Povinnost loajality v české praxi: Lekce z ČEZu

Odborné publikace definují povinnost loajality velmi podobně, a to jako povinnost jednat při výkonu funkce bona fide v zájmu společnosti, což znamená v zájmu všech jejích akcionářů jako celku. Povinnost péče pak představuje povinnost jednat při výkonu funkce s péčí, kterou by vykonával řádný a pečlivý hospodář.²)

Zájmy zaměstnanců, věřitelů, zákazníků a dalších stakeholderů jsou přitom zajištěny většinou zákony z jiných oblastí práva než je právo obchodních společností. Pokud vedení společnosti jedná ve prospěch těchto skupin nad povinnosti dané zákony, pak za tímto jednáním musí být v konečném důsledku zájem akcionářů.

Zatímco v případě povinnosti loajality nejsou žádné pochybnosti, že tato povinnost by měla být jednoznačně vymahatelná soudně, u povinnosti péče tak jednoznačná shoda nepanuje. Důvod neochoty připustit vymáhání povinnosti péče spočívá především ve skutečnosti, že soudy jsou pak nuceny přezkoumávat a posuzovat obchodní rozhodnutí manažerů společnosti. Avšak je správné chtít, aby soud zpětně hodnotil obchodní rozhodnutí?

Vymáháním povinnosti péče tak může docházet k bezdůvodnému přenášení obchodních rizik z akcionářů na manažery. Obavy manažerů z možného postihu by pak mohly vést k dalším komplikacím - snaha manažerů vyhnout se jakémukoliv riziku, neúměrné prodlužování doby k přijetí i klíčových rozhodnutí, zvyšování nákladů na získání a zachování důkazů o jednání v souladu s povinností řádné péče.

Zkrátka a dobře by se jinými slovy dalo říci, že porušení povinnosti loajality je jakýmsi porušením čestnosti, které by mělo být sankcionováno, zatímco porušení povinnosti péče je často způsobeno pouhou neschopností a následky této neschopnosti by měli nést akcionáři jako celek.³⁾

Česká úprava povinnosti loajality je vtělena do § 66 odst. 2 obch. zákoníku ve spojení s § 567 odst. 2 obch. zákoníku. Nelze jinak, než souhlasit s tím, že česká úprava povinnosti loajality (i povinnosti péče) je nedostatečná a skrývá mnohá úskalí.⁴⁾

ČEZ - vzorová veřejná akciová společnost

I když současný český obchodní zákoník nerozlišuje mezi veřejnou akciovou společností a soukromou (uzavřenou) akciovou společností, ve vyspělých zemích je toto dělení běžné. Také připravovaný nový český obchodní zákon, který má nahradit stávající obchodní zákoník, s tímto dělením počítá.⁵⁾ Hlavním znakem veřejné akciové společnosti je, že její akcie jsou registrovány na veřejném trhu. Dále je pro veřejnou akciovou společnost typické, že má velké množství akcionářů vlastnících pouze zlomek jejích akcií.

Převažující faktický stav ve Spojených státech a ve Spojeném království je ale takový, že tyto veřejné akciové společnosti nemají vůbec kontrolního akcionáře, zatímco třeba v Německu zpravidla vedle drobných akcionářů existuje i jednoznačný kontrolní akcionář.

Společnost ČEZ, a. s. doposud přitahovala velký zájem drobných investorů, a to především z následujících tří důvodů, které ji výrazně odlišovaly od ostatních obdobných společností:

Management společnosti, sestavený během několika posledních let, dával jednoznačně najevo, že jeho posláním je jednat v zájmu všech akcionářů, a na rozdíl od jiných společností to dokazoval i činy (mj. na české poměry nezvykle vysokou informační otevřeností).

Společnost z hlediska základního kapitálu, tržní kapitalizace, obratu, počtu akcionářů i počtu zaměstnanců patří mezi největší české obchodní společnosti. Z toho vyplývá především naplnění požadavku vysoké likvidity akcií a velká pozornost médií, která snižuje náklady na monitorování společnosti (zjišťování událostí ve společnosti, jejích hospodářských výsledků, konání valných hromad, atd.).⁶⁾

Důležitou roli v rozhodování investorů hrály i takové předpoklady, že extrémní velikost a důležitost společnosti nedovolí politické reprezentaci připustit protiprávní poškozování této společnosti a jejích akcionářů, jak k tomu docházelo a dochází u spousty jiných společností s většinovým akcionářem.

Rozbor jednání dozorčí rady společnosti ČEZ

Během poslední doby však došlo k dvěma událostem, které jsou zajímavé z hlediska plnění povinnosti loajality (i povinnosti péče). První z těchto událostí bylo negativní stanovisko některých členů dozorčí rady k účasti společnosti v soutěži o hnědouhelné doly na severu Čech a druhou bylo odvolání předsedy představenstva Jaroslava Míla.

Základní otázka, která v této souvislosti vyvstala, je, nakolik bylo jednání členů dozorčí rady v souladu s povinností loajality a s povinností péče (§ 194 odst. 5 přes § 200 odst. 3 obch. zák.). Povinnost loajality (na kterou je tento článek zaměřen především) ukládá tedy členům představenstva a dozorčí rady jednat při výkonu své funkce vždy v zájmu všech akcionářů společnosti. A proto, ať jsou tito akcionáři identifikovatelní, nebo ne, ať existuje většinový akcionář, nebo nikoliv, členové těchto orgánů musejí vždy jednat tak, aby investice akcionářů byly zhodnocovány, a to všech stejně.

Z toho tedy jednoznačně plyne, že i pokud je znám rozhodující většinový akcionář, nelze jeho postavení zvýhodňovat, a to ani v případě, že tímto většinovým akcionářem je stát.

V případě negativního stanoviska některých členů dozorčí rady k účasti společnosti ČEZ na privatizaci severočeských hnědouhelných dolů, by měli být tito členové schopni zdůvodnit, v čem viděli přínos z neúčasti společnosti v soutěži a jaké myšlenkové pochody je vedly k závěru, že když se společnost soutěže vůbec nezúčastní, že tato skutečnost povede ke zvýšení akcionářské hodnoty.

Obchodní zákoník v případě sporu o porušení povinnosti péče klade důkazní břemeno na členy orgánů společnosti (§ 194 odst. 5), přičemž toto ustanovení lze patrně uplatnit u i povinnosti loajality. Pokud by členové dozorčí rady neprokázali loajalitu a péči řádného hospodáře, odpovídají za způsobenou škodu (§ 194 odst. 5). Avšak přinejmenším za některé z těchto členů dozorčí rady by v případě prokázání škody zaplatili většinu této škody patrně daňoví poplatníci (§ 66 odst. 8 a 9).

Obranou uvedených členů stěží mohou být argumenty o potřebnosti prosazování zájmů státu ve strategických odvětvích, kterým výroba elektřiny bezesporu je. K ochraně těchto strategických státních zájmů slouží speciální zákony (v tomto případě především energetický zákon), včetně úřadů zřízených na jejich základě (Energetický regulační úřad). Obdobně to platí třeba o ochraně hospodářské soutěže. Zkrátka, jde o jiná odvětví práva než je právo obchodních společností.

Podobně by členové dozorčí rady měli objasnit, jaký zájem společnosti a jejich akcionářů sledovali odvoláním Jaroslava Míla z funkce předsedy představenstva. Ano, je běžné, že špatný manažer je nahrazen dobrým, a že dobrý manažer je nahrazen ještě lepším. To však neplatí v tomto případě, kdy byl Jaroslav Míl odvolán bez jakékoliv představy o jeho nástupci. Dobře známé jsou pouze negativní dopady tohoto kroku:

- společnost se ocitla bez vrcholového manažera,

- bude mu patrně muset vyplatit odstupné,

- společnost se dostala do rozporu s atomovým zákonem, a

- bylo narušeno ovzduší důvěry a spolupráce, v důsledku čehož zaměstnanci společnosti mohou mít pocit, že i v případě vykazování velmi dobrých pracovních výsledků mohou být cynicky vyhozeni.

Naopak, pozitivní důsledky odvolání Jaroslava Míla nejsou známy.⁷⁾ Členové dozorčí rady by tedy měli akcionářům objasnit, v čem spočívají přínosy tohoto kroku pro společnost a akcionáře samotné (ve smyslu zhodnocování jejich investic).

Výhled do budoucnosti

Avšak celé dění okolo společnosti ČEZ má daleko širší dopad. Vyvstala otázka určená pro vládní politickou reprezentaci, a to jaký byl veřejný zájem na vyřazení společnosti ČEZ ze soutěže na hnědouhelné doly, když zájmem státu by mělo naopak být, aby se soutěže zúčastnilo co nejvíce zájemců, a tím by byla i cena za privatizované společnosti co nejvyšší?

Jasný důvod, proč by se soutěž měla předem omezovat a proč předem vyloučit určité soutěžící, dosud uveden nebyl. Argumentem těžko může být snaha o zabránění omezení hospodářské soutěže, neboť by případně došlo pouze k vertikálnímu spojení podniků, navíc vzájemně již na sobě závislých.

Naopak, přínos ze spojení lze spatřovat v synergických efektech, znamenající snížení nákladů pro obě strany (ČEZ i uhelné společnosti), což by v konečném důsledku mohlo být příznivé i pro všechny odběratele elektřiny.

Je otázkou, jestli se nynějších více než sto tisíc menšinových akcionářů společnosti ČEZ v dnešní době odevzdaně vyrovná s tím, že jejich investice byly poškozeny. Z toho, že výše investic českých občanů do akcií společnosti ČEZ v posledním období rostla, vyplývá, že již nejde pouze o investory, kteří získali v podstatě zadarmo několik akcií v rámci kupónové privatizace, ale že jde i o investory, kteří do akcií společnosti ČEZ investovali podstatnou část svých úspor.

Je tedy docela možné, že akcionáři společnosti budou požadovat i politickou odpovědnost vládních stran, kterou dají najevo v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Nicméně, je skutečností, že ochranu menšinových akcionářů nemá na předním místě ve svém programu žádná politická strana. Naopak, většinoví vlastníci (zpravidla soukromých) akciových společností dokáží účinně vyvinout tlak směrem k předním politikům.

Politická reprezentace se však tak i tak bude muset dříve či později zabývat otázkami efektivní správy veřejných akciových společností, a to třeba i v důsledku faktu, že stále větší část prostředků ve stáří by měla být získávána z výtěžků z penzijního připojištění. To je jasný veřejný zájem na fungování veřejných akciových společností, do jejichž akcií penzijní fondy ukládají část svěřených prostředků. Na druhé straně by všechny penzijní fondy měly všemožně podporovat kroky vedoucí ke zlepšení správy veřejných akciových společností. Jejich současná praxe investování prostředků účastníků penzijního připojištění převážně do dluhopisů přináší stále menší výnosy vzhledem k fakticky nulové inflaci a s tím souvisejícímu snižování úrokových sazeb.

Možnost investovat do kvalitních akcií bude proto pro ně stále důležitější. Pozornosti veřejnosti by tedy rozhodně nemělo uniknout chování institucionálních investorů, kteří jsou akcionáři společnosti ČEZ. Výsledky, jaké prokážou penzijní fondy a investiční společnosti při ochraně zájmů svých klientů (což je povinnost uložená i zákonem),⁸⁾ budou důležitým kritériem pro občany při výběru či změně penzijního nebo podílového fondu.

A konečně, veřejné akciové společnosti jsou důležitou součástí vyspělých ekonomik, včetně té české. Kvalitní správa těchto společností je pak také v zájmu všech občanů České republiky. Tím se značně rozšiřuje okruh osob, pro které je důležité, aby bylo se společností ČEZ nakládáno jako s veřejnou akciovou společností a nikoliv jako se státním podnikem.⁹⁾

Poznámky:

¹⁾ Pro zjednodušení se budu v tomto článku zabývat pouze akciovou společností a používat pojmy vztahující se k akciové společnosti.

²⁾ Easterbrook, F. H., Fischel, D. R.: Economic Structure of Corporate Law, 1991, s. 103, nebo Griffin, S.: Company Law, Fundamental Principles, 3. vydání, 2000, s. 248 až 249, anebo Davies, P.: Shareholder Value, Company Law and Securities Markets law: A British View in: Hopt, K., Wymeersch, E. (eds.): Company Law and Financial Markets, 2003.

³⁾ Podrobněji k tomuto tématu, včetně odkazů na další publikace viz Richter, T.: Kupónová privatizace a její vlivy na řízení a financování českých akciových společností, Disertační práce, 2002, (nepublikováno), s. 55 až 62 - dosažitelné na www.tomasrichter.cz.

⁴⁾ Viz pozn. č. 3, s. 129 až 135.

⁵⁾ Viz § 220 připravovaného obchodního zákona (verze k 7. 11. 2003, stav textu k 14. 10. 2003), viz http://juristic.zcu.cz/download/rekodifikace/obchod/par.rtf.

⁶⁾ Monitorovací náklady spadají do tzv. agency costs - původně Jensen, M. C., Meckling, W. H.: Theory of the Firm: Managerial Behavior, Agency Costs and Ownership Structure, Journal of Financial Economics, October 1976.

⁷⁾ Tento článek byl napsán počátkem listopadu 2003, kdy okolnosti celého případu nebyly ještě zcela jasné.

⁸⁾ Ust. § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem (ve znění pozdějších změn a doplnění) a § 5a odst. 2 a 3 a § 17a zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (ve znění pozdějších změn a doplnění).

⁹⁾ Ust. § 3 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku (ve znění pozdějších změn a doplnění).


PF Masarykova univerzita, Brno