Aktuální číslo časopisu Ekonom
Od srpna účinná novela zákona o zaměstnanosti1 💬 rozšiřuje subjekty, kterým nově hrozí až desetimilionová pokuta za zastřené zprostředkování zaměstnání. Nová právní úprava se týká prakticky všech fyzických či právnických osob, které nějakým způsobem outsourcují své činnosti, využívají pracovníky, respektive dodavatelsko-odběratelské vztahy.
Zastřené zprostředkování zaměstnání2 💬 (nebo také zastřené agenturní zaměstnání, případně slangově bodyshopping) je definováno v § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti jako činnost právnické nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Jinými slovy jde o pronájem pracovníků mimo celkem striktní podmínky klasického vztahu agentura práce − agenturní zaměstnanec − uživatel a mimo režim agenturního zaměstnání (tedy bez toho, aby fyzická či právnická osoba disponovala povolením pro agenturu práce vydaným Generálním ředitelstvím úřadu práce, měla sjednané pojištění odpovědnosti či složila kauci ve výši 500 tisíc korun).
V praxi to většinou funguje tak, že společnosti bez povolení k agenturnímu zaměstnání nabízí svým klientům rychlé řešení jejich personálních problémů. Navenek se tváří tak, že svým klientům poskytují například IT, manažerské, stavební či projektové služby na klíč. Ve skutečnosti však dodávají IT inženýry, manažery či dělníky, aniž by za jejich práci přebíraly odpovědnost a řídily je. Celý vztah mezi touto pseudoagenturou (dodavatelem služeb) a klientem (odběratelem služeb) je pak obvykle zaštiťován smlouvou o dílo, příkazní smlouvou nebo smlouvou o poskytování služeb a tváří se jako zcela legální outsourcing. Skutečnost a vůle stran jsou ovšem jiné. Výjimkou nejsou ani klasické agentury práce (tedy agentury mající povolení ke zprostředkování zaměstnání), které uzavírají s klienty smlouvy o poskytování služeb, ale ve skutečnosti jen pronajímají pracovníky.
Za přestupek zastřeného zprostředkování zaměstnání hrozí fyzické osobě pokuta do výše pěti milionů korun.3 💬 Právnické osobě nebo fyzické podnikající osobě pak pokuta v rozsahu 50 tisíc až 10 milionů korun.4 💬 Dosud desetimilionové pokuty za zastřené agenturní zaměstnání hrozily jen pseudoagenturám práce, a nikoliv příjemcům, tedy společnostem, které nějaké služby (ve skutečnosti často odborníky, ale i manuální pracovníky) poptávaly a využívaly.5 💬 Od letošního srpna ale hrozí až desetimilionová pokuta i společnosti, která takové služby, respektive pracovní síly, využívá a zastřené agenturní zaměstnání tak umožní.
V praxi není výjimečný ani případ, kdy společnosti dlouhodobě spolupracují s fyzickými osobami s živnostenským oprávněním a kvůli obavě z možného švarcsystému mylně usoudí, že pokud uzavřou smlouvu s právnickou osobou (pseudoagenturou práce) a budou si „ičaře“ pronajímat přes tuto společnost, problém možného švarcsystému a pokuty tím obejdou. Odběratelé takových služeb, respektive pracovníků, si často neuvědomují ani další rizika, která pro ně mohou plynout. Pokud spolupracují dlouhodobě s živnostníkem, začlení ho mezi kmenové zaměstnance a podrobí pravidlům uvnitř společnosti, vystavují se nebezpečí, že živnostník jednoho dne přijde s tím, že má vlastně status zaměstnance, a při ukončení spolupráce bude chtít řádné odstupné, případně jiné zaměstnanecké výhody a ochranu, kterou mu zákoník práce poskytuje.
Hranice mezi smlouvou o dílo, poskytnutím služby nebo zcela legálním outsourcingem a zastřeným agenturním zaměstnáním je často velmi tenká a názory inspektorátů práce a soudů, které jejich rozhodnutí o uložení pokuty za zastřené agenturní zaměstnání přezkoumávají, se často rozcházejí.6 💬
Důvody nové úpravy
Důvodem novely zákona o zaměstnanosti a zpřísnění úpravy zastřeného zprostředkování zaměstnání je zejména snaha o řádné nastavení pracovněprávních a agenturních vztahů a zapojení uživatelů do odpovědnosti za to, že lidé, kteří u nich pracují, nebo společnosti, které jim zaměstnance či služby poskytují, vykonávají tuto činnost dle platných právních předpisů. Náklady na kmenové zaměstnance v klasickém pracovním poměru nebo na agenturní zaměstnance jsou totiž oproti smlouvám o dílo nebo smlouvám o poskytování služeb, které jen zastírají skutečný pronájem pracovní síly, nepoměrně vyšší. A nejedná se jen o povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění, ale i o problematiku povinného pojištění agentur práce proti úpadku, složení kauce, takzvaných srovnatelných pracovních a mzdových podmínek, otázku odpovědnosti nebo ušetření na odstupném a výpovědní době.
Motivem a hlavním důvodem, proč se zastřené agenturní zaměstnávání tak rozšířilo, je nejen nedostatek pracovních sil, ale i administrativní a finanční výhodnost prakticky pro všechny strany vztahu. Jedná se vlastně o takový nový švarcsystém přes právnickou osobu − společnost už nespolupracuje s OSVČ, ale uzavře rádoby bezpečnou smlouvu s renomovanou společností, která jí poskytuje „služby“. Ze vztahu profituje nejen odběratel a OSVČ, ale i třetí subjekt − nově vzniklá pseudoagentura práce. Výjimkou nejsou ani sofistikovaná řetězení dodavatelských smluv, jež mají za cíl zakrýt nelegální pronájem pracovní síly, případně nelegální zaměstnávání cizinců.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
