Projekt domény prvního řádu ".eu"

ŘEŠENÍ SPORŮ OHLEDNĚ DOMÉNOVÝCH JMEN "EU" V ČESKÉ REPUBLICE


Hlavním významem citovaného nařízení je stanovení právního rámce pro zřízení a činnost Registru jako samostatného subjektu pověřeného organizací, správou a řízením otázek souvisících s doménou ".eu" včetně udržování odpovídající databáze, stanovení a kontrolou dodržování odpovídajících pravidel pro používaní domén v rámci domény prvního řádu ".eu" apod. Tento Registr byl následně zřízen Evropskou komisí ve smyslu čl. 3 odst. (1) lit. a) čl. 6 předmětného nařízení.

Jedná se o European Registry for Internet Domains, někdy označovaný též zkratkou "EURid," ²⁾ se sídlem v Bruselu, který je neziskovou organizací. V této souvislosti je ovšem třeba zmínit, že European Registry for Internet Domains sám nepůsobí jako registrátor, jeho úkolem je, jak je výše zmíněno, především vytvářet, formulovat a kontrolovat dodržování pravidel pro registraci a používání doménových jmen v rámci uvedené domény nejvyšší úrovně.

ZÁKLADY ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍ SPORŮ VYPLÝVAJÍCÍCH Z DOMÉNOVÝCH JMEN ".EU"

Jedním z hlavních úkolů European Registry for Internet Domains je mj. v souladu s čl. 4 nařízení (EC) č. 733/2002 vytvoření systému mimosoudního způsobu řešení sporů při zohlednění nutnosti flexibility a nákladové nenáročnosti, přičemž spory ve smyslu citované úpravy se míní spory mezi majiteli doménových jmen ohledně práv týkajících se těchto jmen a práv vyplývajících z předmětů duševního vlastnictví. Tato pravidla musejí být v souladu s doporučeními Světové organizace duševního vlastnictví (OMPI/WIPO)³⁾. Pravidla a principy takového mimosoudního řešení sporů, jak předvídalo již nařízení z roku 2002, jsou součástí generálních pravidel ("principů veřejné politiky") týkajících se implementace a funkcí domény prvního řádu ".eu" a principů, jimiž se řídí registrace.

Předmětná generální pravidla se vydala a vyhlásila ve formě nařízení (EC) č. 874/2004 z 28. dubna 2004. V tomto nařízení se konstatuje, že se dokončila první fáze implementace domény ".eu". Registr byl v mezidobí v souladu s nařízením č. 733/2002 ustanoven rozhodnutím Komise č. 2003/375/EC. Nařízení z roku 2004 stanoví, že Registr má umožnit zrušení doménového jména mj. na základě některého vhodného postupu alternativního řešení sporů - ADR (Alternative Dispute Resolution), a to při zohlednění nejlepších mezinárodních postupů v této oblasti, především pak doporučení WIPO s cílem maximálního omezení spekulací s doménovými jmény a zneužití registrace.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že zatímco například v americké praxi je pod Alternative Dispute Resolution⁴⁾ zahrnováno i rozhodčí řízení, v evropské praxi⁵⁾ se pak pod Alternative Dispute Resolution obvykle zahrnují jiné metody než ty, které by měly vést k autoritativnímu rozhodnutí⁶⁾ a vydání rozhodnutí, které lze považovat za vykonatelný titul ve smyslu předpisů o výkonu rozhodnutí,⁷⁾ a to i přesto, že i rozhodčí řízení je stále silněji se prosazujícím způsobem řešení rovněž tohoto typu sporů.⁸⁾ V úvahu zde přichází především mediace, jejíž komunitární úprava v podobě odpovídajícího nařízení a ostatně i národní tuzemská úprava v České republice se v současné době připravují. Provedení tohoto řízení, které má mít za cíl především nalezení oboustranně akceptovaného konsensu⁹⁾ v souladu s odpovídajícími pravidly ohledně implementace a funkcí domény nejvyšší úrovně ".eu", tedy nebrání následnému řešení sporu před soudem nebo před rozhodci, jejichž rozhodnutí má již autoritativní charakter.¹⁰⁾ Také v případě předmětného Alternative Dispute Resolution se však do určité míry jedná o jakési quasi rozhodčí řízení, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí, které je minimálně v rámci režimu správy domén prvního řádu "eu." a European Registry for Internet Domains rozhodnutím autoritativním a za určitých okolností může mít také charakter rozhodnutí působícího erga omnes.

V případě řízení ohledně doménových jmen "eu." pak hovoříme o dvou paralelních systémech koexistujících paralelně, a to Alternative Dispute Resolution na straně jedné a jurisdikce obecných soudů na straně druhé. K této otázce však bude pojednáno ještě níže v rámci tohoto příspěvku. Podle bodu 17 preambule nařízení z roku 2004 je European Registry for Internet Domains pověřen výběrem odpovídajících subjektů, které budou Alternative Dispute Resolution organizovat, a to při respektování minima jednotných procedurálních pravidel podobných těm, která jsou vymezena v rámci politiky Uniform Dispute Resolution Policy přijaté sdružením Corporation of Assigned Names and Numbers (ICANN).

ICANN má ostatně poměrně rozsáhlé zkušenosti s řešením sporů ohledně doménových jmen, když tento vybírá a pověřuje jednotlivé registrátory řešením sporů v dané oblasti obdobně jako je tomu v případě European Registry for Internet Domains a domén ".eu". Někteří z registrátorů jsou tak sami akreditovanými místy pro řešení sporů.¹¹⁾ European Registry for Internet Domains tak může navazovat na tyto rozsáhlé zkušenosti v oblasti řešení sporů souvisejících s doménovými jmény.

Vychází se z toho, že proceduru Alternative Dispute Resolution (zahájení odpovídajícího řízení) může iniciovat kterákoliv ze stran tam, kde registrace je spekulativní¹²⁾ nebo kde rozhodnutí přijaté Registrem je v rozporu s nařízením (EC) č. 733/2004 nebo nařízením (EC) č. 874/2002. Poplatek za takové řízení hradí žalobce.¹³⁾ Uhrazení poplatku je jednou z podmínek provedení řízení nedohodnou-li se strany jinak nebo pokud registrační smlouva mezi registrátorem a držitelem doménového jména neuvádí něco jiného, jazykem řízení je jazyk smlouvy.¹⁴⁾ Stížnosti (tj. návrhy na projednání sporu v rámci odpovídající procedury Alternative Dispute Resolution) musejí být podány subjektu zajišťujícímu Alternative Dispute Resolution a zvolenému žalobcem ze seznamu takových subjektů pověřených vedením Alternative Dispute Resolution European Registry for Internet Domains.

Po podání žádosti (stížnosti) a úhradě poplatku informuje subjekt oslovený k vedení takového řízení Registr o identitě žalobce a doménovém jménu, jehož se případ týká a Registr na základě této informace dočasně zablokuje zrušení nebo převod daného doménového jména, dokud nebude řízení v rámci Alternative Dispute Resolution nebo následné soudní řízení dokončeno a rozhodnutí nebude sděleno Registru.

Subjekt zajišťující Alternative Dispute Resolution prozkoumá stížnost, zda-li se shoduje s jeho prováděcími pravidly a oběma výše citovanými základními nařízeními, tj. jak nařízením (EC) č. 733/2002 tak nařízením (EC) č. 874/2004. Je-li výsledek pozitivní, tedy je-li stížnost konformní s předmětnou úpravou, bude stížnost zaslána do pěti dnů od úhrady poplatku odpůrci. Odpůrce se může vyjádřit ve lhůtě třiceti dnů. Preferovaným způsobem komunikace je komunikace elektronickými prostředky (nedohodnou-li se nebo neurčí-li strany jinak), byť se nejedná o klasický tzv. on-line způsob řešení sporů.¹⁵⁾ Neschopnost kterékoliv ze stran reagovat do daného termínu nebo dostavit se na slyšení neznamená akceptaci odpovídajících nároků vznesených protistranou. Osoby pověřené projednáním a vyřešením resp. rozhodnutím sporu jsou tak povinné zkoumat nárok a jeho oprávněnost v souladu s rozhodným právem. Nevyjádření tak z hmotněprávního hlediska nelze automaticky přičítat k tíži strany, která takto omisivně přistupuje k řízení, a to ať již z důvodů objektivních či subjektivních.

ROZHODNUTÍ V RÁMCI ALTERNATIVE DISPUTE RESOLUTION OHLEDNĚ DOMÉNOVÝCH JMEN

V případě procedury proti držiteli doménového jména rozhodne komise¹⁶⁾ zřízená v rámci pravidel pro Alternative Dispute Resolution, že doménové jméno má být zrušeno, pokud zjistí, že registrace je spekulativní nebo je zneužita.¹⁷⁾ Doménové jméno se pak převede na žalobce, pokud ten o něj požádá a vyhoví-li obecným kritériím způsobilosti tak, jak tato definovalo ve svém čl. 4 odst. (2) litera b) nařízení (EC) č. 733/2002.

Je-li vedeno řízení proti Registru, rozhodne komise zřízená v rámci odpovídající procedury Alternative Dispute Resolution, zda je rozhodnutí přijaté Registrem v rozporu s nařízením (EC) č. 874/2004 nebo nařízením (EC) č. 733/2002. Komise může rozhodnout o tom, že rozhodnutí má být anulováno, a ve vhodných případech může rozhodnout, že dané doménové jméno má být převedeno, zrušeno nebo přisouzeno za předpokladu, že jsou splněna nezbytná obecná kritéria způsobilosti registrace příslušného doménového jména. Součástí rozhodnutí je také datum, k němuž má být rozhodnutí učiněno. Komise rozhoduje prostou většinou, a to do jednoho měsíce od data přijetí odpovědi, přičemž musí současně rozhodnutí odůvodnit. Nařízení (EC) č. 874/2004 počítá s tím, že rozhodnutí se budou publikovat.

Do tří pracovních dnů od přijetí rozhodnutí od komise sdělí subjekt zajišťující Alternative Dispute Resolution kompletní text rozhodnutí každé ze stran příslušnému registrátorovi (registrátorům) a Registru, a to buď doporučenou poštou nebo jiným ekvivalentním prostředkem elektronického přenosu dat.

Výsledek výše popsaného postupu je pro strany, jakož i Registr, závazný, pokud nebude do třiceti kalendářních dnů od jeho oznámení stranami zahájeno soudní řízení.¹⁸⁾ Úprava soudní příslušnosti pro takové "návazné" řízení je obsažena v čl. 1 Pravidel pro řešení sporů týkajících se doménových jmen v rámci domény prvního řádu ".eu."¹⁹⁾

Takové řízení ovšem nelze chápat jako opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému komisí v rámci režimu Alternative Dispute Resolution popsanému výše,²⁰⁾ nýbrž o zcela nové projednání daného sporu. Nařízení (EC) č. 733/2002 tak zavádí podobný systém řešení sporů pro doménu prvního řádu ".eu" jako je tomu v rámci režimu ICANN²¹⁾ ve spolupráci s WIPO/OMPI například pro domény nejvyšší úrovně ".com", ".net" a ".org", kdy se odpovídající řízení nezahajuje místo řízení před soudem (ve smyslu soudu některého státu jako orgánu moci veřejné), nýbrž jedná se o dvě paralelní pravomoci²²⁾ (příslušnosti).²³⁾ Předmětná třicetidenní lhůta tak má charakter prekluzivní hmotněprávní a současně procesní lhůty. Vzhledem k charakteru nařízení jako přímo aplikovatelného komunitárního předpisu a vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že většina sporů bude nadána mezinárodním prvkem, lze předmětnou úpravu čl. 22 odst. (13) nařízení (EC) č. 874/2004 považovat též za velmi významnou normu mezinárodního práva soukromého (resp. zde mezinárodního práva procesního).²⁴⁾

Výsledek řízení Alternative Dispute Resolution v rámci výše popsaných mechanismů a odpovídající komunitární úpravy obsažené především v nařízení (EC) č. 874/2004 nemůže v žádném případě jakkoliv ovlivnit takové budoucí kontradiktorní řízení před soudem či před rozhodci (ve druhém z uvedených případů v případě sjednání například samostatné rozhodčí smlouvy: zde obvykle ve formě smlouvy o rozhodci). S ohledem na citovanou úpravu obsaženou právě v čl. 22 odst. (13) posledně jmenovaného nařízení (EC) jde tedy v případě řešení sporů dle mechanismu popsaného v této úpravě o velmi zvláštní, praktickou a do budoucna perspektivní kombinaci řízení kontradiktorního a jiných metod v režimu tzv. náhradních způsobů řešení sporů (Alternative Dispute Resolution), který je znám i z jiných zemí v souvislosti s řešením jiných civilněprávních sporů než sporů souvisících s doménovými jmény.²⁵⁾

ROZHODČÍ SOUD PŘI HK ČR A AK ČR JAKO MÍSTO PRO ŘEŠENÍ DOMÉNOVÝCH SPORŮ

Jedním ze subjektů, pověřených Registrem organizací řešení sporů týkajících se doménových jmen v rámci domény prvního řádu ".eu" je i Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky,²⁶⁾ který patří mezi tři stálé rozhodčí soudy v České republice zřízené ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů²⁷⁾ a který jako pokračovatel tradice rozhodčího řízení na našem území,²⁸⁾ sahající až do poloviny minulého století, je jediným subjektem z České republiky, který byl tímto ze strany Registru pověřen.

V případě sporů týkajících se doménových jmen v rámci domény prvního řádu ".eu" tak mají případní žalobci z České republiky možnost obrátit se na toto rozhodčí místo ve smyslu zásad výše popsaných, Pravidel pro řešení doménových sporů European Registry for Internet Domains,²⁹⁾ jakož i ve smyslu dodatečných pravidel Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky k pravidlům European Registry for Internet Domains právě zmíněných, a to ohledně daného typu sporů. Smlouva mezi European Registry for Internet Domains a Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky byla podepsána dne 12. dubna 2005 s tím, že ve smyslu čl. 9 lit. a) této smlouvy byl zpracován první návrh dodatečných pravidel Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky k pravidlům European Registry for Internet Domains, který je nyní předmětem diskuse.³⁰⁾

Ve smyslu následujícího ustanovení [litera b)] musel být Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky připraven k přijímání prvních žalob ("stížností") do konce října letošního roku. Předpokládalo se, že stížnosti (návrhy) budou podávány na formulářích, které Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky zveřejní.

Po podání návrhu bude navrhovatel informován o osobách odpovědných za administrativní zpracování jejich věci, jakož i o odpovídajících způsobech komunikace. Rovněž stanovisko žalovaného bude podáváno na předepsaných formulářích. Každá strana je oprávněna navrhnout Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky až tři kandidáty na funkci člena senátu (komise) s uvedením svých preferencí v pořadí jednotlivých kandidátů. V případě, že některá ze stran nenavrhne osobu člena senátu, doplní Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky senát z moci úřední. Každý člen senátu bude povinen před svým jmenováním předat Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky prohlášení o své nezávislosti a nestrannosti.

O tom, zda bude ve věci nařízeno osobní slyšení, rozhoduje výlučně senát (komise) za předpokladu, že je to nezbytné. Slyšení nemusí být nařízeno. Bude-li však slyšení nařízeno, preferuje se forma telekonference, videokonference nebo webové konference na chatové adrese Rozhodčího soudu, pokud obě strany souhlasí s použitím těchto technologií. Z tohoto důvodu se v odpovídajících dokumentech používá v dosavadních pracovních verzích termín "slyšení" a nikoliv "ústní jednání", tak, jak tento pojem používají tuzemské civilní procesní předpisy včetně předpisů aplikovatelných na řízení před rozhodci.³¹⁾ Tento přístup je v souladu s odpovídajícími mezinárodními trendy ohledně aplikace moderních komunikačních technologií v rozhodčím řízení a náhradních způsobech řešení sporů, k jejichž průkopníkům patří např. Rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži (ICC)³²⁾ a ostatně i náš Rozhodčí soud patří k rozhodčím soudům prosazujícím řadu pokrokových metod způsobu řešení sporů. Ostatně v loňském roce přijal Řád o řízení on-line a patří tak nejen k jedinému stálému rozhodčímu soudu u nás, nýbrž i k nemnoha rozhodčím soudům na světě, které zavedly tento způsob řízení (samozřejmě za předpokladu, že se účastníci na tomto postupu dohodnou).³³⁾

Je třeba upozornit na to, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky bude oprávněn publikovat odpovídající rozhodnutí, a to s uvedením doménového jména, které je předmětem řízení, čísla jednacího a základních údajů o případu. Klade se samozřejmě otázka, zda, a do jaké míry, je tento postup v souladu s úpravou obsaženou v § 19 odst. 3, věta druhá zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů³⁴⁾ ohledně neveřejnosti řízení. Vychází se však z toho, že žalobce, který se obrátí na Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, akceptuje současně odpovídající pravidla řízení ohledně daného doménového jména před Rozhodčím soudem. Kromě toho odpovídající pravidlo není neobvyklé ani v jiných řádech stálých rozhodčích soudů, především zahraničních, a to i přesto, že odpovídající procesní úprava lex fori (resp. zde spíše lex arbitri) stanoví zásadu neveřejnosti řízení, resp. nejedná se o výjimku z odpovídající mezinárodní praxe.³⁵⁾ Takovým příkladem může být třeba čl. 18 odst. 10 Rozhodčího a smírčího řádu (tzv. Vídeňských pravidel) Mezinárodního rozhodčího soudu Hospodářské komory Rakouska.³⁶⁾ Kromě toho (v daném případě zejména) je třeba zdůraznit, že možnost publikace rozhodnutí stanoví nařízení (EC) č. 874/2004, které je nutné v daném kontextu a s ohledem na přímou použitelnost chápat jako lex specialis vůči úpravě obecné, tedy té obsažené v § 19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (v případě řízení ohledně doménového jména ".eu" probíhajícího na území České republiky).


Poznámky:

¹⁾ Někdy se v české verzi používá termín "doména nejvyšší úrovně" jako ekvivalent výrazu "Top Level Domain".

²⁾ Dále označováno "Registr" nebo "European Registry for Internet Domains".

³⁾ WIPO/OMPI prostřednictvím svého arbitrážního a mediačního centra patří též k nejrenomovanějším místům pro řešení sporů týkajících se průmyslového vlastnictví. Srov. např. Rozehnalová, N., Rozbor některých ustanovení pravidel Arbitrážního centra při WIPO, Obchodní právo, Praha: Prospektrum, 1996, č. 9, rč. 5, str. 2 - 12 ad.

⁴⁾ Srov. např. Hejda, J., Alternativní řešení sporů, Právní rádce, Praha: Economia, 2005, č. 4, str. 4 - 8, Bělohlávek, A. et Kalla, P., Náhradní způsoby řešení sporů - Alternative Dispute Resolutions: Vybrané aspekty vývoje české ekonomiky. Sborník vydaný u příležitosti 65. narozenin prof. Ing. Jiřího Kerna, CSc. Ostrava: Ekonomická fakulta VŠB Technická univerzita, 2004, str. 9 - 16.

⁵⁾ Bělohlávek, A., Alternativní způsoby řešení civilních a obchodních sporů v evropském kontextu. Právní rozhledy (příloha Evropské právo), 2003, č. 6, str. 8 - 11.

⁶⁾ Tucker, A., Arbitráž a alternativní způsoby řešení sporů. Evropské a mezinárodní právo, 1998, č. 1 - 2, str. 20 - 24.

⁷⁾ Srov. Růžička, K., K otázce právní povahy rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2003, č. 5, str. 32 - 40, Bělohlávek, A. et Pezl, T., Postavení rozhodčího řízení v systému ochrany práv a ústavního pořádku České republiky a dalších zemí. Právní rozhledy, 2004, č. 7, str. 256 - 261 či Pecha, R., K právní povaze rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie, 2003, č. 5, str. 41 - 45 a d.

⁸⁾ Diviš, M., Arbitráž a domény.cz. Zveřejněno jen v elektronické podobě na serveru http://www.lupa.cz, dne 26. dubna 2004.

⁹⁾ Srov. např. Mahler, H. G. et Mahler, G.; Urovnání sporu - věc advokátů: mediace. Právní rozhledy, Praha: C. H. Beck, 1997, č. 10, str. 519, či Havelka, T. et Michel, D., Mediace v Německu - právní aspekty a soulad s německým stavovským právem, Bulletin advokacie, Praha: ČAK, 2005, 6, str. 31 - 33 a d.

¹⁰⁾ Strov. Meyer-Hauser, B., Eine neue Herausforderung für die Schiedsgerichtsbarkeit: Domain Name Streitigkeiten auf dem Internet. ASA Bulletin (Association suisse de l'arbitrage/Swiss Arbitration Association), Kluwer Law International, 1997, č. 3, str. 403 - 415 a d.

¹¹⁾ Schellekens, M. H. M.; On-line Arbitration and E-commerce, in: Electronic Communication Law Review, Kluwer Law International, Den Haag - 9/2002, str. 113-125.

¹²⁾ Srov. čl. 21 nařízení č. 874/2004.

¹³⁾ Jde tedy o přístup, který je znám například z rozhodčího řízení u nás. Ani v případě Alternative Dispute Resolution ani v rozhodčím řízení se však nejedná o jednotný postup, když například podle řady pravidel mezinárodních rozhodčích soudů a nejrůznějších mediačních center jsou náklady takového řízení, v daném případě poplatky za takové řízení, hrazené stranami buď rovným dílem nebo parciálně dle jiného klíče.

¹⁴⁾ Odpovídající postupy by měly být dostupné a podporovat všechny jazyky Společenství. Totéž pak platí pro postupy při registraci ve smyslu bodu (2) preambule nařízení č. 874/2002.

¹⁵⁾ Srov. Bělohlávek, A. Řešení sporů on-line včetně on-line rozhodčího řízení ve světě a dle tuzemské právní úpravy. Právní rádce, 2004, č. 7, str. 8 a násl., Raban, P., On-line arbitráž a její podmínky. Obchodní právo, Praha: Prospektrum, 2004, rč. 13, č. 1, str. 2 - 14, Schultz, T., On-line Arbitration: Binding or Non-Binding? UMASS-adr on-line monthly, vyd. Center for Information Technology and Dispute Resolution, 2002, IX, v elektronické formě pod http:// či Thompson, L. et Nadler, J. Negotiating via Information Technology: Theory and Application. Journal of Social Issues, 2002, č. 58, str. 119 a násl.

¹⁶⁾ Zde použito terminologie příslušného nařízení, byť by bylo možné stejně dobře použít i analogický termínu "senát", který je ovšem bližší spíše kontradiktorním řízením.

¹⁷⁾ Viz poznámka č. 12.

¹⁸⁾ V čl. 22 odst. (13) se sice hovoří o řízení soudním, v úvahu však přichází i jiný typ kontradiktorního řízení, především řízení rozhodčí, splní-li se pro to odpovídající předpoklady. Srov. např. Rozehnalová, N., Rozhodčí řízení, v mezinárodním a vnitrostátním styku, Praha: Aspi Publishing, 2002, Bělohlávek, A., Arbitrabilita sporů. Právní rozhledy, Praha: C. H. Beck, 2003, č. 3, str. 6, Schelleová, I. et Schelle, K., Rozhodčí řízení, Praha: Eurolex Bohemia, 2002, Bělohlávek, A., Vznik rozhodčí smlouvy a oprávnění rozhodců, Právní zpravodaj, Praha: C. H. Beck, 2005, rč. VI, č. 7, str. 11 - 13 a řada dalších prací.

¹⁹⁾ Srov. text publikovaný sub http://www.arbcourt.cz/adreu/eu-dispute-resolution-rules_public-consultation_050727.doc.

²⁰⁾ Srov. Růžička, K., Odvolání v rozhodčím řízení? Právní praxe v podnikání, Praha: ČAK, 2000, č. 4, str. 11 a násl., Bělohlávek, A. Druhá instance v rozhodčím řízení, Právní zpravodaj, Praha: C. H. Beck, 2003, č. 6, str. 5 - 7. Příp. srov. též přezkum rozhodčích nálezů vydaných ICSID (Mezinárodní středisko pro řešení investičních sporů) v rámci režimu upraveného Úmluvou o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států z 18. března 1965, jíž je Česká republika vázána od 1. ledna 2003, resp. ČSFR od 8. dubna 1992 (Sdělení Federálního ministeRozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky tva zahraničních věcí č. 420/1992 Sb.). K posledně zmiňované problematice viz též např. Růžička, K., Rozhodování sporů z mezinárodních investic, Obchodní právo, Praha: Prospektrum, 1997, č. 11, str. 15, Kostka, V., Washingtonská úmluva o řešení investičních sporů mezi státy a příslušníky z druhých států z 18. 3. 1965. Acta UniveRozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky itatis Carolinae - Iuridica 1, Praha, 1991, str. 3 - 18 ad. Srov. též např. Balaš, V., Možnosti přezkoumání rozhodnutí při řešení sporů v mezinárodním ekonomickém právu (WTO, NAFTA, ICSID). Časopis pro právní vědu a praxi, 2004, č. 2, str. 97 an.

²¹⁾ Srov. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy ICANN. Dokument publikován v elektronické podobě sub http:// www.icann.org/udrp/udrp-policy-24oct99.htm

²²⁾ Srov. Koenig, Ch. et Neumann, A. Europas identitöt im Internet - die Einführung der Top-Level-Domain ".eu", část I a II, Publikováno jen v elektronické formě na stránkách JurPC jako dokument č. 154/2002, http:www.jurpc.de/aufsatz/20020154.htm, v daném případě odstavce č. 18 a 19.

²³⁾ Jedná se o notorický terminologický problém výkladu anglického termínu "jurisdiction" ve vztahu k problematice pravomoc vs. příslušnost. K této otázce v souvislosti s tuzemským mezinárodním právem soukromým a procesním viz např. Pauknerová, M., Mezinárodní civilní procesní právo po vstupu České republiky do EU - vybrané otázky, Právní rozhledy, Praha: C. H. Beck, 2004, č. 9, str. 333 - 338 (zde především str. 335 a poznámka 13./).

²⁴⁾ Rozehnalová, N. et Týč, V., Evropský justiční prostor v civilních otázkách, Brno: Masarykova univerzita, 2003.

²⁵⁾ Jde o určitý typ obligatorní mediace např. v obchodních věcech v Řecku, v některých soukromoprávních sporech v. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ku apod. Ostatně obdobný systém u nás existoval také v pracovněprávních sporech do konce 80. let. Srov. např. Pudík, V., Opravné prostředky v rozhodčím řízení, Praha: Práce, 1983. Jedná se tedy o modely v řešení soukromoprávních sporů známé, které se osvědčily a znovunalézají se v souvislosti s obecným trendem podpory tzv. náhradních způsobů řešení sporů, resp. způsobů řešení sporů jiných než soudní cestou, když celosvětově se prohlubuje krize justičních systémů. Hovoříme-li totiž u nás o průtazích a tedy neefektivitě řízení před soudy v civilních věcech, pak ne často již zmiňujeme to, že například v sousedním Německu není situace v současné době o nic lepší a například v takových zemích jako je Itálie či Španělsko je situace označovaná často přívlastky jako tragická a neřešitelná.

²⁶⁾ Srov. např. Růžička, K., Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2003, Bělohlávek, A., Změny v řádech rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. Právní zpravodaj, 2002, č. 11, str. 11.

²⁷⁾ Klein, B., K rozhodčím soudům a výkon rozhodnutí rozhodčích nálezů v České republice. Právo a podnikání, 1994, č. 1, str. 24 a násl., Trapl, V., K otázce zřizování stálých rozhodčích soudů, Právní praxe v podnikání, Praha: ČAK, 1999, č. 7 - 8, str. 19 a násl. a další.

²⁸⁾ Zákon č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky, o některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb.

²⁹⁾ Srov. text publikovaný sub http://www.arbcourt.cz/adreu/eu-dispute-resolution-rules_public-consultation_050727.doc.

³⁰⁾ Viz www.arbcourt.cz/adreu/supplemental_rules_public_consultation.

³¹⁾ Bělohlávek, A., Právo použitelné na řízení před rozhodci, Právo a podnikání, Praha: LexisNexis (CZ), 2005, č. 9, Hlavsa, P., Rozhodčí řízení jako druh civilního procesu, in: Acta UniveRozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky itatis Carolinae-Iuridica, 1978, č. 2, Park W. The Lex Loci Arbitri and International Commercial Arbitration, ICQL, 1983, č. 32 str. 21 a násl., Rozehnalová, N., rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním styku, Praha: Aspi Publishing, 2002, str. 165 a na jiných místech této publikace, Blessing, M. The Conduct of Arbitral Proceedings under the Rules of Arbitration Institutions : WIPO / ASA conference on Rules for Institutional Arbitration and Mediation, Geneva a d.

³²⁾ Srov. např. Bělohlávek, A. et Halfar, B., Některé plánované změny v rozhodčím řízení před mezinárodní obchodní komorou v Paříži, Sborník výzkumných prací "Aproximace českého práva ve srovnání se standardy EU" vydaný u příležitosti konání konference "Ekonomické a adaptační procesy 2002 pro české průmyslové regiony před vstupem do EU" konané ve dnech 3.-5. září 2002, Ostrava: Ekonomická fakulta (katedra práva) VŠB Technická univerzita, 2002, str. 24 - 32, Bělohlávek, A. et Kalla, P., Nové směry v rozhodčím řízení a při řešení sporů z mezinárodního obchodního styku, Právní rádce, 2004, č. 2, str. 4 - 7, Philippe-Gazon, M., role mezinárodního rozhodčího soudu při ICC, Evropské a mezinárodní právo, Praha: Nadace EMP, 1998, č. 1 - 2 a řada dalších tuzemských prací. V zahraničí bylo vydáno nespočetné množství o ICC resp. o rozhodčím řízení a náhradních způsobech řešení sporů v rámci ICC.

³³⁾ Srov. Bělohlávek, A., Rozhodčí řízení on-line, Právní rozhledy, 2004, č. 12, str. 473 - 476, Bělohlávek, A., Řešení sporů on-line včetně on-line rozhodčího řízení ve světe a dle tuzemské právní úpravy, Právní rádce, 2004, č. 7, str. 5 a násl., Bělohlávek, A., Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR a nový řád pro rozhodčí řízení on-line. Právní rádce, 2004, č. 7, str. 8 a násl., Raban, P., On-line Arbitráž a její podmínky, Obchodní právo, Praha: Prospektrum, 2004, rč. 13, č. 1, str. 2 - 14, Haiskanen, V. Dispute Resolution in International Electronic Commerce, Journal of International Arbitration, 1999, č. 16, str. 29 - 44 a d.

³⁴⁾ Ustanovení § 19 odst. (3) věta druhá ZRŘ cit.: "(3) ...Toto řízení je vždy neveřejné."

³⁵⁾ Srov. např. Balaš, V., Důvěrnost arbitrážního řízení? Ano, ale! Právní fórum, Praha: ASPI Publishing s. r. o., 2004, rč. 1, č. 6, str. 223 - 227. V praxi civilního procesu mnohých jiných zemí se však již prosazuje interaktivní působení rozhodovací praxe nejen soudů na rozhodování rozhodců, což je pochopitelné, nýbrž i naopak. K této problematice velmi podobně a aktuální v letním vydání periodika SchiedsVZ Německého institutu pro rozhodčí řízení Duvel,Ch. et Keller, M., Privatisierung der Justiz - bleibt die Rechtsfortbildung auf der Strecke? ZeitRozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky chrift für Schiedsverfahren, München/Basel: Verlag C. H. Beck / Helbing & Lichtenhahn, 2005, rč. 3, č. 4 (červenec / srpen), str. 169 - 170.

³⁶⁾ Bělohlávek, A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, Komentář, Praha: C. H. Beck, 2004, str. 418.

Alexander J. Bělohlávek
advokát, Praha
profesor na katedře práva,
Ekonomická fakulta VŠB Technická univerzita Ostrava