Podle ustanovení § 127 odst. 1 občanského zákoníku je povinností vlastníka věci zdržet se všeho, co by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovalo jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.

Představme si situaci, kdy soused vlastníka věci (hospodářských zvířat-včel) shledá míru obtěžování včelami jako nepřiměřenou a dokonce ohrožující a znemožňující výkon jeho práva užívat své nemovitosti-pozemky a ohrožující i zdraví a bezpečnost jeho a jiných. Pokud nedosáhne dohody s vlastníkem věci (chovatelem včel) na opatřeních, která by umožnila oběma nerušený výkon jejich vlastnických práv, zvolí nejspíše k obraně svých práv cestu právní ochrany podle ust. § 5 obč. zákoníku.

Návrh na předběžnou ochranu podá v době zřejmé existence zásahů do svých vlastnických práv u příslušného správního orgánu. Ten provede nezbytné úkony a posléze i ohledání na místě samém. Avšak ohledání se koná v době značně odlišné od doby podání a za situace, která je jiná od situace v době podání návrhu. Správní orgán poté zamítne návrh na předběžnou ochranu s odůvodněním, že zřejmost zásahů do pokojného stavu nebyla v době ohledání zjištěna a prokázána.

Navrhovatel tedy v zákonné době podává odvolání k příslušnému odvolacímu orgánu a odůvodňuje je odlišností doby existence zásahů a podání od doby ohledání. Odvolací orgán odvolání zamítne s odůvodněním, že není smyslem řízení podle ust. § 5 obč. zákoníku právní stav navozovat či jej vyhlašovat a že zasahování do pokojného stavu nebylo orgánem prvního stupně zjištěno.

Navrhovatel při vědomí, že zásahy objektivně existovaly a znemožňovaly výkon jeho práv, při vědomí, že má právo a že je úkolem příslušných orgánů právo nalézat, podává podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení k příslušnému orgánu s odůvodněním, že správní orgány I. a II. stupně porušily zákon tím, že nedaly účastníkovi možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, jak ukládá ust. § 33 odst. 2 správního řádu a dále tím, že nebyl přesně a nepochybně zjištěn stav věci, což vyžaduje ust. § 3 odst. 4 správního řádu.

Orgán provádějící přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení konstatuje ve své odpovědi navrhovateli, že ač lze v rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítaná pochybení nalézt, nejde o takové vady, které by negativně ovlivnily výrok rozhodnutí a mohly se negativně projevit v jeho obsahu. Orgán prvního stupně postupoval v řízení důsledně podle správního řádu a není tak důvod ke změně či zrušení jeho rozhodnutí. Orgán druhého stupně pak aplikoval striktně týž právní předpis a ani on nepochybil. V závěru odkazuje navrhovatele na soud.

V této situaci navrhovatel hledá odpověď na otázky:

1. Je způsob prokázání samotné existence zásahů do pokojného stavu a výkonu vlastnických práv za situace, kdy správní orgán provede ohledání vždy v době odlišné od doby podání návrhu na ochranu a za situace, kdy vlastník zasahující věci je předem uvědomělý o místním šetření a může tak zásahy účelově dočasně omezit nebo zastavit, správný? Ohledatel tak shledává reklamovaný zásah jako "nezřejmý", a protože předpis zřejmostí v době ohledání možnost poskytnutí ochrany přímo podmiňuje, navrhovatelovu žádost o ochranu postupem podle ust. § 5 obč. zákoníku zamítne, a to bez ohledu na případné důkazy obecné objektivní existence zásahů, provedené svědeckými výpověďmi nebo záznamem na obrazových nosičích.

2. Jak je to s přiměřeností zásahů do pokojného stavu nebo výkonu vlastnických práv za stavu, kdy chybí srovnávací standard přiměřenosti vnikání hospodářských zvířat - včel? (Soukromě si navrhovatel odpoví - za přiměřený lze požadovat pouze v přírodě se běžně vyskytující počet včelích jedinců, nikoliv však účelově kumulovaný počet v okolí včelínů.) Bylo by za standard přiměřenosti možno považovat jakýsi ještě "přípustný" počet vniknutí? Jak v tomto specifickém případě hodnotit přiměřenost v době hospodářských zásahů do včelstev, které vždy navozují stav s ničím nesrovnatelného nekontrolovatelného pohybu včel a které jsou a musejí být zejména v letním období četné? S čím srovnat přiměřenost obtěžování včelami v případech výkonu nezadatelného práva vlastníka nemovitosti se po ní volně pohybovat, pěstovat květiny, servírovat jídlo, používat parfém, což samozřejmě zvyšuje míru obtěžování a stává se i zdraví nebezpečným.

Shrne-li v tomto místě navrhovatel-žadatel zjištěné skutečnosti, dovodí, že použitelnost a využitelnost možnosti ochrany podle ust. § 5 obč. zákoníku je omezena pouze na určité specifické případy (např. stínění, přesahy větví atd.). V popsaném případě vnikání hospodářských zvířat-včel (a hospodářských zvířat vůbec) je toto ustanovení prakticky nepoužitelné. I přesto, že navrhovatel využil všech možností ve správním řízení, ochrany svých práv se nedomohl.

Podává tedy v situaci, kdy je do výkonu jeho vlastnických práv reálně zasahováno a je reálně obtěžován podle svého přesvědčení nad míru únosnou vnikáním včel, žalobu k příslušnému soudu, aby se domohl stanovení povinnosti žalovanému zdržet se nepřiměřeného obtěžování. Jaké je však jeho překvapení, když soud v rámci zjišťování důkazů nařídí znalci ověřit znaleckým posudkem stav současný, tj. takový, který zjistí v době ohledání a nikterak nepožaduje posouzení stavu v souvislostech a čase, což žalobce předpokládal, a proto žalobní návrh podal.

Znalec pak, aniž by závěr znaleckého posudku opřel o doložitelná fakta, srovnání a jakákoliv konkrétní zjištění, pouze konstatuje, že podle jeho odborného názoru není obtěžování nepřiměřené a do výkonu práv žalobce není zasahováno a ta nejsou nikterak omezována. Soud považuje důkaz znaleckým posudkem za natolik průkazný, že nepřipouští důkazy další a žalobu zamítá s odůvodněním, že je jeho povinností přihlédnout vždy ke jen stavu aktuálnímu.

Žalobce pak zvažuje, zda podat opravný prostředek, neboť předem kvalifikovaně zjišťuje, že v postupu prvoinstančního soudu vázat dokazování na okamžik ohledání nelze spatřovat vadu a případnému odvolání tak s největší pravděpodobností nebude vyhověno.

V čem se tedy vlastně liší postup správního orgánu a soudu ve věci prokazování existence zásahů do pokojného stavu? Odpověď je nasnadě.

Tak se žalobce-navrhovatel ocitá po několikaletém úsilí a snaze domoci se ochrany svých práv a při vynaložení nemalých finančních prostředků opět na začátku, nadále obtěžován nad míru obvyklou včelami svého souseda a zklamán zjištěním, jak nedokonale jsou jeho práva chráněna.

LADISLAV VEJVODA

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://pravniradce.ekonom.cz/c1-12028460-ochrana-vlastnickych-prav-v-praxi