Jde o předpisy z oblasti zaměstnanosti a právní předpisy, z nichž vznikají zaměstnavatelům a zaměstnancům práva nebo povinnosti z pracovněprávních vztahů.

Na rozdíl od dřívější úpravy před 1. říjnem 2004, nový zákon výslovně neuvádí předpisy, které mohou kontrolní orgány kontrolovat. Nemohou však kontrolovat právní podmínky vyplývající z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Tuto oblast pracovněprávních vztahů mohou kontrolovat inspektoráty bezpečnosti práce, které dohlížejí a kontrolují dodržování stanovené týdenní pracovní doby, její rozvržení, přestávky v práci a odpočineku mezi směnami, evidenci pracovní doby a práci přesčas a výkon pracovní pohotovosti. Inspektoráty bezpečnosti práce mohou nově od 1. října 2004 kontrolovat i dodržování bezpečnostních podmínek při činnosti dětí v oblasti umělecké, kulturní, sportovní a reklamní.

Povolení pro tuto činnost vydává úřad práce za podmínek stanovených v zákoně. Novinkou je, že mohou kontrolovat i kolektivní smlouvy a vnitřní předpisy zaměstnavatele v částech, v nichž mohou být individuální nároky zaměstnanců vyplývající z pracovněprávních předpisů upraveny ve vztahu k těmto předpisům výhodněji pro zaměstnance. Jedná se např. u podnikatelů o delší výměru dovolené nad základní výměru čtyř kalendářních týdnů, zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy, poskytování náhrady mzdy za pracovní volno, kdy jinak náhrada mzdy nenáleží apod.

KONTROLA U ZAMĚSTNAVATELE

Okruh zaměstnavatelů, kde kontrolní orgány mohou provádět kontrolu, není omezen. Proto se s nimi mohou setkat nejen ve státních podnicích, nepodnikatelských subjektech, ale na svých pracovištích i podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné, i když nikoho nezaměstnávají.

Postup se při kontrole řídí zvláštním zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Po účinnosti nového zákona o zaměstnanosti již neplatí, že by se měl kontrolní orgán u zaměstnavatele předem ohlašovat. Zrušení této povinnosti je odůvodněno tím, že mnohdy zaměstnavatel po předchozím ohlášení úřadu práce na kontrolu učinil příslušná opatření k tomu, aby závadný stav odstranil a kontrola pak nemohla splnit svůj účel.

Pracovištěm kontrolované osoby se rozumí místa určená a obvyklá pro výkon její činnosti, za níž se považuje zajištění výroby, poskytování služeb a obdobná činnost, tedy jak sídlo firmy, tak i teritorium, v němž tato vykonává podnikatelskou činnost, či místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, v některých případech to však může být i místo bydliště zaměstnance (např. pro posuzování náhrady škody) nebo jinak určené pracoviště. Tyto skutečnosti by měly být uvedeny u podnikatelských subjektů v obchodním rejstříku, případně i v pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu zaměstnavatele.

Před zahájením kontroly se zaměstnanci úřadu práce prokazují služebním průkazem, jehož vzor je uveřejněn ve vyhlášce č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti. Zaměstnanci celního úřadu se prokazují služebním průkazem, který jim byl vydán podle zákona č. 13/1993 Sb. a zákona č. 185/2004 Sb.

Zaměstnanec orgánu kontroly, který je pověřen touto činností, je oprávněn vstupovat na pracoviště kontrolovaných osob, požadovat od nich a jejich zaměstnanců předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených. Jedná se např. o pracovní smlouvy, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, dohody o hmotné odpovědnosti, povolení k zaměstnání cizinců, způsob vedení personální a mzdové agendy včetně účtování cestovních náhrad apod.

OPRÁVNĚNÍ KONTROLY

Kontrolní orgány jsou oprávněny vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly. Kontrolované osoby jsou povinny umožnit kontrolu a poskytnout zaměstnancům orgánů kontroly potřebnou součinnost.

Není tedy možné, aby zaměstnavatel odmítl kontrolním orgánům vstup na své pracoviště, případně aby zakázal zaměstnancům podávat informace o jeho činnosti. Musí se ovšem jednat jen o dokumenty a doklady související s dodržováním pracovněprávních předpisů.

Zákon o zaměstnanosti zavedl novou povinnost zaměstnavatelů, kteří se musejí v odůvodněných případech dostavit k orgánu kontroly a předložit doklady potřebné k uskutečnění kontroly. To platí pro případy, kdy zaměstnavatel se např. kontrole vyhýbá, není na pracovišti apod.

Jiná činnost zaměstnavatele (finanční, na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) může být předmětem kontroly jiných orgánů (finančních či živnostenských úřadů a inspektorátů bezpečnosti práce). Kontrolu může úřad práce činit také u podnikatele, který nikoho nezaměstnává. U tzv. samozaměstnavatelů je nejčastějším předmětem kontroly dodržování předpisů k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ze strany inspektorátů bezpečnosti práce.

V zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů v působnosti některých ministerstev, kde by výkonem kontroly mohlo dojít k ohrožení utajovaných skutečností, může být kontrola prováděna jen se souhlasem příslušného ministerstva, případně se souhlasem ředitele příslušného subjektu.

NEJČASTĚJŠÍ PORUŠOVÁNÍ PŘEDPISŮ

Dosavadní kontrolní činnost úřadů práce potvrzuje, že se pracovněprávní předpisy porušují. Každý rok úřady práce provedou několik desítek tisíc kontrol dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů a výše uložených pokut zaměstnavatelům se každoročně pohybuje od 30 do 50 milionů korun.

Zajímavá jsou kontrolní zjištění, kde a v čem zaměstnavatelé nejčastěji porušují pracovněprávní předpisy.

Předpisy o zaměstnanosti

Na úseku předpisů o zaměstnanosti dochází k těmto porušením:

- zaměstnávání cizinců bez povolení k zaměstnání a povolení zaměstnavatelům získávat na volná pracovní místa občany ze zahraničí,

- hromadným jevem je výkon prací mimo režim pracovněprávních vztahů a tudíž i mimo kontrolní a sankční pravomoc úřadů práce, cizinci jsou držiteli živnostenských oprávnění, podílníky či jednateli právnických osob, členy družstev apod., řetězením obchodně právních vztahů dochází k nepřehledným vazbám mezi subdodavateli, často též cizinci, navíc jsou často uváděny fiktivní adresy podnikání, zjištění cizinci znají pouze křestní jména osob, které je na pracoviště vyslaly, o své účasti v právnických osobách nevědí nebo neznají název subjektu a své postavení v něm apod.,

- nelegální zaměstnávání je zjišťováno i mezi uchazeči o zaměstnání, evidovanými úřady práce, hmotné zabezpečení nebo dávky sociálního zabezpečení byly těmto uchazečům vypláceny, ačkoliv od svých zaměstnavatelů pobírali mzdu.

Tyto způsoby zaměstnávání jsou obvykle spojeny s neplněním daňových povinností zaměstnavatelů vůči státu.

Zákoník práce

Na úseku zákoníku práce zaměstnavatelé :

- nedodržují povinnosti stanovené při vzniku, změnách a skončení pracovního poměru; zejména nevystavují pracovní smlouvy včas a písemně, nedodržují obligatorní náležitosti pracovních smluv, neprovádějí úkony spojené se vznikem pracovního poměru mladistvých a osob se zdravotním postižením, sjednávají neplatně zkušební doby, změny sjednaných podmínek nejsou písemné, výpovědní důvody se nerozlišují, zjišťuje se nelegální tzv. "zaměstnání na zkoušku", mnohdy kombinované se současným vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání, namísto využívání institutu zkušební doby,

- z nedbalosti, ale i záměrně nevydávají potvrzení o zaměstnání (zápočtové listy) při skončení pracovního poměru a v rozporu se zákonem vážou jejich předání zaměstnanci na splnění nějaké podmínky z jeho strany,

- zneužívají dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr k výkonu opakujících se prací a navazují vztahy, které mají charakter pracovního poměru, zvláště u dohod o výkonu práce dochází k únikům na pojistném, protože krátkodobě je tato forma zaměstnávání výhodná i pro zaměstnance, jednají ve shodě a obcházení zákona je obtížně prokazatelné, často bývá tato forma zaměstnávání nabízena o označována jako "brigáda,"

- zneužívali institutu dočasného přidělování zaměstnanců k zakrývání faktického zprostředkování zaměstnání.

Mzdové a platové předpisy

V oblasti mzdových a platových předpisů zaměstnavatelé:

- zadržují mzdy nebo jejich náhrady, neoprávněně je krátí, neproplácejí přesčasové hodiny,

- chybně zařazují zaměstnance do platových tříd a stupňů a nesprávně přiznávají a odnímají pohyblivé složky platu jako je např. osobní příplatek,

- nevyplácejí zákonem stanovené příplatky, chybně vypočítávají cestovní náhrady,

- provádějí z neznalosti nebo úmyslně chybné výpočty průměrného měsíčního výdělku, který je základem pro výpočet podpory v nezaměstnanosti, extrémně vysoké odměny bývají spojovány právě se zaměstnáváním na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

MZDY A PLATY

Otázky kolem informací o výši mezd zaměstnanců je nutno posuzovat podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a podle § 11 občanského zákona, který chrání čest a osobnost občana.

Tyto zákony upravují ochranu osobních údajů a odpovědnost právnických a fyzických osob v dané oblasti. Za chráněné osobní údaje se považují např. nejen údaje o datu narození, rodné číslo a adresa bydliště zaměstnance, ale také údaje o zdravotním stavu, politické nebo odborové příslušnosti apod. Předmětem ochrany je i konkrétní výše mzdy nebo platu jednotlivých zaměstnanců, případně pohyblivých složek, jako je např. osobní příplatek, prémie apod.

Pokud by úřady práce chtěly kontrolovat konkrétní výši mzdy nebo platu u jednotlivých zaměstnanců, musel by každý zaměstnanec dát souhlas zaměstnavateli k poskytnutí příslušných údajů kontrolujícímu orgánu.

To je ovšem nutno posuzovat i z jiné stránky. Úřady práce jsou sice oprávněné kontrolovat dodržování pracovněprávních předpisů, mezi něž řadíme i předpisy mzdové, ale z nich by měly kontrolovat jen vybrané části a některá ustanovení, jejichž dodržování se dá zobecnit. Např. kontrola dodržování rovnosti v odměňování, poskytování příplatků ke mzdě nebo platu, způsob výpočtu průměrného výdělku apod. Výše mzdy či platu u jednotlivých zaměstnanců do předmětu kontroly rozhodně nepatří.

Fyzické osoby v rámci pracovního nebo obdobného poměru, které např. vykonávají mzdovou agendu u zaměstnavatele nebo přicházejí do styku s těmito údaji (např. mistři, mzdové účetní, personalisté, podnikatelé apod.), mají povinnost mlčenlivosti o těchto informacích a nesmí je zpřístupnit jiným subjektům nebo je využít pro sebe. Tyto povinnosti přetrvávají i po skončení pracovního poměru nebo po skončení výkonu funkce.

Jestliže zaměstnavatel porušil uvedené povinnosti a zaměstnanci by vznikla újma, může se domáhat poskytnutí přiměřené úhrady nebo zadostiučinění (omluva, oprava apod.) na náklady zaměstnavatele.

KONTROLA NELEGÁLNÍ PRÁCE

Kontrolní činnost úřadů práce zahrnující také kontrolu zaměstnávaných cizinců, se každoročně vyhodnocuje. Jen za rok 2003 úřady práce prověřily celkem 11 238 zaměstnavatelských subjektů. Z celkového počtu kontrol bylo 1306 uskutečněno u zaměstnavatelů, kteří zaměstnávali také cizince. Nelegálně zaměstnaných osob bylo celkem 1381.

Výdělečnou činnost cizinců kontroluje rovněž cizinecká policie. Také její výsledky jsou alarmující. Za jeden rok bylo zkontrolováno v souvislosti s výdělečnou činností cizinců 21 087 objektů a 187 562 osob. V souvislosti s nelegálním zaměstnáváním bylo vydáno cizincům celkem 531 rozhodnutí o správním vyhoštění, což činí čtyři procenta z celkového počtu rozhodnutí o správním vyhoštění. A to i přesto, že se zavedla vízová povinnost pro cizince ze států, které jsou pokládány z hlediska této problematiky za nejrizikovější (Ukrajina, Moldávie, Rusko, Bělorusko).

K podobným výsledkům docházejí při kontrolní činnosti i živnostenské úřady. Za rok 2003 kontrolovaly 2 986 právnických osob s účastí cizince a kontrolu 18 341 zahraničních fyzických osob, celkem 21 327 subjektů, z toho 11 910 v Praze, kde proběhlo kontrol nejvíce, dále pak v Ústeckém kraji 1602 a v Plzeňském 1420.

Na základě novely živnostenského zákona provedené zákonem č. 356/1999 Sb., živnostenské úřady kontrolovaly plnění pobytového režimu u zahraničních fyzických osob.V důsledku toho pak došlo v České republice ke zrušení více než devíti tisíc živnostenských oprávnění, přičemž jen v Praze bylo zrušeno nebo pozastaveno celkem 3650 živnostenských oprávnění.

Možnost kontroly nelegální práce je rozšířenou působností úřadů práce a celních úřadů od 1. října 2004.

O nelegální práci se bude jednat tehdy, jestliže fyzická osoba nebude vykonávat práci pro zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a cizinec bez povolení nebo v rozporu s tímto povolením. Pracovní činnost musí tedy občan vykonávat v pracovněprávním vztahu nebo podle živnostenského listu, obchodní smlouvy apod. Jestliže by pracovní činností plnil běžné úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti zaměstnavatele, musel by je vykonávat pouze v pracovněprávnímn vztahu.

NELEGÁLNÍ PRÁCE A POKUTY

V souvislosti s nelegální prací jsou v zákoně nová a rozšířená oprávnění kontrolních orgánů - úřadů práce a celních úřadů. Kontrolní oprávnění úřadů práce je oproti celním úřadům širší. Jsou oprávněny při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti a doklad, že pracovní činnost pro tohoto zaměstnavatele vykonávají podle pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy.

Musí se tedy jednat o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce či o smlouvu podle živnostenského nebo obchodního zákona. Celní orgány mohou kontrolovat zaměstnávání cizinců, zda vykonávají práci pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu nebo jiné smlouvy a zda mají povolení úřadu práce. Celní orgány nemohou ukládat pokuty, ale výsledky kontrolní činnosti dávají k dispozici úřadům práce.

SPOLUPRÁCE V EVROPSKÉ UNII

Legislativní praxe států Evropské unie potvrzuje, že potírání nelegální práce již zdaleka není jen otázkou jednoho státu, ale při rozšiřujícím se volném pohybu osob v rámci Evropské unie je nutná spolupráce v celé Evropské unii.

Právě z toho vychází i nová právní úprava spočívající ve vytváření legislativních předpokladů pro potírání nelegální práce v novém zákoně o zaměstnanosti, které budou prosazovat v kontrolní činnosti i úřady práce a celní úřady. Přitom je nutné, s ohledem na členství České republiky v Evropské unii, se soustředit na jednotlivé druhy "nadnárodních" podvodů při zaměstnávání, např. na :

- neoprávněné kumulování příjmů ze zastupování s příjmy ze zaměstnání: například v případě osoby vykonávající zaměstnání v sousední zemi a dostávající příjem ze zastupování v příslušném státu,

- podvod při podnikání: určitý podnik nevykonává skutečnou činnost v zemi, kam umístil své sídlo, častým důvodem bývá snaha vyhnout se některým ustanovením předpisů platných v zemi, kde svou činnost skutečně vykonává,

- falešné nadnárodní subdodavatelské vztahy: zde se jedná o úkol kontrolních orgánů vyhledávat znaky falešných subdodavatelských vztahů cestou ověřování, zda zahraniční podnik, který se vydává za subdodavatele tuzemského příkazce, je řádně zapsán do obchodního rejstříku v zemi svého sídla, zda vykonává činnost skutečnou a nezávislou na jeho vztahu k tuzemskému podniku, zda v zemi svého původu vyplácí mzdy apod.

- falešný stav: zejména falešní dobrovolníci, kteří se jako osoby cizí státní příslušnosti prohlásí v zemi EU za dobrovolníky, například v rámci divadelní skupiny na mezinárodním turné, zatímco v zemi svého původu jsou posuzováni jako profesionálové,

- podvody při dodávání a zaměstnávání zahraničních pracovních sil: zahraniční podniky přicházející do země EU poskytovat služby zde používají k práci zaměstnance ze zemí mimo EU, kteří nejsou oprávněni pracovat v jiném členském státě.

SPRÁVNÍ DELIKTY

Zákon o zaměstnanosti přesně vypočítává správní delikty, kterých se může dopustit právnická osoba jako zaměstnavatel při porušení pracovněprávních předpisů. Na rozdíl od dřívějšího právního stavu mají nyní zaměstnavatelé přehled o tom, s jakými případnými sankcemi mohou "počítat". Mezi nejzávažnější delikty patří:

- porušení zákazu diskriminace nebo rovného zacházení (možnost pokuty až do jednoho milionu korun),

- nezajišťování běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti v pracovněprávních vztazích (tzv. Švarcsystém)- pokuta až do částky dva miliony korun,

- zprostředkování zaměstnání bez povolení (pokuta do dvou milionů korun),

- umožnění dítěti komerční uměleckou, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti bez povolení úřadu práce (pokuta do dvou milionů korun),

- umožnění fyzické osobě výkon nelegální práce (pokuta až do dvou milionů korun).

Právnická osoba se správního deliktu dopustí i tím, že jako zaměstnavatel poškodí práva zaměstnance, když:

- neposkytne zaměstnanci mzdu, plat a jiná peněžitá plnění podle sjednaných podmínek nebo podle zákona (pokuta až do 1 milionu korun),

- poruší ustanovení pracovněprávních předpisů, kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu týkající se dovolené na zotavenou, pracovních podmínek a náhrady škody nebo ustanovení týkající se přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů (pokuta až do jednoho milionu korun).

Mezi nejčastěji porušovaná ustanovení zákoníku práce patří oblast vzniku, změn a skončení pracovního poměru. Za porušení těchto povinností může být zaměstnavateli uložena pokuta rovněž do částky jeden milion korun. Jedná se zejména o zjištění, zda zaměstnavatel:

- seznamuje zaměstnance před uzavřením pracovní smlouvy s právy a povinnostmi, které by pro ně vyplynuly z pracovní smlouvy a s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž mají práci konat,

- uzavírá pracovní smouvy písemně a zda předává zaměstnancům jedno vyhotovení této smlouvy,

- písemně informuje zaměstnance o jeho právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, pokud pracovní smlouva neobsahuje některé údaje,

- dochází při uzavírání pracovní smlouvy k vymezení sjednaného druhu práce a místa výkonu práce a zda v pracovní smlouvě nebyly sjednány podmínky, které jsou v rozporu se zákoníkem práce,

- neporušuje-li při sjednávání zkušební doby § 3l zákoníku práce o tom, že tato může být dohodnuta nejdéle na tři měsíce a že musí být písemná,

- dodržuje sjednaný druh práce a místo výkonu práce a nemění-li tato ujednání jednostranným opatřením bez souhlasu zaměstnance.

K závažným právním úkonům, které postihují zájmy účastníků pracovního poměru, je skončení pracovního poměru, ať už k němu dochází ze strany zaměstnavatele nebo ze strany zaměstnance či vzájemnou dohodou.

Úřady práce proto dbají na to, aby se při jejich realizaci důsledně dodržoval zákoník práce, zejména ve vztahu k organizačním a racionalizačním důvodům. Důsledky se pak odrážejí v "úřední" agendě úřadů práce, neboť propuštění zaměstnanci rozšiřují seznamy uchazečů o zaměstnání. Kontroly u zaměstnavatele se proto budou zaměřovat na to, zda:

- zaměstnavatel uzavírá dohodu o rozvázání pracovního poměru písemně a uvádí v ní důvody, požaduje-li to zaměstnanec nebo jde-li o rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn (§ 43 zák. práce),

- zaměstnavatel rozvazuje se zaměstnanci pracovní poměr výpovědí pouze ze zákonných důvodů a po projednání se závodním výborem odborové organizace.

- zaměstnavatel dodržuje při výpovědi dané zaměstnanci další podmínky nebo povinnosti stanovené v § 46 a § 47 zákoníku práce (např. možnost zaměstnání na jiném místě u zaměstnavatele, případně v místě bydliště, po předchozí průpravě),

- dodržuje-li zaměstnavatel ustanovení o zákazu výpovědi v ochranné době (zákaz výpovědi u osob v pracovní neschopnosti, při povolání na vojenskou službu, v době mateřské dovolené.

PŘESTUPKY

Zákon o zaměstnanosti v kontrolní oblasti postihuje i porušení pracovněprávních předpisů (přestupky), kterých se dopustí fyzické osoby jako zaměstnavatelé. Např. se jedná o porušení zákazu diskriminace, umožnění výkonu nelegální práce, neposkytnutí mzdy apod.

Rovněž i výše sankcí je v těchto případech odstupňována.

Někdy může dostat pokutu také fyzická osoba, i když není zaměstnavatelem. Jedná se např. o zákonné zástupce dítěte - rodiče, kteří umožní výkon činnosti dítěte v zákonem vymezených oblastech bez povolení, nebo o občana, který vykonává nelegální práci (v obou případech je možná pokuta až do částky deset tisíc korun).

KDY BEZ POKUTY?

Při ukládání pokuty přihlíží úřad práce k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

Jinak se bude posuzovat např. opakované úmyslné zaviněné porušení povinností, jinak se bude hodnotit porušení předpisu mzdovou účetní u podnikatele, která se teprve zapracovává.

Pokutu nedostane podnikatel či jiný zaměstnavatel, jestliže mu již byla za totéž porušení obecně závazných právních předpisů uložena pokuta nebo jiná majetková sankce jiným orgánem podle zvláštních předpisů. Např. orgány bezpečnosti práce uložily pokutu za porušování předpisů k odškodňování pracovních úrazů a obdobné porušení zjistí úřad práce.

Pro uložení pokut jsou stanoveny lhůty: do jednoho roku ode dne, kdy se orgán kontroly dozvěděl o porušení povinnosti, nejpozději však do tří let ode dne, kdy je zaměstnavatel porušil.

Jestliže se např. úřad práce dozvěděl o porušení pracovněprávních předpisů podnikatelem v prosinci 2004 a k porušení došlo již v září 2004, může pokutu uložit do prosince 2005, nejpozději však do září 2007. Lhůtami jsou vlastně chráněni podnikatelé, neboť po delším časovém odstupu by prokazování porušení předpisu bylo velmi obtížné a těžko dokazovatelné. Proto kdyby se úřad práce např. dozvěděl o porušení předpisu ze září 2004 až za tři roky, nemohl by pokutu uložit vůbec, neboť uplynula stanovená objektivní tříletá lhůta.

KONTROLA ODBOROVÝCH ORGÁNŮ

Vedle úřadů práce mají kontrolní oprávnění v pracovněprávních vztazích odborové orgány podle § 22 zákoníku práce.

Příslušné odborové orgány vykonávají u zaměstnavatelů kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů, vnitřních mzdových předpisů a závazků kolektivních smluv, ze kterých vznikají nároky jednotlivým zaměstnancům. Přitom jsou oprávněny zejména:

- vstupovat na pracoviště zaměstnavatelů,

- vyžadovat od vedoucích zaměstnanců potřebné informace a podklady,

- podávat návrhy ke zlepšování pracovních podmínek,

- vyžadovat od zaměstnavatelů a od orgánů jim nadřízených, aby daly pokyn k odstranění zjištěných závad,

- navrhovat zaměstnavatelům, orgánům jim nadřízeným a jiným orgánům pověřeným kontrolou dodržování zákonnosti v pracovněprávních vztazích, aby podle příslušných předpisů použily vhodných opatření vůči vedoucím zaměstnancům, kteří porušují pracovněprávní předpisy nebo povinnosti vyplývající pro ně z kolektivních smluv,

- vyžadovat od zaměstnavatelů, popřípadě od orgánů jim nadřízených zprávy o tom, jaká opatření byla učiněna k odstranění závad zjištěných při výkonu kontroly nebo k realizaci návrhů, které podaly odborové orgány vykonávající tuto kontrolu.

Týká-li se kontrola osobních údajů zaměstnance, které jsou předmětem ochrany osobnosti, může je zaměstnavatel poskytnout odborovému orgánu jen s předchozím souhlasem zaměstnance.


právník, Praha
Související