Zánik členství komanditisty

Komanditní společnost

Zatímco pozornost právní vědy věnovaná společnostem akciovým a společnostem s ručením omezeným je setrvale vysoká a v praxi se jich vyskytují jen u nás desítky tisíc, a existence veřejných obchodních společností je zajištěna kategorickými příkazy některých zákonů, které umožňují fyzickým osobám se za účelem výkonu určité činnosti sdružit formou právnické osoby jen ve veřejné obchodní společnosti,²⁾ komanditní společnosti ztratily mnoho ze své slávy a stojí víceméně setrvale ve stínu zájmu právní teorie i praxe.

Účelem této stati je proto jisté - nutně však velmi dílčí - splacení onoho dluhu, který právní teorie vůči této formě společnosti má. Za druhé, chci přispět k informovanosti zejména podnikatelské veřejnosti, a to výkladem existující úpravy s poukazem na její některé nedostatky. A konečně za třetí, jde mi i o formulování určitých závěrů de lege ferenda.

Nutno ovšem poctivě předem dodat, že vzhledem k místy nejasné normativní úpravě - kdy zejména z odkazu § 93 odst. 4 obch. zákoníku na přiměřenou aplikaci ustanovení o společnosti s ručením omezeným na právní postavení komanditistů - je značně nejasné, jaký postup je v některých konkrétních ohledech správný a tyto pochybnosti jsou mnohdy zcela zásadního rázu. Vzhledem k minimální existenci judikatury ke komanditní společnosti pak nelze obvykle jinak, než si vypomoci judikaturou k právní úpravě veřejné obchodní společnosti a společnosti s ručením omezeným, které je ovšem také dosti málo a jejíž závěry se nedají mnohdy bezezbytku převzít.

Obecně o způsobech zániku členství³⁾

Členství (účast) v komanditní společnosti může vzniknout i zaniknout pouze zákonem taxativně vymezenými způsoby. Tyto se rozlišují na způsoby obecné a zvláštní. Kromě toho se dále rozlišují na způsoby zániku účasti členství komplementářů a komanditistů.⁴⁾

Společník, jehož účast na společnosti v důsledku jakékoliv právní skutečnosti zanikla, musí být vymazán z obchodního rejstříku. O podání návrhu je povinen se postarat statutární orgán společnosti. Výmaz sám má však jen deklaratorní účinky. Jistou anomálii však představuje zánik členství komanditisty postižením jeho podílu exekucí. Vydání exekučního příkazu se spolu se jménem a sídlem soudního exekutora do obchodního rejstříku zvlášť zapisuje (§ 28 odst. 6 obch. zák.).⁵⁾

Za obecné způsoby zániku členství lze označit:

- smrt nebo zánik společníka,

- převod podílu,

- zánik společnosti samé.

Jednotlivé zvláštní způsoby zániku členství komanditisty

Prohlášení konkurzu

na majetek komanditisty

Úprava zániku členství komanditisty ve společnosti je systematicky upravena v § 102 odst. 1 až 3 obch. zákoníku. V daném kontextu se nutně otvírá dosti závažná otázka, zda a popř. do jaké míry je aplikovatelný § 148 odst. 2 až 4 obch. zákoníku. Zejména ve vztahu ke zvláštní konstrukci zániku členství společníka v jednočlenné společnosti s ručením omezeným podle § 148 odst. 3 obch. zákoníku se otvírá otázka, zda je tato konstrukce využitelná v případě, je-li v komanditní společnosti jediný komanditista-úpadce.

Osobně soudím, že § 148 odst. 3 obch. zákoníku není využitelný právě pro odlišný charakter komanditní společnosti od společnosti s ručením omezeným.⁶⁾ Stejný závěr tu plyne i stran § 148 odst. 2 a 4 obch. zákoníku.

Dnem právních účinků prohlášení konkurzu zaniká účast úpadce ve společnosti (§ 102 odst. 2 obch. zák.). Uvolněný podíl přechází na společnost, která je s ním povinna naložit ve lhůtě a způsobem uvedeným v § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku.

Do konkurzní podstaty pak připadají prostředky z titulu práva úpadce na vypořádací podíl. Dnem právních účinků konkurzu je nárok na vypořádací podíl splatný [§ 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkurzu a vyrovnání],⁷⁾ a vyplácí se k rukám správce konkurzní podstaty, který je též povinen zajistit jeho vymožení, nebude-li vyplacen dobrovolně.

Je-li konkurz zrušen z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku úpadce, pak nastává jedna ze dvou možných variant řešení uvedených v § 102 odst. 3 obch. zákoníku.

Jestliže společnost dosud nenaložila s uvolněným podílem, pak podíl přechází zpět do majetku bývalého úpadce a jeho účast ve společnosti se obnovuje. Pokud však již byl vyplacen vypořádací podíl úpadce, pak je nezbytné ho společnosti vrátit, ⁸⁾ a to do dvou měsíců od zrušení konkurzu, tj. ode dne zániku účinků prohlášení konkurzu, který nastává dnem právní moci usnesení soudu, nerozhodl-li soud jinak (§ 44 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání). Povinnost vrácení přijatého plnění nepochybně dopadá na toho, kdo jej má ve své moci, tzn. je povinen tak učinit správce konkurzní podstaty.

Dílčí otázkou také je, v jaké hodnotě bude vypořádací podíl nahrazen, zda v nominální, či jiné. Není totiž vůbec nemožné, že by se výše poskytnutého plnění mohla změnit. Vzhledem k neexistenci zvláštní úpravy, jakož i s přihlédnutím k faktu, že není zřejmé, z čeho a kdo by případně uhrazoval rozdíl mezi původní a novou výší, lze mít za to, že vypořádací podíl bude společnosti vrácen v takové hodnotě, v jaké byl původně vyplacen.

Zákon dále neřeší, ke kterému dni se účast úpadce obnovuje. Dnem právních účinků prohlášení konkurzu přechází podíl z majetku úpadce do majetku společnosti. Je-li konkurz zrušen, pak dnem zániku účinků prohlášení konkurzu se podíl vrací do majetku bývalého úpadce, který tím opět nabývá všech svých práv společníka.

Jestliže však již společnost s podílem naložila některým ze způsobů uvedených v § 113 odst. 6 obch. zákoníku, pak se účast bývalého komanditisty neobnovuje. Zde jsou myslitelné dvě varianty. Vyplatila-li již společnost vypořádací podíl, pak je povinností správce konkurzní podstaty prostředky pocházející z vypořádacího podílu vrátit bývalému komanditistovi. Pokud společnost podíl dosud nevyplatila, pak jej již vyplácí bývalému komanditistovi přímo.

Zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku komanditisty

Dalším důvodem zániku členství komanditisty ve společnosti je zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku společníka. Bez zřetele ke skutečnosti, kolik je ve společnosti komanditistů, platí následující pravidla.

Dnem právní moci usnesení⁹⁾ konkurzního soudu zaniká účast komanditisty ve společnosti¹⁰⁾ a přechází jeho podíl na společnost, která je s ním povinna naložit ve lhůtě a způsobem uvedeným v § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku.

Vypořádací podíl se tu pak vyplácí přímo k rukám bývalého komanditisty; to neplatí, je-li vůči němu veden výkon rozhodnutí nebo exekuce. Pak je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl nebo jeho část osobě oprávněné z titulu pravomocného usnesení soudu o výkonu rozhodnutí nebo exekuce podle § 312 a násl. obč. soudního řádu (§ 320a odst. 2 o. s. ř.).

Výkon rozhodnutí postižením podílu komanditisty

Bude-li mít věřitel proti komanditistovi vykonatelnou pohledávku, kterou mu tento dobrovolně neuspokojí, pak může podat návrh na výkon rozhodnutí postižením podílu. Příslušný soud po přezkoumání potřebných náležitostí rozhodne o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu. Dnem právní moci usnesení soudu zaniká účast komanditisty ve společnosti.

Dnem právní moci usnesení soudu přechází podíl povinného na společnost, která je s ním povinna naložit ve lhůtě a způsobem uvedeným v § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku.

Společnost je povinna vyplatit oprávněnému v souladu s rozhodnutím soudu prostředky z titulu práva povinného komanditisty na vypořádací podíl. Je-li výše vyplácených prostředků nižší nebo rovna částce, na kterou má oprávněný podle rozhodnutí soudu nárok, pak společnost vyplatí celý vypořádací podíl oprávněnému. Je-li však vypořádací podíl vyšší než částka, na kterou má oprávněný nárok, pak společnost případný přebytek vyplácí bývalému společníkovi.

Výkon rozhodnutí může být též zastaven. Dnem právní moci usnesení soudu, kterým se výkon rozhodnutí zastavuje, se členství povinného ve společnosti obnovuje, jestliže společnost dosud nenaložila s uvolněným obchodním podílem. Ten přechází zpět do majetku společníka. Byl-li již vypořádací podíl vyplacen, pak je nezbytné společnosti toto plnění vrátit, a to do dvou měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí. I zde je otázkou, v jaké hodnotě bude vypořádací podíl nahrazen, neboť není vyloučené, že by se hodnota podílu mohla změnit. Patrně se však nahrazuje podíl v původní výši, pro jiný závěr nedává zákon dostatek opory.

Jestliže již společnost s podílem naložila některým ze způsobů uvedených v § 113 odst. 6 obch. zákoníku, pak se účast bývalého komanditisty neobnovuje. Vyplatila-li již společnost vypořádací podíl, pak je povinností oprávněného¹¹⁾ vrátit prostředky pocházející z vypořádacího podílu bývalému komanditistovi. A pokud společnost podíl dosud nevyplatila, pak jej již vyplácí bývalému komanditistovi rovnou.

Exekuce postižením podílu komanditisty

Alternativně k výkonu rozhodnutí může oprávněný podat návrh na exekuci. Oproti výkonu rozhodnutí je však volba způsobu provedení exekuce věcí úvahy exekutora (§ 58 odst. 3 ex. ř.).¹²⁾

Oprávněný podá soudnímu exekutorovi nebo příslušnému soudu návrh na exekuci (§ 35 ex. ř.).¹³⁾ Jsou-li splněny všechny zákonné podmínky, nařídí soud exekuci (§ 44 odst. 2 ex. ř.); proti tomuto usnesení je přípustné odvolání (§ 44 odst. 10 ex. ř.). Poté, co bude usnesení soudu doručeno exekutorovi, vydá exekuční příkaz k postižení podílu (§ 47 ex. ř.). Dnem vydání exekučního příkazu k postižení podílu po právní moci usnesení o nařízení exekuce zaniká účast komanditisty ve společnosti. Na exekuci se jinak použijí přiměřeně ustanovení obč. soudního řádu upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky (§ 65 ex. ř.).

V ostatním je postup již stejný jako u výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty.

Vyloučení komanditisty ze společnosti v kadučním řízení

V minulosti vznikaly dílčí pochybnosti, zda lze komanditistu vyloučit ze společnosti pro nesplnění vkladové, nebo popř. též příplatkové povinnosti cestou kadučního řízení podle § 113 odst. 2 až 6 obch. zákoníku. Kladnou odpověď zaujaly nicméně všechny relevantní autority v oboru¹⁴⁾ a dnes se již o přípustnosti tohoto řešení nepochybuje.¹⁵⁾

Kaduční řízení¹⁶⁾ tedy představuje specifický způsob zániku členství komanditisty. Z jiných než výše uvedených důvodů kaduční řízení konat nelze. V obou těchto případech však platí, že postup společnosti je fakultativní, totiž společnost k vyloučení komanditisty může, avšak nemusí přistoupit, a dále, že procedura kadučního řízení je stejná bez ohledu na to, kterou z citovaných povinností komanditista nesplnil.

Procedura kadučního řízení je následující. Je-li komanditista v prodlení, zašle mu společnost výzvu, aby svou povinnost splnil ve stanovené lhůtě, která mu bude zároveň určena (tzv. vyzývací řízení). Lhůta nesmí být kratší tří měsíců, její horní limit však není dán, záleží na úvaze společnosti. Součástí výzvy musí být pohrůžka, že nesplní-li svou povinnost v uvedené době, může být ze společnosti vyloučen.¹⁷⁾ O zaslání výzvy je povinen se postarat statutární orgán. Ten je také povinen v případě marného uběhnutí lhůty¹⁸⁾ svolat společníky k rozhodnutí, neboť bylo-li už jednou kaduční řízení zahájeno, musí být také skončeno. Zákon neponechává na volné úvaze statutárního orgánu, zda společníky svolá, nebo ne. Zahájí-li řízení, musí je vždy svolat, a to bez zbytečného odkladu po marném uplynutí lhůty. Tím nejsou společníci zbavení své rozhodovací autonomie a mohou rozhodnout (v mezích zákona a dobrých mravů) jakkoliv. Jestliže ovšem provinilého komanditistu nevyloučí, nelze následně toto rozhodnutí revokovat a vyloučit ho dodatečně.

Otázkou je, o jaký druh rozhodnutí tu jde, zda o rozhodování o změně společenské smlouvy podle § 97 odst. 4 obch. zákoníku, anebo o rozhodování o ostatních záležitostech společnosti podle § 97 odst. 2 obch. zákoníku. Vzhledem k tomu, že jde o změnu v osobě společníka a tudíž i o změnu společenské smlouvy samé, musí být rozhodnutí přijato postupem podle § 97 odst. 4 obch. zákoníku in fine.

S tím souvisí i další subproblém, a to, zda má komanditista, o jehož vyloučení jde, hlasovací právo, anebo zda je tohoto práva [analogicky podle § 127 odst. 2 písm. b) obch. zák.] zbaven. Nelze totiž vyloučit, že provinilý komanditista bude mít podle společenské smlouvy většinu hlasů, popř. bude jediným komanditistou, a nebylo-li by suspendováno jeho hlasovací právo, mohl by zcela zmařit své vyloučení. Z těchto důvodů (a s přihlédnutím k obecnému zákazu zneužití práva podle § 56a obch. zák.) jsem názoru, že komanditistovi musí být umožněna účast na shromáždění společníků rozhodujících o jeho vyloučení, avšak že je zbaven svého hlasovacího práva a k jeho hlasům se pro tyto účely nepřihlíží.

Druhou otázkou v daném kontextu je, je-li přípustné, aby společníci rozhodli o vyloučení i tehdy, jestliže komanditista splní svou povinnost sice po uplynutí lhůty, avšak ještě přede dnem vlastního rozhodnutí o vyloučení (popř. ještě v den rozhodování). Podle všeho v takovém případě již komanditistu vyloučit nelze, neboť by se nutně příčilo pravidlům dobrých mravů a ekvity vyloučit osobu, která svou povinnost pozdě, leč přece splnila. Ostatně základním účelem § 113 odst. 4 obch. zákoníku je ochrana práv a oprávněných zájmů společnosti, který ovšem (jakkoliv opožděným) splacením vkladu pomíjí, a tím i odpadá relevantní důvod pro vyloučení komanditisty.¹⁹⁾

Principu ekvity a rovnosti společníků ovšem odpovídá, že nelze vůči jednomu komanditistovi kaduční řízení vést a vůči jinému nikoliv.²⁰⁾ Bude-li jednou kaduční řízení zahájeno, pak se tak musí stát vůči všem, kteří své povinnosti nedostáli. To samozřejmě neznamená, že by společníci nemohli jednoho vyloučit, a druhého nikoliv, bude-li mít v řadách rozhodujících společníků více přátel než prvý.

Je přitom dovoleno vyloučit ze společnosti i jediného jejího komanditistu. Zákon tu po dobu šesti měsíců toleruje skutečnost, že společnost může být i bez jediného komanditisty.

Okamžikem přijetí usnesení je vyloučení účinné, pokud společníci v rozhodnutí nestanovili pozdější okamžik účinnosti. Účinky vyloučení jsou:

a) komanditista pozbývá svého podílu; tím však nezaniká jeho ručení za splacení vkladu nabyvatelem podílu (§ 150 odst. 2 obch. zák.),

b) uvolněný podíl přechází do majetku společnosti, která je povinna s ním naložit ve lhůtě a způsobem stanoveným v § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku,

c) bývalému komanditistovi vzniká nárok na vypořádací podíl.

Zrušení účasti komanditisty ve společnosti rozhodnutím soudu

Účast komanditisty ve společnosti může být též zrušena rozhodnutím soudu, který rozhoduje v nesporném řízení podle § 200e obč. soudního řádu. Příslušným k rozhodnutí ve věci je krajský soud, který je rejstříkovým soudem společnosti [§ 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř.].

Dojde-li k ukončení členství ve společnosti, zaniká společnický poměr dnem právní moci rozhodnutí soudu. Soud v této věci rozhoduje usnesením; členství ve společnosti však zaniká (bez zřetele k vykonatelnosti rozhodnutí) až právní mocí usnesení.²¹⁾ Zrušení účasti komanditisty má jinak tytéž účinky, jako vyloučení společníka v kadučním řízení.

V úvahu připadají dvě varianty zrušení účasti komanditisty soudem, a to vyloučení společníka a dobrovolné zrušení účasti.

Pro vyloučení komanditisty soudem se použije § 149 obch. zákoníku. Jde o určitou obdobu kadučního řízení, byť se soudní ingerencí. Jestliže komanditista porušuje své povinnosti, může se společnost domáhat jeho vyloučení u soudu. To ovšem vyžaduje splnění určitých podmínek.

Jimi je především závažné porušení povinností komanditistou. Musí dále jít o porušení povinností, nikoliv o pouhé nevyužívání práv. Porušením povinností je přitom jednání protiprávní, které je v rozporu se zákonem a společenskou smlouvou, které je závažné, tj. jednání je opakující se, trvající nebo velmi vysoké intenzity. Soudní praxe ovšem (v obsahově analogických situacích u s. r. o.) volí silně restriktivní přístup a v konkrétním případě výše uvedený důvod nebyl uznán za dostatečný pro vyloučení, protože sice šlo o porušení závažné, ovšem nikoliv trvající nebo opakované, nýbrž jednorázové.²²⁾ Taková interpretace není ovšem správná, neboť spíše než k účelu a smyslu zákona přihlíží k jeho formálnímu znění.

K plnění povinností musí být komanditista vyzván a na možnost vyloučení musí být písemně upozorněn. Přitom mu musí být ponechán i dostatečný prostor, zejména časový, aby poté, co byl vyzván k plnění povinností, mohl toto fakticky začít realizovat.²³⁾ Jestliže komanditista nebude písemně upozorněn na možnost vyloučení, pak není možné. Vyloučení musí společnost navrhnout u soudu a jakožto navrhovatel nese též důkazní břemeno.²⁴⁾ Konečně s podáním návrhu na vyloučení komanditisty musejí souhlasit společníci, jejichž vklady představují alespoň 50 procent základního kapitálu.²⁵⁾ Rozhodování se patrně účastní jak komplementáři, tak komanditisté, neboť ze zákona nelze dovodit, že by rozhodovali jen jedni nebo druzí. Tím ovšem není vyloučeno, že bude některý, popř. i všichni komplementáři vyřazeni z rozhodování, nebudou-li mít podle společenské smlouvy žádné vklady, neboť požaduje-li zákon souhlas společníků majících vklady alespoň ve výši 50 procent základního kapitálu, pak se nezohledňují hlasy těch z nich, kteří žádné vklady nemají. Ustanovení § 97 odst. 2 a 3 obch. zákoníku tu nelze použít.

Pro účely zjištění, zda je zákonný příkaz souhlasu společníků, jejichž vklady dosahují alespoň 50 procent základního kapitálu dodržen, se - podle § 127 odst. 5 písm. b) obch. zákoníku in fine - nepřihlíží k vkladu komanditisty, jehož se týká rozhodnutí, zda bude návrh na jeho vyloučení podán, či nikoliv.

Lze přitom podat návrh na vyloučení i tehdy, má-li společnost pouze jediného komanditistu.

Druhým způsobem skončení členství komanditisty ve společnosti je zrušení jeho účasti ve společnosti rozhodnutím soudu, pokud na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval (§ 148 odst. 1 obch. zák.). Účelem tohoto ustanovení je umožnit komanditistovi, který nemůže podat výpověď ze společenské smlouvy ani jinak pozbýt svého podílu, aby mohl společnost opustit a nemusel v ní setrvávat proti své vůli. (Není totiž nijak vyloučeno, že ostatní společníci mu nebudou z vysloveně šikanózních důvodů chtít umožnit, aby ukončil svou účast. Pak by nucené setrvávání společníka ve společnosti bylo neodůvodněnou šikanou, resp. podle povahy věci nepřiměřenou tvrdostí.)

Důkazní břemeno ve věci má ovšem navrhovatel - komanditista, který chce společnost opustit. Návrh na ukončení účasti ve společnosti přitom musí směřovat proti společnosti samé, nikoliv vůči ostatním společníkům.²⁶⁾

Je však třeba též chránit zájmy společnosti před případným svévolným jednáním komanditisty. Pro tento případ zákon omezuje možnost ukončení účasti pouze na ty případy, kdy nelze po komanditistovi spravedlivě požadovat setrvání ve společnosti. Toto vymezení je značně široké, zákon ponechává prostor pro úvahu soudu v zájmu spravedlivého posouzení. V praxi bude vždy záležet na okolnostech toho kterého konkrétního případu. Soud tímto vymezením není vázán.

V konkrétním případě už bylo judikováno,²⁷⁾ že pokud nedošlo k realizaci předmětu podnikání společnosti dohodnutého ve společenské smlouvě, a tím i k naplnění účelu existence společnosti, anebo výkon práv a povinností společníka byl ostatními znemožněn, je to důvodem pro zrušení účasti společníka podle § 148 odst. 1 obch. zákoníku. Rovněž je důvodem pro zrušení účasti společníka stav, kdy společnost sama hrubě porušuje své povinnosti vůči společníkovi, anebo porušují-li své povinnosti ostatní společníci právě na úkor navrhovatele.²⁸⁾

Soud však v řízení musí dbát nejen zájmů navrhovatele, nýbrž i společnosti samé tak, aby nedošlo k neúměrnému zásahu do jejích vnitřních záležitostí. Bylo přitom judikováno, že pouhá účast navrhovatele v řádně fungující společnosti, z níž neplynou žádné povinnosti společníka, nemůže sama o sobě způsobovat stres vedoucí k zhoršení společníkova zdravotního stavu.²⁹⁾ Obdobně tak nebyl v zahraničí za dostatečný důvod ke zrušení účasti společníka ve společnosti shledán hospodářský úpadek společnosti, a to bez ohledu na to, zda dosud existuje omezené ručení společníka za závazky společnosti.³⁰⁾

Ukončení účasti komanditisty změnou společenské smlouvy

Komanditista může konečně též ukončit svou účast ve společnosti dohodou všech společníků. Většinové rozhodnutí tu vzhledem k zvláštní zákonné úpravě není možné (§ 149a obch. zák. in fine). Tato dohoda musí mít písemnou formu a podpisy všech musejí být úředně ověřeny. Dnem účinnosti dohody:

a) zaniká účast komanditisty ve společnosti, tím však nezaniká jeho ručení za splacení vkladu nabyvatelem podílu (§ 150 odst. 2 obch. zák.),

b) uvolněný podíl přechází do majetku společnosti, která je povinna s ním naložit ve lhůtě a způsobem stanoveným v § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku, a

c) bývalému komanditistovi vzniká nárok na vypořádací podíl.

Naložení s uvolněným podílem komanditisty

Zánikem členství komanditisty jeho podíl nezaniká, nýbrž přechází do majetku společnosti a ta je povinna s ním naložit (analogicky podle § 93 odst. 4 obch. zák. postupem podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku.³¹⁾ Nelze ovšem přehlížet, že toto pojetí není jediné možné. Patrně by bylo šlo argumentovat analogií s podílem komplementáře, že ten zaniká bez náhrady. Tím by se ovšem nutně otvíraly dveře řadě nejrůznějším dalším problémům, a to především, by tím nutně do značné míry ztrácel smysl odkaz v § 93 odst. 4 obch. zákoníku.³²⁾

Jestliže tedy zanikne účast komanditisty ve společnosti, připadá do majetku společnosti jeho uvolněný podíl. Práva a povinnosti komanditisty s podílem spojená, jež jsou jeho součástí, nezanikají splynutím, avšak společnost není oprávněna je vykonávat. Tento stav však nemůže trvat příliš dlouhou dobu; zákon připouští jako maximální dobu, kdy může společnost mít v majetku vlastní podíl, lhůtu šesti měsíců.

Společnost je povinna s podílem naložit jedním ze stanovených způsobů. Při tom se postupuje přiměřeně podle kogentního § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku. V daném kontextu ovšem vzniká zcela zásadní výkladový problém, a to, je-li tento postup možný i v případě, že ve společnosti již není žádný komanditista, anebo je-li podmínkou postupu podle těchto zákonných ustanovení skutečnost, že ve společnosti ve chvíli, kdy nabude vlastní podíl, zůstává stále ještě alespoň jeden komanditista.

Podle mého soudu v těchto specifických případech povinnost účasti dalšího komanditisty ve společnosti není dána, a tudíž je možno podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku postupovat i tehdy, jestliže společnost nabyla podíl svého jediného komanditisty. Tudíž závěr je takový, že pokud v důsledku některé z výše uvedených skutečností nabude komanditní společnost svůj vlastní podíl, není nutné ihned přistupovat ke zrušení společnosti, nýbrž lze postupovat podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku.

Zákon upravuje celkem čtyři možnosti, jak může být s podílem naloženo:

a) převod podílu na některého z ostatních komanditistů anebo na extranea; o tomto vždy rozhodují všichni společníci kolektivně; převodcem podílu je společnost a smlouvu podepisuje statutární orgán;

b) na základě kolektivně přijatého rozhodnutí převezmou jednotliví společníci volný podíl poměrně podle výše svých podílů, a to za úplatu ve výši vypořádacího podílu; sporné je, mohou-li podíl převzít jen komanditisté, anebo i komplementáři; míním, že jej mohou převzít poměrně jen komanditisté, a to z důvodů uvedených, přičemž rozhodování o tomto je ovšem rozhodováním o změně společenské smlouvy podle § 97 odst. 4 obch. zákoníku, kterého se účastní i komplementáři; dnem, kdy tak bylo společníky rozhodnuto, přechází rozdělený podíl na komanditisty za podmínek společníky stanovených (toto řešení ovšem není možné, pokud by ve společnosti již žádný další komanditista nebyl);

c) rozhodnutí společníků o zrušení podílu bez dalšího; jelikož základní kapitál komanditní společnosti nesmí být nižší, než kolik činí minimální zákonná výše vkladu jednoho komanditisty (tj. 5000 Kč), je tento postup použitelný vždy, pokud po zrušení podílu ve společnosti stále zůstává alespoň jeden komanditista.

d) nepřistoupí-li společníci k žádnému z uvedených řešení, musí být přikročeno k zrušení a zániku společnosti, a to dobrovolnému [§ 68 odst. 3 písm. c) obch. zák.] nebo nucenému (§ 113 odst. 6 obch. zák.).

V tomto kontextu bylo judikováno, že marným uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty nezaniká ani povinnost společnosti k pozbytí uvolněného podílu, ani možnost tak reálně učinit. Dojde-li k převodu uvolněného podílu za situace, kdy již bylo zahájeno řízení o zrušení a likvidaci společnosti, pak za podmínky, že toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, lze převod podílu uskutečnit. Tímto dnem přestává být podíl uvolněným podílem a zaniká též možnost soudu společnost podle § 113 odst. 6 obch. zákoníku zrušit.³³⁾ Tento názor se jeví jako rozumný a lze jej akceptovat.

Specifickou je ale situace, kdy zanikla účast jediného komanditisty ve společnosti a zůstává zde jen jediný komplementář. Ten pak má na výběr ze dvou možností, a to buďto postupovat přiměřeně podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zákoníku, anebo ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy účast komanditisty zanikla, rozhodnout o převzetí jmění společnosti podle § 104c obch. zákoníku.

Po dobu, kdy se uvolněný podíl nachází v majetku společnosti, platí zvláštní pravidla hospodaření společnosti. Pro tyto účely zákon odkazuje na přiměřené užití § 161d odst. 2 a 3 a § 161e odst. 1 a 2 obch. zákoníku.³⁴⁾

Prvým omezením je povinnost společnosti vytvořit zvláštní rezervní fond po dobu, kdy vykazuje vlastní obchodní podíl v rozvaze, a to stejnou částkou, jakou je podíl vykazován v rozvaze. Poté, co podíl společnost pozbude, zvláštní rezervní fond zruší. Jinak zvláštní rezervní fond využít nelze. Na jeho vytvoření může společnost použít nerozdělený zisk nebo i jiné fondy, se kterými může volně manipulovat podle vlastního uvážení.

Druhým omezením je zákonný zákaz poskytování záloh, půjček a úvěrů společností při nabývání vlastních obchodních podílů, ani jiné závazky související s nabýváním podílů společnost nesmí zajišťovat. Společnost proto nesmí komukoliv poskytovat jakékoliv prostředky za účelem nabytí účasti na společnosti. Smlouva o úvěru nebo půjčce uzavřená v rozporu s tímto zákazem je absolutně neplatná. Je nerozhodné, zda by tyto prostředky byly poskytnuty za účelem smluvního nabytí podílu, anebo za účelem splacení vkladu nebo doplatku ke vkladu. To platí jak při vlastním plnění z těchto smluv, tak i při poskytnutí záloh. Plnění, které by příjemce získal z neplatných smluv o úvěru nebo půjčce, by bylo bezdůvodným obohacením podle § 451 a násl. obč. zákoníku.

Rovněž tak je zakázáno jakékoliv zajištění závazků ze strany společnosti, které souvisejí s nabytím jejích podílů. Jestliže zákon hovoří o zajištění závazků, rozumí se tím nejen ty instituty, které právní úprava označuje za zajišťovací, nýbrž i takové, které fakticky k tomuto účelu slouží.³⁵⁾

Ve světle výše řečeného se jako zcela správné jeví překonání aplikace ustanovení o společnosti s ručením omezeným na komanditisty,³⁶⁾ jakož i posílení osobního charakteru této formy obchodní společnosti. Rovněž sjednocení režimu zániku účasti ve společnosti pro obě kategorie společníků a zákaz převoditelnosti podílu komanditisty³⁷⁾ je rozumná. Dosavadní úprava v tomto směru vcelku zbytečně komplikuje život společnosti i jejím společníkům a oslabuje tak zájem podnikatelské veřejnosti o využití této formy obchodní společnosti, což je zjevně kontraproduktivní.

Poznámky:

¹⁾ Např. Eliáš, K.: Kurs obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 1998, s. 82.

²⁾ Např. § 15 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

³⁾ V souvislosti s obchodními společnostmi se obvykle hovoří o "účasti společníka", zatímco výraz "členství" se obvykle rezervuje pro družstva. Takové schematické škatulkování je však nutně umělé a zavádějící, když i družstva jsou podnikatelskými soukromoprávními korporacemi. Proto v (mj. i v zájmu zamezení stylistické plochosti) používám oba výrazy promiscue.

⁴⁾ V úvahu připadá i třetí způsob dělení, a to na způsoby, kterými zaniká členství obou druhů společníků, a na způsoby, kterými zaniká jen účast komplementářů.

⁵⁾ Je ovšem nejasné proč, když např. při zániku členství komanditisty v důsledku postižení podílu výkonem rozhodnutí se zvlášť nezapisuje; zapisuje se pouze zánik členství jako takový.

⁶⁾ Je skutečností, že v důsledku tohoto výkladu může po určitou dobu (maximálně šestiměsíční) nastat situace, kdy ve společnosti nebude žádný komanditista, což je v rozporu s § 93 odst. 1 obch. zák. Nelze ovšem přehlédnout, že zákon takovou situaci nejméně ve třech případech předvídá a toleruje ji v případě, že zanikne účast všech komanditistů, mohou se komplementáři dohodnout podle § 103 na změně právní formy kom. společnosti (přitom zde není žádný výslovný časový limit); jediný pozůstalý komplementář může podle § 104c obch. zák. rozhodnout o převodu jmění na svou osobu ve lhůtě tří měsíců, co zůstal jediným společníkem společnosti; a vstupuje-li zrušená společnost do likvidace, může mít i po dosti dlouhou dobu jen jediného pozůstalého společníka.

⁷⁾ Do doby vyplacení vypořádacího podílu je společnost v prodlení, a je proto za tuto dobu povinna platit úroky z prodlení podle § 369 obch. zák.

⁸⁾ Nikoliv nahradit, jak zákon nepřesně stanoví.

⁹⁾ Zánik účasti ve společnosti nastává podle všeho až dnem právní moci usnesení, nikoliv dnem jeho vykonatelnosti. Pokud by totiž prvoinstanční soud zamítl návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku, avšak po odvolání toto rozhodnutí odvolací soud zrušil - např. pro neexistenci stavu úpadku společníka -, pak by to v praxi znamenalo, že dnem vykonatelnosti prvoinstančního rozhodnutí účast společníka ve společnosti zanikla, avšak dnem právní moci rozhodnutí odvolacího soudu se opět obnovila; to ovšem nelze akceptovat.

¹⁰⁾ Není vyloučeno, že by mohlo být již pravomocné rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu zrušeno např. v dovolacím řízení. V takovém případě účast společníka ve společnosti nezanikla a ten je povinen společnosti vrátit prostředky přijaté z titulu nároku na vypořádací podíl.

¹¹⁾ Zjevně nesprávné je tvrzení v důvodové zprávě k novele obch. zák. č. 30/2000 Sb. (čl. III. body 1 až 10), že povinnost nahradit vypořádací podíl společnosti dopadá na povinného. Přece nebude povinný hradit příslušné plnění, jestliže soud zastavil výkon rozhodnutí z některého z důvodů uvedených v § 268 o. s. ř. Výkon rozhodnutí se zastavuje přece tehdy, je-li tu některá ze zákonných překážek provedení již nařízeného výkonu rozhodnutí. To ovšem nelze klást k tíži povinného. Naopak, oprávněný tu ztrácí nárok na již přijaté plnění, které je povinen vrátit, jinak jde o jeho bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl. obč. zák.

¹²⁾ Oprávněný sice může učinit v tomto směru podnět, tím však exekutor není nijak vázán.

¹³⁾ Pokud návrh dojde exekutorovi, je tento povinen jej postoupit soudu.

¹⁴⁾ Např. Eliáš, K.: Kurs obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 1998, s. 91; Pelikánová, I., Přibyl, Z. in Pelikánová, I. a kol.: Obchodní právo, 1. díl, 2. vydání, Codex Bohemia, Praha 1998, s. 283; aj.

¹⁵⁾ Např. Pokorná, J. in Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol.: Kurs obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé, 4. vydání, C: H. Beck, Praha 2003, s. 151.

¹⁶⁾ Caducus - latinsky ten, který padl nebo klesl.

¹⁷⁾ Lhůta běží ode dne, kdy byla výzva společníkovi doručena, neboť projev vůle je vůči nepřítomné osobě účinný od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 obč. zák.).

¹⁸⁾ Jak dotčený komanditista, tak i společnost sama je stanovenou lhůtou vázána.

¹⁹⁾ Tento názor - byť pro oblast práva s. r. o. - akceptoval i NS ČR (stran k. s. nebyl - alespoň pokud je mi známo - dosud žádný judikát vydán). Srov. usnesení NS ČR sp. zn. 1 Odon 132/97 ze dne 20. 4. 1998 in. Soudní judikatura - rozhodnutí soudů ČR č. 16/1998, s. 376 a násl.

²⁰⁾ Srov. k tomu shodnou argumentaci in: Patsch, H., Nesý, P. C., Kozáková, A.: Společnost s ručením omezeným, V. Linhart, Praha 1934, s. 263.

²¹⁾ K důvodům srov. Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným, Komplexní pohled na s. r. o., ASPI Publishing, Praha 2002, s. 208.

²²⁾ Rozsudek KOS v Brně sp. zn. 29/10 Cm 577/93 ze dne 15. 2. 1995 in: Soudní rozhledy č. 4/1995, s. 89.

²³⁾ Srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 Cmo 110/96 ze dne 15. 2. 1996, Právní rozhledy č. 8/1996, s. 372 a násl.

²⁴⁾ Rozsudek KOS v Brně sp. zn. 29/10 Cm 619/93 ze dne 4. 5. 1995 in: Soudní rozhledy č. 4/1995, s. 89.

²⁵⁾ Jistou pochybnost by mohla vyvolat otázka, zda se použije § 149 obch. zák., které vyžaduje 50procentní podíl na základním kapitálu, nebo § 90 odst. 1 obch. zák., které vyžaduje jen 50procentní podíl na společnosti. Vzhledem k tomu, že jde o vyloučení komanditisty, připadá tu vzhledem k § 93 odst. 4 obch. zák. spíše aplikace § 149 obch. zák.

²⁶⁾ Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 Cmo 96/96 ze dne 31. 1. 1996 in: Právní rozhledy č.7/1996, s. 336 a násl.

²⁷⁾ Rozsudek KOS v Brně sp. zn. 29/10 Cm 33/93 ze dne 22. 2. 1995 in: Soudní rozhledy č. 4/1995, s. 89 (a Právní praxe v podnikání č. 11/1995, s. 33 a násl.).

²⁸⁾ Usnesení NS SR sp. zn. 6 Obo 128/96 in: Zo súdnej praxe č. 1/1999, s. 15 a násl.

²⁹⁾ Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2084/2000 ze dne 3. 1. 2001 in: Balák, F., Púry, F. a kol.: Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 1, C. H. Beck, Praha 2001, s. 17 a násl.

³⁰⁾ Rozsudek NS SR sp. zn. 2 Obo 179/2000 in: Zo súdnej praxe č. 5/2001, s. 110 a násl.

³¹⁾ Shodně viz pozn. č. 1, s. 91.

³²⁾ Konstrukce, podle niž se na komanditní společnost použijí ustanovení o veřejné obch. společnosti vždy, není-li zákonem výslovně stanoveno něco jiného, není nijak zvláštní, resp. výjimečná. Stejnou konstrukci (§ 198) obsahovala Osnova československého obchodního zákona z roku 1937. Dnes ji obsahuje ve světě např. francouzský obchodní zákoník z roku 2001 (čl. L 222-2) aj. Užití ustanovení o společnících společnosti s ručením omezeným na komanditisty však nemá ve světě obdobu - vyjma Slovenska, které však vychází ze stejného základu, tj. z bývalého federálního obch. zák.

³³⁾ Srov. k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 783/2000 ze dne 14. 12. 2000 in: Právní rozhledy č. 12/2001, s. 620 a násl.

³⁴⁾ Aplikace těchto předpisů na komanditní společnost je iracionální a značně diskutabilní. Jde o zde o (poněkud tristní) důsledek normativních zákonných odkazů.

³⁵⁾ Shodně Dědič, J. in Dědič, J., Kříž, R., Štenglová, I.: Akciové společnosti, 4. vydání, C. H. Beck, Praha 2001, s. 121.

³⁶⁾ Důvodová zpráva k § 133 až § 147 návrhu nového obch. zákona (podle stavu k 10. 6. 2003).

³⁷⁾ Viz § 95 odst. 5 návrhu nového obch. zákona (podle stavu k 10. 6. 2003).

Tomáš Dvořák
PF Západočeské univerzity, Plzeň