Aktuální číslo časopisu Ekonom
Pandemie koronaviru za uplynulý rok a půl postihla každého z nás. Jedním z nejpodstatnějších omezení běžného života se stalo převedení školní výuky na distanční. Takový postup nebylo možné až do loňského roku uplatnit, avšak epidemiologická situace byla neúprosná. S postupným trváním distanční výuky sílily hlasy pro obnovení výuky prezenční z důvodu nepřiměřeného zásahu do práva na vzdělání. Bylo jen otázkou času, kdy se k celé problematice vyjádří správní soudy z důvodu možného nezákonného zásahu ve veřejné správě.
Tento článek se věnuje aktuální judikatuře správních soudů týkající se přezkumu nezákonných zásahů vzniklých v souvislosti s pandemií koronaviru. Z hlediska svého širokého záběru se omezuje na dva soudní přezkumy zákonnosti zákazu konání prezenční školní výuky. Zatímco v prvním případě Městský soud v Praze dospěl k závěru, že neuskutečňování prezenční výuky nemůže být nezákonným zásahem, ve druhém případě dospěl jiný senát k opačnému názoru a nařídil prezenční výuku obnovit. Za účelem odstranění nejednotnosti názorů, k nimž senáty Městského soudu v Praze dospěly, se musel ujmout slova rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Cílem tohoto příspěvku je srovnání právních názorů vyslovených v těchto rozhodnutích a posouzení správnosti jejich závěrů.
Případ první − základní škola
První případ, kdy se Městský soud v Praze zabýval možnou nezákonností zásahu v převedení prezenční výuky na distanční, se týkal základní školy na Praze 6. Ta zaujímala na základě žalobního tvrzení postavení žalované.
V daném případě šlo, zjednodušeně řečeno, o to, že žalobkyně (matka a její dcera) se žalobou ze dne 26. 10. 2020 domáhaly ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v zákazu osobní přítomnosti na základním vzdělávání. Navrhovaly, aby městský soud na základě ust. § 87 odst. 2 soudního řádu správního určil, že zásah žalované základní školy spočívající v zákazu osobní přítomnosti žalobkyně (dcery) na základním vzdělávání byl nezákonný, a škole zároveň zakázal, aby pokračovala v odpírání osobní přítomnosti žalobkyně na základním vzdělávání.
Městský soud se před samotným zabýváním se podstatou žaloby zaměřil na splnění všech procesních podmínek (podmínek řízení), jež jsou nezbytným předpokladem pro meritorní projednání a rozhodnutí věci. V daném případě dospěl v usnesení1 💬 k závěru, že žalovaná škola nevykonávala svou pravomoc v rámci působnosti svěřené jí při výkonu veřejné správy, zároveň její jednání nelze považovat za zásah správního orgánu ve smyslu předvídaném v ust. § 82 a násl. soudního řádu správního. Škola tak v posuzovaném případě neměla postavení správního orgánu.
Procesní podmínka nebyla splněna ani v případě existence nezákonného zásahu ze strany žalované základní školy. Zákaz osobní přítomnosti na vzdělávání nepředstavuje zásah žalované strany do právní sféry žalobkyň, a to z důvodu, že škola v posuzované věci „nijak nerealizovala veřejnou moc, nerozhodovala o jejich právech a povinnostech, ani nikterak ,mocensky‘ nezasahovala do jejich právní sféry“. Žalobkyně zcela přehlédly skutečnost, že škola byla sama adresátem povinností uložených krizovým opatřením vlády s povahou jiného právního předpisu (právního předpisu sui generis). O zamezení osobní přítomnosti navíc sama nerozhodovala, když rodičům dětí pouze oznamovala, že se ve svém dalším postupu bude řídit právě zmíněným krizovým opatřením vlády.
Souhrnně uvedeno, žalovaná škola „prostřednictvím žalobkyněmi označeného sdělení toliko informovala žalobkyně o tom, že se ve své praxi bude řídit příslušným krizovým opatřením a bude respektovat pravidla v něm uvedená. Vyjevila tak nejen vůči žalobkyním, ale i dalším rodičům a žákům vůli postupovat v souladu s pravidlem, kterým vláda zakázala přítomnost žáků na základním vzdělávání v základní škole, tj. s pravidlem přímo regulujícím (rovněž) chování samotné žalobkyně. … Žalobkyně byly předmětným sdělením … toliko informovány o reakci školy na pravidlo chování vydané jiným orgánem veřejné moci − vládou, a to formou obecně závazného právního předpisu.“
K zamezení osobní přítomnosti na základním vzdělávání nedošlo ze strany žalované školy, jelikož v posuzovaném případě nerozhodovala o právech a povinnostech žalobkyň v oblasti veřejné správy, ani do jejich práv nijak nezasahovala. Nevystupovala tak jako „orgán veřejné moci, nýbrž se jako jeden z adresátů krizového opatření podřídila usnesení vlády a informovala o tom rodiče a žáky včetně obou žalobkyň, přičemž připojila další nezbytná organizační sdělení. Škola v daném právním vztahu podle přesvědčení soudu vystupovala fakticky ve srovnatelném postavení jako obě žalobkyně; podobně jako ony byla de facto přímým adresátem povinností uložených příslušným krizovým opatřením, přičemž toliko vyjádřila vůli se v něm uvedenými pravidly řídit. V posuzovaném případě je oním vrchnostenským aktem pouze a jedině příslušné usnesení vlády, které samo o sobě není a nemůže být takovým individualizovaným zásahem vůči žalobkyním, proti němuž by žalobkyně byly oprávněny brojit žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s.“
K věcnému projednání zásahové žaloby tak nedošlo z výše uvedených důvodů.
Postoj Nejvyššího správního soudu
Žalobkyně se s tímto rozsudkem neztotožnily, proto proti němu podaly kasační stížnosti. Podle jejich názoru měl soud posoudit jednání školy jako nezákonný zásah ve veřejné správě a věcně se tak zabývat zásahovou žalobou. K jejímu odmítnutí neshledaly důvody, proto požadovaly zrušení uvedeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud (jeho devátý senát) postoupil věc rozšířenému senátu.2 💬 Učinil tak z několika důvodů. Prvním důvodem bylo, že v daném případě je sporné, zda postup žalované školy představoval nezákonný zásah ve smyslu ust. § 82 soudního řádu správního. K této právní otázce se již vyjádřil osmý senát v rozsudku ze dne 19. 11. 2020, č. j. 8 As 34/2020 − 100, od jehož závěrů se devátý senát chtěl nyní odchýlit. Kromě uvedeného se zabýval i přípustností změny návrhu na zrušení opatření obecné povahy na takzvanou deklaratorní zásahovou žalobu v případech, kdy opatření obecné povahy je během projednávání vlastního návrhu zrušeno. „Podle osmého senátu není taková změna návrhu možná, pokud by směřovala k abstraktnímu přezkumu zákonnosti zrušeného opatření obecné povahy (…). Připustil však, že v souvislosti s posouzením zákonnosti jiného konkrétního faktického zásahu do práv, k němuž došlo na základě již zrušeného opatření obecné povahy, by byla posouzena zákonnost tohoto aktu jako incidenční otázka (…).“
K postoupení věci rozšířenému senátu dále vedl názor odlišný od osmého senátu v tom, že základní škola nevystupovala jako správní orgán vykonávající veřejnou správu, proto její postup nemohl představovat zásah správního orgánu, proti němuž se lze účinně bránit v rámci správního soudnictví.
Současně nebyla podle názoru devátého senátu škola ani původcem konkrétního faktického zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyň. Osmý senát zastával názor opačný, podle něhož samotná škola, která podle opatření (obecné povahy) postupovala, byla původcem konkrétního faktického zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce, nikoliv ten, kdo opatření (obecné povahy) vydal.
Případ posuzovaný devátým senátem se lišil pouze v tom, že zákaz prezenční výuky byl nařízen usnesením vlády, kdy ze strany žalované školy jde o provádění krizových opatření vlády dle zákona o krizovém řízení, nikoliv o mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, které má ve smyslu ust. § 94a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví povahu opatření obecné povahy jako v případě posuzovaném osmým senátem. I tak měl nepochybně jeho právní názor přímý dopad na věc nyní řešenou devátým senátem. Jak sám uvedl: „Navzdory odlišné právní povaze podkladu pro postup školy však má devátý senát za to, že hodnocení jejího postupu jako zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. by mělo být v zásadě shodné.“
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
