Od tohoto data byl tak Policii ČR (dále jen "policie") odňat výrazný represivně preventivní atribut její činnosti, totiž oprávnění odnímat řidičská oprávnění, a tak zadržovat řidičské průkazy v souvislosti s důvodným podezřením ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení § 22, dále přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle ustanovení § 30, a konečně přestupků proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, účastníky provozu na pozemních komunikacích, a to jak bezprostředně po jejich spáchání na místě samém, tak kdykoliv později během řízení o přestupku.

Takovým oprávněním je jakožto správní orgán nadán jen okresní úřad (přičemž v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, v platném znění, působnost okresního úřadu ve městech Brno, Ostrava a Plzeň vykonávají orgány těchto měst, tedy jejich magistráty, a v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, přenesenou působnost, která je ze zákona svěřena okresním úřadům, v Praze vykonává hlavní město Praha prostřednictvím svého magistrátu), který tak může učinit v souladu s ustanovením § 94 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění, kdy může řidičský průkaz odejmout ve správním řízením vydáním rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění tomu, komu byl soudem nebo příslušným správním orgánem (tj. okresním úřadem) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, případně v souladu s ustanovením § 95 tohoto zákona může případně rozhodnout o pozastavení řidičského oprávnění vydáním předběžného opatření podle ustanovení § 43 správního řádu, to však pouze v nezbytně nutných případech s hrozící nenapravitelnou újmou.

Zcela paradoxně tak lze, vycházeje z platné právní úpravy, v řízení o přestupku, tj. o činu vykazujícím obecně nižší míru společenské nebezpečnosti, k němuž došlo v souvislosti s řízením motorového vozidla, tedy v řízení, jehož délka obvykle čítá týdny, zamezit vydáním rozhodnutí o pozastavení řidičského oprávnění obviněnému z přestupku recidivě v činnosti, při které se přestupku dopustil, zatímco v řízení o trestném činu, tj. o činu vykazujícím obecně vyšší míru společenské nebezpečnosti, k němuž rovněž došlo v souvislosti s řízením motorového vozidla, tedy v řízení, jehož délka obvykle čítá měsíce, to možné není.

Podezřelý ze spáchání takového trestného činu, byť např. při řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky či z jiného důvodu, způsobí dopravní nehodu i s těžkou újmou na zdraví, případně s jiným škodlivým následkem, může v takové činnosti, tj. v řízení motorového vozidla, pokračovat, a to až do vydání (pravomocného) odsuzujícího soudního rozhodnutí, kterým mu bude uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

Snad k takové dikci ustanovení § 94 zákona č. 361/2000 Sb. byl zákonodárce veden důslednou aplikací a akcentem na presumpci neviny, jak je nutno na toho, proti němuž se vede trestní řízení, v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění, do vydání pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí pohlížet, avšak vydání předběžného opatření spočívajícího v pozastavení řidičského oprávnění nelze chápat jako trest prolamující onu presumpci neviny, nýbrž jako ochranné opatření sui generis, sic znamenající určitou újmu a omezení práv toho, komu je ukládáno, nad kterýmž však výrazně dominuje aspekt prevence, tj. snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů společnosti, práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob chráněných trestním zákonem při vědomí jeho aplikace, jen v nezbytně nutných případech s hrozící nenapravitelnou újmou.

Nápravy tohoto nepochybně neutěšeného stavu by bylo možné dosáhnout zavedením institutu "předběžné zadržení řidičského průkazu" v pravomoci policie, který by mohl být aplikován policií při výkonu dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích v rozsahu jí svěřeném ustanovením § 124 odst. 5 a 6 zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění, vůči účastníkům provozu na pozemních komunikacích na místě samém, a to v případě důvodného očekávání uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, a to v následném řízení trestním nebo v řízení přestupkovém.

Pokud by byl takto řidičský průkaz policií předběžně zadržen, další její postup by byl následující. Policie by jej bez zbytečného odkladu předala správnímu orgánu, který by neprodleně přezkoumal důvody, jež ji k předběžnému zadržení řidičského průkazu vedly. Shledal-li by je oprávněnými, pak by rozhodnutím o vydání předběžného opatření spočívajícího v pozastavení řidičského oprávnění pozastavil řidičské oprávnění jeho držiteli do doby rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, nebo by rozhodnutím o vydání předběžného opatření spočívajícího v pozastavení řidičského oprávnění pozastavil řidičské oprávnění jeho držiteli do doby rozhodnutí soudu ve věci samé. Neshledal-li by důvody zadržení oprávněnými, neprodleně by jej jeho držiteli vrátil.

Pokud by policie tento navrhovaný institut "předběžné zadržení řidičského průkazu" nevyužila, byly by správním orgánem aplikovány instituty, jež jsou zakotveny v ustanovení § 94 a § 95 zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění, a to v rozsahu a způsobem v něm nyní uvedeném.

Při aplikaci zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, se lze při vracení řidičského oprávnění (tento postup je upraven v ustanovení § 100 až § 102) setkat s legislativním nedostatkem, jež nepochybně zákonodárci při schvalovací proceduře unikl, kladoucím nerovné podmínky žadatelům o vrácení řidičského oprávnění z určitého důvodu, ve svých důsledcích pak popírajícím princip rovnosti inkorporovaný do úvodních ustanovení Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR.

Tak totiž žadatel o vrácení řidičského oprávnění, odňatého mu pro ztrátu zdravotní způsobilosti, musí ve své žádosti kromě posudku o své zdravotní způsobilosti prokázat způsobilost odbornou, a to pokud od právní moci rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu zdravotní způsobilosti uplynuly více než tři roky (§ 100 odst. 3).

Prokázání odborné způsobilosti po více jak tři roky trvajícím odnětí řidičského oprávnění je zcela opodstatněné, neboť lze důvodně očekávat vědomostní a schopnostní mezery žadatele o vrácení řidičského oprávnění v řízení motorového vozidla a ve znalosti předpisů vážících se k provozu na pozemních komunikacích.

Naproti tomu, žádá-li o vrácení řidičského oprávnění ten, u něhož pominuly důvody pro odnětí řidičského oprávnění, neboť mu uplynul trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jež mu byl soudem nebo příslušným správním úřadem uložen, pak zde požadavek na prokázání odborné způsobilosti zcela absentuje (§ 102). A to přesto, že v řízení trestním lze uložit trest zákazu činnosti až na dobu deseti let, přičemž doba, po kterou by takovému žadateli nebylo umožněno řízení motorových vozidel, může být i de facto delší, než oněch v ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 140/1991 Sb., v platném znění, uvedených deset let, neboť v souladu s ustanovením odst. 3 téhož paragrafu se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody, po kterou prakticky vždy je takovému žadateli znemožněno řízení motorových vozidel.

Pokud by snad zákonodárce při vypuštění podmínky prokázání odborné způsobilosti při podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění - tomu, u něhož pominuly důvody pro odnětí řidičského oprávnění, neboť mu uplynul trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jež mu byl soudem nebo příslušným správním úřadem uložen -, vycházel z horní hranice sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, tj. dva roky, kterou je možno uložit v řízení o přestupku, nedošlo by tím sice k prolomení oné tříleté hranice, jako zcela lichý se však jeví možný jeho předpoklad, že totiž bez zbytečného odkladu poté, co tento zákaz uplynule, si tímto zákazem dotčené osoby o vrácení řidičského oprávnění požádají.

Dosavadní praxe totiž ukazuje, že žadateli jsou i osoby, jimž tento zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uplynul před pěti, deseti, nezřídka i více lety, a přesto musí správní orgán bez dalšího takové osobě řidičský průkaz vrátit, byť nelze vyloučit, že u ní došlo plynutím času ke ztrátě odborné způsobilosti, avšak - vycházeje ze současné právní úpravy - není možno jinak.

Nápravu této disproporce by přineslo zakotvení povinnosti (do ustanovení § 102 zákona o provozu na pozemních komunikacích) pro žadatele o vrácení řidičského oprávnění, u něhož pominuly důvody pro odnětí řidičského oprávnění, neboť mu uplynul trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jež mu byl soudem nebo příslušným správním úřadem uložen, přiložit k žádosti o vrácení řidičského oprávnění doklad o své odborné způsobilosti, který nesmí být ke dni podání žádosti starší více než 30 dnů, pokud ovšem od právní moci rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění z důvodu uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel uplynuly více než tři roky. Tak, jako je tomu v případě žádosti o vrácení řidičského oprávnění při pominutí důvodů pro odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu zdravotní způsobilosti.

I když je nepochybné, že s ohledem na blížící se termín vstupu České republiky na Evropské unie musí Parlament projednat a schválit řadu zákonných návrhů zásadního významu, neměla by být z výše uvedeného přehlédnuta potřeba novelizace zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, která by odstranila v tomto příspěvku zmíněné nedostatky.

LADISLAV PUDIL

právník, Okresní úřad Svitavy

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://pravniradce.ekonom.cz/c1-11092060-odnimani-a-vraceni-ridicskych-opravneni