JUDr. LUBOŠ CHALUPA

advokát, Praha

člen redakční rady Právního rádce

Prakticky v každém soudním řízení se lze setkat s určitými projevy dobra a zla. Ochrana spravedlnosti je v právu obsažena zejména v univerzálním institutu výkonu práv v souladu s dobrými mravy.

Boj dobra a zla je od počátku spojen s existencí lidské společnosti jako formy základního přírodního zákona působení vzájemných antagonismů různých forem života na Zemi za účelem jeho věčného zachování a zdokonalování s prvky zpětně působící všeobecné harmonizace.

Lidská povaha je založena na zásadě "někoho milovat, někoho nenávidět". Negativní rysy lidské povahy člověka jsou natolik každému z nás vlastní, že i křesťanství paradoxně popíralo vlastní učení svých židovských zakladatelů včetně Ježíše Krista o lásce tím, že označovalo své náboženské konkurenty jako nepřátele.

Boj dobra a zla v dějinách dříve či později končí vítězstvím dobra, což je i jednou ze základních podmínek rozvoje a zachování spravedlivé lidské společnosti jako celku. Lidé se rodí v podstatě dobří a spravedliví, přičemž prvky zla v lidech se ve svém momentálním egoistickém zájmu snaží zneužívat jen nemocní mocí.

Princip kolektivní viny založený v některých tzv. Benešových dekretech je nutno odmítnout, neboť každý národ jako určitá množina lidí je zhruba ve stejném poměru reprezentován jak lidmi slušnými, tak těmi ostatními. Nutnost nyní již symbolického zrušení částí tzv. Benešových dekretů zakládajících kolektivní vinu spočívá v tom, že existence demokratického právního státu vylučuje, aby součástí jeho právního řádu byly jakékoliv, byť vyhaslé, platné právní předpisy, které zakládají např. otroctví, třídní či rasovou nenávist, kolektivní vinu. Vypuzení německé menšiny po 2. světové válce bylo Čechy všeobecně přivítáno, přičemž jemu předcházející vědomé a organizované násilí na Němcích (např. události v Ústí nad Labem) ústící v tzv. "divoký odsun" bylo programově uměle vytvářeno tak, aby Němci z Československa raději sami utekli, než se nechali zabít.

Vraždy na Němcích po květnu 1945 převážně páchala lůza, která je patrně pojímala jako "spravedlivou odplatu za to, že musela kolaborovat". Hrdinové se většinou konce války nedožijí, a pokud ano, jejich vrozená čest jim brání mstít se na civilním obyvatelstvu poraženého nepřítele. Nepřijaly-li vítězné mocnosti v Norimberku princip kolektivní viny ani vůči zločinnému spolčení pohlavárů tzv. třetí říše, tím spíše nemohl být tento princip legitimně uplatněn na převážně zmanipulované mase poraženého národa, včetně přestárlých lidí, malých dětí a žen. Zůstanou-li tzv. Benešovy dekrety zakládající princip kolektivní viny součástí platného právního řádu České republiky i po našem vstupu do Evropské unie, mohou na tento existující zákonný "precedent" oprávněně poukazovat i další státy, ve kterých se nacionalisticky zmanipulované národnostní menšiny významně podílely na etnických čistkách, např. na Balkáně, v Izraeli, Pákistáně apod.

Projevy zla v některých jedincích jsou z důvodu jejich zvráceného charakteru či špatné výchovy natolik silné, že mají nutkání pod jakoukoliv záminkou konat zlo. Tyto tendence jsou někdy natolik intenzivní a iracionální, že například čeští, polští či dokonce ruští neonacisté vyznávají zvrácenou Hitlerovu "ideologii" o likvidaci sebe sama, tj. Slovanů, jako tzv. "méněcenné rasy". Ostatně atentát na R. Heydricha byl kromě pokusu o zamezení prakticky všeobecné kolaborace odůvodněn oprávněnou obavou zahraničního odboje, že skutečným motivem nástupu Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora bylo zahájit přípravy již naplánovaného postupného vyhubení všech Čechů jako nutného předpokladu následného osídlení přilehlých slovanských území Němci (osudné Heydrichovo prořeknutí "v tomto prostoru nemají Češi co pohledávat" a "toto je čistě německý prostor", daných do souvislosti s úlohou Heydricha při vyhlazování Židů, tezí o "životním prostoru Němců na Východě" a silné propopulační politiky včetně poněmčení setiny malých dětí porobených národů s "árijskými" rysy).

Lze zevšeobecnit, že rozdíl v totalitních a zločinných společenských zřízení 20. století je ten, že "komunismus je založen na vyvlastňování soukromého majetku a nacismus je založen na vyvražďování a zotročování jiných národů a menšin". Komunismus hledá dobro a přitom páchá zlo, pro nacismus je však nejhorší zlo jak prostředkem, tak cílem.

Boj dobra a zla jako určité záruky rozvoje společnosti působením vzájemných antagonismů uvnitř každého živočišného druhu je trvale spojen s lidskou společností, tak jako že platí "pravda je jen jedna, ale její hledání může být věčné".

"Dějiny lidstva jsou střetem mezi přirozenou rovností mezi lidmi, která je popírána snahou jednotlivců o nadřazenost nad druhými."

Je úkolem nás všech, zvláště právníků, aby se ve svém životě i práci víceméně řídili principem dobra a spravedlnosti. Rozhodování soudů může a musí významně ovlivňovat společenské vztahy důslednou ochranou principu spravedlnosti ve vztazích mezi lidmi, jako základu moderního demokratického právního státu.

Související