Aktuální číslo časopisu Ekonom
Adéla NekvasilováK zakotvení institutu preventivní restrukturalizace není podle advokáta a experta na insolvence Michala Žižlavského potřeba jít cestou zákona, který v reakci na transpozici unijní směrnice připravilo ministerstvo spravedlnosti. „Účelu směrnice se podle mne dá dosáhnout již drobnou novelou insolvenčního zákona,“ vysvětluje. Žižlavský byl také letos již počtvrté zvolen do představenstva České advokátní komory. Podle jeho názoru jsou advokáti rozdělení, stejně jako je rozdělená celá česká společnost. „Stmelovat můžeme jen tím, že se budeme soustředit na témata, která jsou společná všem advokátům,“ konstatuje Žižlavský.
Jakým výzvám v současné době čelí insolvenční právo?
Hlavním tématem je evropská směrnice o restrukturalizaci a insolvenci. Tu jsme měli transponovat do června letošního roku, což jsme nestihli. Teď nám běží náhradní lhůta do června 2022. Jde o to, že musíme živnostníkům zkrátit oddlužení z pěti na tři roky a firmám dát možnost preventivní restrukturalizace.
Jak hodnotíte dopady oddlužovací novely, účinné od loňského června?
Nejviditelnějším dopadem je, že dlužníci platí svým věřitelům méně. Z výzkumu společnosti InsolCentrum a Asociace insolvenčních správců vyplývá, že v oddluženích, zahájených před novelou v roce 2019, platili dlužníci věřitelům v průměru 56 procent dluhů. Po roce 2019 je to už jen 43 procent. Očekávaný boom oddlužení se přesto nekonal. Myslím si, že je to tím, že jsme nesrovnali výši nezabavitelné částky v exekuci a oddlužení. To je ta hlavní brzda. Povinným zůstává v exekucích více peněz, takže nemají dostatečnou motivaci vstoupit do oddlužení.
Advokát a expert na správu korporací, restrukturalizaci a insolvenci. Založil advokátní kancelář ŽIŽLAVSKÝ a společnost insolvenčních správců AS ZIZLAVSKY. Jako první v České republice získal zvláštní povolení k řešení úpadku velkých korporací a finančních institucí. Zastupuje v řízeních před soudy všech stupňů a v minulosti také působil jako soudce. Věnuje se strategii vedení soudních a insolvenčních řízení. Působí jako člen senátu Nejvyššího správního soudu pro kárné delikty soudců. V letech 2013-2021 byl členem Legislativní rady vlády ČR. Je spoluautorem velkého Komentáře insolvenčního zákona a Komentáře zákona o advokacii.
V posledních letech klesá počet reorganizací a konkurzů. Co je důvodem? A je to pozitivní, či negativní trend?
Nejde ani tak o trend, ale spíše o fázi ekonomického cyklu. Způsobila to dlouhá konjunktura v letech 2012 až 2019, což je jistě pozitivní faktor. Je zde ale bohužel ještě jeden negativní faktor, který je aktuální právě dnes. Většina firem, které se nacházejí v úpadku, neplní povinnost zahájit včas insolvenční řízení. Statutární zástupci podávají insolvenční návrhy o několik let později, než by měli. Podle výpočtů Vysoké školy ekonomické v Praze se jedná až o zpoždění tří let. Můžeme tak odhadovat, že současná ekonomická krize se promítne do počtu konkurzů a reorganizací nejdříve v roce 2022.
Opožděné návrhy jsou také příčinou nízké výtěžnosti firemních úpadků pro věřitele. V konkurzech se bavíme v průměru jen o třech procentech uhrazených dluhů. Management často vstupuje do nových vztahů a vytlouká klín klínem za využití Ponziho schématu. Platí splatné závazky na úkor růstu těch nesplatných. Zastírá vnější projevy úpadku firmy, zatímco její skutečný úpadek skrytě roste. Proto byla zavedena nová žaloba na doplnění pasiv, kterou může insolvenční správce požadovat po statutárních zástupcích obchodních společností, aby zaplatili věřitelům to, co jim není schopna zaplatit firma. Týká se to dluhů, vzniklých po 1. lednu 2021.
Umí podnikatelé reorganizaci využívat? Jaké dělají chyby?
Mezi lety 2008 a 2019 bylo povoleno 212 reorganizací. To je v průměru necelých 18 ročně. Ve stejném období proběhlo 19 700 konkurzů podnikatelů, tedy 1640 ročně. Oddlužení bylo povoleno 212 900, což je 17 740 ročně. Pro představu tak můžeme říci, že reorganizací je zhruba stokrát méně než konkurzů a tisíckrát méně než oddlužení. Přesto není jejich ekonomický význam zanedbatelný. Podniky, které reorganizací prošly, generují miliardové obraty a zaměstnávají stovky tisíc lidí, kteří by jinak byli bez práce. Podnikatelů, u nichž přichází v úvahu reorganizace, nebude nikdy tolik jako spotřebitelů, kteří se oddlužují. Přesto by mohlo být reorganizací více. Analyzovali jsme si reorganizace, na kterých pracovala naše kancelář, což je zhruba čtvrtina ze všech v tuzemsku. Vyplynul nám z toho jednoznačný závěr. Nejúspěšnější jsou takzvané předbalené (pre-pack) reorganizace, kde jsme připravovali reorganizační plán ještě před zahájením insolvenčního řízení. Hlavní chyba podnikatelů je v tom, že vstupují do insolvenčního řízení bez dostatečné přípravy a podávají návrh na povolení reorganizace pozdě. Firmy zasažené covidem by tak neměly otálet. Nová úprava podporuje reorganizaci také tím, že zmíněnou žalobu na doplnění pasiv může správce podat na statutární zástupce jen v konkurzu. V reorganizaci to naopak možné není.
Jaké nevýhody skýtá připravovaná novela insolvenčního zákona, jejíž novinkou má být ve smyslu transpozice unijní směrnice o restrukturalizaci a insolvenci zkrácení doby oddlužení u všech dlužníků z dosavadních pěti let na tři roky?
Už jsem zmínil, že dříve platili dlužníci v oddluženích věřitelům v průměru 56 % dluhů. Po novele v roce 2019 se to snížilo na 43 %. Oddlužení funguje tak, že čím kratší dobu dlužník splácí své dluhy, tím méně zaplatí. Plošné zkrácení oddlužení z pěti na tři roky, které po nás navíc směrnice vůbec nepožaduje, by tak přineslo pokles splátek o dvě pětiny, tedy ze 43 % na 25,8 %. V krátkém čase by věřitelé dostali 25,8 % místo 56 %. Představte si živnostníka, který je odkázaný na platby od spotřebitelů, najednou mu spadnou příjmy na polovinu, a jeho výdaje zůstanou stejné. Zkrachuje.
Plošné zkrácení oddlužení by se pravděpodobně promítlo do odměn insolvenčních správců. Jaká je správná míra odměn či materiálního zajištění insolvenčních správců a advokátů v insolvenčních řízeních?
Ano, příjmy správců by jednorázově poklesly o dvě pětiny, což je 40 %. Správci mají zaměstnance, platí nájmy kanceláří, nesou výdaje na techniku a materiální vybavení a jezdí kontrolovat dlužníky. Pokud by nebyly odpovídajícím způsobem navýšeny jejich příjmy, měli by sami finanční potíže. Nezvládali by administrovat statisíce oddlužení. Dosud fungující systém oddlužení by zkolaboval. Asociace insolvenčních správců s podporou Unie spolků iniciovala rozsáhlou analýzu procesních nákladů oddlužení. Výstupy jsme za podpory České advokátní komory poskytli ministerstvu. Z analýzy plyne potřeba zvýšit odměny správců o inflaci od roku 2008, protože jejich příjmy zůstaly od tohoto roku stejné, zatímco mzdy zaměstnanců se průběžně valorizovaly. Pokud by mělo dojít k plošnému zkrácení oddlužení, je to důvod pro další zvýšení odměn, mají-li správci vykonávat stejnou agendu jako dosud. Ta se totiž koncentruje do prvních let oddlužení.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
