ZÁKON Č. 119/2002 Sb.

Vznik nové právní úpravy v oblasti zbraní a střeliva byl provázen dlouhými spory, kde na jedné straně stál restriktivní zájem bezpečnostních složek státu, jež poukazovaly na přílišnou benevolenci zákona stávajícího (dlužno říci, že např. v otázce držení a nabývání zbraní cizinci měly úřady skutečně pravdu) a na s tím související rostoucí kriminalitu páchanou legálně drženými zbraněmi.1) Na druhé straně pak stála silná lobby zbrojního průmyslu, ale i občané, kteří ve zpřísnění zákona viděli (a vidí) především snahu bezpečnostních orgánů "ušetřit si práci" a učinit z oprávnění držet zbraň výjimečné privilegium, jako tomu bylo v období totality. Jejich snahou bylo naopak zachovat co možná nejvíce stávající právní stav. Výsledkem těchto sporů bylo opakované zamítnutí vládních návrhů tohoto zákona.

Vedle otázky bezpečnosti však byla ve hře i kompatibilita našeho práva s právem Evropských společenství. Právě v otázce zbraní a střeliva byla na screeningu, uskutečněném v červnu 1998 v Bruselu v rámci kapitoly "Volný pohyb zboží", shledána nekompatibilita stávající právní úpravy se směrnicemi ES,2) především pak se směrnicí č. 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní. Tento argument se nakonec ukázal jako nejvážnější, a tak byl schválen nový zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. S ohledem na to, že zákon přináší poměrně velké množství novinek, byla jeho účinnost odsunuta na 1. leden 2003. Nebude asi možné věnovat se všem rozdílům mezi stávající a novou právní úpravou, pokusím se však rozebrat ty nejvýznamnější a ostatní změny pak alespoň zmínit. Zároveň bych rád poukázal na některé sporné body.

ROZDĚLENÍ ZBRANÍ

Prvním nejvýznamnějším rozdílem a zároveň jednou z vytýkaných neshod bylo odlišné rozdělení zbraní.3) Zatímco platná právní úprava rozeznává pouze zbraně zakázané, podléhající registraci a nepodléhající registraci, pak od 1. ledna 2003 budou kategorie čtyři (§ 3 odst. 1):

- zbraně zakázané (kategorie A)

- zbraně podléhající povolení (kategorie B)

- zbraně podléhající ohlášení (kategorie C) a

- ostatní zbraně (kategorie D).

Zbraně zakázané (kategorie A - § 4) a zbraně nepodléhající registraci, resp. ostatní zbraně, neboť termín "zbraň nepodléhající registraci" nový zákon nezná (kategorie D - § 7), zůstávají zachovány prakticky totožně s dosavadní úpravou - v druzích zbraní spadajících do těchto kategoriích jsou jen nepatrné změny a došlo ke zpřísnění režimu u zbraní kategorie D ve smyslu stanovení věkové hranice osmnácti let a podmínky způsobilosti k právním úkonům, potřebné pro jejich nabývání.

Nově vznikly kategorie B - zbraně podléhající povolení (§ 5) a C - zbraně podléhající ohlášení (§ 6). Podstatou tohoto členění je větší nebezpečnost zbraní zařazených do kategorie B. Zatímco u zbraně kategorie C postačí pouze fakt, že zbraň nabude osoba s příslušným oprávněním (tedy zbrojním průkazem příslušné kategorie) a že toto nabytí oznámí na příslušném orgánu policie, u zbraní kategorie B je potřeba v žádosti o povolení doložit i tzv. "řádný důvod" (§ 12 odst. 5), pro který chce tuto zbraň nabýt. Právě v otázce onoho řádného důvodu byly často vedeny spory, neboť panovala obava, že by příliš úzkým vymezením řádného důvodu mohly bezpečnostní orgány omezit především nošení zbraní za účelem ochrany zdraví, života a majetku.

Výčet řádných důvodů, pro které lze zbraň této kategorie nabýt, je však natolik široký, že k žádnému většímu omezení nabývání zbraní nedojde. Svou roli hraje i fakt, že tento řádný důvod není třeba nijak dokazovat, jak plyne z dikce ust. § 12, stačí pouze jeho uvedení (např. ustanovení § 12 odst. 6: "... vydá povolení k nošení zbraně kategorie B, uvádí-li žadatel důvod..."). Navíc neprošel ani vládní návrh, který se snažil omezit možnost nabývání zbraní z důvodu ochrany života, zdraví a majetku pouze na dvě zbraně.

V pochybnostech ohledně zařazení některé zbraně či střeliva do určité kategorie rozhoduje Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva (§ 3 odst. 3). Tím by mělo být zabráněno "extenzivnímu výkladu", kterým Policie ČR např. prohlásila podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 288/1995 Sb. za zakázanou americkou karabinu M1 s odůvodněním, že ji lze přestavět na samopal M2.4)

KATEGORIE ZBROJNÍCH PRŮKAZŮ

Změn se dočkaly i kategorie zbrojních průkazů. Bylo upuštěno od dosavadního rozlišování na prostory, kam má a kam nemá veřejnost volný přístup u zbrojních průkazů skupin pro výkon povolání a pro ochranu života, zdraví nebo majetku. Nově jsou tedy kategorie zbrojních průkazů:

- ke sběratelským účelům (skupina A)

- ke sportovním účelům (skupina B)

- k loveckým účelům (skupina C)

- k výkonu zaměstnání ( skupina D) a

- k ochraně života, zdraví nebo majetku (skupina E)

Drobnější změnou je např. zvýšení věkové hranice u žadatelů pro vydání zbrojního průkazu ke sběratelským účelům z osmnácti na jednadvacet let. V otázce posuzování bezúhonnosti naopak došlo ke snížení doby, po kterou nemůže osoba, jež byla pravomocně odsouzena za trestný čin, žádat o vydání zbrojního průkazu. Výslovně je uvedeno, že na tuto dobu nemá vliv zahlazení trestu (§ 22 odst. 3).

Podrobněji je rozpracována otázka spolehlivosti (§ 23), která reaguje na možnost podmíněného zastavení trestního stíhání a rozšiřuje okruh přestupků, při jejichž opakovaném spáchání v době tří let před podáním žádosti nebude osoba považována za spolehlivou [§ 23 písm. d)]. Jde např. o přestupky na úseku obrany státu nebo na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství.

Oproti stávající právní úpravě se zdravotní způsobilost zjišťuje na základě prohlídky, popřípadě psychologického či dalšího vyšetření, není zde již prohlášení žadatele ke své zdravotní způsobilosti (§ 42 odst. 1 zákona č. 288/1995 Sb.)

ZBROJNÍ LICENCE

Další významnou novinkou je zrušení institutu zbrojního oprávnění a jeho nahrazení zbrojní licencí (§ 31). Licence je doklad, který opravňuje fyzickou osobu (podnikatele), nebo právnickou osobu k nabývání a držení zbraní a střeliva.5) Oproti zbrojnímu oprávnění představuje zbrojní licence mnohem širší škálu skupin, které představují důvody, pro něž lze zbraně a střelivo nabývat a držet. Jsou to skupiny:

- vývoj, výroba zbraní nebo střeliva (skupina A)

- opravy, úpravy, znehodnocování zbraní nebo střeliva (skupina B)

- nákup, prodej nebo přeprava zbraní nebo střeliva (skupina C)

- půjčování zbraní nebo úschova zbraní nebo střeliva (skupina D)

- ničení nebo znehodnocování zbraní nebo střeliva (skupina E)

- výuka nebo výcvik ve střelbě (skupina F)

- zajišťování ostrahy majetku nebo osob (skupina G)

- uskutečňování sportovní, kulturní nebo zájmové činnosti (skupina H)

- provozování muzejnictví nebo sbírkové činnosti (skupina I) a

- zabezpečování úkolů podle zvláštního předpisu - např. zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii - (skupina J).

Toto rozdělení má význam zejména z hlediska odlišného režimu (především v otázce oznamování převodu, popř. přepravy zbraní a střeliva) u výrobních činností a činností spojenou s nákupem, prodejem popř. ničením zbraní a střeliva, neboť při těchto činnostech jsou zbraně a střelivo považovány za zboží.6)

Zatímco v současné době musí žadatel o zbrojní oprávnění předkládat duplicitně - nejprve v řízení o vydání koncesní listiny, podruhé při řízení o vydání zbrojního oprávnění - doklad o bezúhonnosti, nyní bude tento doklad požadován až při vydávání zbrojní licence, čímž dojde k částečnému snížení administrativního zatížení živnostenských úřadů.

Důležité je, že žadatel o zbrojní licenci bude muset uvést nejen skupinu, o kterou žádá, nýbrž i kategorie zbraní, které budou předmětem jeho činnosti. Licence se totiž vydává nejen pro daný účel, ale také i pro požadované skupiny zbraní.

EVROPSKÝ ZBROJNÍ PAS

Nový zákon také pochopitelně reaguje na možnost našeho vstupu do EU. Dovoz, vývoz a tranzit zbraní vychází ze stávající právní úpravy, snad jen s výjimkou oznamovací povinnosti při vývozu a zpětném dovozu. Tato povinnost vyplývá z povinnosti ČR informovat stát, do kterého má být zbraň dovezena nebo přes který má být převážena. Nad rámec stávající právní úpravy je zavedena možnost odnětí zbrojního průvodního listu, tak aby jej bylo možno odejmout obdobně jako zbrojní průkaz (§ 48 odst. 1).

Poměrně rozsáhle je upraven institut evropského zbrojního pasu. Tato veřejná listina opravňuje svého držitele, aby na při cestách do jiného státu EU s sebou mohl vézt zbraň a v odpovídajícím množství i střelivo. K cestě s touto zbraní musí udělit stát, do kterého cestuje nebo přes který cestuje, povolení, a to za určitých podmínek (lovecká, sportovní zbraň - viz § 49 odst. 2).

Zbraň, se kterou se cestuje musí být v evropském zbrojním pasu zapsána, což se týká i zbraní kategorie D (jsou-li v něm pouze zbraně této kategorie, platnost pasu není pět, nýbrž deset let - § 49 odst. 4). Nová právní úprava zde vychází plně ze směrnice ES. Toto ustanovení nabude účinnosti až okamžikem našeho vstupu do EU (resp. okamžikem vstupu v platnost smlouvy o přistoupení ČR do Evropské unie - § 87).

Z důvodu možného konfliktu zájmů již nebude možné, aby zkušebním komisařem byla, jako doposud, osoba, která je zároveň podnikatelem v oboru zbraní a střeliva [§ 30 odst. 2 písm. e)].

Pokud jde o provozování střelnic, není novým zákonem činěn žádný rozdíl mezi střelnicí pro zájmové účely a střelnicí sloužící k podnikání - v zásadě u obou platí stejné bezpečnostní podmínky. Pokud nebudou podmínky provozu splněny, zná nový zákon možnost pozastavit provoz střelnice (§ 53), není-li ve stanovené lhůtě (§ 53 odst. 3) sjednána náprava, je povolení k provozování střelnice zrušeno (§ 53 odst. 5). Odvolání proti rozhodnutí o pozastavení provozu střelnice nemá odkladný účinek (§ 53 odst. 4).

INSTITUT ZADRŽENÍ

Vedle upřesnění institutu zajištění (§ 57) byl vytvořen i nový institut zadržení (§ 56), pokud došlo k porušení povinnosti stanovené tímto zákonem. Zadržená věc (může být zadržena zbraň, střelivo, doplněk, zbrojní průkaz, průkaz zbraně nebo průvodní list) je odevzdána příslušnému útvaru policie, který pak rozhodne o jejím zajištění. Osobou oprávněnou k zadržení je příslušník policie. Díky tomuto ustanovení může policie odebrat věc okamžitě po zjištění porušení, čímž může zamezit pokračování v dané činnosti.

Poprvé zákon také upravuje omezení držení zbraní za určitých situací, tedy v době ohrožení státu a v případě válečného stavu (§ 70 odst. 1), přičemž omezit lze jak držení, tak i pouze nošení. K takovému rozhodnutí je oprávněna vláda, přičemž toto nařízení musí být uveřejněno ve veřejných sdělovacích prostředcích a vyhlášeno jako zákon (§ 70 odst. 2). Zákon tak reaguje na ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších novel, a krizový zákon (č. 240/2000 Sb.)

INFORMAČNÍ SYSTÉMY

Ustanovení § 71 až § 73 upravují nově také otázku informačních systémů. Jejich koncepce vychází především z potřeb ministerstva vnitra a policie při výkonu státní správy na úseku zbraní a střeliva. Taxativně jsou vypočítány údaje, které budou moci orgány shromažďovat [§ 71 odst. 2 písm. a) až i)], ustanovení § 72 pak upravuje uchovávání těchto údajů a ustanovení § 73 poskytování údajů. Údaje jsou chráněny v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

DRŽENÍ A NOŠENÍ ZBRANĚ

V zákoně však nalezneme také řadu sporných bodů a nejasností. Rád bych se zastavil u problematiky držení a nošení zbraní. Dosavadní poměrně srozumitelná zákonná definice držení a nošení zbraně byla nahrazena složitou konstrukcí, v níž zcela zaniká smysl tohoto členění.7) Zatímco držet znamená zbraň fyzicky mít, ovšem ve stavu vylučujícím její okamžité použití, zbraň nosit umožňuje mít nejen zbraň u sebe, ale i mít ji ve stavu, kdy je možné ji okamžitě použít. Zákonodárce poněkud zapomíná na fakt, že mají-li se lidé zákony řídit, musejí být právní předpisy srozumitelné.

Bohužel, tato nesrozumitelnost není případem pouze zbrojního zákona. Zároveň § 2 odst. 2 písm. a) ve svém bodě dva požaduje, aby zbraň byla za účelem přepravy uložena v uzavřeném obalu. Ve vztahu k tomuto ustanovení je třeba upozornit na § 29 odst. 6, který opakuje pro přepravu podmínku stavu vylučujícího použití (zákona však nikde nedefinuje, o jaký stav jde), nicméně požadavek uzavřeného obalu neplatí pro držitele zbrojního průkazu skupiny C. Obecně požadavek uzavřeného obalu, např. při přepravě krátkých zbraní, se mi zdá zbytečný, stačilo by, aby zbraň byla přepravována skrytě - což by u dlouhých zbraní automaticky znamenalo v obalu.

Ustanovení § 29 odst. 6 navíc hovoří o "stavu vylučujícím okamžité použití zbraně" - takový termín však nikde ve zbrojním zákoně není definován. Zde je vidět zcela jasně další chyba zákonodárce; podstata tohoto termínu je popsána v ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bodu 2, ovšem nikde není řečeno, že stav zde popsaný je stavem vylučujícím okamžité použití zbraně.

Zároveň z nové úpravy nevyplývá, že nosit za účelem ochrany života, zdraví a majetku lze pouze krátkou zbraň. Termín "zbraň určená k ochraně zdraví, života a majetku" [§ 3 písm. m) zákona č. 288/1995 Sb.] nový zákon nezná.

O krátké zbrani v souvislosti s jejím nošením hovoří pouze u držitelů zbrojního průkazu skupiny D [§ 28 odst. 3 bod b) část věty za středníkem]. Druhá část téhož ustanovení však z povinnosti nosit zbraň skrytě vylučuje příslušníky městské policie a zaměstnance ČNB zajišťující fyzickou ochranu banky, kteří smí zbraň nosit viditelně, avšak pouze v souvislosti s výkonem svého povolání.

Zdá se tedy, že k ochraně těchto zájmů lze nosit i dlouhou zbraň. Tomu ostatně odpovídá i znění ustanovení § 12 odst. 6, podle něhož vydá příslušný útvar povolení k nošení zbraně kategorie B, pokud uvede žadatel důvody dané v § 12 odst. 5 b) až f), kdy písm. f) znamená právě důvod ochrany života, zdraví a majetku.

ZBROJNÍ PRŮKAZY A CIZINCI

Jisté nesrovnalosti jsem nalezl i v otázce vydání zbrojního průkazu cizincům. Oproti původnímu vládnímu návrhu bylo do zákona přidáno ustanovení § 18 odst. 3, podle kterého může příslušný orgán neudělit zbrojní průkaz, jestliže žadatelem je cizinec, který není občanem členského státu EU nebo členského státu Severoatlantické aliance, i když splní všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

Na řízení podle tohoto ustanovení se nevztahuje správní řád (věta druhá téhož ustanovení). Pro tento případ však zákon o zbraních žádnou vlastní procesní úpravu nemá.

Nový zákon jako takový bezesporu znamená mnoho pozitivního oproti dosavadní právní úpravě, a nemám na mysli pouze skutečnost, že zákon je v současné době v souladu s právem ES. Jako pozitivní změnu vidím např. zrušení zbrojních průkazů skupin E a F, které omezovaly výkon povolání a ochranu života, zdraví a majetku pouze na prostory, kam neměla veřejnost volný přístup.

Jako velmi propracovanou a dobrou vidím i otázku zbrojních licencí, dále zpřesnění povinností držitele zbrojního průkazu, přesnější úpravu zbraní kategorie D, např. i fakt, že zákon výslovně reaguje na pořádání rekonstrukcí historických bitev, jež je v poslední době stále oblíbenější (§ 15 odst. 2).

Negativně vnímám fakt, že nový zákon na mne působí mírně chaotickým dojmem, přivítal bych např. v § 2 mnohem více pojmů, které jsou vymezeny až dále v textu (příslušný útvar atp.), popřípadě nejsou vymezeny vůbec. Oddělení termínů týkajících se druhů zbraní a střeliva vidím jako pozitivní znak, nicméně se domnívám, že jako takové tyto termíny mohly zůstat v rámci zákona, např. v podobě samostatných paragrafů, a jejich "vyčlenění" do přílohy se mi jeví jako zbytečné.

Vadí mi také již zmíněná a snad až samoúčelná složitost konstrukce některých ustanovení, která podle mého nesvědčí o schopnosti formulovat jasně myšlenky. Preciznější a jasnější vymezení by bylo vhodné i u některých termínů (např. nová definice "historické zbraně"). Zejména pro běžnou veřejnost se pak jazyk zákona stává skutečně čímsi nepochopitelným.

Běžným občanům, držitelům zbrojních průkazů bude patrně dělat problémy i ono členění na skupiny zbrojních průkazů (licencí) a na skupiny zbraní. Zejména v počátcích budou mít patrně problémy s tím, zda se "skupina A" vztahuje ke zbrani, licenci či průkazu.

Možná by bylo vhodnější označit kategorie zbraní jinak, než písmeny, protože pojem "kategorie" a "skupina" bude většina z nich považovat nejspíš za zaměnitelný, nicméně myslím, že si uživatelé zákona zvyknou. Ostatně doba účinnosti byla odsunuta na dostatečně dlouhou dobu, aby se se zákonem mohli všichni seznámit.

Poznámky:

1) Zde je však třeba upozornit, že pojmem "legálně držená zbraň" se rozumí i zbraň, která podle zákona č. 288/1995 Sb., ve znění pozdějších novel, nepodléhala registraci (např. tzv. "plynovka"), tedy ne pouze zbraň nabytá na základě zbrojního průkazu či oprávnění. Policejní statistiky přitom nerozlišovaly, zda ona legálně držená zbraň je zbraní podléhající nebo nepodléhající registraci. Z tohoto pohledu pak čísla statistik byla poněkud zkreslená.

2) Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o střelných zbraních, obecná část.

3) V této souvislosti je ještě třeba upozornit na fakt, že se zákon oproti původnímu návrhu vztahuje pouze na zbraně střelné (pojem střelná zbraň je definován v příloze zákona). Ačkoliv jsou tedy zakázány zbraně skryté, netýká se tento zákaz např. dýky ukryté v hůlce, neboť tato zbraň není zbraní střelnou.

4) Tato přestavba se sice za 2. světové války prováděla, nicméně vyžaduje změnu prakticky celého mechanismu zbraně. Zarážející na postupu policie je i fakt, že ačkoliv je tato zbraň v našem prostředí známa již od konce 2. světové války, tak policie ji za zakázanou začala považovat teprve v nedávné době. Na toto téma se rozpoutala velmi živá diskuse především na stránkách odborných střeleckých časopisů jako Střelecká revue nebo Střelecký magazín.

5) Licence je zamýšlena především pro podnikatele, nicméně některé druhy licencí mohou fungovat i k jiným než podnikatelským činnostem (týká se to např. provozování muzejnictví nebo sbírkové činnosti - skupina I).

6) Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona - § 31 zvláštní části.

7) Dlužno říci, že zdůvodnění tohoto členění v důvodové zprávě si ve své složitosti v ničem nezadá se zněním ustanovení, které má vysvětlovat.

PAVEL SALÁK

právník, České Budějovice

Související