Ohlašování

Jednak jde o "ohlášení" ve smyslu žádosti (ohlášení úmyslu provést např. drobnou stavbu, stavební úpravu apod., viz § 57 odst. 1 stavebního zákona, § 57 odst. 3 stavebního zákona a § 57 odst. 4 stavebního zákona), jednak o "ohlášení" ve smyslu "reakce" stavebního úřadu (formulace: "Stavby, jejich změny jejich změny,...lze provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebnímu úřadu", viz § 54 stavebního zákona a formulace: "Ohlášenou drobnou stavbu,...může stavebník provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek" a "Pokud toto sdělení nebude stavebníkovi oznámeno do...", viz § 57 odst. 2 věta první a druhá stavebního zákona, přestože je v obou případech použit místo výrazu "ohlášení" výraz "sdělení").

KOMENTÁŘ K OBĚMA VÝZNAMŮM

Také v druhém významu je třeba chápat především klíčovou formulaci pro celou problematiku povolování staveb obsaženou v § 54 stavebního zákona, podle kterého: "Stavby, jejich změny a udržovací práce lze provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebnímu úřadu." Z toho, že zákon v citovaném ustanovení klade výraz "ohlášení" na roveň pojmu "stavební povolení", je zřejmé, že použitý výraz "ohlášení" nelze v této souvislosti chápat ve smyslu "ohlášení úmyslu" provést např. drobnou stavbu, tj. jako analogii žádosti o stavební povolení v případě např. jednoduché stavby apod. Stavby lze provádět "na základě ohlášení" pouze v tom smyslu, jako je lze provádět "na základě žádosti o stavební povolení" (rozumí se, že žádost o stavební povolení je první podmínkou, která musí být splněna, aby mohlo být vydáno stavební povolení, na základě kterého lze teprve provést např. jednoduchou stavbu).

Stavby nelze nikdy provádět jen na základě "ohlášení" v onom prvním významu tohoto slova, tj. pouze na základě oznámení (ohlášení) úmyslu stavbu provést. Toto je pouze první, sice nutnou, ale nikoliv postačující, podmínkou (stejně jako žádost o stavební povolení), která musí být vždy splněna, aby stavebník mohl provést např. drobnou, resp. jednoduchou stavbu. Dokonce ani v případě, kdy drobná stavba (stavební úprava) bude prováděna bez výslovného souhlasu stavebního úřadu, nelze tvrdit, že ji lze provádět (pouze) "na základě ohlášení stavebnímu úřadu", ale podmínkou pro její provedení je (po jejím písemném ohlášení stavebnímu úřadu) ještě uplynutí zákonem stanovené časové lhůty, tj. po jednostranném právním úkonu stavebníka musí nastat ještě právní událost a nestačí tedy pouhé (samotné) ohlášení.

Problematika ohlašování je upravena v § 54, § 55 odst. 2, § 55 odst. 3, § 56 a § 57 stavebního zákona. Důležitou součástí úpravy problematiky ohlašování je také § 56 stavebního zákona, které obsahuje taxativní výčet staveb, zařízení a činností, které nevyžadují ohlášení.

ČINNOSTI PODLEHAJÍCÍ OHLÁŠENÍ

Jde celkem o čtyři kategorie případů, které je třeba z logických důvodů ještě dále rozdělit na dvě samostatné skupiny vždy po dvou.

Ustanovení § 55 odst. 2 stanoví, že ohlášení stavebnímu úřadu postačí u drobných staveb [§ 55 odst. 2 písm. a)] a stavebních úprav, kterými se nemění vzhled stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby a nemění se způsob užívání stavby [§ 55 odst. 2 písm. b)].

Ohlášení také pochopitelně postačí u nástaveb a přístaveb drobných staveb, pokud i po jejich provedení bude nově vzniklý celek dál splňovat všechny parametry drobné stavby [viz § 139b odst. 7) až 9) stavebního zákona].

Formulace uvozovací věty tohoto ustanovení je důležitá, neboť logickým výkladem lze dojít k závěru, že u jiných než drobných staveb (tj. u jednoduchých a "jiných" než jednoduchých - rozumí se "větších" než jednoduchých) ohlášení stavebnímu úřadu nepostačí a bude u nich třeba vždy, automaticky ze zákona, stavební povolení a totéž pak platí v případě stavebních úprav, u kterých nebude splněna byť jediná ze tří uvedených zákonných podmínek.

Naproti tomu ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují:

a) udržovací práce, jejichž provedení by mohlo ovlivnit stabilitu stavby, požární bezpečnost stavby, její vzhled a životní prostředí a všechny udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou (§ 55 odst. 3 stavebního zákona) a

b) informační, reklamní a propagační zařízení o ploše větší než 0,6 m², která jsou umisťována na pozemku nebo stavbě a jsou viditelná z veřejných prostorů (§ 71 odst. 2 věta první stavebního zákona).

Z citovaných ustanovení pak lze logickým výkladem dovodit, že pokud, v případě udržovacích prací žádná z pěti shora uvedených podmínek, a v případě zařízení všechny tři stanovené podmínky současně, splněny nebudou, takové udržovací práce a taková zařízení nebudou vyžadovat ani ohlášení, tj. nebudou vzhledem k § 32 odst. 2 písm. a) a d) stavebního zákona stavebnímu zákonu vůbec podléhat. Z výše uvedených důvodů je proto správná formulace uvozovací věty u obou kategorií zásadně důležitá.

Druhou podstatnou otázkou je pak postup, jak mohou být drobné stavby, stavební úpravy a udržovací práce v konkrétních případech povolovány.

POSTUP POVOLOVÁNÍ

Stavební zákon (§ 57) upravuje celkem tři možné způsoby. Všem je společné, že úmysl provést danou "činnost" musí stavebník vždy předem písemně ohlásit stavebnímu úřadu (§ 57 odst. 1 věta první stavebního zákona a § 71 odst. 2 věta první a odst. 4 věta první stavebního zákona, pokud jde o informační, reklamní a propagační zařízení a která budou předmětem samostatného výkladu).

Za den ohlášení se považuje den, kdy bylo ohlášení podáno u stavebního úřadu (§ 57 odst. 3 stavebního zákona). Teprve poté mohou nastat tři různé situace, pokud jde o reakci stavebního úřadu na ohlášení.

První možností je, že stavební úřad stanoví, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce lze provést jen na základě stavebního povolení (§ 57 odst. 1 věta druhá stavebního zákona). Takto musí stavební úřad, pokud se zvolí v daném případě tento postup, rozhodnout nejpozději do třiceti dnů ode dne ohlášení. V takovém případě, ač to stavební zákon nestanoví, stavební úřad, v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, současně s tímto sdělením vyzve stavebníka, aby podané ohlášení doplnil na rozsah žádosti o stavební povolení. Podrobnosti obsahuje § 13 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona (dále jen "vyhláška"), z jehož obsahu lze také přímo dovodit, že stavební úřad stavebníka k doplnění ohlášení vyzve. Vzdor použité formulaci "se doplní" je zřejmé, že údaje doplní stavebník na základě výzvy stavebního úřadu.

Pokud jde o formulaci § 13 vyhlášky (při posuzování, zda bude možné drobnou stavbu, stavební úpravu...provést na základě ohlášení, se přihlíží především k...), považuji ji za nelogickou, neboť je-li postup, kdy je drobná stavba povolována na základě stavebního povolení a nikoli pouze ohlášení, výjimečný (a nepochybně tomu tak je a jistě i nadále bude, neboť to vyplývá přímo z účelu této zvláštní úpravy, kdy se vycházelo zásadně z toho, že naprostou většinu drobných staveb bude možné vzhledem k jejich "parametrům" povolovat jen na ohlášení, tomu ostatně odpovídá i dikce příslušného ustanovení, viz § 57 odst. 1 věta druhá stavebního zákona), pak by formulace měla být právě opačná, tj. mělo by být uvedeno: "Při posuzování, zda k provedení drobné stavby,...bude třeba stavební povolení, se přihlíží především k ...". Stávající formulace totiž, podle mého názoru, navozuje dojem, že postup, kdy bude možné drobnou stavbu (stavební úpravu atd.) povolit pouze na základě ohlášení, je pouze výjimečný a pravidlem naopak je, že drobná stavba bude vyžadovat stavební povolení.

Druhou možností je, že stavební úřad stavebníkovi sdělí, že proti provedení ohlášené, např. drobné stavby nebo stavební úpravy, nemá námitek. Také toto sdělení musí být stavebníkovi doručeno do třiceti dnů od ohlášení. V okamžiku, kdy stavebník takové sdělení obdrží, může začít ohlášené práce vykonávat. K tomu je však třeba uvést, že vydaný souhlas stavebního úřadu se vztahuje pouze k případům, kdy stavebník bude ohlášené práce činit způsobem a v rozsahu uvedeném v ohlášení. Pokud by tak nepostupoval, šlo by o provádění stavby v rozporu s ohlášením.

Třetí možností je, že do třiceti dnů neobdrží stavebník od stavebního úřadu sdělení uvedené výše jako první nebo druhá možnost. V tom případě platí nevyvratitelná právní domněnka (domněnka souhlasu), že stavebník může ohlášené práce provést (§ 57 odst. 2 věta druhá stavebního zákona).

V praxi se již vyskytla otázka, jak má stavební úřad postupovat v případě, že ohlášení stavebníka není úplné (nesplňuje požadavky obsažené v ustanoveních § 10 a 12 vyhlášky), resp., zda v takovém případě, aniž by nedostatky podání (ohlášení) byly odstraněny, běží třicetidenní zákonná lhůta v níž musí stavební úřad reagovat a v případě, že reagovat nebude, platí, že stavebník může začít ohlášené práce provádět.

Domnívám se, že logickým výkladem lze dospět k závěru, že začátek běhu třicetidenní lhůty může být spojen pouze s okamžikem, kdy je ohlášení úplné, přesněji řečeno "způsobilé" k posouzení. Opačný výklad by byl podle mého názoru zcela zřejmě absurdní. V krajním případě by si bylo jistě možné představit situaci, kdy by ohlášení, např. drobné stavby, obsahovalo pouze formulaci "ohlašuji úmysl provést na svém pozemku drobnou stavbu" (bez jakýchkoli dalších údajů, podkladů, jakékoliv dokumentace - situačního náčrtu apod.). Je zcela zřejmé, že takové ohlášení by bylo zcela "nepřezkoumatelné" (nebylo by z něj možné posoudit ani to, zda se jedná o drobnou stavbu či nikoliv, její navrhované umístění, rozměry apod.) a tudíž jeho podání (doručení stavebnímu úřadu) nemůže mít za následek začátek běhu stanovené třicetidenní lhůty, v níž má stavební úřad možnost na ohlášení reagovat a to trojím výše uvedeným způsobem.

Podmínkou pro to, aby stavební úřad mohl na ohlášení kvalifikovaně reagovat je, že ohlášení je úplné, a to alespoň ve smyslu jednak základních požadavků, jejichž splnění umožňuje stavebnímu úřadu posoudit, zda vůbec lze v daném případě "použít" ohlášení, jednak také ve smyslu splnění dalších požadavků stanovených citovanými ustanoveními vyhlášky. Ohlášení musí být svým obsahem natolik přesné a určité, aby na základě něj bylo možné spolehlivě posoudit všechny důležité "parametry" ohlašované stavební činnosti a věcně o žádosti rozhodnout.

Současně je však otázkou, zda lze tvrdit, že jakýkoliv nedostatek ohlášení (jeho neúplnost v nejširším slova smyslu) bude mít za následek, že lhůta pro uplatnění zákonné domněnky souhlasu nezačne bez jeho odstranění běžet.

Domnívám se, že nikoliv. Šlo by nepochybně o v praxi častější případy, kdy by přes nedostatky ohlášenou drobnou stavbu bylo možné věcně posoudit, tj. stavební úřad by se přes nedostatky ohlášení mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda bude reagovat, či zda nechá uplynout třicetidenní lhůtu, a pokud by tak učinil, stavba tak bude automaticky povolena, i když nedostatky ohlášení nebudou odstraněny ve lhůtě do třiceti dnů ode dne, kdy bylo stavebnímu úřadu doručeno.

Domnívám se proto, že je třeba všechny případy nedostatků podaného ohlášení rozdělit na dvě skupiny: na ty, které ještě umožňují kvalifikované posouzení podaného ohlášení, a na ty, které takové posouzení již neumožňují a pouze u prvé skupiny případů by bez jejich odstranění mohla uplynout stanovená třicetidenní lhůta a stavba by mohla být takto nevýslovně povolena.

U závažných nedostatků by i v případě, kdy stavební úřad včas, tj. do uplynutí třicetidenní lhůty, nebude vůbec reagovat, platilo, že stavba povolena nebyla (domněnka souhlasu by se uplatnit nemohla). Pokud by stavebník stavbu v takovém případě přesto zahájil, měla by být považována za stavbu prováděnou bez ohlášení, popř. dokonce bez stavebního povolení (jestliže by již v konkrétním případě překračovala "parametry" drobné stavby).

Nejobtížnějším úkolem bude nepochybně posouzení "hraničních" případů, kdy nebude možné jednoznačně stanovit, zda ohlášená drobná stavba (stavební úprava) může být povolena po ohlášení pouhým uplynutím třicetidenní zákonné lhůty, či nikoliv, tj. nebude možné jednoduše posoudit, jaká je závažnost nedostatků ohlášení.


právník, odborný asistent,
Stavební fakulta ČVUT, Praha