Jednou z mnoha předloh, kterou vláda premiéra Andreje Babiše nestihla v parlamentu prosadit, je návrh zákona o hromadných řízeních.1 💬 Že se však Česká republika daného institutu dříve či později dočká, to lze považovat prakticky za jisté. Nejenže k tomu vede nutnost implementace evropské směrnice,2 💬 ale hlavně na tom panuje poměrně široká politická shoda. Pokud zaznívají určité kritické hlasy, tyto se týkají spíše rozdílného pohledu na nastavení konkrétních mechanismů či parametrů zákona, nikoliv odmítání daného procesního nástroje k vymáhání hromadných nároků jako celku.

O tom, jaké jsou důvody přijetí zákona nebo jaké principy by jej měly ovládat, bylo již napsáno mnohé. Chválabohu. Bylo by krajně nežádoucí, aby zavádění zahraničního transplantátu do českého právního řádu zůstalo odbornou veřejností nedotčeno a ta počin předkladatele zákona, za mě osobně v obecné rovině chvályhodný, kriticky strhávala až jako pomyslný generál po bitvě.

Předkládaný příspěvek nemá ambici být akademickým pojednáním o jednotlivých paragrafech. Jeho cílem je předestřít určité otázky, které se mohou s aplikací nového zákona jednou v praxi pojit, jež však z paragrafovaného znění návrhu zákona nemusí být na první pohled patrné. Jedná se přitom pouze o stručný úvod do dané problematiky. Nastíněné okruhy bude později možné dále rozvíjet. Poděkování patří kolegům i klientům, jejichž pravidelné dotazy dávají často vzniknout celé řadě zajímavých postřehů. Jedním z nich budiž i to, jak intenzita zájmu o danou oblast stoupá tím více, čím větší má podnikatelská činnost přeshraniční dosah. Korporace s mateřskou společností v zemích, kde je koncept hromadné žaloby již delší dobu etablován, zjevně o poznání snáz dohlédnou, jaký potenciál se v tomto instrumentu ukrývá a proč je žádoucí mu věnovat náležitou pozornost.

Dopady přijetí zákona

V rámci debat nad návrhem zákona o hromadných řízeních lze vypozorovat rozdílné názory na to, zda se hromadná žaloba stane jen výstřední raritou tuzemského právního řádu, anebo bude zdejší spotřebitel od počátku takříkajíc při chuti uchopit nový nástroj s nebývalou intenzitou. Nežli zmíníme konkrétní indicie, které mohou k dnešnímu dni na dané téma něco málo napovědět, podívejme se na celou věc nejprve v obecnější rovině.

Na základě zkušeností vzešlých ze zahraničí lze přitakat názoru, že zavedení hromadných žalob nenalezne svůj odraz pouze v potřebě zajistit větší jednací síň k usazení proaktivních členů žalující strany, ale má naopak značný přesah do celé řady oblastí. Osobně však příliš neočekávám odchody advokátů z větších kanceláří, kteří by se po vzoru ciziny jali založit si vlastní butikovou kancelář, jejíž byznysmodel bude vystavěn na agendě hromadných žalob. Rovněž k rozmachu financování sporů třetí stranou, jakožto mnohdy značně rozvinuté službě směrem k účastníkům řízení či jejich právním zástupcům v common law jurisdikcích, zaujímám spíše zdrženlivý postoj.

Jistě, některé subjekty svou připravenost v této oblasti participovat pravidelně avizují a na jejich názoru, že v době, kdy tradičnější formy investování volných finančních prostředků vydělávají jen slabě, lze při bližším (ekonomickém) pohledu na věc shledávat leccos opodstatněného. Zdali ale budou mít tyto subjekty v poměrech České republiky při aktuální podobě návrhu zákona větší prostor k realizaci, o tom nejsem jednoznačně přesvědčen. Minimálně jsem toho názoru, že bude třeba odvést ještě určitý kus práce stran vysvětlování, jak přesně samotné financování soudních sporů funguje a jaké výhody a nevýhody všem zúčastněným přináší. Daný instrument přece jen nemá v tuzemském právním prostředí takovou tradici jako v jiných částech světa.

Jednotky, desítky či stovky případů ročně?

Uvedené nás přivádí na téma, jaké parametry příslušné zákonné úpravy jsou z pohledu míry využití institutu hromadné žaloby vlastně zásadní. Není to pochopitelně totiž jen o počtu protiprávních jednání podnikatelů. Není-li předpis vyladěn vůči případnému žalobci dostatečně vstřícně (například v otázkách odměny za vítězství ve sporu), na ochotu hromadné řízení iniciovat to může mít nemalý vliv.

Ve shodě se zahraniční literaturou3 💬 lze mezi stěžejní parametry, které ovlivňují míru užívání hromadného řízení, řadit hlavně následující čtyři:

  • působnost zákona,
  • procesní legitimaci k podání žaloby,
  • způsob vzniku členství ve skupině a
  • rozsah práv, která lze hromadnou žalobou uplatňovat.

Proč je tomu tak, je nasnadě. Právní úprava uplatňující jako vůdčí princip opt-out, podle níž může v pozici žalobce vystupovat téměř kdokoliv a v níž se lze domáhat prakticky jakéhokoliv nároku z kterékoliv oblasti soukromého práva, bude určitě spojena s mnohem četnějším využitím hromadného řízení než ta, jež je omezena na spory týkající se práv spotřebitelů, stojí na principu opt-in a procesní legitimaci k podání hromadné žaloby omezuje na neziskovou organizaci.

Aktuální návrh inklinuje z řady (mnohdy relevantních) důvodů spíše k druhému, restriktivnějšímu pojetí hromadné žaloby. Čistě z pohledu právní teorie, respektive optikou nastavení výše zmiňovaných parametrů, by tedy k žádné lavině hromadných žalob dojít nemělo. Bude-li tomu tak ale i v praxi, to pochopitelně závisí i na celé řadě dalších, ať už právních či mimoprávních skutečností, které k nastavení uvedených čtyř parametrů přistupují. Z těch právních lze doplnit například výši soudního poplatku za podání žaloby či pojetí povinnosti k placení náhrady nákladů řízení v případě prohry ve sporu.

Inspirace v cizině

V úvodu článku zaznělo, že skrze nutnost implementace směrnice dojde k přijetí podobného zákona v řadě zemí Evropské unie. Směrnice stanoví minimální standard a je možné jít nad její rámec. Z čistě procesního pohledu zde tak odchylky nepochybně budou a ostatně už nyní je v tomto ohledu zajímavé průběžně porovnávat legislativní vývoj v jednotlivých zemích.

Rozdíly v rovině procesní však nejsou na tomto místě podstatné. Rozhodující je, že v rovině hmotněprávní dopadá na státy EU mnohdy identická právní úprava určité oblasti podnikání a přizná-li například soud v Rakousku či Rumunsku tamním spotřebitelům určité plnění z titulu údajného porušení zákona, nelze vyloučit, že se této zahraniční inspirace obratem chopí někdo v tuzemsku.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.