Vypořádání obchodních podílů v rámci společného jmění manželů

Výkonem povolání ve smyslu § 143 občanského zákoníku (ve znění do 1. 8. 1998) lze rozumět nejen podnikatelskou činnost podnikatele-fyzické osoby,¹⁾ nýbrž i soustavnou činnost podnikatele za účelem dosažení zisku, majitele či spolumajitele obchodní společnosti prostřednictvím jeho majetkového vkladu s výkonem funkce statutárního zástupce.

Vklady do obchodních společností, s výjimkou bytových družstev, vykonaných do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., tj. do 1. 8. 1998, které byť zprostředkovaně sloužily k výkonu povolání-podnikaní, lze považovat zásadně za výlučné vlastnictví (majetek) manžela, vyvolávající povinnost vypořádat jen jmenovitou (pořizovací) výši těchto vkladů (co ze společného majetku bylo vynaloženo na výlučný majetek), a teprve vklady vykonané po 1. 8. 1998 lze zásadně považovat za součást vypořádání společného jmění manželů v jejich tržní hodnotě.

Za výkon povolání ve smyslu § 143 občanského zákoníku ve znění do 1. 8. 1998, obdobně jako u podnikatelů-fyzických osob, lze považovat i výkon povolání fyzické osoby prostřednictvím vlastněné (spoluvlastněné) obchodní společnosti, splňující náležitosti uvedené v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku, pokud v ní její majitel-fyzická osoba zastával funkci statutárního zástupce, přičemž výnosy z podnikání sloužily takovéto fyzické osobě obdobně jako u podnikatele-fyzické osoby.

Do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. nešlo zásadně obchodní podíl v obchodní společnosti, s výjimkou bytových družstev, zahrnovat do společného jmění manželů, neboť zpravidla sloužil k výkonu povolání fyzické osoby prostřednictvím vlastněné, případně spoluvlastněné, právnické osoby, pokud v ní tyto osoby současně zastávaly funkci statutárního zástupce.

Z důvodu, že podnikatel (ať již fyzická či právnická osoba), stejně jako zaměstnanec, může v podstatě kdykoli ukončit dobrovolně svoji činnost, je pro určení hodnoty obchodního podílu, akcií, převedených za trvání manželství rozhodující okamžik účinnosti převodu obchodního podílu, akcií, na třetí osobu. Nelze se ztotožnit s právním názorem, že takový převod je neplatný pro nesouhlas druhého z manželů.

Podnikání manžela není vazalstvím omezeným na dobu manželství, do rozvodu, které u druhého z manželů a priori nezakládá majetková práva z obchodního podílu zcizeného za trvání manželství na jinou osobu, např. ze zdravotních důvodů, pro svěření nezletilého dítěte do výlučné výchovy apod. V takovém případě se druhý z manželů může domáhat toliko vypořádání poloviny z dosažené ceny za převod obchodního podílu za trvání manželství a nikoli z ceny jiné, není-li pro obcházení zákona zjevně nízká.

Článek VIII bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 91/1998 Sb. ve spojení s novelizovaným § 143 odst. 2 občanského zákoníku účinným od 1. 8. 1998 jednoznačně vylučuje, aby obchodní (majetkové) podíly, akcie, v obchodních společnostech nabyté do 1. 8. 1998 s účinností ke dni 1. 8. 1998 ex lege zakládaly účast druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou bytových družstev.

Zaniklo-li bezpodílové vlastnictví manželů do 1. 8. 1998, tj. do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., lze zahrnout obchodní podíly, akcie, apod., do bezpodílového spoluvlastnictví, jen pokud zprostředkovaně nesloužily výkonu povolání jednoho z manželů ve smyslu § 143 občanského zákoníku ve znění do 1. 8. 1998.

Za nabytí obchodního podílu ve smyslu § 143 občanského zákoníku je nutno považovat i nabytí dalšího obchodního podílu, např. z původních deseti procent základního jmění na zvýšených třicet procent základního jmění, přičemž je nutno vždy zjistit, kdy k takovémuto navýšení došlo, tj. do, či po účinnosti zákona č. 91/1998 Sb.

Samotné navýšení základního jmění obchodní společností nelze považovat za důvod pro zahrnutí do společného jmění manželů s výjimkou vypořádání nominální částky vynaložené ze společného majetku na výlučný majetek druhého z manželů, který vlastní či spoluvlastní obchodní společnost, samozřejmě s výjimkou bytového družstva.

Jelikož § 143 odst. 2 občanského zákoníku jednoznačně vylučuje účast druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou bytových družstev, nemá druhý z manželů ani jakákoli odvozená práva spojená s majetkovou účastí druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou právě práva na vypořádání pro případ zániku manželství a samozřejmě zařazení vyplacených odměn, podílů, výnosů, zisku do společného jmění manželů.

Ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku, účinného od 1. 8. 1998, je výjimkou ze zákonného rozsahu společného jmění dle § 143 odst. 1 občanského zákoníku, které mimo rámec společného jmění manželů ex lege vylučuje obchodní podíly včetně akcií z režimu společného jmění manželů, ačkoli by tam jinak dle § 143 odst. 1 náležely.

Ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku je tak ve vztahu k § 143 odst. 1 občanského zákoník ustanovením zvláštním.

Poznámky:

¹⁾ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1717/2000 (in.:Soubor rozhodnutí NS ČR, C.H.Beck, svazek 16, C 1127): "Výkonem povolání je také podnikání jednoho z manželů jako fyzické osoby....Výkonem povolání ve smyslu § 143 obč. zák. je třeba rozumět také výkon povolání osobou samostatně výdělečně činnou (mimo závislou činnost k jiné osobě), tj. i (výkon) podnikání jen jednoho z manželů (fyzické osoby) ve smyslu § 2 odst. 1 obch. zák., podle kterého se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Není sporu o tom, že žalovaný v tomto smyslu podnikatelem byl, přičemž předmět řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, tj. obchodní jmění žalovaného jako podnikatele, tomuto podnikání jednoznačně sloužil; tvořil jeho základ. Závěr odvolacího soudu o tom, že předmět sporu sloužil výkonu povolání žalovaného, je tedy správný..."

advokát, Praha

člen redakční rady Právního rádce