Ustanovení § 5 odst. 2 písm. a), b), c) a d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ukládá řidičům závazná tabu.

Řidiči podle citovaného ustanovení nesmějí:

a) požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku během jízdy,

b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdyby mohl být ještě pod jejich vlivem,

c) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu,

d) předat řízení vozidla nebo svěřit zvíře osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 a 3 citovaného zákona (podmínky způsobilosti k řízení vozidla či k jízdě na zvířeti) nebo která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo jejíž schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti je snížena v důsledku jejího zdravotního stavu.

V souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, jsou alkoholickými nápoji lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0,75 objemového procenta alkoholu.

Podle § 5 odst. 1 písm. e) a f) zákona o provozu na pozemních komunikacích je řidič povinen se podrobit na výzvu policisty dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, nebo se na výzvu policisty podrobit odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn návykovou látkou.

Sankce za jízdu v opilosti

Jízda pod vlivem alkoholu a odmítnutí dechové zkoušky - popř. lékařského vyšetření, byla-li tato zkouška pozitivní - jsou přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, podle § 30 odst. 1 písm. g), h), ch) a i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se dopustí ten, kdo:

a) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek (za tento přestupek lze uložit pokutu do 5000 korun a zákaz činnosti do šesti měsíců (§ 30 odst. 2 zákona o přestupcích),

b) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou pod písm. g) (zde lze uložit pokutu do 10 000 korun a zákaz činnosti do jednoho roku),

c) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou pod písm. g),

d) při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí anebo poškodit majetek, se odmítne:

- podrobit dechové zkoušce,

- podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem v případě, že dechová zkouška byla pozitivní, nebo

- podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou, ač má povinnost takové zkoušce nebo vyšetření se podrobit a není to spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

[Za přestupky - písm. ch) a i) - lze uložit pokutu do 15 000 korun a zákaz činnosti do dvou let].

Z uvedených ustanovení, zejména z § 5 odst. 2 písm. b), druhý řádek, zákona o provozu na pozemních komunikacích, na jedné straně vyplývá, že onen zákon řidiči nezakazuje mít hladinu alkoholu v krvi vyšší než 0,00 promile. Zakázáno ovšem je být během jízdy pod vlivem alkoholu, tedy řidič nesmí mít v krvi takové množství alkoholu, které by mohlo jeho řízení ovlivnit. To dokumentuje též § 30 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích, který výslovně hovoří o "stavu vylučujícím způsobilost" při vykonávání činnosti, při níž by mohlo dojít k ohrožení zdraví lidí nebo k poškození majetku.

Z uvedeného vyplývá, že zejména při zjištění nízké hladiny alkoholu v krvi (např. do 0,3 promile), by měl být navíc prokázán vliv tohoto množství na chování konkrétního řidiče. Ovšem, na straně druhé, není-li osoba ve stavu vylučujícím uvedenou způsobilost, může být potrestána za přestupky uvedené v § 30 odst. 1 písm. g), h) a i) zákona o přestupcích.

Ve skutkových podstatách uvedených pod písmeny g) a h) však chybí reflexe skutečnosti, že v určitém čase po požití alkoholu ten z lidského organismu zcela vyprchá. Proto je nutné zmíněná ustanovení vykládat z hlediska řízení vozidla či jízdy na zvířeti, v souvislosti s uvedeným § 5 odst. 2 písm. a) a b) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Je třeba též připomenout, že zvýšenou hladinu alkoholu v krvi může vyvolat i např. požití sladkého ovoce či kompotu.

Při projednávání uvedených přestupků je praxe příslušníků policie taková, že se tyto delikty neprojednávají v blokovém řízení, což je důsledkem závazných pokynů nadřízených. To však není správné a je v rozporu se smyslem § 86 písm. a) zákona o přestupcích, podle kterého mohou policisté i tyto přestupky v blokovém řízení projednávat. V § 30 odst. 2 zákona o přestupcích je uvedeno, že příslušné sankce za přestupky, vymezené v odst. 1, "lze uložit". Není tedy povinností za každý takový přestupek uložit sankci zákazu činnosti či nejvyšší pokutovou sazbu (nejnižší pokutou za přestupek je jedna koruna).

Jestliže policista uloží řidiči, u kterého na základě dechové zkoušky zjistil mírně zvýšenou hladinu alkoholu v krvi (např. 0, 3 promile), pokutu v blokovém řízení, jedná v souladu se zákonem. Musím také připomenout, že každý, kdo je oprávněn projednávat přestupky (tj. i policista), je povinen vzít v potaz rovněž § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, kde se praví: "Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení."

Naopak, přílišná opilost za volantem nebo opakování přestupku podle § 30 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích, v posledních dvou letech, mohou být posouzeny jako trestný čin "Ohrožení pod vlivem návykové látky" podle § 201 trestního zákona.

Oprávnění policistů vůči podnapilým řidičům

V souladu s § 124 odst. 8 písm. b), c), d) a e) zákona o provozu na pozemních komunikacích je policista ve služebním stejnokroji oprávněn:

a) zastavovat vozidla;

b) zabránit v jízdě řidiči, pokud by pokračování v jízdě znamenalo ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. To lze realizovat u značně opilého řidiče, jehož stav nedovoluje pokračování v jízdě s vozidlem. Z hlediska realizace onoho "zabránění v jízdě" připadá v úvahu podpůrné (subsidiární) použití těchto donucovacích prostředků: technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla (tzv. "botička") nebo zastavovacího pásu a jiných prostředků k násilnému zastavení vozidla podle § 38 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Není-li možné takových prostředků užít, lze nebezpečně opilému řidiči zadržet klíče od vozu, což je ale spíše jednáním v nutné obraně či v krajní nouzi, ve smyslu trestního zákona či zákona o přestupcích, než výkonem státní moci. Klíče ovšem policista nemůže nikam zahazovat nebo je odvážet s sebou na útvar policie s tím, že řidiče ponechá na místě. K opilému řidiči je nutné (podle situace) přivolat lékařskou pomoc nebo nějakou způsobilou blízkou osobu, která bude moci s vozidlem pokračovat v jízdě. Nelze-li klíče od vozu předat takové osobě, je nutné vozidlo zaparkovat na vhodném místě a zabezpečit jej před odcizením nebo vykradením. Klíče je v tomto případě vhodné předat zdravotnickému zařízení, které bude o řidiče pečovat;

c) zakázat řidiči jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu přikázat směr jízdy, vyžaduje-li to bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popř. jiný veřejný zájem. Vyslovení zákazu jízdy je služebním úkonem (faktickým pokynem), tj. právním úkonem policisty, kterým se plní úkoly policie. Řidič je povinen uposlechnout, jinak se dopouští přestupku proti veřejnému pořádku, který spočívá v neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, za který lze uložit pokutu až do výše jednoho tisíce korun. U řidiče s mírně zvýšenou hladinou alkoholu v krvi realizace tohoto oprávnění nepřipadá v úvahu. Naopak, řidiči značně opilému je nutné zabránit v jízdě;

d) vyzvat řidiče k dechové zkoušce ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, a v případě pozitivního zjištění i k lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči k tomuto zjištění;

e) vyzvat řidiče k odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn návykovou látkou. Odmítnutí dechové, popř. krevní zkoušky je přestupkem podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. Policista není oprávněn řidiče k uvedeným zkouškám jakkoliv donucovat. Užití oprávnění podle zákona o policii připadá v úvahu pouze ve vymezených případech, např. když osoba odmítla nebo nemůže prokázat svou totožnost. Pak lze osobu předvést na útvar policie. Jestliže policista nemůže zjistit totožnost osoby na základě sdělených údajů ani v evidencích obyvatel, je oprávněn ji vyzvat ke strpení některých úkonů, ke zjištění totožnosti (např. snímání daktyloskopických otisků).

Nelze-li tyto úkony jinak zajistit, může policista uvedenou osobu umístit i do policejní cely [srov. § 13 odst. 5, 6 a 7 a ust. § 26 odst. 2 písm. e) zákona o policii]. Je-li opilý řidič agresivní, zejména ohrožuje-li život a zdraví, může policista užít donucovacích prostředků a v krajním případě i zbraně (srov. zejména § 38 a § 39 zákona o policii).


právník, Policejní akademie ČR
Související