Ochrana hospodářské soutěže po vstupu ČR do Evropské unie

Vzájemná konkurence mezi soutěžiteli podporuje inovaci produktů a vytváří tlak na omezování výrobních nákladů a zvyšování produktivity a je tedy nezbytnou podmínkou pro realizaci výhod jednotného vnitřního trhu.

Růst konkurenceschopnosti českého hospodářství by měl přispět i k naplnění základního cíle tzv. lisabonského procesu. Summit EU v Lisabonu v březnu roku 2000 schválil strategický cíl: vytvořit konkurenceschopnou a dynamickou znalostní ekonomiku, která by byla schopna udržitelného rozvoje a zajistila více kvalitnějších pracovních míst. Cíl, který si členské státy vytyčily, znamená pro Evropskou unii stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa.

Cíle lisabonského procesu jsou úctyhodné a ačkoliv právě obrovský rozsah a velké ambice této strategie jsou nyní předmětem kritiky, nelze přehlédnout, že ona i její očekávané přínosy jsou založené na existenci efektivní hospodářské soutěže a jsou spojené zejména s odstraňováním přetrvávajících bariér bránících efektivní soutěži na jednotném vnitřním trhu. Lze tedy předpokládat, že soutěžní principy budou nakonec zavedeny i na trzích, kde jsme si ještě před několika lety konkurenční prostředí nedokázali vůbec představit a že se vytvoří vhodné podmínky pro další prohloubení a zefektivnění soutěže tam, kde je již nyní zavedena.

Reforma soutěžní politiky

Z historického hlediska se stalo datum 1. května 2004 pro Českou republiku i pro celou Evropu novým začátkem a novými šancemi. Nebylo ale jen datem největšího rozšíření Evropských společenství v dějinách, ale i dnem, kdy nabyla účinnosti dosud největší reforma soutěžní politiky v posledních letech.

Reforma bývá označována jako modernizace soutěžního práva a je nejvíce spojována s přijetím nařízení Rady ES 1/2003 a s novým nařízením o kontrole fúzí. Byla vyvolána zejména nezbytností zajistit, že stejná soutěžní pravidla budou aplikována v rámci celé EU, aby se tak minimalizovala rizika spojená dosud s rozdíly mezi jednotlivými ekonomikami, a to i v oblasti soutěžní politiky i soutěže samotné, efektivnějším využitím zdrojů jednotlivých soutěžních úřadů a aktuálními poznatky z aplikace soutěžního práva ve vyspělých zemích světa v probíhající globalizaci.

Klíčovým prvkem reformy soutěžního práva jak na úrovni komunitární, tak i národní, je realokace zdrojů, a tedy úsilí o efektivnější činnost v oblasti aplikace soutěžního práva. Modernizace by měla vést ke zvýšené aktivitě Komise i národních soutěžních úřadů. Komise i národní soutěžní úřady se budou více orientovat na případy přinášející větší rizika z narušení soutěže, čímž mohou mít negativnější dopad na spotřebitele. Jsou to bezpochyby kartelové dohody a zneužití dominantního postavení zejména na trzích, kde probíhá proces postupné liberalizace.

Prostor se získává tím, že se upouští jak na komunitární, tak i na národní úrovni od systému udělování výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž a vedení určovacího řízení o tom, zda určitá dohoda či chování soutěžitele v dominantním postavení je porušením soutěžních pravidel. Zodpovědnost takového určení plně leží na soutěžitelích samotných. Riziko rozdílného posouzení ze strany Evropské komise a národních soutěžních úřadů je minimalizováno zejména rozsáhlou judikaturou i soutěžních úřadů.

Reforma soutěžního práva zbavuje Evropskou komisi exkluzivních práv při aplikaci čl. 81 a 82 Smlouvy o založení ES. Národní soutěžní úřady budou tedy vedle národního soutěžního práva aplikovat v určitých případech i právo komunitární. Současně se vytváří tzv. evropská soutěžní síť složená z Evropské komise a soutěžních úřadů členských států. Vzniká tak rámec pro intenzívní spolupráci s cílem konzistentní aplikace soutěžních pravidel a efektivní alokace případů. ECN je flexibilní síť bez rozhodovacích pravomocí, ale soutěžní úřady si například budou vyměňovat informace, jež budou moci využívat jako důkazy v řízeních o soutěžních otázkách. Pravidla pro alokaci těchto případů mezi Komisí a soutěžními úřady členských států zajistí, že jedním případem se bude zabývat zpravidla jen jediný úřad (NCA nebo Komise). Sníží se tak riziko, že by o téže věci bylo rozhodnuto několika úřady, a to i rozdílně. Patrné je úsilí o konvergenci právních úprav ochrany hospodářské soutěže a její aplikace.

Klíčové prvky modernizace pravidel

Jedním z klíčových prvků modernizace soutěžních pravidel je posílení pravomocí soukromého sektoru, konečných spotřebitelů a jejich sdružení při vymáhání kompenzací škod způsobených protisoutěžními praktikami některých podnikatelů. Podnikatelé a konečný spotřebitel mají na základě nového nařízení právo domáhat se přímo u národního soudu žalobou náhrady škody způsobené domnělým porušením komunitárního soutěžního práva. Nemusí tedy čekat na výsledek správního řízení. Ztráta tak bude spotřebiteli kompenzována přímo tou společností, která škodu způsobila.

Jsem přesvědčen, že z hlediska právní úpravy ochrany hospodářské soutěže čekají české firmy spíše výhody, než rizika. Považuji za nespornou a hmatatelnou výhodu, že české soutěžní právo zakazuje tatáž jednání, jaká jsou zakázána právem komunitárním, a z tohoto zákazu připouští obdobné výjimky. Aby riziko firem působících v ČR bylo po vstupu do EU minimální, osobně jsem vždy velmi usiloval o to, aby na jednání s komunitárním prvkem i bez něj byla aplikována, pokud možno, shodná pravidla.

Hmotněprávní úprava českého soutěžního práva je od letošního 1. května aplikována jen na jednání soutěžitelů bez komunitárního prvku. Na soutěžní jednání s komunitárním prvkem je aplikováno přímo soutěžní právo komunitární a právo české jej doplňuje pouze úpravou otázek procesních a kompetenčních. Předpokládám, že novela zákona o ochraně hospodářské soutěže nabude účinnosti v nejbližších týdnech.

Prioritou soutěžní politiky Evropské komise i národních soutěžních úřadů je účinné a rychlé odstraňování příčin nejzávažnějších protisoutěžních praktik. Proto se neustále hledají a využívají nové prostředky a nástroje pro odhalování a šetření kartelových dohod jako například tzv. Leniency programme. Jako významná součást modernizace soutěžního práva je určitou formou amnestie či zárukou beztrestnosti, kdy Úřad upustí od uložení pokuty, jestliže soutěžitelé sami přispějí k odhalení kartelové dohody a k odstranění jejích nepříznivých následků.

Je zřejmé, že jednoznačným trendem soutěžní politiky je cesta k větší svobodě v hospodářské soutěži. Současně všechny změny směřují k tomu, aby bylo zneužití dominantního postavení či uzavírání dohod narušujících soutěž obtížnější. Tento přístup může mít pro spotřebitele a pro podnikatele usilující o férovou soutěž jedině pozitivní důsledky. Pro některé soutěžitele však mohou znamenat poslední změny soutěžního práva ztrátu dosavadních výhod a postavení. Může být i obtížnější spojování některých podniků, avšak bez toho, aniž by se brzdila ekonomická efektivita některých fúzí.

Snahou je, aby prospěch z činnosti Úřadu, resp. ochrany hospodářské soutěže vůbec, měly všechny zainteresované strany. Aby ze strany malých i velkých podnikatelů nebyla ochrana soutěže vnímána jako neodůvodněné a šikanózní zásahy státu do svobody podnikání, ale jako naprosto běžná a nepostradatelná součást dobře fungující tržní ekonomiky a jako obrana proti nepoctivým soutěžitelům, jako obrana proti těm, kteří nedodržují obecná pravidla. Spotřebitelé by zase měli vidět v efektivní hospodářské soutěži jeden z nejvýznamnějších prostředků ochrany svých vlastních zájmů. Zjednodušeně lze říci, že moderní antimonopolní politika již není pouze o represi, nýbrž je stále více akcentován prvek spolupráce soutěžních úřadů při "dobrovolném" dodržování soutěžních pravidel ze strany podnikatelů. Pokud však dojde k jejich porušení u nejzávažnějších protisoutěžních jednání jako jsou např. kartelové dohody o cenách či zneužití dominantního postavení a způsobení újmy velkému okruhu konkurentů a spotřebitelů, lze očekávat ty nejpřísnější sankce a pokuty.

V období prohlubující se globalizace získává stále více soutěžních problémů mezinárodní charakter a soutěžní politika musí na změny adekvátně reagovat. Zásadní změny komunitárního i národního soutěžního práva jsou přes všechna rizika toho příslibem.


předseda ÚOHS, Brno