutný souhlas nositele příslušných práv. Jinými slovy, jestli je požadavek na prevenci framingu oprávněný nebo ne. A verdikt zní, že souhlas nositele práv potřeba bude.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později