Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin DrtinaGenerační obměna, respektive předávání rodinného majetku, je jednou z nejtěžších strategických záležitostí v životě firmy. Nejde jen o jednorázové předání aktiv a jmenování potomka do manažerské pozice. Je to komplexní záležitost, která vyžaduje dlouhodobou pozornost, péči a důkladnou přípravu. A jak ukázal případ tragicky zemřelého miliardáře Petra Kellnera, i ve velkých obchodních společnostech má včasné plánování nástupnictví své výhody. Majitel akcií nebo podílu totiž může už za života rozhodnout, jakým způsobem bude po jeho smrti s tímto majetkem naloženo.
Následnictví znamená v podniku změnu, která přirozeně vyvolává nejistotu a obavy. Mnoho zakladatelů firem se proto raději nástupnictvím nezabývá. I přes jejich neochotu jednat je to ale nevyhnutelný proces, který dříve nebo později přijde. V nejhorším případě jej spustí smrt ovládajícího vlastníka a zastihne firmu nepřipravenou. Jestliže totiž společenská smlouva nebude obsahovat zvláštní úpravu, akcie nebo podíl se stanou součástí dědictví a notář je vypořádá jako kteroukoliv jinou pozůstalost.
Dědičný podíl je možné smluvně vyloučit
V praxi je však výhodné na tuto situaci dopředu pamatovat a nástupnictví v korporaci plánovat. Předejde se tím sporům a nepříjemnostem jak na straně pozůstalých, tak u ostatních společníků. „Při plánování nástupnictví je dobré vědět, že to, co vstoupí do pozůstalosti, nutně nemusí být podíl,“ naznačuje jednu z možností advokát Ivan Chalupa ze Squire Patton Boggs. Společenská smlouva totiž může dopředu vyloučit dědění podílu a tím ochránit jednak podnik před neuváženými kroky dědiců, tak tyto dědice samotné před ostatními společníky. Ti by totiž mohli chtít využít toho, že firmu opustil „otec zakladatel“ a pokusit se upevnit svou moc.
Pokud podle společenské smlouvy není podíl dědičný, potom se předmětem dědického řízení nestanou přímo akcie nebo podíl ve společnosti, ale takzvaný vypořádací podíl. Jde o peněžitou pohledávku právních nástupců vůči společnosti. Protože její hodnotu je možné stanovit více způsoby, je vždy vhodnější výši vypořádacího podílu upravit společenskou smlouvou. Buď půjde o kupní cenu za prodej uvolněného podílu, jeho účetní, anebo reálnou hodnotu. Zatímco účetní hodnota se určí podle účetní závěrky ke dni úmrtí společníka, ve výsledku často vyšší reálnou neboli tržní hodnotu stanoví znalecký posudek. Chybí-li ve smlouvě způsob stanovení výše vypořádacího podílu, použije se zákonný způsob, tedy základní kapitál zjištěný ze závěrky. Soudy ale dovodily, že i v takovém případě musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl. Jestliže tedy z účetní závěrky je zřejmé, že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je nutné k tomu při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
