Obligatorní forma elektronického podání je velkým krokem směřujícím k modernizaci a digitalizaci insolvenčních řízení. Rovněž je efektivním nástrojem ke snížení nejen administrativní, ale i finanční zátěže insolvenčních soudů a účastníků řízení. V současné době již není ničím neobvyklým, že se účastník po celou dobu insolvenčního řízení může obejít bez listin a tiskárny. Pro většinu podání je nutné využít předepsaných formulářů, které lze vyplnit elektronicky a zaslat datovou schránkou. Místo vlastnoručního podpisu poslouží opatření dokumentů elektronickým podpisem či právě zaslání prostřednictvím datové schránky.

Záměr českého insolvenčního práva je zřejmý – digitalizace insolvenčního řízení v co nejvyšší míře. Je tomu ale skutečně tak? Jak je zvykem, v praxi to s elektronizací justice není tak růžové. Tento článek se zabývá v praxi nejasnou situací, kdy insolvenční zákon stanoví povinnost podat podání elektronicky, přičemž podpis na něm musí být úředně ověřen. Jednou z těchto zásadních situací je samotné podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, a to na základě procesní plné moci.

Relevantní právní úprava

Podle ustanovení § 97 odst. 2 insolvenčního zákona musí být insolvenční návrh v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala; jinak se k němu nepřihlíží.

Ustanovení § 97 odst. 3 insolvenčního zákona uvádí, že „je‑li insolvenční návrh podepsán způsobem uvedeným v odstavci 2 pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, je podmínka uvedená v odstavci 2 splněna jen tehdy, je‑li úředně ověřeným podpisem opatřena k insolvenčnímu návrhu připojená procesní plná moc“.

Podle ustanovení § 97 odst. 4 insolvenčního zákona se „k insolvenčnímu návrhu, který není podán ve stanoveném formátu nebo stanovený způsobem, nepřihlíží“.

Dle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se „konverzí rozumí úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru, ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky“.

Podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů „má dokument, který provedením konverze vznikl, stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením výstup vznikl“.

Dle ustanovení § 22 odst. 3 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů „má‑li být podle jiného právního předpisu předložen dokument v listinné podobě správnímu orgánu, nebo soudu anebo jinému státnímu orgánu, zejména aby byl užit jako podklad pro vydání rozhodnutí, je tato povinnost splněna předložením jeho výstupu“.

Dle ustanovení § 7 insolvenčního zákona se „pro insolvenční řízení použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví‑li tento zákon jinak nebo není‑li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení“.

V případě podání insolvenčního návrhu je tedy nutné splnit požadavek úředního ověření podpisu jak u plné moci, tak u samotného návrhu, jinak se k němu nepřihlíží. To je zcela jednoznačné, pokud je samotný návrh podáván v listinné podobě, tedy fyzicky do podatelny soudu. Advokát nicméně vzhledem k povinnosti činit podání výhradně elektronickým způsobem nemá možnost využít úpravy pro listinná podání výslovně uvedená v zákoně. Nezbývá tak než přistoupit k výkladu předmětných ustanovení.

Možnosti výkladu

V úvahu přicházejí dvě možnosti výkladu. Podle té první musí být pravost podpisu insolvenčního navrhovatele na plné moci úředně ověřená. Listina tedy musí být k návrhu připojena v autorizované konverzi do její elektronické podoby.

Tento názor vychází zejména ze zákona o elektronických úkonech a elektronické konverzi, podle které nejsou zaslání datovou zprávou ani uznávaný elektronický podpis postaveny na roveň legalizaci podpisu. Na základě analogického výkladu je tak možné dojít k závěru, že když zákon stanoví požadavek úředního ověření podpisu pro listinnou podobu, elektronická podoba bude vyžadovat stejnou úroveň legalizace.

V insolvenčním zákoně platném do září 2016 ustanovení výslovně upravovalo podání insolvenčního návrhu elektronickou cestou. Vypuštění této části ustanovení tak může indikovat, že se nadále neuplatní. Odstavec 2 dříve totiž zněl následovně: „Insolvenční návrh musí být v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží.“

Dle názoru autorů nicméně nemůže tento výklad obstát, neboť zákon zkrátka o formě insolvenčního návrhu, který je podán elektronicky, nestanoví ničeho.

Podle druhé možnosti výkladu postačí, aby byla plná moc opatřena elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele.

Za použití jednoduchého jazykového výkladu ve spojení s logickým výkladem, zejména aplikací důkazu opaku a důkazu vyloučením, předmětného ustanovení dostačuje k insolvenčnímu návrhu podanému elektronicky připojit plnou moc opatřenou elektronickými podpisy.

Ustanovení § 97 odst. 2 insolvenčního zákona v aktuálně účinném znění upravuje povinnost úředně ověřeného podpisu výslovně pouze pro insolvenční návrhy v listinné podobě. Navazující odstavec č. 3 se pak vztahuje právě k odstavci 2, a rovněž se tedy dotýká pouze listinné podoby. Logickým výkladem proto nelze docílit jiného závěru, než že na insolvenční návrhy podávané elektronicky se toto pravidlo neaplikuje. Stanoví‑li právní norma, že se vztahuje jen na určité případy, nelze extenzivním výkladem dovozovat její uplatnění i na zákonem nestanovené situace, neboť by to znamenalo uložení povinnosti bez zákonného podkladu.

Obecně je pak také nutné situaci posoudit v celkovém kontextu insolvenčního zákona a jeho smyslu a účelu. Požadavek na úřední ověřování pravosti podpisu na elektronických dokumentech by byl nepochybně v přímém rozporu se smyslem a účelem insolvenčního zákona.

Rozhodovací praxe soudů

Přílišný formalistický přístup soudu spočívající v nepřihlížení k elektronicky podaným návrhům z důvodu absence úředně ověřených podpisů na plných mocech by mohl být v rozporu s konceptem insolvenčního zákona jako takového, když soud by měl naopak spíše svým postupem minimalizovat formalistické překážky a přispívat k celkové snaze o elektronizaci justice. Požadavek úředně ověřeného podpisu s konverzí na plné moci v případě podání insolvenčního návrhu elektronickým způsobem není s požadavkem digitalizace insolvenčního řízení v souladu a vytvářel by pro navrhovatele nepřiměřené obtíže a překážky.

Insolvenční praxe ukazuje, že ani insolvenční soudy nemají v požadavku formy plné moci u elektronicky podaných insolvenčních návrhů zcela jasno a přístup jednotlivých soudů se v této otázce různí. Ve většině případů soudy akceptují „pouze“ elektronický podpis insolvenčního navrhovatele na plné moci.

Lze se však setkat i s případy, kdy soudy k takovým insolvenčním návrhům nepřihlížely a vyžadovaly úřední ověření podpisů na listinných plných mocích a následnou konverzi do elektronické podoby pro účely elektronického podání k soudu. Nutno však podotknout, že takováto případná rozhodnutí o nepřihlížení k návrhu bývají v případě podání námitek ze strany navrhovatele rušeny a soudy se nakonec přiklání k druhému z výše uvedených výkladů, tedy že úřední ověření podpisů (respektive konverze) na plné moci není v případech elektronického podání insolvenčního návrhu zákonem vyžadována.

Absence výslovné zákonné úpravy nároků na formu plné moci v těch případech, kdy je insolvenční návrh činěn v zastoupení a v souladu s požadavky insolvenčního zákona elektronicky, ponechává určitou míru nejistoty ohledně přístupu soudu k takovémuto podání. V zájmu eliminace rizika případného rozhodnutí soudu o nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu s odkazem na ustanovení § 97 odst. 4 insolvenčního zákona lze doporučit takový postup, kdy plná moc bude vyhotovena v listinné podobě, na této budou fyzicky zajištěny úředně ověřené podpisy a následně bude takto podepsaná listinná plná moc včetně úředního ověření konvertována do elektronické podoby.

Autoři článku jsou však z výše popsaných důvodů toho názoru, že v případě podání elektronickou cestou postačí podpis plné moci prostřednictvím elektronického podpisu, a tuto tak není nutné nejprve fyzicky a s úředním ověřením podepisovat, aby byla následně elektronicky konvertována pro potřeby elektronického podání. Zmiňovaný názor pak koresponduje s obecnou snahou o digitalizaci justice i převažující rozhodovací praxí soudů.

Související