Evropská společnost - II.

Do právní úpravy problematiky založení a vzniku evropské společnosti více než u jiných otázek zasahují národní právní řády. Tato skutečnost se projevuje na mnoha místech nařízení. Dle čl. 15 nařízení podléhá právní úprava založení evropské společnosti právnímu řádu státu, ve kterém bude mít sídlo, pokud nařízení neobsahuje speciální úpravu některých dílčích otázek.

Podobný charakter má také např. čl. 18 odkazující v rámci založení evropské společnosti prostřednictvím fúze na národní právní řády. Některá ustanovení nařízení obsahují výslovné pověření pro národní právní řády k úpravě některých dílčích otázek. Tak např. čl. 19 v rámci založení evropské společnosti fúzí umožňuje národními právními řády omezit možnost účasti na založení evropské společnosti fúzí akciovým společnostem řídících se tímto národním právním řádem. Podobných ustanovení lze nalézt v nařízení hned několik.

Tak jako v ostatních případech, bude třeba v rámci zakládání evropské společnosti posuzovat tuto problematiku současně z hlediska nařízení, zákona o evropské společnosti a obchodního zákoníku. Následující text se bude věnovat pouze dílčím otázkám zpracovaným v rámci nařízení a zákona o evropské společnosti.

ZALOŽENÍ A VZNIK

Z čl. 1 odst. 1 nařízení vyplývá, že evropskou společnost lze založit jen jedním ze způsobů stanovených tímto nařízením. Totožné ustanovení také chápe evropskou společnost jako obchodní společnost ve formě společnosti akciové.

Z nařízení vyplývá celkem pět způsobů založení evropské společnosti:

- založení formou fúze sloučením nebo splynutím (čl. 2 odst. 1 nařízení),

- založení holdingové evropské společnosti (čl. 2 odst. 2 nařízení),

- založení evropské společnosti jako dceřiné společnosti (čl. 2 odst. 3 nařízení),

- založení evropské společnosti přeměnou akciové společnosti (čl. 2 odst. 4 nařízení),

- založení dceřiné společnosti již existující evropské společnosti (čl. 3 odst. 1 nařízení).

Ve všech výše uvedených případech je podmínkou přítomnost tzv. cizího (přeshraničního) prvku. Tento cizí prvek spočívá ve skutečnosti, že zúčastněné společnosti sídlící v některém z členských států, příp. jejich dceřiné společnosti, resp. pobočky, se řídí různými národními právními řády. Založená a vzniklá společnost se potom řídí právem toho členského státu, ve kterém má umístěné své sídlo.

Zúčastněnými společnostmi jsou ve většině případů akciové společnosti. Pouze v případě založení evropské společnosti formou holdingu může být zúčastněnou společností také společnost s ručením omezeným, v případě založení evropské společnosti jako dceřiné společnosti je dle čl. 2 odst. 3 nařízení okruh zúčastněných společností z hlediska jejich právních forem ještě širší.

Stejně jako naše právní úprava i nařízení rozeznává založení a vznik evropské společnosti.1) Vznik společnosti je vázán na okamžik jejího zápisu do obchodního rejstříku státu, v němž má umístěné své sídlo. Ke dni tohoto zápisu, který má jistě konstitutivní charakter, nabývá evropská společnost právní subjektivity. Stejně jako dle naší právní úpravy, i v případě evropské společnosti je třeba skutečnost zápisu této společnosti (tj. místo a datum zápisu do obchodního rejstříku), stejně jako její formu, sídlo, předmět podnikání, identifikační číslo, místo a název zveřejnění a pochopitelně také do obchodního rejstříku zveřejnit ve věstníku. V tomto případě se však dle čl. 14 jedná o Úřední věstník EU.

Také nařízení na základě poznatků praxe předpokládá potřebu činit jménem evropské společnosti před jejím vznikem právní úkony. Tomuto předpokladu vyhověl v našem obchodním zákoníku § 64 týkající se tzv. předběžné, resp. proponované společnosti. Článek 16 odst. 2 nařízení předpokládá, že se bude jménem evropské společnosti jednat ještě před jejím zápisem do příslušného rejstříku. Jelikož dané ustanovení neomezuje okruh osob oprávněných takto jednat, ani okamžik od kterého jsou jednající osoby oprávněny jednat, lze stejně jako v případě výkladu § 64 našeho obchodního zákoníku dospět k závěru, že k takovému jednání je oprávněn každý, a to kdykoliv před vznikem společnosti. Stejně tak lze snadno dospět i k závěru, že ani okruh otázek, ve kterých lze před vznikem evropské společnosti jednat, není omezen.

Princip odpovědnosti za závazky je stejný jako dle našeho obchodního zákoníku. Z jednání zůstává oprávněn a povinen ten, kdo takto jednal, pokud společnost po svém vzniku práva a povinnosti z tohoto jednání nepřevezmou. Současně však čl. 16 odst. 2 připouští odchýlení se od tohoto pravidla na základě dohody. V takovém případě by se patrně jednalo o dohodu jednající osoby s osobou, se kterou bylo takto jednáno. V takovém případě lze předpokládat např. uzavírání závazků s podmínkou.

ZALOŽENÍ PROSTŘEDNICTVÍM FÚZE

Založením evropské společnosti prostřednictvím fúze je třeba rozumět založení fúze sloučením i splynutím.

Výsledkem obou postupů je tedy vznik společnosti jako právnické osoby ve formě akciové společnosti. Tento způsob založení lze použít pouze v případě, kdy všechny zanikající společnosti jsou společnostmi akciovými, podléhajícími různým právním řádům členských států.

PROJEKT FÚZE

Základním dokumentem fúze je její projekt obsahující tyto náležitosti:

- firmu a sídlo fúzujících společností,

- navrhovanou firmu a sídlo evropské společnosti,

- výměnný poměr akcií a částku případného vyrovnání,

- podmínky pro přidělení akcií v evropské společnosti,

- den, od kterého vzniká majiteli akcií evropské společnosti právo na podíl na zisku, a případné zvláštní podmínky týkající se tohoto opatření, která se týkají těchto osob,

- den, od kterého se pro účely účetnictví považují jednání fúzujících společností za jednání evropské společnosti (tj. dle našeho obchodního zákoníku rozhodný den fúze),

- práva udělená evropskou společností akcionářům se zvláštními právy a majitelům cenných papírů jiných než akcie nebo navrhovaná opatření, která se týkají těchto osob,

- zvláštní výhody poskytnuté znalcům, kteří přezkoumávají projekt fúze, nebo členům správních, řídicích a dozorčích nebo kontrolních orgánů fúzujících společností,

- stanovy evropské společnosti,

- údaje o postupu, jímž se určí podmínky účasti zaměstnanců podle směrnice.

Nad rámec výše uvedených náležitostí obligatorní povahy může projekt fúze dle čl. 20 odst. 2 nařízení obsahovat i další náležitosti fakultativního charakteru. Obsah projektu fúze schvalují valné hromady každé ze zúčastněných společností s tím, že vliv na text tohoto dokumentu má také směrnice týkající se zapojení zaměstnanců. Z důvodu ochrany menšinových akcionářů musí rozhodnutí valné hromady o projektu fúze vyhotovené ve formě notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby obsahovat též jmenovitý výčet akcionářů, kteří hlasovali proti jeho přijetí.

Projekt fúze se v souladu s národním právním řádem ukládá do sbírky listin obchodního rejstříku. Na tento krok navazuje zveřejnění údajů dle národního právního řádu každé z fúzujících společností a čl. 21 nařízení v obchodním věstníku. Jedná se o základní údaje identifikující fúzující společnosti i budoucí evropské společnosti, identifikaci rejstříku, do kterého byly v rámci fúze založeny relevantní listiny a údaje o opatřeních přijatých na ochranu věřitelů a menšinových akcionářů.

PŘEZKUM POSTUPU

Postup fúze před zápisem do obchodního rejstříku podléhá přezkumu několika subjekty. Těmi hlavními jsou znalec pro fúzi a notář, dále lze předpokládat přezkum rejstříkovými soudy, příp. jinými orgány veřejné moci (viz. např. čl. 25 nařízení). Dle § 15 zákona o evropské společnosti se předpokládá v případě jmenování znalce a vypracování jeho zprávy přiměřené použití našeho obchodního zákoníku. V tomto ohledu lze tedy konstatovat informační povinnost fúzujících společností vůči znalcům, resp. znalci, a možnost soudního jmenování jednoho společného znalce, a to na základě společného návrhu všech fúzujících společností.

Právní postup a splnění všech podmínek pro uskutečnění fúze za účelem založení evropské společnosti se přezkoumá zvlášť v každém členském státě, jehož právem se některá z fúzujících společností řídí, a to podle tohoto právního řádu.

O splnění všech podmínek a dodržení zákonného postupu fúze se vyhotovuje tzv. osvědčení. Může je vyhotovit notář, soud, nebo jiný příslušný úřad. V případě České republiky vydává osvědčení jako veřejnou listinu notář. Jeho úkolem je, mimo konstatování formálních náležitostí tohoto osvědčení, zkontrolovat a zhodnotit dosavadní průběh fúze z hlediska provedení všech potřebných úkonů a splnění formalit, stanovených národním právním řádem.

Takové osvědčení lze za určitých okolností dle čl. 25 odst. 3 nařízení vystavit i před splněním všech formalit. Jedná se o případ, kdy je třeba prověřit také výměnný poměr akcií nebo vypořádání menšinových akcionářů. V takovém případě může za podmínek stanovených zmíněným ustanovením postačovat pouze prokázání skutečnosti, že byl přezkum ve zmíněných otázkách již zahájen a že probíhá. Bez ohledu na výsledek přezkumu, resp. jednání o uvedených otázkách, je rozhodnutí přijaté dotčenou fúzující společností závazné pro nástupnickou společnost i všechny její akcionáře.

Předpokladem uskutečnění fúze však může být i skutečnost negativní, a to v tom smyslu, že některý z dotčených národních akcionářů bude možnost uskutečnění fúze dle čl. 19 nařízení vázat na absenci zákazu orgánu veřejné moci daného státu fúzi uskutečnit, přičemž důvodem může být pouze veřejný zájem. Rovněž takový zákaz orgánu veřejné moci však musí podléhat soudnímu přezkumu.

Dalšímu přezkumu je podroben postup provedení fúze a založení evropské společnosti z hlediska právního řádu státu, ve kterém má mít zamýšlená evropská společnost umístěné své sídlo. Za tímto účelem je přezkumný subjekt²⁾ povinen na základě předložených osvědčení jednotlivých fúzujících společností a jejich kopie projektu fúze zajistit schválení totožného textu projektu fúze ve všech fúzujících společnostech, přijetí pravidel pro zapojení zaměstnanců evropské společnosti v souladu se směrnicí přezkoumat soulad dosavadního postupu fúzujících společností s jejich právními řády. Všechny tyto úkony jsou nezbytným předpokladem pro uskutečnění fúze a vznik evropské společnosti.

PRÁVNÍ OCHRANA VYBRANÝCH SUBJEKTŮ

Článek 24 nařízení předpokládá uplatnění národních právních řádů v problematice ochrany věřitelů, majitelů dluhopisů a jiných cenných papírů (vyjma akcií), se kterými jsou spojena zvláštní práva, a menšinových akcionářů, kteří s uskutečněním fúze nesouhlasí. Takovou ochranu předpokládá i náš obchodní zákoník. Nad jeho rámec je třeba zmínit čl. 17 zákona o evropské společnosti.

O ochraně věřitelů bylo již pojednáno v souvislosti s přemístěním sídla. Zmíněná úprava se pro ochranu věřitelů přiměřeně použije i v případě jejich ochrany v souvislosti s fúzí.

Zvýšená pozornost se věnuje ochraně menšinových akcionářů. Jejich práva jsou chráněna prostřednictví tří institutů. Jedná se o právo na dorovnání, právo žalovat na neplatnost usnesení valné hromady a právo na odkoupení jejich akcií nástupnickou společností.

Právo na dorovnání podle § 17 odst. 1 zákona o evropské společnosti je poskytnuto akcionářům fúzující společnosti, která se řídí naším právním řádem, a to za podmínek stanovených v čl. 25 odst. 2 nařízení. V bližším lze odkázat na úpravu tohoto institutu podle § 220 obchodního zákoníku s tím, že § 17 odst. 1 zákona o evropské společnosti stanoví pro podání žaloby na určení výměnného poměru akcií, příp. výše doplatku, prekluzivní tříměsíční lhůtu.

Druhým ochranným institutem je již výše zmíněné právo akcionářů v případě porušení povinností vyplývajících z čl. 25 odst. 3 nařízení na podání žaloby na neplatnost usnesení valné hromady, která schválila projekt fúze. Důvodem může být jednak nepřiměřenost výměnného poměru akcií, příp. doplatku, tak i rozpor údajů týkajících se těchto hodnot uvedených v projektu fúze s právními předpisy. V dalším lze opět odkázat na naši právní úpravu dané problematiky v obchodním zákoníku.

Třetím institutem ochrany menšinových akcionářů je jejich právo na odkoupení jejich akcií nástupnickou společností za předpokladu, že tito akcionáři hlasovali proti schválení projektu fúze a jsou jmenovitě uvedeni v notářském zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby, jímž byl projekt fúze přijat. Také v tomto případě lze v dalším odkázat na právní úpravu dané problematiky v § 220m našeho obchodního zákoníku.

ÚČINKY FÚZE

Po splnění všech formalit a úkonů, přičemž tuto skutečnost dokládají fúzující společnosti pomocí schváleného projektu fúze a osvědčením příslušného orgánu dle jednotlivých dotčených právních řádů, přezkoumá splnění téhož také příslušný orgán podle národního právního řádu státu, v němž má být umístěno sídlo. Ke vzniku evropské společnosti je třeba jejího zápisu do místně příslušného obchodního rejstříku podle umístění jejího sídla a zveřejnění relevantních skutečností dle totožného právního řádu v obchodním věstníku. Přestože čl. 27 odst. 1 nařízení váže na zápis do obchodního rejstříku nabytí účinnosti fúze i založení evropské společnosti, patrně není důvod se domnívat, že pro vznik evropské společnosti platí odchylná pravidla.

Důsledky fúze podle čl. 29 odst. 1 a 2 nařízení odpovídají samé podstatě fúze sloučením, resp. splynutím. V obou případech tedy dochází k přechodu aktiv, pasiv i práv a povinností z pracovněprávních vztahů na vzniklou evropskou společnost, fúzující společnosti zanikají (vyjma nástupnické společnosti v případě fúze sloučením, která pouze mění právní formu na evropskou společnost, akcionáři fúzujících společností se stávají akcionáři nástupnické evropské společnosti.

Pokud došlo k zápisu evropské společnosti do obchodního rejstříku, nelze již evropskou společnost prohlásit za neplatnou. Nedostatky v průběhu uskutečnění fúze však mohou být důvodem pro její zrušení a nařízení likvidace, přičemž k takovému rozhodnutí může soud přistoupit i bez návrhu.

ZJEDNODUŠENÝ POSTUP FÚZE

Z čl. 31 nařízení vyplývají dvě možnosti, za kterých lze fúzi sloučením uskutečnit zjednodušeným postupem a není tak třeba dostát všem formalitám a provést všechny úkony, o kterých byla zmínka v předchozích kapitolách.

Prvním případem je situace, kdy fúzi sloučením uskutečňuje akciová společnost, která je vlastníkem všech akcií a ostatních cenných papírů opravňujících k výkonu hlasovacího práva na valných hromadách ostatních zúčastněných okolností. Potom není třeba, aby projekt fúze obsahoval dle čl. 31 odst. 1 nařízení všechny náležitosti uvedené v jeho čl. 20 odst. 1.

Druhou výjimkou je situace, kdy fúzi sloučením provádí akciová společnost vlastnící alespoň 90 procent akcií, avšak ne všechny akcie a ostatní cenné papíry s nimiž je spojeno právo vykonávat hlasovací práva na valných hromadách zúčastněných společností. V takovém případě je za předpokladu absence odchylného ustanovení v národním právním řádu, možné uskutečnit fúzi sloučením bez vyhotovení některých jinak nezbytných dokumentů. Jedná se o zprávy řídicího, správního orgánu a znalce o přezkoumání fúze a jiných dokumentů nezbytných pro přezkoumání.

ZALOŽENÍ HOLDINGOVÉ EVROPSKÉ SPOLEČNOSTI

Princip založené holdingové společnosti ve formě evropské společnosti spočívá v založení ovládající společnosti³⁾ tím, že společníci budoucích dceřiných společností poskytnou své akcie nebo podíly na založení této mateřské evropské společnosti, a stanou se tak jejími akcionáři. Tento způsob založení evropské společnosti není již omezen pouze na společnosti akciové.

Mohou se ji totiž dle čl. 2 odst. 2 nařízení účastnit také společnosti s ručením omezeným. Stejně jako ve všech případech založení evropské společnosti musí být i v tomto případě splněn tzv. přeshraniční prvek. Při založení holdingové evropské společnosti může spočívat v následujících skutečnostech. Předně se založení holdingové evropské společnosti mohou účastnit společnosti řídící se právem různých členských států. Druhou variantou je skutečnost, že společnosti účastnící se založení holdingové evropské společnosti mají alespoň dva roky dceřinou společnost řídící se právem jiného členského státu, nebo mají tyto společnosti na území jiného členského státu umístěnou svou pobočku. V případě založení holdingové evropské společnosti účastnící se společnosti nezanikají, ale podílejí se na založení nové, v budoucnu své ovládající společnosti, holdingové evropské společnosti.

PROJEKT ZALOŽENÍ

Stejně jako v případě založení evropské společnosti prostřednictvím fúze, je i v tomto případě rozhodujícím dokumentem projekt založení evropské společnosti, vypracovaný řídicími nebo správními orgány účastnících se společností.

Projekt se vypracovává jako společný dokument všech účastnících se společností. Z povahy věci vyplývá, že také jeho náležitosti budou obdobné. Obsahové náležitosti projektu založení stanoví prostřednictvím odkazu čl. 32 odst. 2 v souvislosti s čl. 20 odst. 1 nařízení.

Nad rámec čl. 20 odst. 1 nařízení je třeba v projektu uvést minimální počet akcií v každé účastnící se společnosti, kterými se jejich akcionáři zavazují podílet na založení holdingové evropské společnosti. Jelikož má být holdingová evropská společnost společností ovládající, je třeba, aby tento podíl odpovídal více než 50 procentům hlasovacích práv v těchto společnostech. Projekt musí také obsahovat zprávu řídicích nebo správních orgánů účastnících se společností s uvedením založení holdingové evropské společnosti zejména z právního a hospodářského hlediska, a také důsledky tohoto pro akcionáře a zaměstnance účastnících se společností. Projekt založení evropské společnosti je třeba v každém členském státě účastnící se společnosti zveřejnit v souladu s národním právním řádem, a to nejméně jeden měsíc před konáním valné hromady, která bude o založení holdingové evropské společnosti rozhodovat. Projekt založení evropské společnosti schvaluje valná hromada každé ze zúčastněných společností, a to i s ohledem na případný zásah zaměstnanců účastnících se společností do textu projektu založení holdingové evropské společnosti.

Z hlediska naší právní úpravy je třeba na schválení projektu založení použít stejná pravidla, která platí pro rozhodování valné hromady schvalující návrh smlouvy o fúzi. To znamená zejména kvalifikovanou většinu pro přijetí rozhodnutí, které je třeba vyhotovit ve formě notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby.

PŘEZKOUMÁNÍ PROJEKTU ZALOŽENÍ

Přezkoumání projektu založení i posouzení některých dalších relevantních skutečností je očekávatelnou nezbytnou náležitostí postupu založení evropské společnosti. Stejně jako i v jiných případech založení evropské společnosti, je i při zakládání holdingové evropské společnosti možné jmenovat společného znalce pro všechny účastnící se společnosti. Na jmenování znalce lze dle § 19 zákona o evropské společnosti opět odkázat na použití ustanovení našeho obchodního zákoníku.

Úkolem znalce je přezkoumat projekt založení a vypracovat zprávu, ve které zejména posoudí spravedlivost a odůvodněnost navrženého výměnného poměru akcií, přičemž uvede použité metody posouzení s odůvodněním jejich vhodnosti. Pokud v rámci oceňování nastanou nějaké obtíže, je jejich uvedení nezbytnou součástí jeho zprávy.

ZALOŽENÍ

Po schválení projektu založení evropské společnosti je třeba přistoupit k získání dostatečného počtu akcií a podílů účastnících se společností, které budou sloužit k založení evropské společnosti. Z tohoto důvodu běží od schválení projektu založení evropské společnosti akcionářům účastnících se společností tříměsíční lhůta, příp. dodatečná jednoměsíční lhůta dle čl. 33 odst. 3 nařízení pro vyjádření se, zda a případně v jakém rozsahu se chtějí na založení evropské společnosti podílet.

Teprve na základě splnění všech výše uvedených formálních požadavků a současně převodu dostatečného množství akcií a podílů v souladu s projektem založení evropské společnosti dojde k založení této společnosti. Na základě splnění uvedených skutečností podají všechny společnosti v souladu s národním právním řádem státu, jehož právem se řídí, návrh na jejich zveřejnění. Dle čl. 33 odst. 5 v souvislosti s § 20 zákona o evropské společnosti podají současně s tímto představenstva účastnících se společností sídlících na našem území návrh na zápis splnění všech podmínek založení holdingové evropské společnosti.

PRÁVNÍ OCHRANA VYBRANÝCH SUBJEKTŮ

Na základě čl. 34 nařízení lze předpokládat poměrně častou snahu národních právních řádů chránit určité skupiny subjektů. Jedná se opět zejména o věřitele, zaměstnance a menšinové akcionáře účastnících se společností. Této možnosti využil také náš zákonodárce, když v § 21 odst. 2 zákona o evropské společnosti odkázal v případě účastnící se společnosti sídlící na území České republiky na přiměřené použití příslušných ustanovení našeho obchodního zákoníku o ochraně menšinových společníků.

Z tohoto důvodu je také zřejmé, že náležitostí notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady účastnící se společnosti tvoří seznam společníků, kteří hlasovali proti schválení projektu založení evropské společnosti.

ZALOŽENÍ DCEŘINÉ SPOLEČNOSTI

Založením dceřiné evropské společnosti se rozumí úpisem akcií evropské společnosti jako nově vznikající společnosti. Předpokladem je počet zakladatelný v počtu nejméně dvou společností nebo jiných veřejnoprávních i soukromoprávních právnických osob založených podle právního řádu některého z členských států.

Přeshraniční prvek může opět spočívat v rozdílnosti právního řádu, jímž se zakládající společnosti řídí, nebo ve skutečnosti, že zakládající společnosti mají alespoň po dobu dvou let dceřinou společnost řídící se právem jiného členského státu nebo pobočku umístěnou na jeho území. Je patrné, že z hlediska rozsahu právních forem zakladatelů, může být založení dceřiné evropské společnosti jedním z nejčastějších způsobu založení evropské společnosti.

V případě založení dceřiné evropské společnosti je právní úprava nařízení velice stručná. Vzhledem k povaze tohoto postupu totiž pouze odkazuje na použití národních právních řádů pro jednotlivé zakládající společnosti, které lze považovat v tomto směru za dostatečné.

PŘEMĚNA STÁVAJÍCÍ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI NA EVROPSKOU SPOLEČNOST

Založením evropské společnosti přeměnou z akciové společnosti je třeba rozumět přeměnu existující společnosti na evropskou společnost, aniž by přitom došlo k jejímu zániku nebo ke vzniku nové právnické osoby.

Při tomto postupu dochází toliko ke změně vnitřních poměrů měnící se společnosti s tím, že práva a povinnosti včetně těch plynoucích z pracovněprávních vztahů se převádějí na evropskou společnost jejím zápisem do obchodního rejstříku.

Článek 37 odst. 3 nařízení zakazuje provést spolu s přeměnou přemístění sídla. Cizím prvkem je třeba rozumět skutečnost, že měnící se právnická osoba má alespoň dva roky dceřinou společnost řídící se právem jiného členského státu.

PROJEKT PŘEMĚNY

Také v tomto případě konstituování evropské společnosti je hlavním dokumentem celého procesu projekt přeměny. Ten zpracuje řídicí nebo správní orgán měnící se společnosti a spolu s ním vyhotoví také zprávu odůvodňující přeměnu po právní a hospodářské stránce a také důsledky tohoto postupu pro zaměstnance a akcionáře. Schválený projekt je třeba zveřejnit v obchodním věstníku nejméně jeden měsíc před rozhodnutím valné hromady dotčené společnosti o přeměně.

Projekt přeměny schvaluje valná hromada společnosti kvalifikovanou většinou hlasů společně se stanovami evropské společnosti s tím, že na základě ustanovení národních právních řádů lze zohlednit účast zaměstnanců na rozhodování ve společnosti.

PŘEZKOUMÁNÍ PROJEKTU PŘEMĚNY

Jako v jiných případech, i v případě přeměny stávající akciové společnosti na evropskou společnost se pro jmenování znalce použijí ustanovení obchodního zákoníku o jmenování znalce pro fúzi.

Znalec před schválením projektu přeměny valnou hromadou osvědčí zejména skutečnost, zda výše čistých aktiv (v našem případě čistého obchodního jmění) odpovídá minimálně výši základního kapitálu a nerozdělitelných rezervních fondů.

ZALOŽENÍ DCEŘINÉ SPOLEČNOSTI ZE STRANY EXISTUJÍCÍ SPOLEČNOSTI

Založení dceřiné evropské společnosti ze strany již existující evropské společnosti je již samozřejmou možností založení této formy společnosti dle čl. 3 odst. 2 nařízení. Na tento postup se použijí přiměřeně národní právní řády vyjma ustanovení o zákazu unipersonálních společností.

V daném případě tedy mohou být dceřiné společnosti založené jediným zakladatelem bez ohledu na případné zákazy takového ustavení jediným zakladatelem.

ZAPOJENÍ ZAMĚSTNANCŮ

Zapojení zaměstnanců věnuje pozornost jak zákon o evropské společnosti v § 4 až § 64, tak směrnice Rady č. 200/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (dále jen "směrnice").

Úprava vychází z předpokladu, že zaměstnanci mají právo spoluúčastnit se na dění a rozhodování ve společnosti. Směrnice dle svého čl. 2 chápe zapojení zaměstnanců obecně jako mechanismus, jehož pomocí zaměstnanci ovlivňují rozhodování společnosti. Zákon o evropské společnosti chápe zapojení ve trojím smyslu. Předně je zapojení zaměstnanců chápáno jako možnost působit na rozhodování orgánů evropské společnosti. Dále se jedná o právo na informace a právo na projednání. Třetí formou zapojení zaměstnanců je pasivní volební právo a právo podílet se na aktivním volebním právu, ať už přímo jeho výkonem nebo výkonem práva jmenování, nebo nepřímo prostřednictvím možnosti vyjádřit se k volbě či jmenování členů orgánů společnosti.

Právo na informace obsahuje zejména právo zaměstnanců, resp. orgánu je zastupujícího, být informován o všech podstatných skutečnostech, které se týkají jak evropské společnosti jako celku, tak i dceřiných společností (dceřiné společnosti jsou definovány § 46 odst. 5 zákona o evropské společnosti v podstatě shodně s § 66a odst. 2 a 3 současného obchodního zákoníku) nacházejících se v jiných členských státech, s dostatečným předstihem, aby mohl orgán zastupující zaměstnance zvážit dopady kroků plánovaných nebo uskutečněných ze strany evropské společnosti.

Na právo informační bezprostředně navazuje právo na projednání. Pokud na základě podaných informací orgán zastupující zaměstnance nabude potřeby projednat určité záležitosti společnosti, musí mít možnost navázat dialog s příslušným orgánem evropské společnosti. Ze strany evropské společnosti musí být tedy orgánu zastupujícímu zaměstnance poskytnut nejen dostatek relevantních informací, ale v zájmu naplnění tohoto práva a zajištění jeho předpokládaného efektivního využití musejí být tyto informace poskytnuty s dostatečným předstihem tak, aby bylo projednání reálně možné.

VYJEDNÁVACÍ VÝBOR

Aby mohla být výše uvedená práva zapojení zaměstnanců efektivně využívána, je zapotřebí vytvořit určitou organizační strukturu. Koncepčnost výkonu práva na zapojení zaměstnanců má zajišťovat zvláštní orgán zastupující zájmy zaměstnanců společnosti. Tímto orgánem je tzv. výbor zaměstnanců. Výbor zaměstnanců vykonává svá práva v rozsahu a způsobem, který si zaměstnanci evropské společnosti se zakládající evropskou společností ujednají v Dohodě o způsobu a rozsahu zapojení zaměstnanců evropské společnosti dle § 54 zákona o evropské společnosti (dále jen "Dohoda").

Vyjednávací výbor tedy takto zastupuje zaměstnance právnických osob zúčastněných na vzniku evropské společnosti. Aby mohl být ustaven stabilní orgán zastupující zájmy zaměstnanců evropské společnosti, je třeba sjednat nejen rozsah a způsob výkonu tohoto práva (roz. práva na zapojení zaměstnanců), ale také složení, působnost, organizaci tohoto orgánu, pravidla jeho zasedání apod. Všechny výše uvedené otázky jsou také náležitostmi Dohody, která je zamýšleným výsledkem činnosti vyjednávacího výboru.

Prvotní kroky ke zřízení vyjednávacího výboru je třeba činit v závislosti na procesu zakládání evropské společnosti, tj. v období před jejím vznikem. Iniciátorem jednání o jeho zřízení jsou společnosti zúčastněné na procesu zakládání evropské společnosti i jejich dceřiné společnosti. Řídicí orgány těchto společností jsou povinny bez zbytečného odkladu po zveřejnění návrhu zakladatelského dokumentu evropské společnosti iniciovat jednání se zástupci nejen svých zaměstnanců, ale také zaměstnanců dceřiných společností.

Zákon o evropské společnosti v § 47 odst. 1 v této souvislosti uvádí také skupinu zaměstnanců pracujících v organizačních složkách těchto společností. Jedná se patrně o nesprávný přepis čl. 3 odst. 1 směrnice. Také toto ustanovení pojednává o zúčastněných společnostech, dceřiných společnostech, závodech a počtu jejich zaměstnanců. Dle mého názoru je však třeba podnik, tedy i jeho organizační složku, chápat jako součást zúčastněné společnosti nebo společnosti dceřiné. Z toho důvodu se domnívám, že není třeba skupinu zaměstnanců pracujících v odštěpných závodech uvádět zvlášť.

Úkolem řídicích orgánů zúčastněných společností je tedy předně iniciovat jednání se zaměstnanci směřující k vytvoření vyjednávacího výboru, ale také poskytnutí všech relevantních informací zejména o zúčastněných společnostech, jejich dceřiných společnostech a organizačních složkách, ale také o počtu jejich zaměstnanců, příp. o jejich vlivu na složení orgánů zúčastněných společností.

Současně s tímto jsou řídicí orgány zúčastněných společností povinny učinit veškerá nezbytná opatření směřující k ustavení vyjednávacího výboru. Mezi tato opatření je třeba počítat také financování vyjednávacího výboru. Ačkoliv jeho členové nemají právo na odměnu za výkon funkce, lze předpokládat řadu nákladů souvisejících s činností orgánu. Je třeba počítat zejména s organizačním zajištěním a administrativními náklady, s hotovými náklady jednotlivých členů, s náklady za překlady, tlumočení a odborné konzultace.

SLOŽENÍ VYJEDNÁVACÍHO VÝBORU

Počet členů vyjednávacího výboru se odvíjí od celkového počtu zaměstnanců podle stavu ke dni zveřejnění návrhu zakladatelského dokumentu. Dle zásady vyjádřené v čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice a § 48 odst. 1 zákona o evropské společnosti připadá na každých i započatých deset procent zaměstnanců zúčastněných právnických osob, jejich dceřiných společností i organizačních složkách podniků jedno místo ve vyjednávacím výboru. Ustanovení § 48 odst. 5 toto ustanovení doplňuje o pravidlo, že na zaměstnance každé ze zúčastněných společností připadá alespoň jeden přímý zástupce ve výboru zaměstnanců.

Dle § 48 odst. 3 zákona o evropské společnosti se počet členů vyjednávacího výboru ještě zvyšuje v případě zakládání evropské společnosti fúzí tak, aby zaměstnanci každé ze zanikajících společností měli ve vyjednávacím výboru alespoň jednoho přímého zástupce. Z výše uvedeného je zřejmé, že počet členů vyjednávacího orgánu může přesáhnout počet členů předpokládaný výpočtem dle deseti procent podílů. Některé odchylky pro specifické situace předpokládá např. také § 48 odst. 6 nebo 7 zákona o evropské společnosti.

Průběh jmenování či volby zástupců zaměstnanců do vyjednávacího výboru na území České republiky se řídí nejen § 48 zákona o evropské společnosti, ale také § 25e odst. 4 zákoníku práce. Zákoník práce je třeba aplikovat také v případě práva na neoprávněné zvýhodnění či naopak znevýhodnění zaměstnance v souvislosti s jeho členstvím ve vyjednávacím výboru. Stejně tak bude třeba v této souvislosti tento předpis aplikovat i na práva zaměstnance na náhradu mzdy a na pracovní volno zaměstnance.

Pasivní volební právo do vyjednávacího výboru nenáleží podle očekávání pouze zaměstnancům. Zákon o evropské společnosti využil zmocňovacího čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice a připustil, aby se členem orgánu stala také osoba bez pracovního poměru k zúčastněné osobě, která je však zmocněna nebo pověřena odborovou organizací příslušných zaměstnanců.

Rozdělení míst ve vyjednávacím výboru musí být provedeno tak, aby bylo zřejmé, kolik zaměstnanců každý z členů zastupuje. Tyto skutečnosti také eviduje vyjednávací výbor. Ke změně složení vyjednávacího výboru může dojít v závislosti na podstatné změně ve složení zúčastněných právnických osob nebo v počtu zaměstnanců.

PRÁVO VYJEDNÁVACÍHO VÝBORU NA INFORMACE

Jak už bylo uvedeno výše, ze strany zúčastněných společností musejí být vyjednávacímu výboru poskytnuty všechny relevantní informace. Jelikož na členy tohoto orgánu nejsou směrnicí ani zákonem o evropské společnosti kladeny žádné požadavky z hlediska odbornosti, je třeba na projednávání a vyhodnocování těchto informací předpokládat součinnost dalších osob z řad odborníků.

Značnou část nákladů s tím souvisejících nesou dle § 49 odst. 3 zákona o evropské společnosti zúčastněné osoby. Velice často však mohou mít podávané informace charakter důvěrných informací. O tom, které informace jsou považovány za důvěrné, rozhoduje řídicí orgán zúčastněné společnosti. Je-li poskytnutá informace takto označená, jsou všichni členové vyjednávacího výboru i jejich odborní poradci vázáni povinností mlčenlivosti. Aby se předešlo nadmíru častému označování informací za důvěrné, zakládá § 50 odst. 2 vyjednávacímu výboru právo domáhat se určení, že informace charakter informace důvěrné nemá, a tím se povinnosti mlčenlivosti zprostit. Takové určení může vyslovit v první řadě dozorčí rada společnosti. Pokud se tak nestane, je dalším oprávněným k takovému prohlášení soud.

Soud může řešit konflikt mezi vyjednávacím výborem a zúčastněnou společností ještě v jednom případě. Tak jako § 180 obchodního zákoníku předpokládá odepření poskytnutí určitých informací, poskytuje takové právo řídicímu orgánu také § 50 odst. 3 zákona o evropské společnosti. Také v tomto případě se může vyjednávací výbor poskytnutí informace domáhat u soudu. Důvody odepření poskytnutí informace i podmínky domáhání se jejich poskytnutí u soudu jsou upraveny odkazem dle § 50 odst. 3 zákona o evropské společnosti v § 180 obchodního zákoníku.

Otázkou je, kdo bude v obou výše uvedených řízeních účastníkem soudního řízení. V obou případech je zřejmé, že pasivně legitimovanou bude zúčastněná společnost, jejíž řídicí orgán označil informaci jako důvěrnou nebo poskytnutí informace odepřel. Kdo však bude v daném řízení aktivně legitimovaným? Zákonodárce pro tento případ stanovil v § 50 odst. 5 zvláštní způsobilost být účastníkem řízení ve prospěch vyjednávacího výboru, ačkoliv nemá subjektivitu. Takové řešení však není v našem obchodním právu zcela ojedinělé. Připomenout lze např. obdobnou situaci v rámci soudního řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kdy je za podmínek dle § 131 odst. 6 obchodního zákoníku k zastupování společnosti oprávněna dozorčí rada společnosti.

ROZHODOVÁNÍ VYJEDNÁVACÍHO VÝBORU

Jak bylo již výše uvedeno, cílem snažení vyjednávacího výboru je zabezpečení zapojení zaměstnanců evropské společnosti. Za tímto účelem zákon poskytuje vyjednávacímu výboru časový rámec v délce šesti měsíců s možností jednoho prodloužení na základě dohody vyjednávacího výboru s řídicími orgány zúčastněných společností.

V úvahu přicházejí tři možná řešení. Předně může dojít k uzavření Dohody o zapojení. Ve druhém případě se vyjednávací výbor usnese, že se zapojením zaměstnanců omezí na právo na informace a na projednání v rozsahu stanoveném národními právními řády podle místa výkonu práce zaměstnanců. V tomto případě není rozhodné, zda k uzavření dohody nedošlo z důvodu, že jednání o obsahu dohody nebylo zahájeno, nebo že bylo jednání bez dosažení výsledku předčasně ukončeno. Přestože vyjednávací výbor reprezentuje zájmy zaměstnanců, lze v daném případě předpokládat nesouhlas části ze zastupovaných zaměstnanců. Pro tento případ zákon předpokládá znovuustavení vyjednávacího výboru a opětovné zahájení jednání o zapojení zaměstnanců. K tomu dojde na základě žádosti zástupce alespoň deseti procent zaměstnanců evropské společnosti, nebo přímo této menšiny.

Lze tak s jistou nadsázkou hovořit o právech zaměstnanecké minority. Pokud nedojde k odchylné dohodě stran, nelze tato jednání ani vyjednávací výbor obnovit dříve než po uplynutí dvou let od usnesení vyjednávacího výboru o nezahájení, příp. zastavení jednání. V každém případě však ani jedním z výše uvedených rozhodnutí vyjednávacího výboru nesmí dojít ke zhoršení postavení zaměstnanců. Podle § 52 odst. 3 jsou obě tato rozhodnutí vyloučena v případě, že u založení evropské společnosti změnou akciové společnosti měli zaměstnanci právo vykonávat vliv na složení orgánů této společnosti. Obě výše uvedená rozhodnutí by tedy jejich postavení v rámci evropské společnosti zhoršila a z tohoto důvodu nejsou tato rozhodnutí pro rozpor se zákonem možná.

Konečně třetí možností je subsidiární použití zákonné úpravy zapojení zaměstnanců prostřednictvím výboru zaměstnanců a jejich vlivu na složení orgánů evropské společnosti. Úprava zapojení zaměstnanců prostřednictvím jejich výboru nebo jejich vlivu na složení orgánů evropské společnosti v § 55 an. a § 63 an. zákona o evropské společnosti je tak jakýmsi nezbytným minimem práv zaměstnanců na jejich zapojení v rámci evropské společnosti.

Pokud totiž nedojde k uzavření Dohody v zákonné lhůtě nebo společnost nerozhodne jinak, užije se na základě rozhodnutí každé zúčastněné společnosti subsidiárně zákonná úprava. K tomuto obecnému pravidlu dále přistupují určité výjimky odlišné podle způsobu založení evropské společnosti. V případě založení evropské společnosti změnou akciové společnosti mají zaměstnanci právo podílet se na složení orgánů evropské společnosti pouze v případě, že jim toto právo náleželo i před změnou společnosti. V případě založení evropské společnosti fúzí, holdingem nebo prostřednictvím dceřiné společnosti je toto právo vázáno na kvalifikovanou většinu celkového počtu zaměstnanců evropské společnosti, kterým toto právo náleželo před založením evropské společnosti. Také toto pravidlo je však subsidiárně použitelné a jeho aplikaci lze na základě rozhodnutí vyjednávacího výboru vyloučit. Může také nastat situace, kdy se právo vlivu na složení orgánů společnosti u jednotlivých zúčastněných osob lišilo. V takovém případě se aplikuje úprava zvolená vyjednávacím výborem, subsidiárně pro případ pasivity výboru, úprava nejpodobnější zákonné úpravě.

Ve většině případů rozhoduje vyjednávací výbor prostou většinou hlasů všech členů (každý člen má jeden hlas), pokud tito členové současně zastupují většinu zaměstnanců všech zúčastněných společností.

Zákon o evropské společnosti nestanoví nic bližšího o kvóru pro usnášeníschopnost tohoto orgánu. Výkladem lze však snadno dospět k závěru, že toto kvórum se bude shodovat s výše uvedenou většinou k přijetí rozhodnutí. Tak jako je obvyklé, pro určitá rozhodnutí zákon o evropské společnosti k přijetí rozhodnutí vyžaduje kvalifikovanou většinu. Takovým rozhodnutím je rozhodnutí, na jehož základě dojde ke snížení vlivu zaměstnanců na složení orgánů evropské společnosti oproti zákonnému minimu. Současně však musí být splněna podmínka, že je toto opatření činěno v zájmu kvalifikované většiny (25 příp. 50 procent) z celkového počtu zaměstnanců zúčastněných společností.

V takovém případě je třeba rozhodnutí přijmout nejméně dvěma třetinami hlasů všech členů vyjednávacího výboru, pokud tito zastupují minimálně dvě třetiny zaměstnanců všech zúčastněných společností, a to nejméně ze dvou různých členských států. V tomto případě je tedy kvalifikovaná většina kumulativně tvořena celkem třemi kvalifikovanými dílčími předpoklady.

DOHODA O ZPŮSOBU ROZSAHU ZAPOJENÍ ZAMĚSTNANCŮ

Hlavním účelem vyjednávacího výboru je zajistit výkon práva na zapojení zaměstnanců evropské společnosti, nejlépe uzavřením Dohody o zapojení podle § 54 zákona o evropské společnosti. Odstavec 1 daného ustanovení určuje v rámci demonstrativního výčtu náležitostí minimální obsah této dohody.

Převážná většina těchto náležitostí se týká tzv. výboru zaměstnanců, zejména otázek jeho složení, působnosti, postupu při poskytování informací a projednávání, organizačního a finančního zajištění, organizace jeho zasedání apod. Obsah dohody mohou strany podstatně zmenšit, a to uzavřením dohody o pravidlech, způsobu a rozsahu zapojení zaměstnanců evropské společnosti bez ustavení výboru zaměstnanců.

Povaha výše uvedených náležitostí dohody je velice sporná. Je zřejmé, že se jedná o demonstrativní výčet (arg. "zejména"). Ustanovení § 54 odst. 1 je uvozeno tak, že dohoda "musí" obsahovat určité náležitosti dle výčtu. Obecná právní teorie by takové uvození výčtu náležitostí běžně považovala za vyjádření obligatorního výčtu náležitostí. Tomu však odporuje ustanovení odst. 2, umožňující vyloučení části těchto náležitostí na základě dohody stran.

Na základě toho se domnívám, že nelze všechny náležitosti dle § 54 odst. 1 považovat za obligatorní. Takovými zůstanou pouze náležitosti uvedené pod písmeny a), f) a g). To budou patrně jediné obligatorní náležitosti. Náležitosti uvedené pod písmeny b) až e) budou obligatorními pouze za splnění určitých předpokladů. Bude třeba je tedy považovat za tzv. podmíněně obligatorní. Ať se jedná o pojem v našem právním prostředí neobvyklý, řada členských států EU s ním v odborné právnické literatuře pracuje. Stejnou povahu má také uvedení způsobu a rozsahu vlivu zaměstnanců na složení orgánů evropské společnosti, pokud se strany dohodnou takové právo vůbec založit. Právo vlivu na složení orgánu je totiž fakultativní náležitostí dohody, bližší podrobnosti lze potom považovat za podmíněně obligatorní náležitosti.

Seznam fakultativních náležitostí sestavit nelze. Vyplývá to z principu, že v soukromém právu lze činit vše, co není zákonem výslovně zakázáno. Z toho vyplývá, že fakultativní náležitosti lze dělit do dvou skupin. Na fakultativní náležitosti uvedené přímo v právním předpisu a na takové náležitosti, které zákon výslovně nevylučuje. Fakultativní náležitosti předpokládané zákonem lze dále dělit na náležitosti subsidiárně použitelné pro případ, že se strany nedohodnou jinak, a na náležitosti, které zákon pouze naznačuje, přičemž jejich konkrétní podobu ponechává na dohodě stran.

Chceme-li být v tomto členění náležitostí důslední, je třeba také upozornit na náležitosti tzv. jednostranně kogentní, resp. jednostranně subsidiární, podle toho, z jakého úhlu pohledu budeme na tuto otázku nahlížet. Takové vymezení se používá nejčastěji v souvislosti s lhůtami, když zákon stanoví minimální, příp. maximální limit s tím, že se lze dohodou stran odchýlit pouze jedním povoleným směrem.

ZAPOJENÍ ZAMĚSTNANCŮ PROSTŘEDNICTVÍM VÝBORU ZAMĚSTNANCŮ

Zapojení zaměstnanců prostřednictvím jejich výboru je upraveno v § 55 až 62 zákona o evropské společnosti. Celá tato úprava je koncipována jako subsidiární pro případ, že nebude uzavřena Dohoda o zapojení zaměstnanců. Pokud bude Dohoda uzavřena, bude tato úprava subsidiárně použita pouze v případě, že tak výslovně určí tato Dohoda. Pokud by Dohoda o použití těchto ustanovení mlčela, byla by jejich aplikace vyloučena § 54 odst. 4 v souvislosti s § 55 odst. 1 zákona o evropské společnosti.

Jak již bylo opakovaně uvedeno, účelem výboru zaměstnanců je výkon práva zaměstnanců evropské společnosti na informování a projednání. Organizační uspořádání tohoto výboru může jako podmíněně obligatorní náležitost stanovit nejen Dohoda o způsobu a rozsahu zapojení zaměstnanců evropské společnosti, ale také samotné stanovy evropské společnosti. Organizačním uspořádáním mám na mysli zejména počet členů výboru, způsob jejich volby a oprávnění výboru vůči představenstvu nebo správní radě evropské společnosti.

Druhou možností je subsidiární použití zákonné úpravy zapojení zaměstnanců prostřednictvím výboru zaměstnanců a jejich vlivu na složení orgánů evropské společnosti. Volbu nebo jmenování členů výboru provádějí samotní zaměstnanci, a to buď přímo, nebo nepřímo, prostřednictvím zástupců zaměstnanců na jejich společném zasedání. Aktivně legitimovanými jsou tedy zaměstnanci zúčastněných společností. Bližší kvalifikace jejich pracovního poměru vůči společnosti, obdobně jako v případě dozorčí rady podle § 200 odst. 5 obchodního zákoníku, stanovena není.

SLOŽENÍ VÝBORU ZAMĚSTNANCŮ

Pasivně legitimovanými osobami, tj. osobami s právem být volen do výboru zaměstnanců, jsou opět zaměstnanci. Pro stanovení počtu členů výboru zaměstnanců je opět rozhodující počet zaměstnanců evropské společnosti a jejich strukturální rozložení v rámci členských států. Na každých i započatých deset procent zaměstnanců evropské společnosti v jednom státě připadá jedno místo ve výboru zaměstnanců. Počet členů výboru zaměstnanců se však může měnit, a to i v průběhu funkčního období. Ke změně dojde nezbytně v závislosti na kvalifikované (ve smyslu výše uvedených započatých deseti procent z celkového počtu zaměstnanců evropské společnosti) zvýšení nebo snížení počtu zaměstnanců.

Funkční období výboru zaměstnanců je pět let. Otázkou by mohlo být, zda je délka volebního období stanovena ve vztahu k jednotlivým členům, nebo k výboru zaměstnanců jako celku. Výkladem § 56 odst. 1 a 3 zákona o evropské společnosti dospívám k závěru, že se jedná o funkční období výboru zaměstnanců jako celku. Podle odstavce 3 daného ustanovení, dojde-li ke zvýšení počtu zaměstnanců a tím tedy ke zvýšení počtu členů výboru zaměstnanců, uplyne funkční období těchto nových členů spolu s funkčním obdobím ostatních členů. O každé změně složení výboru zaměstnanců je třeba informovat představenstvo nebo správní radu.

Výbor zaměstnanců jedná v souladu s jednacím řádem schváleným na jeho prvním zasedání. V závislosti na celkovém počtu členů výboru, může výbor rozhodnout o ustavení tzv. užšího výboru, který má maximálně tři členy z řad výboru jako takového. Ustanovení § 58 odstavce 2 zákona o evropské společnosti koncipuje užší výbor výboru zaměstnanců jako součást výboru zaměstnanců, jehož úkolem směrem dovnitř tohoto orgánu je koordinace jeho činnosti. Navenek je užší výbor oprávněn jednat za výbor zaměstnanců. Tímto dané ustanovení zakládá zvláštní formu zákonného zastoupení tohoto orgánu. Otázka je, zda se má skutečně jednat o zákonné zastoupení, když výbor zaměstnanců není nadán subjektivitou. Toto ustanovení bude tedy třeba chápat tak, že užší výbor reprezentuje výbor zaměstnanců.

Problém se však vyskytne ještě v souvislosti s § 62 odst. 4 zákona o evropské společnosti. Toto ustanovení nejen zdůrazňuje, že užší výbor jedná za výbor zaměstnanců, ostře jej však vůči tomuto výboru vyčleňuje. Užší výbor zastupuje výbor zaměstnanců a koordinuje jeho činnost. V tomto ohledu se výbory překrývají. Na druhou stranu však předmětné ustanovení předpokládá uzavřená jednání užšího výboru zaměstnanců, na které nebudou mít přístup ani všichni členové výboru zaměstnanců.

Na základě tohoto se jeví postavení užšího výboru zaměstnanců na samém výboru zaměstnanců poměrně nezávislé. Na druhou stranu je však třeba připomenout, že užší výbor je fakultativním orgánem ustaveným výborem zaměstnanců, přičemž užší výběr se skládá z členů výboru zaměstnanců. Část zaměstnanců evropské společnosti bude tedy členy výboru zaměstnanců i jeho užšího výboru.

Taková konstrukce se nezdá být příliš šťastnou. Ustanovení § 62 odst. 4 totiž z tohoto užšího výboru činí orgán na výboru zaměstnanců, tj. na svém zřizovateli, nezávislým, přičemž některým členům výboru zaměstnanců dokonce brání účasti na jednání užšího výboru. Otázkou zůstává význam tohoto členění. Lze se na tomto základě domnívat, že zatímco výbor zaměstnanců má povinnost informovat zaměstnance, příp. jejich zástupce s podstatnými informacemi a výsledky jednání, užší výbor, který by v tomto směru disponoval větším množstvím informací dle § 62 odst. 4 zákona o evropské společnosti, tuto povinnost nemá.

ORGANIZAČNÍ, FINANČNÍ A JINÉ ZAJIŠTĚNÍ VÝBORU ZAMĚSTNANCŮ A JEHO ČLENŮ

Podobně jako v případě vyjednávacího výboru, i v případě výboru zaměstnanců leží valná většina povinností zajistit tento orgán i jeho členy po organizační i finanční stránce na evropské společnosti. Za tímto účelem musí v rozpočtu vyčlenit část finančních prostředků, které bude v rámci následujícího účetního období třeba uvolnit za účelem náhrady nezbytných výdajů souvisejících s činností výboru zaměstnanců.

Ve snaze přiblížit se pochopení pojmu těchto nezbytných nákladů, zákon v § 60 odst. 3 uvádí demonstrativní výčet těchto nákladů. Patří sem zejména náklady spojené s organizačním zajištěním zasedání orgánu, náklady spojené s překlady a tlumočením, s úhradou odměny odborníkům přizvaným k jednání výboru zaměstnanců, cestovné, stravné, náklady spojené s ubytováním apod. K otázce nákladů spojených s odbornými poradci, se směrnice opakovaně vrací.

Potřeba přizvat k řešení dílčích odborných otázek odborníky pro danou oblast je nepopiratelná. Potřebná součinnost odborníků z několika oblastí je také předpokládatelná. Určitou ochranu před zneužíváním těchto práv zaměstnanců je třeba společnosti poskytnout. Tato ochrana je založena zmocňovacím ustanovením, podle něhož domácí právní řády mohou stanovit pravidlo, podle něhož bude odměna a náklady související s přizváním odborníků z prostředků společnosti hrazena jen pro potřeby jednoho odborníka přizvaného pro jednu určitou oblast. Pokud by národní právní řády tuto možnost využily, bylo by třeba náklady na revizní posudky apod. hradit z jiných zdrojů, než z prostředků evropské společnosti. V této souvislosti je třeba upozornit, že zákon o evropské společnosti tohoto zmocňovacího ustanovení využil např. v § 60 odst. 2.

Nad rámec finanční podpory je společnost povinna zajistit činnost výboru zaměstnanců také po organizační a věcné stránce. V této souvislosti lze předpokládat nejčastěji zajištění ve formě poskytnutí prostor pro zasedání výboru zaměstnanců bez přítomnosti třetích osob, poskytnutí technické podpory apod. Společnost má řadu povinností nejen vůči výboru zaměstnanců jako celku, ale také vůči jeho jednotlivým členům.

PŮSOBNOST VÝBORU ZAMĚSTNANCŮ

Působnost výboru zaměstnanců je v § 59 odst. 1 zákona o evropské společnosti stanovena velice obecně. Na základě uvedeného ustanovení spadají do působnosti tohoto orgánu záležitosti, které se týkají evropské společnosti jako celku, jejích organizačních složek na území jiných států a dceřiných společností.

Přes toto ustanovení je zřejmé, že těžiště činnosti výboru zaměstnanců spočívá ve výkonu základních práv zaměstnanců - vyjednávání o uzavření Dohody o zapojení zaměstnanců, sbírání informací dle § 61 zákona o evropské společnosti a projednání podstatných otázek souvisejících s hospodařením evropské společnosti a postavením zaměstnanců.

Otázka projednávání Dohody o zapojení zaměstnanců je stále se vracejícím problémem společnosti. Po čtyřech letech od svého ustavení se musí výbor zaměstnanců této problematice opět věnovat. Východiska jsou dvě. Výbor zaměstnanců může rozhodnout o znovuzahájení jednání o uzavření této Dohody, nebo rozhodne o aplikaci subsidiární zákonné úpravy zapojení zaměstnanců bez uzavření Dohody.

Subsidiární zákonná úprava bude aplikována také v případě, že sice bude rozhodnuto o znovuzahájení jednání o uzavření Dohody, avšak k jejímu uzavření nedojde v zákonné lhůtě šesti, příp. dvanácti měsíců.

PRÁVO NA INFORMACE

Současná naše právní úprava zakládá představenstvu společnosti řadu informačních povinností vůči určitým skupinám subjektů. Není rozhodné, zda se jedná o valnou hromadu společnosti, akcionáře nebo určitou skupinu akcionářů, dozorčí radu, odborovou organizaci apod.

Řadu z povinností již známých z našeho obchodního zákoníku bude třeba na základě § 61 zákona o evropské společnosti plnit také ve prospěch výboru zaměstnanců, který následně získané informace poskytuje dál, ať už přímo zaměstnancům nebo jejich zástupcům. Na informační povinnost ze strany evropské společnosti dále navazuje právo výboru zaměstnanců na projednání těchto informací s příslušným orgánem evropské společnosti.

Plnění informační povinnosti patří do působnosti řídicího orgánu, kterým je v závislosti na volbě monistického či dualistického systému správní rada nebo představenstvo. Jednou ze základních informačních povinností vůči výboru zaměstnanců je informovat jej o programu jednání řídicího a kontrolního orgánu. Stejně tak musí řídicí orgán předat výboru zaměstnanců kopie listin, které se předkládají valné hromadě společnosti.

Obvyklou povinností řídicích orgánů akciových společností je předložit nejvyššímu orgánu každoročně zprávu o podnikatelské činnosti, stavu majetku a dalších perspektivách. Rovněž tato zpráva musí být předložena výboru zaměstnanců.

Specifickými informacemi jsou skutečnosti, které mohou negativně a ve značném rozsahu ovlivnit zájmy zaměstnanců. Takovými informacemi jsou dle zákona o evropské společnosti zejména informace o přemístění či zániku organizačních složek nebo hromadné propouštění.

Nad rámec výše uvedeného je třeba zmínit také působnost výboru zaměstnanců při stanovení podrobnějších pravidel pro výkon práva zaměstnanců podílet se na složení orgánů podle § 64 odst. 3 zákona o evropské společnosti.

PRÁVO NA PROJEDNÁNÍ

Toto právo navazuje na právo na informace. Otázkou však je jeho efektivita. Bez pochyb je sledován zájem zaměstnanců na možnosti vyjádřit se k rozhodným skutečnostem týkajícím se evropské společnosti. Již ze samotného označení tohoto práva je však zřejmé, že se skutečně jedná jen o právo na projednání, nikoliv o právo na spolurozhodování. Ostatně již dnes máme možnost se s právem na projednání v našem obchodním zákoníku setkat v souvislosti s odstoupením člena orgánu společnosti z funkce podle § 66 odst. 1 obchodního zákoníku.

Ustanovení § 62 odst. 1 stanoví demonstrativní výčet informací ze zprávy o podnikatelské činnosti, které je třeba ze strany řídicího orgánu s výborem zaměstnanců projednat. V této souvislosti je třeba upozornit, že odstavec 1 daného ustanovení odkazuje v souvislosti se zprávou určenou k projednání na § 64 odst. 1. Pokud však nahlédneme do tohoto ustanovení, zjistíme, že se "pravidelné zprávě" uvedené v § 62 odst. 1, nevěnuje. Podstatou tohoto ustanovení je určení podpůrných ustanovení pro aplikaci práv zaměstnanců na ovlivňování složení orgánů evropské společnosti.

Uvedený odkaz je tedy třeba pokládat za legislativně technicky chybný. Z hlediska účelu a obsahu je možné se domnívat, že se mělo jednat o odkaz na § 61 odst. 1. Právě toto ustanovení, věnující se právu výboru zaměstnanců na informace, pojednává o pravidelné zprávě o podnikatelské činnosti evropské společnosti.

Za této situace dojde k překrývání práva na informace a práva na projednání. Pokud totiž nastanou skutečnosti, které mohou negativně a ve značném rozsahu ovlivnit zájmy zaměstnanců, může jejich výbor, příp. užší výbor, na řídicím orgánu evropské společnosti žádat společné projednání těchto otázek. Na základě projednání vydá výbor zaměstnanců, resp. užší výbor, své stanovisko. Řídicí orgán není jejich závěry vázán, pokud však bude postupovat v rozporu s ním, je povinen vyhovět nové žádosti výboru zaměstnanců o projednání. Musí tak učinit ještě před učiněním rozhodnutí rozporného se stanoviskem výboru zaměstnanců.

VLIV ZAMĚSTNANCŮ NA SLOŽENÍ ORGÁNŮ

Jak již bylo opakovaně uvedeno, zaměstnanci mají kromě práva na informace a na projednání také právo vlivu na složení orgánů. Našemu právnímu řádu není tento institut neznámý. V této souvislosti je třeba připomenout zejména právo zaměstnanců podílet se na volbě části členů dozorčí rady a také být do tohoto orgánu volen dle § 200 obchodního zákoníku.

Jaký je obsah tohoto práva? Naše právní úprava předpokládá právo podílet se na volbě určité části členů dozorčí rady. Z povahy správní rady v monistickém právním systému vyplývá, že se část jeho působnosti překrývá s působností dozorčí rady v dualistickém právním systému. Na základě této skutečnosti také zákon o evropské společnosti zakládá právo zaměstnanců podílet se na volbě nejen části členů dozorčí rady evropské společnosti, ale příp. také části členů její správní rady. Jelikož evropská společnost je obchodní společnost s přeshraničním prvkem, lze předpokládat řadu organizačních obtíží v případě výkonu těchto práv zaměstnanců. Určení bližších pravidel proto spadá do působnosti výboru zaměstnanců. V rámci těchto pravidel bude zcela nepochybně třeba stanovit pravidla pro výběr kandidátů do orgánů společnosti, jejich předběžné schvalování, příp. zamítání.

Právo vlivu zaměstnanců na složení orgánů může být založeno stanovami, Dohodou o zapojení zaměstnanců, zákonem o evropské společnosti nebo národními právními předpisy ČR nebo jiných členských států EU. Aby bylo možné aplikovat § 64 zákona o evropské společnosti, je třeba nalézt odkaz na jeho použití v Dohodě o zapojení zaměstnanců. V případě založení tohoto práva stanovami evropské společnosti nebo Dohodou o zapojení zaměstnanců je rozsah těchto práv určen především smluvními ujednáními. Rozsah a způsob uplatnění práv zaměstnanců stanovený zákonem o evropské společnosti nebo národními právními řády je opět tedy subsidiární úpravou.

Rozsah a způsob zapojení zaměstnanců formou jejich vlivu na složení orgánů stanovený zákonem o evropské společnosti se liší v závislosti na způsobu vzniku evropské společnosti. Vznikla-li změnou akciové společnosti (lépe snad její "přeměnou"), vyplyne právo vlivu na složení orgánů z národní právní úpravy.

Vznikla-li jiným způsobem, platí takový rozsah tohoto práva, jaký odpovídá nejpříznivější právní úpravě pro zaměstnance. To platí ovšem za předpokladu, že takové právo zaměstnanci před změnou měli.

V souvislosti s tímto právem zaměstnanců je třeba upozornit na § 64 odst. 6 zákona o evropské společnosti o postavení členů orgánů jmenovaných nebo zvolených ze strany zaměstnanců. Dle tohoto ustanovení mají tito členové stejná práva a povinnosti jako členové zvolení či jmenovaní ze strany valné hromady, nestanoví-li zákon jinak. Na tomto místě lze upozornit na dvě otázky. Předně se jedná o výklad spojení "nestanoví-li zákon jinak". Z legislativních pravidel vlády ČR vyplývá, že takové spojení znamená, že jinak může stanovit tento, nebo i jiný zákon, tj. jakýkoliv zákon.

Závažnějším výkladovým problémem je však v této souvislosti rovnost postavení členů orgánů ze strany zaměstnanců a ze strany valné hromady. Z § 201 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku lze totiž dovodit určité zvýhodnění členů dozorčí rady zvolených ze strany zaměstnanců. Způsob výkonu funkce člena dozorčí rady totiž předpokládá její výkon s péčí řádného hospodáře. Takový způsob výkonu funkce také osvobozuje člena tohoto orgánu od odpovědnosti za případnou škodu, která byla společnosti způsobena. Postup s péčí řádného hospodáře je však třeba dokazovat a v případě soudního sporu leží důkazní břemeno na členovi tohoto orgánu.

Důkazní situace člena orgánu se podstatně zlepšuje, jsou-li k dispozici zápisy z jednání tohoto orgánu, prokazující, že určitý člen orgánu hlasoval proti přijatým rozhodnutím. V tomto ohledu je třeba si uvědomit, že zatímco člen dozorčí rady zvolený valnou hromadou musí o uvedení jeho odchylného názoru v zápise z jednání požádat, odchylný názor člena orgánu, který byl zvolen nebo jmenován ze strany zaměstnanců, se zaznamená v zápise automaticky, bez žádosti tohoto člena. Navíc odchylný názor těchto členů se vždy sdělí valné hromadě při jejím zasedání. V tomto ohledu lze postavení člena orgánu považovat za výhodnější. Jelikož dle § 64 odst. 6 zákona o evropské společnosti může rovnost postavení všech členů orgánů evropské společnosti založit "zákon", nikoliv "tento zákon", bude patrně možné § 201 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku aplikovat i v tomto případě.

Poznámky:

¹⁾ A to i přes na první pohled matoucí čl. 27 odst. 1 nařízení, dle něhož založení evropské společnosti nabývá účinnosti dnem zápisu evropské společnosti do obchodního rejstříku.

²⁾ V případě České republiky je dle § 18 odst. 1 zákona o evropské společnosti místně příslušný rejstříkový soud.

³⁾ Arg. např. čl. 32 odst. 2 posl. věta nařízení.

Jan Hejda
PF Západočeské univerzity, Plzeň