Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel bylo v prvorepublikovém Československu jako obecně povinné zavedeno již zákonem č. 81/1935 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly.

Podle § 56 byl držitel motorového vozidla zapsaného v rejstříku československých motorových vozidel a držitel vozidel, jemuž byly přiděleny rejstříkové značky, povinen pojistit sebe, popř. jinou osobu, jež provozuje vozidlo s jeho vědomím na vlastní účet a nebezpečí, proti následkům odpovědnosti z provozu těchto vozidel, nebo složit k úhradě závazků z této odpovědnosti vznikajících kauci u úřadu, v jehož rejstříku bylo vozidlo zapsáno nebo od něhož obdržel rejstříkovou značku.

Toto pojištění přetrvalo až do počátku 50. let, kdy bylo nahrazeno tzv. zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Forma zákonného pojištění odpovídala době charakteristické centrálně řízenou ekonomikou se všemi prvky monopolního, nekonkurenčního pojištění. Výsledkem zejména podhodnocení sazeb pojistného z výslovně politických důvodů a dlouhodobým provozováním tohoto zákonného pojištění formou průběžného financování (technické rezervy byly vytvářeny až od roku 1996) vznikl deficit prostředků určených ke krytí závazků z daného pojištění ve výši 4270 tisíc korun.

ZÁKON O ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU VOZIDLA

Zásadní změna, bohužel, zbytečně dlouho odkládaná, byla provedena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), který nabyl plné účinnosti dnem 1. ledna 2000. Tím byl učiněn základní krok ve směru transformace pojistného trhu a přizpůsobení se tržním podmínkám a zvyklostem trhu Společenství. Zákon byl novelizován zákonem č. 307/1999 Sb., jehož přijetím došlo zejména k rozšíření výjimek z povinnosti pojištění odpovědnosti u vozidel se zvláštním režimem použití, zákonem č. 56/2001 Sb., který přinesl, mimo jiné zásadní změny v evidenci vozidel a zákonem č. 320/2002 Sb., který změnil správní orgán příslušný k ukládání pokut.

Po třech letech existence zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla lze konstatovat, že provedené zásadní transformační změny byly veřejností přijaty bez větších problémů. V rámci České kanceláře pojistitelů vznikla databáze pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a výměna informací mezi touto Kanceláří a Centrálním registrem vozidel přináší postupně požadované výsledky.

Od března 1999, tedy ještě před přijetím zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do současnosti působí v rámci pojištění odpovědnosti tzv. konzultační tým složený ze zástupců ministerstva financí, České kanceláře pojistitelů, ministerstva vnitra, Policie ČR a ministerstva dopravy, který průběžně řeší otázky a problémy související s daným pojištěním.

S přístupem ČR k EU bylo nutné upravit stávající zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak, aby nejpozději k tomuto vstupu byl zákon plně v souladu s komunitárním právem. Současně s tím se ukázala potřeba upravit některé části zákona s ohledem na praktické zkušenosti jeho aplikace a s ohledem na změny v českém právním řádu.

Návrh novely zákona zpracovaný ministerstvem financí byl schválen vládou a předložen k projednání poslancům.

Z pohledu komunitárního práva přinesla v dané oblasti soukromého pojištění významné změny směrnice č. 2000/26/ES - tzv. "čtvrtá motorová směrnice" - a další změny jsou očekávány v souvislosti s připravovanou "pátou" směrnicí.

Existence rozdílů mezi ustanoveními právních předpisů v členských zemích v dané oblasti pojištění jsou příčinou překážek volného pohybu osob a pojišťovacích služeb. S cílem odstranit překážky jednotného trhu Společenství byly pro danou oblast přijaty směrnice č. 72/166/EHS, č. 84/5/EHS, č. 90/232/EHS, č. 90/618/EHS a č. 2000/26/ES. Přestože v rámci systému tzv. zelených karet je zajišťováno včasné vypořádání nároků v zemi poškozené strany, i když druhá strana pochází z jiné evropské země, tento systém neřeší všechny problémy poškozeného, který uplatňuje nárok na náhradu škody v jiné členské zemi proti straně sídlící v této zemi. Důvodem je především jiný právní systém, cizí jazyk, neznámé postupy vyřizování a často přehnaně zpožděné vyřízení.

ŠKODNÍ ZÁSTUPCI

Aby bylo možné zajistit poškozenému, který utrpěl zranění nebo věcnou škodu v souvislosti s dopravní nehodou, odpovídající zacházení bez ohledu na to, kde ve Společenství k nehodě došlo, vzniká poškozeným nárok požadovat odškodnění ve svých členských zemích bydliště na škodním zástupci jmenovaném pro území členského státu poškozeného pojišťovnou, která uzavřela s osobou, která za škodu odpovídá, příslušnou pojistnou smlouvu. Takové řešení umožňuje vyřídit škody vzniklé poškozeným mimo území členských států jejich bydliště, a to postupy, které jsou jim známy.

Za tímto účelem se členským státům stanoví, aby požadovaly po pojišťovnách se sídlem na jejich území provozujících dané pojištění odpovědnosti jmenování škodních zástupců v ostatních členských státech. Ti mají shromažďovat všechny nezbytné informace týkající se nároků na náhradu škody z provozu vozidel a přijímat odpovídající kroky k vypořádání těchto nároků jménem a na účet pojišťoven, včetně výplaty pojistných plnění. Škodní zástupci by měli mít dostatečnou pravomoc k zastupování pojišťoven vůči poškozeným a rovněž zastupovat pojišťovny před třetími osobami, zejména před státními orgány daného státu nebo před soudy.

Jmenování škodních zástupců je jednou z podmínek provozování pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Kromě toho je nutné poškozeným zajistit vyřízení jejich požadavků na odškodnění bez průtahů při šetření pojišťovny. Za tím účelem se nedodržování zákonem stanovených lhůt pro vyjádření se pojišťovny ke vzneseným nárokům poškozených přísně sankcionuje. Splnění této povinnosti je podmíněno nesporností nároku. Závěr pojišťovny musí mít písemnou formu a musí obsahovat způsob stanovení výše odškodnění, resp. důvody snížení plnění nebo jeho odmítnutí.

INFORMAČNÍ STŘEDISKA

Stává se, že poškozený má problémy se zjištěním pojišťovny, u které by mohl uplatnit nárok na náhradu škody. Z důvodu odstranění těchto problémů se členským státům ukládá povinnost vytvořit informační střediska, která by zajistila, aby tyto informace byly okamžitě dostupné.

Informační střediska by rovněž měla poskytnout poškozeným informace o škodních zástupcích, měla by navzájem spolupracovat a rychle reagovat na žádosti o informace, vyžádané středisky v jiných členských zemích.

KOMPENZAČNÍ ORGÁNY

Nejmenuje-li pojišťovna škodního zástupce nebo zřetelně zdržuje vypořádání nároků nebo nelze-li identifikovat příslušnou pojišťovnu, jsou členské státy povinny vytvořit kompenzační orgány, které poskytují náhradní plnění.

Ty by se měly omezovat na ty případy, kdy pojišťovna nesplní své povinnosti navzdory hrozícímu uložení pokuty.

LIMITY POJISTNÉHO PLNĚNÍ

Diskuse je vedena i v souvislosti s tzv. pátou motorovou směrnicí, a to zejména s ohledem na potřebu zvýšit limity pojistného plnění a v souvislosti s rozsahem pojistné ochrany. Jak se ukazuje, stávající limit pro škody na zdraví a usmrcením ve výši 350 tisíc eur pro jednotlivou oběť, resp. 500 tisíc eur v případě více obětí a 100 tisíc eur při škodě na věci, resp. 600 tisíc eur v případě škody na zdraví a věci, jsou nízké a je nezbytné jejich navýšení.

Budeme-li brát v úvahu dopad inflace na stávající částky od schválení direktivy v roce 1984, vypadaly by údaje následovně: úrazy - 605 500 eur v případě jediné oběti a 865 000 eur v případě více než jedné oběti; poškození majetku - 173 000 eur na pojistnou událost; úraz a poškození majetku - 1 038 000 na pojistnou událost.

I když diskuse ještě nekončí, lze s určitostí říci, že pro škodu na zdraví nebo usmrcením nebudou tyto limity nižší než jeden milion eur a 500 tisíc eur pro věcné škody s automatickým navyšováním v důsledku inflace.1) Částky by tak měly být pravidelně přezkoumány, aby vzaly v úvahu změny Evropského indexu spotřebních cen, který zahrnuje všechny členské státy a je publikován Eurostatem.

První přezkoumání by mělo proběhnout za pět let od vstoupení páté motorové směrnice v platnost s následným přezkoumáním každých pět let. Návrh předpokládá, že částky budou automaticky zvyšovány o výše zmíněný index spotřebitelských cen a zaokrouhleny nahoru na násobek 10 000 eur. Evropská Komise zajistí publikaci upravených částek v Úředním listu ES.

Změna limitů pojistného plnění provedená předmětnou novelou zákona je reakcí na diskusi v rámci přípravy páté motorové směrnice ES. Stávající limity pojistného plnění (§ 3 odst. 4), zejména limit pro věcné škody a ušlý zisk ve výši pěti milionů korun, se ukazují jako nízké, značná část pojistných smluv je navíc sjednávána s limity pojistného plnění přesahujícími zákonem stanovené spodní hranice.

Navržené částky 35 milionů korun pro škody na zdraví nebo usmrcením a 18 milionů korun pro věcné škody jsou přibližným přepočtem kurzu Kč a eur tak, aby při vstupu ČR do EU splňovaly stanovená kritéria.

NAVÝŠENÍ SAZEB POJISTNÉHO

Na veřejnost často pronikají informace, že navýšení limitů pojistného plnění je přímým důvodem ke zvyšování pojistného. Taková informace je velmi zkreslená, neboť základním důvodem pro navýšení sazeb pojistného je nepříznivý vývoj v počtu a celkové výši škod v daném pojištění, popř. nárůst režijních a správních nákladů pojišťovny.

Počet škod převyšujících výši limitu pojistného plnění je v daném pojistném odvětví nízký a na samotný škodný průběh, tedy na výši sazby pojistného, nemá zásadní význam. Podle našeho odhadu lze tento důsledek kvantifikovat nejvýše desetiprocentním nárůstem stávající sazby pojistného, a to pouze u těch pojistných smluv, kde byl sjednán zákonem stanovený limit pojistného plnění.

To platí obdobně o povinnosti stávajících pojišťoven uhradit deficit prostředků z bývalého zákonného pojištění (§ 29 zákona). Po třech letech existence pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy po úhradě většiny věcných škod a znalosti v podstatě všech škod vzniklých v době zákonného pojištění, již není důvod k "překvapivým zvratům".

Sazeb pojistného se týká i právní úprava regulující minimální a maximální hranici pojistného. Ta je dnes již překonána a byla částečně odůvodnitelná pouze v době náběhu nového systému provozování daného pojištění. Ukázalo se, že tržní principy působí od počátku transformace, neboť všichni soutěžitelé se ve výši sazeb pojistného pohybovali při spodní hranici minima stanovovaného Českou kanceláří pojistitelů.

Proto by stávající znění mělo být nahrazeno ustanoveními, jejichž cílem je zabezpečit stanovování výše pojistného odpovídajícími pojistně matematickými metodami, přičemž by bylo povinností pojistitele zohlednit ve výši pojistného dosavadní škodný průběh pojištění.

Plnění těchto povinností pak podléhá kontrole dozorčího orgánu v pojišťovnictví. Česká kancelář pojistitelů by tak dále mohla pouze pro potřeby svých členských pojišťoven a orientaci spotřebitelů uveřejňovat průměrné roční pojistné pro jednotlivé kategorie vozidel počítané na základě statistických dat získaných od svých členských pojišťoven. Takové sazby pak mohou mít jen informativní charakter.

ÚZEMNÍ ROZSAH POJIŠTĚNÍ

Vstup ČR do EU se odráží i na územním rozsahu pojištění odpovědnosti. Odpovědnost z provozu vozidel musí být pojištěna tak, aby se toto pojištění vztahovalo na celé území ES bez ohledu na to, na kterém území vozidlo do ES vstoupilo, po celou dobu jeho pobytu na území ES a za jedno pojistné. To platí nejen pro tuzemská vozidla, ale i pro vozidla s obvyklým stanovištěm na území třetích států.

Byla-li škoda způsobena na území některého členského státu, řídí se poskytování náhrady škody právní úpravou členského státu, na jehož území byla škoda způsobena. Je-li pro poškozeného výhodnější rozsah pojištění daný pojistnou smlouvou, pak se postupuje podle této smlouvy. Novelou zákona se v souladu s komunitárním právem současně řeší i příslušnost národní kanceláře, resp. garančního fondu, došlo-li ke škodě na území, na které se nevztahuje působnost žádné národní kanceláře pojistitelů.

S tímto ustanovením souvisí i nově navrhované ustanovení (§ 17 odst. 2), které v souladu s komunitárním právem omezuje kontrolní činnost Policie ČR při vstupu cizozemských vozidel na naše území. Vozidla, která mají své obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, nejsou kontrolována z důvodu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vozidla s obvyklým stanovištěm na území třetích států, která na naše území vstupují z území jiného členského státu, jsou pak z hlediska pojištění odpovědnosti kontrolována namátkově.

Poněkud jiný režim je u osob a vozidel z ES. Jejich odpovědnost z provozu vozidla je kryta jiným způsobem než pojištěním (obdoba naší výjimky z pojištění odpovědnosti § 5), nebo není kryta vůbec.

ŠETŘENÍ ŠKODNÉ UDÁLOSTI

Stávající úprava § 9 odst. 3 zákona je obdobou § 797 odst. 3 obč. zákoníku. Smyslem bylo stanovit pojišťovně povinnost zahájit bezodkladně šetření škodné události, jakmile se o ní dozví a povinnost poskytnout poškozenému úhradu prokázaných nároků nebo přiměřenou zálohu, jestliže o ní písemně požádal a není-li možné toto šetření ukončit do jednoho měsíce ode dne, kdy byla škoda pojišťovně nahlášena.

Na první pohled se může zdát, že jednoměsíční lhůta pro jednání pojistitele ve věci nahlášené škodné události je vhodným nástrojem pro její rychlé vyřízení pojišťovnou, skutečnost bývá často jiná. Navíc částečné plnění nebo poskytnutí zálohy je vázáno na písemnou žádost poškozeného.

Nově formulované ustanovení vychází z čl. 4 odst. 6 čtvrté motorové směrnice a jednoznačně stanoví pojistiteli povinnost do tří měsíců od oznámení vzniku škodné události buď poskytnout pojistné plnění, není-li sporu o povinnosti pojistitele plnit z této škodné události, nebo poškozenému písemně sdělit, proč došlo ke krácení jím vznesených nároků na náhradu škody, nebo proč pojistitel odmítá plnit. Nesplnění takové povinnosti pak má za následek odpovídající sankci spočívající v navýšení částky, kterou je pojistitel povinen uhradit.

S touto změnou souvisí i rozšíření oprávnění pojišťovny požadovat na pojištěném (§ 6 odst. 1) náhradu vyplacené částky, jestliže nesplnil svou oznamovací povinnost vůči pojišťovně a ztíží tak možnost řádného šetření pojišťovny. Pojišťovna musí mít relevantní informace v co možná nejkratší době, aby mohla plnit své povinnosti a škodu do tří měsíců vyřídit. Právo pojišťovny na náhradu vyplaceného pojistného plnění se v novele zákona rozšiřuje i v souvislosti s rostoucí dopravní nehodovostí.

Ta je mj. způsobena požíváním alkoholu nebo jiných omamných nebo psychotropních látek řidiči, přičemž řada z nich se odmítá podrobit zkouškám na přítomnost těchto látek. Takoví řidiči pak - způsobí-li nehodu - ekonomicky parazitují na řádně se chovajících řidičích. Proto by pojišťovna měla mít právo na úhradu vyplaceného plnění, pokud se řidič vozidla odmítne podrobit zkoušce na přítomnost těchto látek.

SOULAD SE ČTVRTOU MOTOROVOU SMĚRNICÍ

Nově navrhovaný § 9a zavádí - podle vzoru čl. 4 čtvrté motorové směrnice - institut škodního zástupce. Cílem je zrychlit vyřizování škodných událostí vzniklých provozem vozidel s obvyklým stanovištěm v některém členském státě na území jiného členského státu, než je toto obvyklé stanoviště.

Škodní zástupce musí být vybaven dostatečnými pravomocemi k zastupování pojišťovny ve věcech náhrady škody z provozu vozidel, musí být dislokován v členském státě, pro který je jmenován, a musí být schopen vyřizovat věc v úředním jazyce členského státu, ve kterém má poškozený bydliště nebo sídlo.

České kanceláři pojistitelů se novelou zákona stanoví - v souladu s čl. 5 čtvrté motorové směrnice - povinnost vytvořit informační středisko. Na tuto povinnost se již Česká kancelář pojistitelů dlouhodobě připravuje, o čemž svědčí její informační internetová služba (www.ckp.cz), která již dnes umožňuje poškozeným získat k určitému datu informaci o pojišťovně, která sjednala pojištění odpovědnosti k určitému vozidlu identifikovanému podle registrační značky.

Databáze je účelné využít ve prospěch spotřebitele i při odhalování pojistných podvodů souvisejících s provozem vozidel. Jde o významné snížení pojistných plnění, tedy i o snížení tlaku na výši pojistného.

Stejně tak se v souladu se s čl. 6 čtvrté motorové směrnice zavádí institut tzv. náhradního plnění, které je poskytováno poškozenému z garančního fondu, nesplnila-li pojišťovna povinnost vyřídit škodnou událost do tří měsíců od jejího nahlášení (§ 9 odst. 3) nebo neustanovila škodního zástupce (§ 9a). Náhradní plnění se poskytuje na základě žádosti poškozeného, pokud již nebylo zahájeno soudní řízení v dané věci.

Česká kancelář pojistitelů je povinna tuto žádost vyřídit do dvou měsíců od jejího podání. V rozsahu, v jakém tato kancelář škodu nahradila, jí vzniká právo na náhradu vyplacené částky náhradního plnění proti stejné instituci v členském státě pojišťovny nebo její pobočky, která uzavřela příslušnou pojistnou smlouvu.

Obdobně je poskytováno náhradní plnění občanům ČR, kterým byla způsobena škoda v jiném členském státě a nelze-li zjistit vozidlo, jehož provozem byla způsobena škoda nebo do dvou měsíců nelze zjistit příslušnou pojišťovnu. Neplnění povinností Českou kanceláří pojistitelů nebo pojišťovnou je pak přísně sankcionováno v souladu s požadavky čtvrté motorové směrnice.

ZMĚNY VYVOLANÉ PRAXÍ

K dalším změnám zákona dochází na základě dosavadních zkušeností s jeho praktickou aplikací. Tak se např. rozšiřuje okruh osob oprávněných oznámit pojišťovně změnu vlastníka vozidla jako důvod zániku pojištění. Zánik pojištění z důvodu změny vlastníka vozidla bývá často předmětem laické kritiky, neboť k zániku dochází podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona teprve dnem, kdy byla pojistiteli oznámena změna vlastníka vozidla. Řada pojistníků však na tuto povinnost zapomíná a zbytečně dochází ke vzniku množného pojištění se všemi finančními důsledky pro pojistníka.

Pojištění však nemůže zanikat již samotnou změnou vlastníka, neboť pojišťovna, pokud by se o této změně nedozvěděla, by nadále kalkulovala s tímto pojištěním, přičemž by již ve skutečnosti neměla právo na pojistné. Větší množství případů by pak zcela zkreslilo skutečný průběh pojištění a ohrožovalo by stabilitu pojišťovny. Navíc povinnost platit pojistné po celou dobu, po kterou byl držitel vozidla zapsán v evidenci vozidel, stanovená předcházející právní úpravou zákonného pojištění dané odpovědnosti, by byla neodůvodnitelná a v konečných důsledcích se stejně ukázala jako neúčinná. Svědčilo o tom i značné množství vozidel vedených v evidenci, často již neexistujících, za které nebylo placeno pojistné v zákonném pojištění.

Zánik pojištění v důsledku neplacení pojistného se sjednocuje s navrhovanou úpravou pojistné smlouvy (viz § 20 návrhu zákona o pojistné smlouvě).

S ohledem na kogentnost a taxativnost celého § 12 odst. 1 bylo pro právní jistotu nezbytné doplnit i důvody zániku pojištění vyplývající z obecných ustanovení obč. zákoníku týkajících se zániku závazků, a to dohodou (§ 570 obč. zák.) nebo uplynutím doby, na kterou byla práva a povinnosti smluvně omezeny (§ 578 obč. zák.), tj. na dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno.

Důležité změny byly provedeny v evidenci pojištění odpovědnosti (§ 15). Při výměně informací mezi Kanceláří a pojišťovnou se stanoví pojišťovně jednoměsíční lhůta pro oznámení Kanceláři vzniku, změny nebo zániku pojištění. Dnešní absence této lhůty umožňuje pojišťovnám oznamování těchto skutečností prodlužovat, z čehož vznikají problémy při výměně dat mezi Českou kanceláří pojistitelů a Centrálním registrem vozidel zaměřené na zjišťování plnění povinností stanovených zákonem.

Navrhovaná úprava dále zjednodušuje stávající formulaci a odstraňuje neodůvodněnou tvrdost spočívající v povinnosti vyřadit vozidlo z evidence, nebyla-li splněna povinnost pojištění v případě změny vlastníka podle odst. 6. Pokud totiž pojistná smlouva byla sjednána později než ve 14denní lhůtě, není důvodu vozidlo vyřazovat z evidence, ale za toto prodlení je dostatečné, pokud evidenční orgán udělí odpovídající pokutu za porušení zákona.

Zásadní změna byla také provedena ve vztahu k přestupkům a vychází z dlouhodobého záměru ministerstva vnitra a vlády. Úprava skutkových podstat přestupků a sankce za jejich spáchání jsou tak přeneseny z přestupkového zákona do právní normy, ke které mají přímý vztah. V našem případě do zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

Projednávání a příslušnost orgánu k jejich projednávání a ukládání sankcí se bude řídit zákonem o přestupcích. S ohledem na specifičnost těchto přestupků se odlišně od zákona o přestupcích stanoví lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupky (u fyzických osob) a jiné správní delikty (právnické osoby) a místní příslušnost orgánu příslušného k jejich projednávání. S cílem motivovat správní orgány, které ukládají pokuty za přestupky na úseku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (většinou obce s rozšířenou působností), k výkonu této přenesené působnosti (viz § 26a), se výnos pokut stává příjmem těchto správních orgánů, v případě blokových pokut ukládaných Policií ČR jde o příjem státního rozpočtu.

Dále dochází k některým zpřesňujícím úpravám v závislosti na připomínkách Evropské komise k současnému zákonu a na vývoji národní právní úpravy v oblasti provozu silničních vozidel. Zcela novými pojmy jsou "členský stát" a "území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště", které jsou nezbytné zejména pro případy související s pohybem vozidel v rámci Společenství. Na rozdíl od stávající právní úpravy se do pojmu vozidlo řadí i trolejbus, který je v EU považován za motorové, nikoliv drážní, vozidlo. Proto musí spadat i do daného pojištění odpovědnosti.

Stávající formulace výluky hrazení škod mezi manželi či členy společné domácnosti sice umožňuje hradit škodu na zdraví či usmrcením, ale v případě podnikatelů nedovoluje hradit ušlý zisk. Ušlý výdělek však hrazen je a bylo tedy na místě odstranit tuto zbytečnou diskriminaci podnikatelů.

Stejně tak stávající úprava neřeší poskytnutí pojistného plnění osobě, dojde-li ke škodě střetem dvou či více vozidel ve vlastnictví jedné a téže osoby, jejichž provozovatelé jsou odlišné osoby. Protože za škodu odpovídá na prvém místě provozovatel vozidla, případně jeho řidič, je žádoucí rozsah pojištění odpovědnosti s ohledem na tyto skutečnosti upravit a střet vozidel považovat za pojistnou událost.

Pozici poškozených i pojištěných škůdců by měl zlepšit stávající projekt zjednodušující proces vyřizování škod, kdy dojde k přímé komunikaci mezi pojišťovnou nebo Českou kanceláří pojistitelů a příslušným orgánem Policie ČR, který šetří dopravní nehodu.

PLNĚNÍ POVINNOSTÍ VLASTNÍKA

Drobná změna navrhovaná v § 26 má za cíl zpřesnit určení osoby, která má plnit povinnosti vlastníka vozidla podle tohoto zákona. Jde především o plnění povinností podle § 4 a § 15 odst. 6 zákona. Jejich neplnění je sankcionováno jako přestupek. Je-li vozidlo ve spoluvlastnictví více osob, plní povinnosti stanovené zákonem ten spoluvlastník vozidla, který k tomu byl spoluvlastníky vozidla písemně pověřen. Obdobně by mělo být postupováno v případě smrti vlastníka vozidla, kdy by tyto povinnosti měl vykonávat dědic, v případě více dědiců ten, který k tomu byl ostatními dědici pověřen.

Nebyl-li nikdo pověřen, pak by měl soud učinit neodkladné opatření a ustanovit správce dědictví (viz § 170e o. s. ř.), který bude vykonávat povinnosti vlastníka vozidla. V případě zániku právnické osoby pak tyto povinnosti bude vykonávat její právní nástupce, zaniká-li tato osoba bez právního nástupce, měl by tyto povinnosti vykonávat likvidátor, je-li společnost v konkurzu, pak správce konkurzní podstaty.

Všechny nastíněné změny by měly vstoupit v platnost nejspíše 1. května 2004.

Poznámka:

1) Závěr jednání Podvýboru pro pojištění motorových vozidel Rady Evropy ze dne 25. 9. 2003.


Související