Změny v nařízení vlády k pracovnímu prostředí

Významné povinnosti v oblasti vhodných pracovních podmínek a pracovního prostředí stanoví zaměstnavatelům ustanovení § 134 zákoníku práce.

Podle citovaného ustanovení je zaměstnavatel povinen např. zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště. Toto ustanovení zákoníku práce blíže rozvádí nařízení vlády č. 178/2001 Sb., které bylo novelizováno nařízením vlády č. 523/2002 Sb. Významné změny nabyly účinnosti od 1. ledna 2003.

ZAŘÍZENÍ PRO HYGIENU

Pracoviště musejí být vybavena sanitárními (šatny, umývárny, sprchy) a pomocnými (např. zařízení k umývání pracovní obuvi, ohřívárny apod.) zařízeními v rozsahu uváděném v nařízení vlády. Šatny se zřizují pro zaměstnance, kteří musejí nosit pracovní nebo ochranný oděv a nemohou se převlékat jinde. Vybavují se lavicemi, sedacím nábytkem a uzamykatelnými skříňkami tak, aby si každý zaměstnanec mohl bezpečně ukládat občanský oděv. Umývárny a sprchy se umisťují v samostatných místnostech a je-li to možné navazují přímo dveřmi na šatny a jejich kapacita se stanoví na počet zaměstnanců nejsilnější směny a podle doby, kterou zaměstnanec potřebuje ke své očistě. Jde-li např. o práce, při nichž si zaměstnanec znečistí kůži a oděv jen zanedbatelně, připadá jedno umývadlo na deset zaměstnanců a jedna sprcha na 25 zaměstnanců.

Počet umývadel a sprch se však zvyšuje při těžké fyzické práci nebo při činnosti v horkých provozech (10 zaměstnanců na jednu sprchu a stejný počet zaměstnanců na jedno umývadlo) a při práci s alergeny nebo chemickými karcinogeny (pět zaměstnanců na jednu sprchu a umývadlo). K sanitárnímu zařízení patří i záchody.

Zřizují se jako kabinové splachovací a pro zaměstnance ze silně znečišťujících pracovišť musí být v předsíni záchodu i umývadlo s tekoucí teplou vodou a pro ostatní pracoviště záchody "jen" s tekoucí vodou. Počet záchodů stanoví předpis takto: jedno sedadlo na 10 žen, dvě sedadla na 11 až 30 žen, tři sedadla na 31 až 50 žen a na každých dalších 30 žen jedno další sedadlo. U mužů je to obdobné. Rozdíl je pouze v tom, že dvě sedadla se zřizují na 11 až 50 mužů a na každých dalších 50 mužů jedno sedadlo.

PROSTOR PRO PRÁCI

Na každého zaměstnance, který se trvale zdržuje na pracovišti, musí připadnout vzdušný prostor o obsahu 20 m3 (dříve do 1. ledna 2003 12 m3) při práci vykonávané vsedě, 25 m3 (dříve 15 m3) při práci ve stoje a 30 m3 (dříve 18 m3) při těžké tělesné práci.

Volné podlahové plochy musí na jednoho zaměstnance připadat nejméně 5 m2 (dříve 2 m2) kromě zařízení a spojovací cesty. Světlá výška trvalých pracovišť musí být při ploše méně než 50 m2 (např. kanceláře) nejméně 2,60 m a při ploše od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m.

Výška pracovní roviny (např. stůl, pracovní stroj apod.) musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů, břemen apod. Optimální výška pracovní roviny je při práci vstoje u mužů v rozmezí 102 až 118 cm, u žen 93 až 108 cm a při práci vsedě je to u mužů 22 až 31 cm a u žen 21 až 30 cm. Uvedené prostorové požadavky jsou na pracoviště s přirozeným větráním.

Existují však pracoviště s klimatizací (nucené větrání), kde jsou podmínky pro zaměstnavatele přísnější. Na jednoho zaměstnance na tomto pracovišti musí připadnout nejméně 20 m3 vzdušného prostoru při práci vsedě, 25 m3 při práci vstoje a 30 m3 při těžké tělesné práci. Volná podlahová plocha na jednoho zaměstnance musí být nejméně 5 m2 (kromě zařízení a spojovací cesty) a zaměstnanci na pracovištích o celkové podlahové ploše menší než 50 m2 musejí mít zrakové spojení se sousedními okny, průhledy apod. Vyšší údaje jsou i pro světlou výšku těchto pracovišť: při ploše větší než 100 m2 nejméně tři metry, při ploše 2000 m2 a méně jsou to tři metry a při ploše více než 2000 m2 nejméně 4,50 m.

VĚTRÁNÍ NA PRACOVIŠTI

Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby zaměstnavatel zajistil pro zaměstnance tepelné a vlhkostní podmínky vyhovující již od počátku pracovní směny a aby koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší nepřekračovaly nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v nařízení vlády.

Větrání klimatizací (nucené větrání) musí zaměstnavatel zajistit tehdy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění ochrany zaměstnanců. Před 1. lednem 2003 byla tato povinnost zaměstnavatele vyjádřena "početně", jestliže byla i rovina podlahy pracoviště níže než dva metry pod úrovní terénu a dále tam, kde umístění pracoviště neumožňovalo zřízení dostatečných větracích otvorů. Změny od 1. ledna 2003 jsou pro zaměstnance výhodnější.

Nařízení vlády v tabulce uvádí minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště s tím, že musí být zvýšeno při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením nebo v pracovních prostorách s přístupem veřejnosti (např. obchody) a tam, kde se může kouřit.

V ZIMĚ TEPLÉ NÁPOJE

Povinnost poskytovat bezplatně zaměstnancům tzv. ochranné nápoje se podle § 133a odst. 3 zák. práce vztahuje jen na některé zaměstnavatele. Musí jít o pracoviště se zaměstnanci, u nichž to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví nebo ochrana života a zdraví fyzických osob, které se např. na pracovišti momentálně zdržují. Nařízení vlády č. 523/2002 Sb. od 1. ledna 2003 stanoví nové podmínky pro jejich poskytování. Pracoviště se pro tyto účely zařazují do tříd.

Ochranný nápoj (v létě studený) se poskytuje, jestliže se prokáže měřením, že dochází při práci u zaměstnanců ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Dále se poskytuje, jsou-li v pracovním prostředí překračovány maximální přípustné teploty stanovené v tabulce k nařízení vlády.

Je to např. při práci vsedě s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou (dělnice v potravinářské výrobě, řidiči nákladních vozidel, traktorů, autobusů), práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin apod. U těchto druhu prací (v tabulce k nařízení vlády jsou uvedeny ve třídě IIb až V) je povinností zaměstnavatele poskytnout ochranný studený nápoj, jestliže průměrná teplota na pracovišti překročí 26 oC.

V zimním období je však aktuální povinnost zaměstnavatele poskytovat teplé nápoje. To přichází v úvahu např. při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4 oC a nižší a při trvalé práci na venkovních pracovištích, jsou-li nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní doby nižší než 4 oC.

Výčet provozů, množství a druhů nápojů, jež se poskytují zaměstnancům v prostředí, kde dochází k úbytku tekutin, jakož i v prostředí nadměrně ztíženém nízkou teplotou, stanoví zaměstnavatel s příslušnými odborovými orgány a ve spolupráci s lékařem.

OCHRANA ZAMĚSTNANCE PŘI PRÁCI S POČÍTAČEM

Zaměstnavatel by měl především zajistit zaměstnancům vhodný ochranný pracovní prostředek na ochranu zraku, např. filtr před monitorem nebo obrazovku s již zabudovaným filtrem. Další základní požadavky na zaměstnavatele k zajištění bezpečné práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci na zařízeních se zobrazovacími jednotkami (do této kategorie pracovních pomůcek řadíme počítače a jejich monitory, klávesnici či jiné vstupní zařízení, software a další volitelné příslušenství včetně pracovního stolu, plochy, sedadla apod.), stanoví směrnice ES z 29. 5. 1990 a zásady pro úpravu pracovního režimu doporučuje Mezinárodní úřad práce.

Zásady této směrnice jsou nyní obsaženy v nařízení vlády. Zaměstnavatel musí organizovat činnost zaměstnance tak, aby práce u obrazovky byla během dne periodicky přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, které by snížily pracovní zatížení vyplývající z použití obrazovky. Přestávky v práci nebo změna činnosti v délce pět až deset minut po každých dvou hodinách práce má poskytnout zaměstnavatel při vysokém zatížení zraku nebo nepřerušované práci s vysokou zatížeností pohybového aparátu.

Doporučuje se (nejde o povinnost zaměstnavatele), aby alespoň v jedné přestávce bylo zařazeno několik kompenzačních cviků ke zvýšení účinku aktivního oddechu a předcházení bolestem i zdravotním potížím. Zaměstnanci by měli mít možnost volit si přestávky v uvedeném rozsahu individuálně. Při zvýšených požadavcích na psychickou zátěž nebo vysoký výkon je vhodné rozčlenit pracovní směnu na čtyři části, dvě dopoledne a dvě odpoledne i s vhodnými přestávkami.

BEZPEČNOSTNÍ PŘESTÁVKY

Vedle přestávek v práci na jídlo a oddech podle zákoníku práce, které se nezapočítávají do pracovní doby, obsahuje novelizované nařízení vlády s účinností od 1. ledna 2003 povinnost zaměstnavatelů poskytovat několik přestávek v práci. Nebude-li zaměstnanec v této době vykonávat jinou práci, náleží mu za tyto přestávky v práci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Vykonává-li zaměstnanec práce ve vnuceném tempu (způsob práce, při němž si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob) nebo monotónní práce (pracovní činnost, pro níž je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti), musejí být tyto práce přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň pět až deset minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce nebo musí zaměstnavatel zajistit střídání činností, případně zaměstnanců.

Další druh přestávky v práci musí zaměstnavatel umožnit zaměstnanci, který trvale pracuje na rizikovém pracovišti a musí používat osobní ochranné pracovní prostředky k omezení působení rizikových faktorů. Během této práce musí být zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek. Počet těchto přestávek a jejich trvání se upravuje podle charakteru práce a pracovních podmínek a druhu osobního ochranného pracovního prostředku.

Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity.

TEPLOTA NA PRACOVIŠTI

Není málo případů, kdy zaměstnanci mají v létě na pracovišti příliš velké teplo, a naopak v zimě jim hrozí prochladnutí. Nový předpis pamatuje i na tyto situace a pro povinnost zaměstnavatele zajistit vhodné teplotní podmínky na pracovištích rozděluje pracovní činnosti do I. až V. třídy. Do první třídy jsou např. zařazeny kancelářské práce, do třídy IIa činnost vstoje nebo při chůzi spojená s přenášením břemen, třída IIb znamená činnost spojenou s přenášením středně těžkých břemen a třídy IVb a V. uvádějí práce spojené s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin apod.

Zajištění určité výše teploty na těchto pracovištích je dále závislé na skutečnosti, zda zaměstnanec má jednovrstvý nebo dvou či třívrstvý oděv. V nejčastějších případech se teplota na pracovišti má pohybovat v rozmezí 20 oC až 28 oC (např. kanceláře) a se zvyšováním fyzické náročnosti na druh práce se požadavek na teplotu snižuje (16 oC až 27 oC u IIa, 14 oC až 26 oC u IIb, 9 oC až

26 oC u IIIa, 5 oC až 26 oC u IIIb a u třídy IV. a V. se teplota nestanoví).

Tyto teploty nemusí zaměstnavatel zajistit, jestliže je mimořádně chladný den (venkovní teplota dosáhla méně než -15 oC) nebo mimořádně teplý den (venkovní teplota je vyšší než 30 oC).

OPRÁVNĚNÍ KONTROLY

Nařízení vlády je prováděcím předpisem k některým ustanovením zákoníku práce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pracovních podmínek a pracovního prostředí. Dodržování těchto povinností zaměstnavateli kontrolují orgány státního odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci - Český úřad bezpečnosti práce a jeho inspektoráty (zákon č. 174/1968 Sb.).

Zaměstnavatelé se tedy mohou na svých pracovištích setkat s inspektory těchto státních orgánů, kteří mohou např. vstupovat kdykoliv do prostorů organizací a provozních prostorů podnikajících fyzických osob a vyžadovat potřebné doklady, informace a vytvoření podmínek pro výkon dozoru, nařizovat, aby byly v přiměřených lhůtách odstraněny zjištěné závady a navrhovat potřebná technická i jiná opatření, nařizovat vyřazení strojů a zařízení z provozu, s výjimkou pevných trakčních zařízení a trakčních vozidel na drahách a ve veřejné silniční dopravě, lodí a letadel, a zakázat užívání výrobních a provozních prostorů, technologií nebo činnosti, ohrožují-li život nebo zdraví pracovníků, zakázat práci přesčas, práci v noci a práci žen a mladistvých, je-li vykonávána v rozporu s příslušnými předpisy.

Významná je pravomoc inspektorátů bezpečnosti práce ukládat pokuty zaměstnavatelům, kteří porušují předpisy k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, mezi něž patří i nové nařízení vlády. Mohou např. ukládat pracovníkům organizací a podnikajících fyzických osob, kteří svým zaviněním porušili závažné povinnosti, vyplývající z předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a z předpisů o pracovních podmínkách, nebo zatajili skutečnosti důležité pro výkon dozoru, pokutu až do částky rovnající se trojnásobku jejich průměrného měsíčního výdělku.

Zaměstnavatelům a podnikajícím fyzickým osobám mohou za porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a předpisů k pracovním podmínkám uložit pokutu až do částky 500 tisíc českých korun. Za nedodržení nově stanoveného termínu k provedení nápravy lze zvýšit původně určenou pokutu až o sto procent.

Dodržování nařízení vlády rovněž kontrolují orgány ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb., které mohou uložit fyzické osobě při její podnikatelské činnosti nebo právnické osobě při porušení nebo neplnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy pokutu do výše dvou milionů českých korun.

KDO HRADÍ ŠKODU

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s porušením právních povinností (§ 187 odst. 1 zák. práce). O porušení právních povinností půjde např. při nezajištění teploty na pracovišti, neposkytnutí ochranných nápojů nebo bezpečnostních přestávek a v dalších případech uvedených v nařízení vlády. Náhrada škody může mít podobu např. náhrady za ztrátu na výdělku v důsledku onemocnění, bolestné apod.

Předpokladem této odpovědnosti zaměstnavatele je ovšem vznik škody, příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti ze strany zaměstnavatele (nedbalostní nebo úmyslné jednání) a vznikem škody.

Ladislav Jouza

právník, Praha

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://pravniradce.ekonom.cz/c1-12535750-ochrana-zdravi-zamestnancu