V Právní rádci č. 10/2002 J. Hanáček zpochybňoval proveditelnost změny právní formy družstva na společnost s ručením omezeným.1) Podle mého soudu autor předmětnou otázku zbytečně zkomplikoval, i když má jistě pravdu v tom, že zákonodárcova dikce má k dokonalosti daleko.

Změna právní formy družstva je sice poměrně složitý proces, oproti jiným formám přeměny (fúze a rozdělení) družstva je však upravena normativně jednotným způsobem, byť zvolená metoda odkazů na jiná ustanovení u obchodních společností má k ideálnosti daleko. Cílem tohoto příspěvku je však jen rozbor dvou dílčích otázek, a to vypořádání člena, který se změnou právní formy družstva nesouhlasil, a s tím související otázka ručení za závazky družstva a nástupnické společnosti.

PODMÍNKY VZNIKU NÁROKU NA VYPOŘÁDÁNÍ

Podle § 254 odst. 4 obch. zákoníku má člen, který se změnou právní formy družstva nesouhlasil, právo na vypořádání, jestliže se členské schůze zúčastnil, pro schválení změny právní formy nehlasoval a po změně právní formy do obchodního rejstříku nevykonával práva společníka. Z toho tedy plyne, že aby nesouhlasícímu členovi vzniklo právo na vypořádání, musejí být kumulativně splněny tyto podmínky:

a) člen se (osobně nebo v zastoupení) zúčastnil členské schůze, která rozhodovala o schválení projektu změny právní formy družstva,

b) člen hlasoval proti schválení projektu změny právní formy nebo se zdržel hlasování nebo se vlastního hlasování neúčastnil,

c) nesouhlasící člen po zápisu změny právní formy družstva do obchodního rejstříku nevykonával práva společníka plynoucí mu z jeho účasti na nástupnické společnosti.

Výše řečené ovšem neznamená, že by nesouhlasící člen nemohl z družstva vystoupit podle § 231 odst. 1 a 3 obch. zákoníku ještě před zápisem změny právní formy družstva do obchodního rejstříku (popř. dokonce již před konáním rozhodující členské schůze). Pak se ovšem jeho nárok na vypořádací podíl řídí úpravou v ust. § 233 a § 234 obch. zákoníku a stanovami družstva bezvýjimečně. Bývalý člen pak nemůže uplatnit právo na vypořádání podle § 254 odst. 4 obch. zákoníku a stává se z něho prostý věřitel družstva.

Komplikovaná situace by mohla nastat, jestliže by výpovědní lhůta pro vystoupení člena podle § 231 odst. 3 obch. zákoníku měla skončit až po zápisu změny právní formy družstva do obchodního rejstříku. Osobně jsem názoru, že tato situace nemůže nastat, neboť z rozhodnutí členské schůze musí být zcela nepochybné, kdo se stává společníkem nástupnické společnosti. Jinak řečeno, dokud případná výpovědní lhůta podle stanov členovi neskončí a jeho členství tímto nezanikne, nemůže být změna právní formy družstva realizována.

K této skutečnosti je rejstříkový soud povinen přihlédnout ex officio v řízení o návrhu na zápis změny právní formy do obchodního rejstříku; rozhodující pro rozhodnutí o (ne)povolení zápisu je stav v době vydání usnesení soudu (§ 167 odst. 2, § 154 odst. 1 o. s. ř.).

Na vypořádání člena, resp. společníka se použije ust. § 220u odst. 3 obch. zákoníku. Jak je z uvedeného zcela nepochybné, ust. § 220u odst. 1 a 2 obch. zákoníku zde nelze aplikovat, neboť ust. § 254 odst. 4 obch. zákoníku je zcela nepochybně lex specialis; kromě toho, odkaz je směřován pouze na ust. § 220u odst. 3 obch. zákoníku. Úvahy o aplikovatelnosti ust. § 220u odst. 1 a 2 obch. zákoníku tu proto nejsou na místě. (To ovšem nic nemění na faktu, že normativní konstrukce podmínek vypořádání nesouhlasícího akcionáře při rozdělení akciové společnosti je stejná jako u nesouhlasícího člena při změně právní formy družstva; zohledněny jsou zde pouze terminologické rozdíly mezi společností a družstvem.)

Problematický je ovšem sám pojem "vypořádání". Jak přitom plyne z poslední věty ust. § 220u odst. 3 obch. zákoníku, je třeba pojem "vypořádání" chápat jako nárok bývalého člena na vypořádací podíl.

ZPŮSOBY VYPOŘÁDÁNÍ

Jednotlivé způsoby vypořádání jsou závislé na tom, na jakou formu obchodní společnosti se družstvo transformuje.

1. Je-li právním nástupcem družstva akciová společnost, pak se vypořádání provede tak, že společnost odkoupí od nesouhlasícího člena - nyní akcionáře akcie, které získal při změně právní formy místo svého členského podílu, a to za splnění následujících podmínek (§ 220m odst. 3 až 6 obch. zák.):3)

a) notářský zápis osvědčující rozhodnutí členské schůze o schválení projektu změny právní formy musí jmenovitě obsahovat údaje o přítomných členech, kteří se členské schůze zúčastnili, avšak nehlasovali pro schválení změny právní formy,4)

b) společnost je povinna akcionáři učinit nabídku jejich odkupu formou veřejného návrhu smlouvy,5) a to do dvou týdnů ode dne účinnosti zápisu změny právní formy v obchodním rejstříku vůči třetím osobám, a to za cenu přiměřenou hodnotě akcií; přiměřenost ceny musí být přitom doložena znaleckým posudkem podle § 186a odst. 4 obch. zákoníku.

Kupní cena je splatná při převodu akcií, nejpozději však do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Pokud kupní cena nebude přiměřená hodnotě akcií, pak je smlouva platná s tím, že akcionář, který přijal veřejný návrh smlouvy, je oprávněn požadovat doplatek. Tohoto práva se může domáhat cestou soudního řízení podle § 200e obč. soudního řádu, nestanoví-li projekt změny právní formy, že se o nároku akcionáře na doplatek bude rozhodovat v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb.

Soudní rozhodnutí, které je pravomocné a vykonatelné a jímž byl akcionáři přiznán nárok na doplatek, je pro společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči dalším nesouhlasícím členům, kteří uplatnili nárok na vypořádání.

Pokud akcionář tuto nabídku nepřijme, pak povinnost společnosti k odkupu zaniká. Nesplní-li však společnost svou povinnost, pak je tento akcionář oprávněn sám učinit společnosti písemný návrh smlouvy o koupi akcií. Jestliže jej společnost nepřijme do 15 dnů ode dne doručení návrhu, je akcionář oprávněn domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo náhrady způsobené škody. Rovněž může požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 186a odst. 5 a 6, § 220m odst. 6 obch. zák.).

2. Jestliže je nástupnickou společností "společnost s ručením omezeným", je člen oprávněn vypovědět svou účast ve společnosti s účinností ke dni vzniku nástupnické společnosti, jestliže od zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku nevykonával práva společníka. Výpověď však musí být písemná s úředně ověřeným podpisem a musí být doručena společnosti ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se zápis změny právní formy do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, jinak toto právo zanikne. Společnost je povinna naložit s uvolněným obchodním podílem, a to způsobem uvedeným v ust. § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku

Argument, že nesouhlasící člen může celý proces zablokovat tím, že nepodepíše společenskou smlouvu, je nesprávný. Součástí návrhu rozhodnutí členské schůze musí být i návrh společenské smlouvy a součástí vlastního rozhodnutí musí být i společenská smlouva sama. Společenská smlouva se však samostatně nepodepisuje, nýbrž je integrální součástí rozhodnutí. Jinak řečeno, jestliže členská schůze přijme rozhodnutí o schválení návrhu projektu změny právní formy, má toto účinky podpisu společenské smlouvy, která se už zvlášť neuzavírá, protože je v rozhodnutí členské schůze o schválení projektu změny právní formy družstva obsažena.

Vypořádací podíl je potom splatný ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi. Otázkou je, jakým způsobem se vypočte výše vypořádacího podílu. Zákon to blíže neupravuje, a proto se použije ust. § 233 a § 234 obch. zákoníku a stanov družstva ve znění platném ke dni zápisu změny právní formy družstva do obchodního rejstříku. Nelze zde totiž vycházet z konstrukce vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 a § 150 obch. zákoníku a společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným po změně právní formy, neboť člen zde vypovídá svou účast se zpětnou účinností ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku.

Sporným je, zda se nesouhlasící člen bude zapisovat jako společník nástupnické společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku. Podle všeho ano, neboť ze zákona jednak nelze dovodit opak, a především, člen nemusí svého práva podat výpověď využít. Dobrá víra třetích osob je však vždy chráněna, neboť notářský zápis o rozhodnutí členské schůze o schválení změny právní formy obsahující i údaj o tom, který z členů se změnou právní formy nesouhlasil, je součástí sbírky listin [§ 27a odst. 2 písm. e) obch. zák.] a jeho uložení do sbírky listin se zveřejňuje v Obchodním věstníku.6) Třetí osoby jsou tedy o této skutečnosti informovány a mohou využít svého práva na informace. Neučiní-li tak, je to jejich věc.

Krátce řečeno, jsou-li splněny výše uvedené podmínky, musí nesouhlasící člen nejprve vyčkat zápisu změny právní formy družstva do obchodního rejstříku a teprve následně může podat svou výpověď ne již z družstva, nýbrž z nástupnické společnosti s ručením omezeným. Výpověď ovšem podává se zpětnou účinností ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, takže jeho účast na družstvu trvala až do zápisu změny právní formy, jeho účast na nástupnické společnosti vzniká, avšak je ukončena právě se zpětnou účinností.7)

3. Postup stanovený pro vypořádání při změně právní formy družstva na společnost s ručením omezeným se použije i tehdy, je-li družstvo transformováno na veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost.

Jestliže však v důsledku výpovědi počet společníků veřejné obchodní společnosti poklesne na jednoho, nezbývá než přistoupit k likvidaci anebo ke zrušení veřejné obchodní společnosti s převodem jmění na společníka podle § 92c obch. zákoníku.

Pokud v důsledku výpovědi počet společníků komanditní společnosti poklesne na jednoho a tento společník je komplementářem, lze přistoupit k zrušení komanditní společnosti s převodem jmění na společníka podle § 104c obch. zákoníku, anebo k likvidaci. Je-li jediný společník komanditistou, nepřipadá však v úvahu jiný postup, než likvidace. Pokud však ve společnosti zbyli pouze komplementáři, může dojít buďto k likvidaci společnosti, anebo k její transformaci na veřejnou obchodní společnost (§ 103 obch. zák.).

RUČENÍ ČLENŮ DRUŽSTVA PO ZMĚNĚ PRÁVNÍ FORMY

Ručení členů družstva, kteří se stali společníky nástupnické společnosti, se řídí právní formou společnosti, na niž družstvo změnilo svoji právní formu. Zákonodárce tuto otázku normativně zanedbal, neboť oproti výslovným ustanovením u jednotlivých druhů obchodních společností není tato otázka u družstva výslovně řešena. Neexistence výslovné úpravy však nesuspenduje platnost obecných zákonných principů.

1. Pokud došlo k změně právní formy na "veřejnou obchodní společnost", ručí bývalí členové jakožto její společníci veškerým svým majetkem za závazky společnosti solidárně a neomezeně, a to za závazky vzniklé před i po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku (§ 86 obch. zák.).

Jestliže došlo ke změně právní formy družstva na "komanditní společnost", pak členové, kteří se stali jejími komplementáři, ručí solidárně a neomezeně za závazky společnosti, a to za závazky vzniklé před i po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Naproti tomu členové, kteří se stali komanditisty, ručí pouze do výše svého nesplaceného vkladu podle stavu zápisu v obchodním rejstříku (§ 93 odst. 1 obch. zák.).

Došlo-li k změně právní formy družstva na "společnost s ručením omezeným", pak členové, kteří se stali jejími společníky, ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku, a to za veškeré závazky společnosti vzniklé před i po zápisu změny právní formy, dokud nebylo zapsáno úplné splacení všech vkladů do obchodního rejstříku (§ 106 odst. 2 obch. zák.); potom již za závazky neručí.

Konečně při změně právní formy družstva na "akciovou společnost" členové, kteří se stali jejími akcionáři, za závazky společnosti neručí vůbec (§ 154 odst. 1 obch. zák.).

2. Specifickou kategorii ovšem představují členové, kteří za podmínek § 254 odst. 4 obch. zákoníku mají právo na vypořádání. Zde je opět třeba diferencovat.

Jestliže došlo k změně právní formy na "akciovou společnost", pak nesouhlasící člen se stane akcionářem a má právo na odkup svých akcií. Bez ohledu na to, jak dlouho bude tento proces reálně trvat mu nic nehrozí, neboť za žádné závazky společnosti neručí.

A došlo-li k změně právní formy na "společnost s ručením omezeným, komanditní společnost nebo veřejnou obchodní společnost", pak může podat výpověď ke dni změny právní formy družstva, tj. ke dni zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku, takže sice dojde k zápisu jeho osoby do obchodního rejstříku, avšak jeho účast ve společnosti se zpětnou účinností zaniká a tudíž mu nevzniká ani ručení za závazky transformovaného subjektu. Tím jsou i jeho práva ochráněna.

Skutečností je, že normativní úprava změny právní formy družstva je [přes nesporně dobrou výchozí inspiraci autorů velké novely obch. zákoníku č. 370/2000 Sb., jíž byly v oblasti přeměn obchodních společností jednak třetí a šestá směrnice ES (č. 78/855/ES a č. 82/891/ES) a dále německý zákon o přeměnách obchodních společností z roku 1994 (UmwG)] značně nepřehledná a zbytečně komplikovaná, což je dáno především nevyhovující legislativní metodou odkazů. Na druhé straně je ovšem tato úprava docela dobře vyložitelná, jak je výše patrno.

Osobně jsem důsledným odpůrcem takových výkladů zákona, které vedou k absurdním závěrům, neboť přes všechny legislativní lapsy zákonodárce má každá právní norma svůj smysl, byť jeho zjištění nemusí být vždy zrovna jednoduché.

Není ostatně účelem tohoto příspěvku popisovat podrobně změnu právní formy družstva. Jde mi spíše o vyvrácení některých pochybností a nesprávných představ, které nová a dosud v praxi nepříliš zažitá právní úprava přináší. Jestliže se mi to alespoň částečně podařilo, pak tento příspěvek nevznikl zbytečně.

Poznámky:

1) K problematice změny právní formy viz referát Dědič, J.: Změna právní formy obchodní společnosti a družstva po novele obchodního zákoníku, Sborník X. Karlovarské právnické dny, Linde, Praha 2000, s. 48 a násl.; dále výklady Dvořák., T.: Družstevní právo, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2002, s. 188 a násl.

2) Otázkou je, zda má právo na vypořádání člen, který se nemohl zúčastnit členské schůze proto, že v družstvu veškerou působnost členské schůze vykonává shromáždění delegátů, kterého se ovšem nemohl jako nedelegát zúčastnit. Na jedné straně zákon kogentním způsobem formuluje požadavek účasti na členské schůzi, na druhé straně však takový člen nemůže bez vlastní viny zákonu vyhovět. Podle všeho má i v tomto případě člen právo na vypořádání při splnění ostatních zákonných podmínek, protože i když se nezúčastnil členské schůze, byl na členské schůzi zastoupen delegátem. Toto právo mu přísluší bez zřetele k tomu, zda delegát se změnou právní formy souhlasil, či nikoliv, a to proto, že delegát není povinen řídit se vůlí členů, kteří ho zvolili, neboť o tom zákon nic nestanoví, a nelze tudíž jednání delegáta klást členovi k tíži. Opačný závěr by se nutně rozcházel s principem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

3) Toto však platí pouze vůči akciím, které člen dostal jako protihodnotu za členský podíl. Povinnost odkupu se nevztahuje na případ, kdyby člen chtěl docílit prodeje akcií nabytých právě za účelem zisku, kalkulujíce s tím, že je společnost pro něj výhodně odkoupí.

4) Je zjevné, že splnění této podmínky bude nadmíru náročné u těch družstev, kde by o změně právní formy rozhodovalo shromáždění delegátů. Zde patrně nezbývá jiná cesta, než v notářském zápise uvést jména všech delegátů, kteří pro změnu právní formy nehlasovali, a dále všechny ostatní členy družstva, kteří nejsou delegáty, neboť de lege lata nelze dovodit, že by souhlas delegáta měl za následek neexistenci (popř. zánik) nároku člena na vypořádání. Dovedeno ad absurdum to může znamenat, že shromáždění delegátů schválí změnu právní formy a následně z nástupnické společnosti odejde 90 procent bývalých členů, protože oni se změnou právní formy nesouhlasili. Že je takový důsledek poněkud absurdní, netřeba dodávat. Leč zákon je takový, jaký je.

5) Na tento návrh se použijí přiměřeně ust. § 183a, § 183c a § 183e až § 183g obch. zák. o povinné nabídce převzetí.

6) V notářském zápisu z členské schůze musejí být jmenovitě uvedeni všichni členové, kteří se členské schůze zúčastnili, avšak pro schválení změny právní formy nehlasovali, jinak je notářský zápis neurčitý a nesrozumitelný.

7) Názor Pekárek, M. in: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník, Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2002, s. 829, že se nesouhlasící člen nestane společníkem nástupnické společnosti, je zjevně nesprávný. To lze snadno dokázat. Podle § 220u odst. 3 obch. zák. se vypořádání při změně právní formy družstva na akciovou společnost provede tak, že akciová společnost odkoupí od nesouhlasícího člena akcie, které tento člen získal od společnosti výměnou za svůj členský podíl. Jak by však tento člen získal akcie, když by se nestal akcionářem nástupnické společnosti?

TOMÁŠ DVOŘÁK

PF Západočeské univerzity, Plzeň

Související